Svítá?

Ještě vnímám šeroa spánek se nechce vzdátdýchám hořce a cítím bázeň protoženevím, jestli svítá,nebo to jen ty se probouzíšsnad stejně vzdálená jak to slunce.

29. 04. 2006
1
0
1214
Miniatury, hříčky

Cesta z obchodu

„Čtyři rohlíky, kostku másla a… a to bude všechno. “
„Všechno to bude. “… vrátila mu spředstíranou radostí slečna za pultem.
„Všechno.

23. 04. 2005
0
0
1162
Povídky

Eupatridai

Eupatridai
. synové dobrých otců …
A nerad přiznávám,
Že otce svého jsem nectil,

09. 03. 2005
5
0
2877
Vázané verše

Krátké povyražení s oříškem v řádcích

Hra Šalinou do bílého pole, A pak courat po okraji černého, Co dlaždice to socha, Hrubě tesaná do dřeva, 1621 U Týnského chrámu Krouží supi nad věží A sníh je míjí v pádu Tak končí ti, co se nekoří A hrozí svému pánu Je tohle jaro. Jedna sněženka, oprášila závoj od smetí, Vlaštovka, ten snílek modrý, jí nevěří, „Jaro je tu. “ – křičí tak,jak kytky láteří, Nedělá si těžkou hlavu, ptáček, uletí. Smích Ale přece.

07. 03. 2005
2
0
1975
Miniatury, hříčky

Být člověkem

Být člověkem
Když bodáš do svědomí,
A trneš hrůzou nad činy, které jsi schopen spáchat,
Tak přidej se knám, co se necítíme být lidmi,

04. 03. 2005
0
0
1511
Volné verše

Pominutý v dešti

Obloha byla celá bez lesku. Zataženo protkáno chmurným závojem čisté šedi. Žíznivě jsem očekával kapky deště. A počasí mě nezklamalo.

03. 03. 2005
0
0
1615
Povídky

Hrstka veršů

Oranžové světlo
Pozdě pláču nad rozlitým městem
Vyhýbám se loužím, pod medailóny světel
Vznáším se a vnímám zbytky minulosti

01. 03. 2005
3
0
2352
Smíšené verše

Výtvor

Den, kdy se oči klidně klíží a hlava padá do klína. Okázale odkryté krčky kopretin líně skláněly korunované hlavy. Sněhově bílé okvětní lístky roztávaly pod náporem poledního slunce. Ve stojaté mase dusného rosolu, vydávajícího se za vzduch, míhal se rej těch nejmenších.

06. 12. 2004
0
0
2618
Jen tak pro radost

Čaj, sůl a kaviár

Čaj, sůl a kaviár
Den, který nebyl svým dosavadním průběhem o nic zajímavější nebo víc zvláštní, než den před ním, před týdnem, si nezasluhoval zvláštní dávku pozornosti. Pavel se vracel ze školy domů, unaven nudou, nic neděláním ale hlavně ponocováním. Cesta do školy a domů byla monotónní, stejně jako většina věcí, které dělal. Během chůze sledoval odlesky studeného zimního světla ve stejně chladných tabulkách oken domů a aut, kterými se vždy najednou mihla jeho podobizna.

12. 11. 2004
0
0
1765
Povídky
Nahoru