Písmák Instruktáž
Já fakt netuším, kde je chyba. Všechno probíhalo tak, jak mi napsala. Jednou mi do schránky přišel dopis, ve kterém stálo: „Ahoj Jaromíre. Jmenuju Soňa a myslím si, že jsi pro mě ten pravý.
žárlivá
Házim šipky do tvý fotky
když jsem nejvíc vprdeli
nemůžu snést pomyšlení
na tebe…s jinou vposteli.
Baroko
Rozporuplnost.
Barokní pýchou podepřený most.
Na jedné straně Otec, Duch Svatý
na druhé pak syn neřestmi jatý.
Svaťák
na černým stole kvílí všechny otázky
všechny války, data, popravy, slova a knihy
čelenka na hlavě už pranic neudrží
a cíle ne a ne se přiblížit
Plamínek
Z mé čisté duše
zatímco jsem spala
vyšlehl Plamínek
malinký.
Elegion
zástupy lidí
matné jinotaje
ztracený boj
dávka trapné ironie
Vlasy
svůj svět splácala jsem
z trapně nekvalitní plyše
když do ní
z očí trochu nasolim
Nějak nevím co bych...
Proč moc je pro mě málo
a mé touhy chtějí přespříliš.
Musím, já musím.
Nemůžu dusit své niterní světy
Pražská láska
Najdu si tě na Petříně
vzrcadlovém sále
na Kampě tě objímám
Alenko, dej si absinth
Alenko, dej si absinth…
Kčemu ti za pár let bude říše divů.
Bílej králík umře na šedej zákal
kočku Šklíbu zabije pád zpampelišky.
System
Na webu jsem dala hledat slůvko bezmoc
vyjel mi dotaz zda jsem tím nemyslela sebe.
Měla bych dát enter.
Dnes večer usínám v rytmu dvojkliků.
Myslím to vážně?
je to tak běžný
jako chodník poblitej
před hotelem Ritz
tak bezpečný
Obyčejno očima neobyčejné
Možná že něco někde spadlo.
Nevidí to moje lepší
slepé alterego
Dárkový set po babičce
Pokus o kus rýmu
Jeho zvrhlé veličenstvo prostupuje chlad
Staví na špičky svou ironickou múzu
To, co by jiný ani neuhád
on ví. i to, že na svět vpouští hrůzu
Crystal II
II.
Sedim vautě. Venku prší a já jsem tak šíleně naštvaná. Už zase jedeme na terapii bez fotra.
Crystal III
Byt je zase prázdnej. Mám tomu tady říkat doma. Ten chlad, co číší ze stěn ve mně jen umocňuje pocit pokusnýho králíka- bílýho sčervenejma očima. Krev se mi vaří vžilách.
Politická
Prošly kolem mě věci veřejné
o ty já se vážně nezajímám.
Vyjdu ven a zastřelím ptáky
namodralý od jarního nebe.
Ten se světlem a my ostatní
Raketoplán tisíce nadějí
vzlétne
a my zůstaneme sami
odění průhlednou inspirací
Tanoboj
Tančím.
k ránu kdesi vzapadlém baru.
Ve čtvrti beze jména, vulici, kterou už dávno všichni zapomněli.
Možná sem občas přijde pár lidí, to když chtějí slyšet můj neveselý příběh.
Crystal
I.
Včera to zase bylo úmorný. A dneska mě nečeká nic jinýho. Sakra, já už nechci.
Máš být má
Odešlas mi do bílého rána
zahalená mlhou
a malým něžným tajemstvím.
Ve vlasech stovku cizích slov
Nedoručeno
Malou cestičkou
v zasněženém snění
půlraní mlhou šlape
trošku vyšinutá pošťačka.
Proč něco o mně
Jsem mladá básnířka
hledám budoucnost
a chodím na místa
kam by ona vlastně nikdy nešla.
Dispozice k indispozicím
Ovečka se brání vlkovi
nechápe, proč je to naposled.
Ve skrytu duše
včely loví dětské sny.
Jen pro mě, jen ode mě... JEN DO MĚ!
Už nemůžu cítit lékořici
nemůžu vidět páry na ulici.
Nemůžu pohlížet do očí modravých
zpravidla dělám vše co mě nebaví.
Tvá květina
Vyspím se vcizím pokoji
zas jednou do průměrné krásy.
Růměnec schovám si
na horší časy.
Můj chlap
Do ruky mi sypeš
svoje tělo
usínáš na prahu levnýho hotelu
Ráno si zabalíš
Spisovatel? Já? Ty? My?
Včerejšek byl pohádka
dneska píšem horor.
Začni radši ty
já na to nějak nemám žaludek.
Jdeš dál
Bude to jako bych ti ani neodešla.
Vlastně to bude
jako bych tu nikdy nebyla.
Kouřová scéna, záblesk. a nic.
Přemítání nad sebou samou
Co čekat od ženy
jako jsem já.
Pár listů šeříku
a nesmrtelný sentiment
Nevěsta
Vstala. Venku byla temná noc a měsíc dnes svítil velmi zvláštně. Vydával takový nadpřirozený svit a svou velikostí zastínil veškeré hvězdy na obloze. Pohrával si se stíny a vrhal úzký proužek světla na její černou skříň, kterou už léta neotevřela.
Boje, vítězství?
Spirálky jara se navrátí do tmy
zledové krypty čiší samota.
…a ptáci dál se choulí vdešti…
Za zvuku svíček štěstí setřepal
Stýskání po...
Malý měsíc
je bez tebe tak slabý.
A hráz černočerných
a taky šedých vzpomínek
Tlaky, pulzy, ozvěny a tmy
Má hlava- ta vydlabaná dýně zalitá voskem pečetním, nevnímá průhlednost ruky vlající jako listy špatného románu. Někde tam dole v zrezivělém světě zjizveným ranami ubohé lásky ční torzo srdce které kdysi mělo ukrutnou chuť tlouct. Závoje štěstí a hřejivé krajky něžných slov opustily to liliové stvoření které neznalo rány ostrých dýk lidí bez pochopení. Zemřela náhle jedna z těch lepších víl.
Květomluva (Miláčku)
Miláčku. Lásko. Je jasná noc. A já tě chci tady a teď u sebe.
Song o jedné lásce nelásce
1 . Zvlasů si vyklepávám nedopalky zcigarety
a každý by se na mém místě jenom smál.
A já se třesu strachy, jenom zté jedné věty
že se mnou nemůžeš a nechceš už jít dál.
Nejsem šťastná
Venku prší krásno a vítr
mi všecku paranoiu větrá z hlavy, hladí mě tak, jako rosa stébla trávy. Mám pořád důvod k úsměvu. A přesto nejsem šťastná. Venku bouří něha a lidi sotva pletou nohama, mám krásnej deštník s kostkama.
Polozima
Šibalsky se směju, už mi kouká mezi prsty,
ošklivě krásná, jako zrána navečer.
Bělostně temná a matně bledá,
královna chytrých bláznů.
Psychedelický trauma
Ta nevkusná růžová konvice
už mi zase blejská do hlavy.
Blejsk a blik, blik a blejsk.
Buď šílená, buď šílená.
Parchant
Zas vracim se do tý díry
kde páchne zvětralej vodpor
ke všemu co může bejt fajn
a všude po zemi se válej zmuchlaný vzkazy
Láskoví
Ztepilý habrláska na verpánkuobjetí co dal jsi mi jen takRozkvetlá olšeštěstí v korunáchpolibek co dals mi z čisté láskyHořící kaštanláska v zákopechobjetí co dal jsi JÍ jen takSpálená hruškaštěstí v podzemípolibek co dals JÍ jenom z láskyZlomený topol….
Hříčka
Lásko prosím zavři okna, přijde zima tuhá,doufám, že jsem tvoje první a že nikdy nepřijde ta druhá.
Pocity
Jak popsat ten pocit.
Co vlastně mám…
Tupý nůž vzádech ,
sucho vústech,
Tak trochu sobě
Sedím tu sama a píšu báseň
tak trochu sobě a trochu i
všem kytkám světa.
Že vadnou když je nikdo neobjímá
Opuštěná láska
Tak jsem ji nechala na lavičce vparku,
jako opuštěný kotě,
tu lásku, která mě málem zničila.
Ale ona si mě našla
Snídám tvá moudra
Snídám tvá moudra drobky na talíř házím jako bych nevěděla co dalšího mě ještě čeká. To kvůli tobě já psávala mýty abys mě viděl slyšel a cítil. Na prchavý okamžik se mi povedlo překonat samu sebe. Snít s očima dokořán dýchat vůni palčivou a nechat tvoje myšlenky, volně stékat do sklenice, kterou nebojím se vypít až do dna….
Má kráska
Já viděl ji Svou něžnou Afroditu svou krásnou Julii svou malou Johanku z Arku. Já znal jsem ji Svou lásku prokletou svou múzu nehynoucí staletou svou cizokrajnou krásku. Já cítil ji Její azbestovou kůži její šarlatové rty její dech s vůní višní divokých co motal mi vždy hlavu. Já přišel k ní ale ona mě hloupě opustila a tam za rudým obzorem kdesi v dáli sfoukla svíčku a krutý mráz ten všechnu lásku spálí….
Lhářka
Sedím sama na lavici pro obžalované lháře. Lidi se míhají jen jako jako depresivní šmouhy zběsile kolem mě. Hledám tak jako každá lhářka teplo ve vyhaslém ohni zázemí v troskách domů. Všichni si na mě ukazují špinavými prsty.