Písmák Předsudky
Předsudky vyhrávají nad zlem a dobrem
Normy se mění ale musíš říct snům sbohemStarý pravidla si rámují za skloaby jejich potomci věděli co je zloMožná se bojí ale nepřiznaj to nikdyže jejich děti dospívaj a chtějí být jinýmiOkolí si zakrývá znechuceně oči a šeptásami tak prázdní, hlavně že křičí doba je těžkáMají svý nablejzkaný vzory vytvořený komercía hned si myslí že by měli stát na rudým koberciVidíte flek a hned je to špína, vnímáte jen chyby a máte vzdorVíme dobře čí je to vina, ač neradi neustále měníte názor Nechápete ostatní jak to můžou brát tak klidněkdyž nevydržíš vypadni, stejně budem ve stejný hlíně.
Science fiction
Je to už pěkná řádka let od té chvíle, kdy se mi do rukou dostal stroj času a s ním velká moc – přirozeně. Kdy se téměř němý úžas mísil se strachem, a kdy sluneční světlo, deroucí se zaskleným čtvercem, lidským pokolením všeobecně nazývaným okno, se v mých očích měnilo v žár. A kdy jsem tušila, že pravda se navždy změní v pouhou pověst. Velmi jsem si neuvědomovala, že výlet do jiného časového úseku, než je má přítomnost, může být nebezpečný.
Pesimistickej krasohled
Pesimistickej krasohled
Hážu na zeď hrách a čekám,že se roztříští o jeho váhuVládne mnou strach, že zničímvše na co jen sáhnumilión stínů se snaží změnit světCo z toho mají. Pár minut slávy a neúspěchREF. :pod širákem z krůpějítolik vyhnanejch nadějíchci zapomenout, v druhým se rozplynoutnestát nohama pevně na zemia nikdy nespadnoutKam mě proud uneseNa loďce bez veseltisíckrát ztracenáve vlastních slovechbloudím zmatenáRef. Hážu na zeď hrách a za níse milióny stínů snaží změnit světzkouším to dnes ne poprvéani naposled
Strach
Strach vládne mým světem Nemůžeš ho zřít Podřídím se a tím pádem Nemůžu ti říct Co chci tak dlouho ze sebe svlíct Chci ti dát srdce ale nevím jak ho vzít Chci ti dát srdce ale nedokážu posouditco se bude dál dítRaděj ho nechámna měsícsamotné výt.
Počasí není tak zlý
Celý svůj životsi snad pověsím na hřebíkTolik dušenýho vzteku, smutku a podělanejch hodnot. No, koukla ses někdy na ceník. "Hledej ve všem pozitivaa nic není tak zlé, jak vypadá"Do všech tvých poznámek sem fakt diváale pravda, aspoň nejsi z těch co mi nadáváSoustřeď se, říkám si v duchu,cesta k osvícení je dlouhá, namáhavá, a furt sněhoprší, aleuvidíš, že i v tolko nepříjemně vlkém ruchuto není nejhorší. nepadají blezky.
Nudná chvíle
Čas se loudáZ té své lenostisnad jednou zahyneMožná je v tom alezcela nevinněNasadil mu poutapán nudyten se dostaneuž kamkolivi do spárykam smíjen touhy.
Nedokážu se jen dívat
Nechci toho přílišale potřebuju vědětže můžu v klidu dýchat. Copak nevidíšobrazy, jak vnímám svět. Nedokážu dál jen se dívatjak vadne cílu květ. Postavím se zpět na nohyběžte do háje se svým egoismemVšechno, i srdce mě bolítak běžte pryč, vy se svou nenahraditelnou rolíChci jít za svým snem.
Vzkaz pro ráno
Vzkaz pro ránoV závějích večerasnažím se vzpomenoutna hudbu, při kteréjsem němě hleděla z oknaa nevědělakam se hnout. Chci si vybavit její tvářjak přimhouřeně hledí na notyI když její oči byly mi drážústa mi způsobila mrákotyChci si její obraz pověsitnad postel, abych při usínáníměla stále u sebe malý kostelplný modlideb od nešťastníkůco hledají své místo, láskua gumu na spoustu otazníkůV bouřce nocicítím potřebu zapomenoutMožná jsme cvociJenž touží se vzájemně rozplynout. .
Samota
Bloudím opuštěnou ulicíKde jen ticho a prach jezdí silnicíKde smutek tajemné zahradyZakrývají moudré vrásčité stromy a balvany. Jdu loudavým krokemBlíž k vratůmCo zpívají neznámej bluesO tom jak strnule stojíJiž dalším rokemA že zklamání postupně odbíraj dnům. V písni nabádají: Zkus otevřít,Dej jedním pohybem šanci odejítTíživému kameniCo leží na prahuMůj zpěv není mámeníZbav mě usedlého prachu. Snad setřeš ze mě prach a špínuPrázdnotu vystřídá dechPokud nechceš, nemusíš, však já zhynu.
Pozdě
Hážu na zeď hrácha čekám že se zeď roztříštío jeho váhu. skličuje mne strachmyslím pořád na minulosta jak svůj život břídíma vábí mě k sobě zlostza tu vše přece sklidím. Jen bych se chtěla dozvědětkdybych to všechno nepos*alaNemusela bych tu tak rozechvěná sedět. Opravdu bych na lásce byla líp.
Sbohem
Jaké to je vstáta vědět,že život de dál,tak jak by měl. Jaké je to vstáta cítit,že všechno bude ok. Jaké je to vstáta být si jistýo všemco se děje kolem. Jaké je to vstáta být si jistý,že milovanýdnes neřekne sbohem.