Chobotnice, Kohoutí...

Chobotnice (velká) se musí hodně na naklepat, až skoro do rozbití. Já to dělám místo po místě hranou prkýnka na krájení. Pak se omáčí v horké vodě, párkrát na pár vteřin, nechá okapat a osmahne na pánvi, nebo zapeče.

Díky, Radovane, jsem ráda, žes četl...

Chobotnici jsem jim opravdu dala, v mrazáku je ještě jedna. Hodně mne překvapilo, že dlouhatánským varem zůstala stejně gumová, jen ze šedé barvy se na denním světle stala ostře fialová, něco jako inkoust:-).

Nevšední. Tu chobotnici jsi fakt dala slepicím?

Ke kohoutovi - takhle u babičky předčasně dokokrhali skoro všichni kohouti. Je výjimky, snad jen dva za celé mé dětství byli hodní.

KK, Bačkovský, vďaka + děkuji:-)

Síce mimo môj jedálny lístok ale zato do čitateľského menu som ich veľmi rád zaradil.

Díky ti, Luboši... ano, komentáře mě moc těší.

Irčo, rozhodně jsem si tohle tvoje dvojdílko (stejně jako všechna ostatní) nečetl vlažně a jen aby se neřeklo.

Janina pěkně vyjádřila ten souboj poetična s drsností. A líbily se mi i další komenty.

Evženie, Dalesi, díky za komentáře... kohouti jsou na dvoře páni:-)

Vlastní matné vzpomínky na kohouta, snad z 5 let, jeden začal nám děckám skákat z plotu na hlavy. O pár let později mně epizodu potvrdila matka, extrémista prý také záhy skončil v hrnci.

Někteří si vyberou svůj osud, na jiné padne los.

dadadik, kdo někdy poznal, tak ví:-)

supíku, díky!

Nami, ten kohout byl tedy nezmar:-) a ty jsi vtipný jako vždy...

none, vloni několik mých slípek snášelo modrá vejce, lišák právě ty vzácné všechny vytahal a zabil... slípky byly šedé, popelky.

Jamardi, recepty na chobotnici taky neznám...

law, děkuji za názor:-)

Alegno, za cca 20 let, kdy máme slepice, byl tenhle nejhorší...

Bene, tys to přesně pojmenoval, zlobivcům hlavu do sudu! Škoda, že to nejde i s lidmi... Ještě mám v mrazáku jednu chobotnici, že bych ji slípkám hodila syrovou??

mzub, píšu o nich, protože je mám ráda:-)

Ve skutečnosti je zlý kohout na místě. Ochrání hejno a má pořádek. Slepice na něj nedají dopustit.

sme príroda, odkiaľ by inak bolo to nutkanie o sebe takto písať, dík

Pamatuju, že jsme měli podobného kohouta, vedle verandy stály hrábě a bez nich nikdo nevyšel ven, potkal ho stejný osud, ale báseň mu nikdo nesložil :)

Dobré postřehy ze života.

Sama jsem mořské plody nikdy nezkoušela. Ale koupila jsem je jako dárek a bylo mně potom řečeno, že k nim příště musím dodat nějaký dobrý recept.

Zlá zvířata bývají první na řadě i v chovech, kde se zabíjí.

Za mě víc ta první, je v ní prostor a žádné lichě slovo :)

My jsme měli kohouta, ten každé ráno vstával jako první a postavil se před díru ve vratech. Když potom dírou procházely slepice, měl jistotu, že žádnou nevynechal. Už je také v kohoutím nebi. Když kokrhal, tak měl vždycky zavřené oči, aby slepice viděli, že to umí zpaměti.

Karle, díky ( sama jsem si doposud neodpustila:-)...

Zvlášť Kohoutí je perfektní. Odpouštím ti tu vraždu, vražda na tyranovi není zločin, že?:).

Venkovský svět.. znám z dětství :)

bezva

Díky, Janino, Tondo a ostatní čtenáři.

Naše slepice nezabíjíme, necháváme je i "v penzi" dožít, ale tohle zlo se nedalo přehlížet. Při škubání kohouta jsem mu v duchu psala báseň:-).

 No a v místním obchodě nám občas dají pro zvířata prošlé mražené maso - tolik k chobotnici...

Dávám tip. 

No páni. Tohle je docela drsné, i když poetické. Vlastně poetické, přestože drsné. Nemám z obsahu příjemné pocity, ale velmi oceňuji, jak jsi to napsala. Tyhle básně se mi hned tak neztratí z mysli.