Kapitola 1.
Araen, mladá elfka sdlouhými tmavými vlasy, seděla na okraji Modrého jezera. Svými štíhlými prsty čechrala písek pod sebou a drobná zrníčka nechávala propadávat mezi prsty. Uklidňovala tak své rozbouřené nitro. Právě dnes ráno se dozvěděla, že její výcvik spěje ke konci.
22. 09. 2011
1
2
418
Próza na pokračování
Prolog
„Nesnáším tuhle práci,“ zamručel Olaf Siers. Statný válečník v nejlepších letech odhrnul svou koženou rukavicí hrst pavučin a opatrně nahlédl dovnitř tmavé kobky. Takhle z venku, neviděl téměř nic a bez řádného vybavení se mu dále nahlédnout ani nechtělo.
„Měli bychom si rozdělat oheň a zapálit nějaké větve,“ promluvil vytáhlý muž za Olafovými zády.
16. 09. 2011
0
1
422
Próza na pokračování