Písmák Václavův déšť
Den začínal tak, jako začíná každý jiný. Rychlá snídaně, škola, práce. Rutinní den zpestřený lehkým pesimismem a hořkostí nad lidskými vztahy. Už dlouho jsem nic nepodnikla, natož něco, na co bych si pak kdy vědomě vzpomněla.
Motýlek
Létá si a poletuje
vzduchem víří, nelituje.
Tu padne a tu se zvedne,
tělíčko má neposedné.
Vlnky
Vlnky míhají jedna druhou
navzájem se honí, pronásledují.
Jedna po druhé očka házejí,
ženou se mořem, rybníkem i řekou.
Smrt
Jak ve hře všachy mat,
přichází,
co má se stát.
Mysl nezastaví, ruce neodčiní,
Nesnesitelnost mládí
jak to jen vyjádřit.
tu bezbřehost beznaděje
nebo tu délku prostého čekání
jak jen vyjádřit tu vzdálenost
Lidská srdce
Zarputilá, jako býčí srdce, lidská stěží dokážou být,
Ta zlomí se jak lehké pírko, když zlý vítr začne výt.
Ta neposlechnou pudů jiných, než vhříchy brzko zvrácených,
Ta zemřou včas myšlenek zlých, zlobou polapených.