Písmák Dobrý den, pane Lustigu.
Vzpomínky. Opojné bubliny zmatených těl.
Matky moudrosti. Knihy čtené dnes a denně
Zapomínat je rouhání, říká ukřivděnec otevřeně
Slyší hlas hrůzy.
Osm let nostalgie
Bylo mi dopřáno to štěstí nahlédnout do chodeb ------------ -------- a do všech těch lidí ukrytých v nich. Bylo mi dopřáno to blaho zjistit, že se nic nezměnilo, jen zoufale dlouhý a hlasitý smích. Záblesky momentů, jiskřící sníh, když se ráno vstává a prach nicoty těch zákrutů, nepodobný lampám ve tmě, když se táhneme domů. Každý sám, ale všichni pro jednoho měníme se ve lvi tanečních salónů a v úsměvy se štěstím.
Hořká prohra
Diváci jistě očekávají více než jen pár nahodile zabrnkaných akordů. Žádné osamělé suché stupnice, jen libozvučně zasněnou melodii, líbezně plynoucí jak říčka. Říčka. Co můžu nabídnout.