Písmák 12:30
12:30
Vše, co kolem dokola
obepínalo mé ruce,
bláhovost vmých očích,
Ruce v kapse
Ruce v kapse
Zakletá -
ne, dnes už ne.
To jen po kapkách svítá
RH +
RH +
Myslím na tvoje zoubky,
iv prostředku léta.
Nastavuji krček svůj,
V protějším okně
V protějším okně
Umělas dělat zrukou kalíšky
adávala mi pít.
Tvoje víno tenkrát
Cesta
Cesta
Od krajnice ke krajnici,
mezi stromy složenými
dřív než padne ranní mlha
U kata
U kata
V pivnici U kata
sťal jsem si palici,
pak brouzdám ulicí
Neřeknu nikomu
Neřeknu nikomu
Chtěl jsi, abych ti napsal……tak ti teda píšu….
…schválně –
večer mi povíš, kolik lidí ti přálo,
Páté patro
Páté patro
Zastínila svoje vášně,
tak vážně zkoušela psát.
Nikdy si pod dekou nečetla
Ruměnec
Ruměnec
Skřípot uzávěru tak stejný,
jako když vlak po jiných kolejích zívá,
stejně tak si po svých dokolečka jezdíš.
Beranidlem do vás
Beranidlem do vás
Odněkud znám zabitého Ferdinanda,
už i k nám přišel ten nešvar
a já stojím u výčepu -
Andělský Smích(ov)
Andělský Smích(ov)
Když dáš levou před pravou,
(rozuměj tím nohy)
rty zůstávají slepené,
Nástrojařem
Nástrojařem
Obrábím si dny po kouscích
a občas zaberu moc velkou šponu.
Emulzí nešetřím vždyť není třeba,
Jude
Jude
Padáš k zemi
jak listy z brožované knížky -
- stejný tvůj život je.
Smích - on
Smích - on
Nádech, pak trošku zrudne,
ne, nestydí se
a až potom mocně foukne.
Zas srážíš paty
Zas srážíš paty
Když vracíš se za deště
a kapky marš ti hrají
tak nohy tvé do výšky odlétají.
pour moi (proti všem)
pour moi (proti všem)
Dal sbohem převalujícímu se času,
získal tak nadhled zpoza stolu.
Přikryl si nohy své včerejším Právem
la bierre
la bierre
Ranou pěstí do stolu
zas začínám svou noční pouť,
chci strhnout křídla andělská,
Smích-off (radio edit) 3:22
Smích-off (radio edit) 3:22
Zamlžená očka těch ospalých ulic
kde srůstají do sebe pokrevní bratři.
Jdou zástupem stoletých bažin
Smolíčci vymřeli
Smolíčci vymřeli
Náčrty hospodské pivem jsou rozpitékdyž Nazir k ránu chce spát - - už mu nenalejou,snad spikli se. A svět se bezuzdně chechtá,ruce se třesou. Teď ke klíčím se modlí,smolíčci vymřeli i po přeslici. Dnes asi nebude snít.
Chlap (jak má být)
Chlap (jak má být)
Když jsem byl mladý a vojnu kroutil
býval jsem na rotě často sám,
pak velitel si ke mne přised´ a řek mi
Dopsáno
Dopsáno
žloutneš mi v rukou
když nápady scházejí,
už nebudu psát
Nádražní haiku
Nádražní haiku
zas nepřijel vlak
a nádraží usíná,
vzpomeň si někdy
Kuřácká
Kuřácká
Zas popel v rukou stydne,
tak nějak blízko je mi,
a za okny pár tisíc ohňů.
Nazir v říši snů
Nazir v říši snů
Kousky myslí nedohoním,
když vlakem jezdím často sám.
Zas na závorách vrávoravě
Smíchovský nádraží
Smíchovský nádraží
Usychající stopy,
jak slzy co jsem míval
mne po peronu provází.
Nazirova smrt
Nazirova smrt
Dva dny radosti
i smutku byly plné
dnes zemřít se chce
Na věky chválím Tebe
Na věky chválím Tebe
Pozdraven buď Bůh
ten který sílu dává
v sebe věřit
Nazirova známost
Nazirova známost
- Nazire, prý vážnou známost máš
- ne, tak to není
- .
Dnes zasednul zas
Dnes zasednul zas
Dnes zasednul zas ke stolu,
a dál mu život zhas.
Takpoznal v moku lahodném
Fifty sérty
Fifty sérty
Zas dni mi stárnou tak nějak pod rukama,
vlastně to tak nechci. Někde jsem četl, že i k tenisu
je třeba minimálně dvou.
Přestanu
Přestanu
V uších mi zní: "už nepij Nazire".
Já na volání dnes neslyším.
A koneckonců, s žaludkem
Na rozmoklém stole
Na rozmoklém stole
Přistávací dráhy
pool - litrů nadzemních
se pod kabáty krčí.
Bývalé srdce
Bývalé srdce
Byl jsem šťastný,
když tvoje nohy
rozbíjely našemu slunci
Modlitba za Krištofa
Modlitba za Krištofa
Kol Porta
Pár kolportérů
Bez ustání koluje.
Ovečka
Ovečka
Prázdné jsou dlouhé schody.
Prázdné a plné prachu.
Vyléváš zočí svých
V hoblinách
V hoblinách
Mé celé já spadlo do hoblin.
Někdo škrtl sirkou.
Křeček pojídá hobliny.
Poslední Nazirův den
Poslední Nazirův den
“Kdo je. ”
“Já, tvůj Pán. ”
“Pane, kdes tak dlouho byl, když jsem Tě tak moc potřeboval. ”
Zajatec
Zajatec
Je těžké být zajatcem
vlastní svobody.
Ruce jsou zaťaté
Přátelská
Přátelská
Ó můj drahý příteli,
kdy jsme se to viděli
naposledy.
Psavec
Psavec
Ctěl bych se stát finančníkem
a ovládat půl světa.
V ruce svírat pakl peněz
Konfese
Konfese
Nemívám již deprese
zčinů svých nezdárných,
poztrácel jsem konfese
A zůstává jen schopnost k askezi
A zůstává jen schopnost kaskezi
Ne, nevím kam se dát.
Je zbytečnost lidského bytí.
Však až jednou nebude zbytí,
Záchrana
Záchrana
“Já myslím, že už je načase abychom vyrazili. ” Zhruba takováto slova jsem pronesl kprotější části stolu, kde se skelným pohledem prováděl grimasy můj spoluvýletník. No, je pravda, že ta slova možná zněla jinak a asi nebyla ani tak plynulá, jak zde nastiňuji, ovšem smysl měla zřejmě víc než podobný. Měl bych možná nejprve upřesnit, kde že jsme se to vinkriminovanou dobu nacházeli.
Moje první vražda
Moje první vražda
Vybrat si to správné. Neustálý pocit špatného výběru. Chce to změnu, a to zatraceně rychle. Mám dost nejrůznějších omezení, chci dělat to co je pro mě to nejlepší.