Písmák Obyčejně osudná
Tolik ohnivá
Tak málo krotká
To zvíře uvnitř
Chce ven
Života svíce
Daleko uvnitř
Na hranici dimenzí
Toxicky prahnu
Navzdory lásce
Moji
Když je ti prostě dobře
Se svou nedokonalou rodinou
A i když někdy to dře
Vždycky ti to prominou
Všeználkové - neználkové
Ve stínu strachu
Roste tam zášť
Nabude rozměrů
Nevídaných
Baví/nebaví
Mě už to nebaví
Jdu dělat něco
Co mě bude bavit
Než mě to přestane bavit
Informystická
Časová Struna
Prosvítá skrze
Rozezní city
Podobné duze
Level 1- ?
Ostří nože nepochopení
Hbitými kmity zápolí
Na rovnovahách každodennosti
Tvárnost tvářnosti
Bez šance
Kouzlo hvězd
Pohádka noci
A ti psi hlídají
Diadém souvislostí
Příliš stabilní stabilita
Rozhodně je pravda, že zjišťuji, že to, co mám a v čem jsem, je celkem stabilní. To nestabilní jsem na tom já.
A jsem kvůli tomu špatná. Že víc tíhnu k nestabilitě.
Daleko uvnitř
Při zlaté amfoře
Ukryté nahoře
Ve sféře dálek
Řešeto významů
Chiméra
Chemická reakce
I snová inspirace
Cyklicky vrací mě
Ke kýžené rovnováze
Nahé a nedořešené MY
Dnes a i zítra
Proudíš mi v žilách
Tak ať prosím nikdo
Nepozná
Snová krajina barev 1.0
Když jsme přišli do této nové země, nevěřili jsme vlastním očím. Byla to snová krajina plná různých barev a podivuhodných zvuků. Všude okolo byly třpytící se květiny, které měly barvy, jaké jsme nikdy předtím neviděli. Říkali jsme jim neidentifikovatelné.
Snová krajina 3.0
Ta země, do které jsme přišli, byla snová krajina různých barev. Všechno nasvědčovalo tomu, že jsme v cíli. Matouš se na mě podíval a já jsem věděla, že je spokojený. Vždycky jsem patřila mezi lidi, kteří v sobě mají empatii a emoce na mě působily víc a někdy i jinak než na ostatní.
Statisticky dokázáno
Soustavně a přímočaře
Nesčetné množství možností
Chce tě lapit
A nejméně jedna
To nejlepší teprve přijde
Nelze žít
A myslet si
Že to nejlepší
Už bylo
Vřeteno času
Vystoupit ze slov
A nechat za sebou
Odlesky času
Najít i anulovat
Přeměna poznání
Svlek v barvách duhy
Šatů hologram
Šli nejspíš tudy
Není kam jinam
Balada mořských panen
Koráb na moři
Jako v básních Rimbauda
Rybí panna
Moří ozdoba
Hlídací psi
Fosforeskující nebe
S neonovým měsícem
Hvězdy z alabastru
Třpytivá noc
Stejná jinakost
Jdu po rovnováze života
Snažíc se neupadnout
Jdu rozkvetlou loukou
Snažíc se neuvadnout
Součást koloběhu
A mraky stále pluly
A pak se na okamžik zastavily
To když se její úsměv
Dotkl jeho srdce
Nesymbiotická
Uboze prosím
O obyčejné věci
A snažím se ošálit
Sama sebe
Transcendence minulosti
Transcendence minulosti
Čtu si věci, co jsem kdysi napsala, a koukám na fotky a momenty, které jsem zažívala, a napadá mě, že každý znás má vsobě vlastně několik osobností, kterými je, byl a bude…. Připadá mi jako bych to ani nepsala já, ale přesto poznávám svůj rukopis. Nikdy nejsme stejní, v žádné životní období. Ale pořád jsme to my.
Rovnice o dvou neznámých
Běžně neporušuju svý vlastní pravidla
Jen když jde o Tebe
Ekonomika našeho souznění
= produkt reality
Témbry času
O jantarovém podzimu
Vleklý kus roku
Jeho ohraný smutek
A přitom
Já věřím na život
Když věříš na život
Ale nevěříš na čas
Tak máš vyhráno
Hříva času
Letokruhy snů
Ruším Tvé kruhy
I když je jich tisíc
Říše snů.
Děkuji za přivítání
Život je oxymóron
Vzplaneme
A pak zase zhasínáme
Chladíme
A pak zase zahříváme
Inspirovaná
Pořád a stále
Mě inspiruješ
A do Tvých slov
Bych se nejraději
My, myslit, že myslivec mydlí myš mýdlem
Odemykati, zamykati
V šířce mé mysli myslím
A že mi to myslí
Mi projelo myslí
V hudebním opojení
Bez otázek
V bezčasí
Zvuk jako vlny
Já je chytím
Paralelní světy
A ta nemožnost pořád bolí
A každodennost je pořád rezavá
A přesto jsem v ní prostě šťastná
Ale jinak
Protože láska je kouzelná
Bez inspirace
Ztracená
A nesvá
Z toho, co se děje
Díky, nemoci!
Vždycky, když jsem nemocná (a to jakoukoliv nemocí, z nichž pro mě zatím žádná nebyla smrtelná), tak si uvědomim, že ten život může být ještě víc na hovno. a taky, že tamten vlastně zas tak na hovno nebyl. nebo spíš vůbec ;) díky za uvědomění tohoto typu.
Toxický jeden pro druhého
Toxický jeden pro druhého
Ochutnávám život
ve vší složitosti,
Mnohosečnosti
Koloběh koloběhů
Za zavřenými dveřmi
Další
Rozvrzaná vrátka
Rezavých dní
Křišťálový touhy
Křišťálový touhy
Křišťálově čistá voda
Se stejně zkalí
Utopicky nekonečná svoboda
Cynicky a trapně,s láskou a smutně
Cynicky a trapně,s láskou a smutně
Stočím se do klubíčka
jak to umím
Kvůli lásce
Napojená nenapojená
Vesmír ve mně
A já ve Vesmíru
Dotýkáme se
Jeden druhého
neni co
kéž bych ještě měla co psát. chci se jen dojebat a seru na to, co přijde. stejně jako Yzomandias a stejně jako můj Táta.
Snaha snažit se
A vlastně se pořád potápíš
v tom samym,
kde tím spíš jsou
medůzy všude okolo
Belarus
Vítr hraje si a slunce s ním
Holoubci žebrají o drobečky
A na lavičce vedle, jeden drobeček
šestiletý,
Neuchopitelně nepochopená
ve skalních úskalích
možná zapomínám
vznášet se nade všemi nudnými
zdravit se s duhou
kus od kousku
na kopci uprostřed paneláků
a vždycky to dopadne stejně
asi je to špatný ve mně
anebo v tom,
Divný věci
Když se nad tím tak zamyslíš, všechno je divný. Kdo vůbec určuje, co je normální, a co není. Kdo vymyslel správné stolování, chování, sexuální choutky. Všechno tohle by mělo být nějakým způsobem přirozené přirozené.
V některých případech bych si přála být muž
plaše a
odevzdaně
mlčím
v ten Vánoční čas
prý bukowski v sukni
sedim tedka vecer v metru a posloucham tekno, naproti mne sedi par,kterej prisel spolu, ale nepovidaj si, kazdej cte knihu-ona historii pilsner urquel a on nejakej roman. naproti sedi spinavej,smradlavej typek, ma omrzliny, cepici, je zarostlej a pod cepici jeden velkej dred. prolizi si letak z alberta a u toho zere bramburky. metro je plny, ale nikdo si k nemu nesedne, vsichni se mackaj v jedny casti vagonu.
Džalie
Ta nepřekonatelná svízelnost.
v jednu chvíli ležím ve tvé duši
a čtu jako z knihy
tvůj prohnilý příběh.