Písmák Tma
Tma je všude kolem náskdo ohlédne se když zavoláš. Nikdo, slyšíš jen tmutmu topící se ve tvém rmu. Tma však vždycky vyslechne těopuštěného na lámající se křeprosícího o záchranukdo ošetří ti tvoji ránu. Tma, ta slastná nicotavolá tě, dosyta napitaduší tvou, již ztracenouco myslíš.
Smutek
Když máš pocit že jsi sámspolečnost skýtají ti hejna vrankdyž se v smutku topíša slzy ti stojí v očíchnevěš hlavu - bude hůř. Teď už víš že jsi sámkdyž tě k zemi srazilikrvácíš z mnoha ranjimiž duši tvou ranilinevěš hlavu - bude hůřKdyž už nůž v ruce držíša v mysli své, tak zmatenébojíš se, stále - i když tušíšže není cesty zpět. Hrdě vztyč hlavu - bude líp. Když smrt kolem již kroužítěšíš se, až vyjdeš jí vstřícUž je tu, kosa jí slušísehne se níž.
Samota
Každý sám je- i když milujez života není cesty zpětsnad jediné - v poslední hodiněna hřbetu smrtinechat se vézt. Kdo je v tom nevinně.
Svíce osudu
Stalo se to již tříkrát. Již tři infarkty, nutně potřebovala transplantaci,transplantaci na niž již téměř neměla naději. Ona - jeho milovaná manželka, umírala. A on, on věděl, byl jeden z nich.