Jen pro svých pět minut

Má to koule.

Celý život je jedno velké představení. Někdy můžeš hrát i jen pro sebe, ale s publikem je větší legrace.

A nakonec naposledy vystoupíme a odejdeme. Někdy i s potleskem.

Děkuju uctivě všem komentujícím, tipujícím a čtoucím. Moc si toho vážím.

Momoi, to fakt nevím, to je otázka na někoho jiného, možná na Dannyho.

Je to jako když deklamuješ na pódiu roli, to si dovedu živě představit. Ten poslední řádek je tam navíc, spíš oba poslední, řekla bych. Nevím proč, naskočilo mi: potajmu chodím fortnou co kdysi kat sám sobě mašli uvázat nedovedu...  :)

Velmi špatné, píši dost, ale řvát při tom nemusím. 

Pro mě velmi silná báseň. Expresivní výrazy odpovídají současnému názoru na "upřímné" vyjadřování. Nic proti nim nemám. Pro část publika ale může být tak výrazná exprese trémy nebo ostychu přílišná. S Kubovým názorem nesouhlasím, i když je vzhledem k jeho věku pochopitelná. Použití jak by jen zbytečně drželo báseň v expresi prvních dvou veršů. Dvouslabičné jako zpomaluje v rámci očekávaného impulsu tempo atd. atd. Z technického hlediska je zajímavý poslední verš. Zarecitovat závorky se jistě dá, ale zdá se mi, že zavádějí báseň trochu jinam. Buď měla být trochu delší nebo měl být verš postaven jinak.  Zvláště když, zdá se, obrat předposlední a poslední strofy  od "upřímnosti" k "obraznosti" posouvá báseň z psychologické do existenciální polohy.

Příště - pokud budeš chtít, básníku.

Své postřehy jsi kvalitně zužitkoval!

řeknu ti na plnou hubu, že se mi tvoje dílko líbí.

Vážně dobrý, akorát bych napsal Jak magor, bez o, víc mi to sedí k té neformálnosti začátku 

pěkný místa jako to s chcípáním slov a sraní do kalhot. poslední sloku moc nechápu... 

asi taky nevíš, jak to udělat, aby to na hlavní straně v nabídce - nová díla - vypadalo jako básnička, viď?