Písmák Minulost a součastnost
Po dlouhé době jsem opět vyťukala internetovou stránku písmáka. Začetla jsem se do svých "děl" a nevycházím z údivů. Od doby, co jsem sem napsala poprvé uplynulo něco přes dva a půl roku. Tolik se toho změnilo.
Zmrzlý děda
Zmrzlý děda
Děda drkotá zubama
venku už je zima
Děda třese rukama
- - - - - - - - - - -
Příliš straší strejda Simču
Simča strachy sípe
Pozděj’s podává mu poslední pivo
a on. :
John, Peter, Marika a Buddy
vkavárně, kolem poledne
John: Kdy vyrazíme.
Petr: Kolem 10. Jo Mariko.
Marika: Hmmm…hmmm…
Myšlenka
window. open=NS_ActualOpen;
orig_onload = window. onload;
orig_onunload = window. onunload;
window.
P
Příběhy pardubických postav
Pana Pavla Pavelku pálí pálivé papriky.
Paní Pavlišová pobírá plat pro postižené.
Postižení paní Páralové provokuje pana purkrabího, ponocného, požárníka, právníka, popeláře.
Tábor
č. 3
Ach jej-ten čas tak rychle utíka.
To říká haffo lidí.
Mě ale pomaleji ubíhá,
Rózi
Je trochu zima a chce se mi spátVe snu kouzelným jdu cestou příjemnou. Až dojdu na rozcestí, kampak mám se dát. Třeba mi napoví měsíc nade mnou. Ten měsíc není zlý, ač trochu se mračí.
Myšlenky
Sedím u počítače….
Hlavou mi běží tok myšlenek, avšak nevím, na co mám myslet dřív….
Na školu, na kamarády, na postel, na lásku, na zradu, na nenávist, . na blázinec.
Můj otec! :-(
Proč zrovna já musím mít takovýho otce.
Zní to hloupě, ale kdyby nežil, bylo by to snad lepší a hlavně – vyšlo by to na stejno.
Neplatí alimenty, nebydlí – prostě nežije.
Kouří, pije – kde na to ale bere.
O mojí představě???
MILUJU VYDRU.
Je to fakticky krásnej pocit někoho mít rád a o to je pocit hezčí, když má rád někdo i tebe.
Mít spřízněnou duši vjakémkoliv směru – takovou, která tě podpoří, podrží, zůstane, nezklame, neopustí…
Takovou, která ti nelže, neškrtí, nechce tě zabít, zmlátit, okrást…
Akvárium
koukám se na rybky vakváriu….
vesele si plavou
květiny se ve vodě nadnášejí
ancystrus čistí sklo
Vlaková nádraží
Téměř každý den,
vlakem jezdím
skámoškou, která
je zápražačka.
Moje třída - DZ1
Se všemi puberta „mává“,
všichni jsme perverzní…,
ale nikdo nám za to nenadává.
Smějeme se o sto šest,
Bezdomovci
Pro svůj vzhled vyháněni zveřejných míst jsou.
A dobření, že život je jen pouhou hrou.
Že lidi okolo zlý moc jsou.
A že radovat se zmaličkostí je správné.
Můj spolužák
Můj – jeden znejoblíbenějších – spolužák.
Já, já, já…. je mi to blbý, ale je to fakt.
Já,… prostě jsem se do něj zamilovala.
City 2004
č. 1 - 9. 1. 2004 – metro „B“ – cesta ze školy
Proč jen sedím jak trubka
a nic pro to nedělám.
Trénink
Ke dni 28. 10. 2003 – 85. výročí vzniku ČSR
Dneska jsem mimo jiné byla na tréninku (mimochodem hraji stolní tenis) a zjistila jsem, že asi pro to nemám správné vlohy.
Vyjádření citů-pokračování
č. 1 – 13. 10. 2003
Co chci
Jedno skromné přání mám,
chci vidět tvou milou tvář.
Vyjádření citů
č. 1 – 8. 10. 2003
Je mi nějak divně, asi umírám…
alespoň bude klid
a hlavně Voráček bude mít klid.