Písmák LABYRINT
A něco nepochopitelného stanulo před mou tváří…
Vidím to zřetelně, ale mate to mou mysl
Čas šel dál svou cestou, na mě snad příliš rychle
Zříct se svého bylo snažší
SYMBOLEM
Jsem jen symbolem,
Hledí skrze mě oči černé
A slunce zářící skrze rozkvetlý keř.
Jen symbolem…
V ÚPLŇKU
Černý cár zavíří tmou
Nad ním stříbrné mraky k nebi jak uhel lnou
Kameny nocují na stráni
Pěšina vine se mezi poli
BRÁNY
Zkázo světa, otevíráme Ti brány.
A vítáme plnými poháry.
Dnes anebo nikdy připravím Ti hrdlo své,
Jen pro Tebe skrývané
VINOHRADY
Až Praha přivítá mé vzrušené výkřiky nad Jarem
A rozkvetlé stromy na Vinohradech
Mraky pylu a bílé ruce spílající se k blankytnému Nebi
Teskno ať dýchá v temných kobkách dávné Prahy
BŘEČŤANY
Když vlahý vítr mezi prsty
Klidně nocí vál
A lokny vlnily se blahem
Sen se v moci rizí noci
ČERNÉ VODY
V dáli možná šumení listů vzduch rozechvívá
Však v zákrytu jehličí duch černých vod se skrývá
Temné zrcadlo teskných těch vod navždy očekává
. úsvit
NOCTURNO
Mlčky spojí černé bílé
V jeden akord
čepele znělé
Balety špiček, tance křídel
ŘÍJNOVÁ
SRNÍ HORA
Vítr teplý, tráva ševelí
Pojď támhle ke skále. podívej se na mě
Vidíš mě skrze vzduch.
MY ARMS YOUR HEARSE motiv
Ptá se mě, zda poletím s ní velkým vozem
Má silueta naplněná touhou a zbavená křepčícího ega
Výhled z kočáru posetého hvězdami je můj.
Slyším koně po úbočí hory jít
KARTY
Za zrcadlem. karty.
Plamen ožehl jim líci
Rub v záhadě se ztratil
Do novu bílý koráb vplul
PROKOFIEV
Zasněná krajina
Zasněžené jitro
Zrána rána vyšla
Slunce sotva nad obzor
VLNA Z VESMÍRU
Věřím, že tam kdesi byla
A nití života nám tkala
Ale naše nikdy nespojila
Byť stále se proplétaly
NOČNÍ DÉŠŤ
Černá krajka mládí halila
Slzy ztrácely se v nočním dešti
Větve se pod jeho tíhou klonily k zemi
Kmeny sílily ale přitom stárly
JSEM
Jsem to, co obklopuje obrys
Pulzující vzduch v opuštěných šlépějích
Kořeny starého vývratu
Sedmá plaňka opuštěného posedu
ŠEDÁ
K nabírání vody mám tu jen cedník
Před sebou, za sebou, kam dohlédnu - rybník
Mé myšlenky ta voda vpila
Polykat vzduch a přitom nedýchat
STRUNA
Zajala mě jedna struna
Byť rovná - mě obklíčila
Nemůžu si vybrat zda dovnitř nebo ven
Proto že jedno se strunou jsem
TO THE BLUE
Pojď a přijď moře, vlna za vlnou
Pohlť moji bídu, a žal.
Roztřišť mě o skály, utop všechny představy,
Zmítej mnou a zpívej
BYLI JSME SPOKOJENI
Kdysi dávno než dostal jsem se sem
Byl jsi jako magnet a já byl železem
Tak svázani spolu tím zvláštním nábojem
I když padali jsme dolů byl jsem tak spokojen
MOČÁL
On:
Dějství před močálem
Vzdech léta s mým návratem
Takto patnáckrát, co jsem tu byl naposled