13

Phil,

satelitní městečko, aspoň to naše - to je neuvěřitelná směsice staveb a stavbiček, které se k sobě absolutně nehodí. Jsou tam na jedné straně vedle sebe staré chalupy a nové milioonářské vily, na druhé straně zahrádkářské chatky přestavěné na rodinné domečky hned vedle staveb připomínajících Pentagon a taky se tam střídají dvoumetrové zdi s pozemky schválně úplně bez plotů. Ještěže nemám čas chodit na procházky.

Taky máme plot z kamenů. Mám staré fotky. Chalupu máme přesně na místě bývalé tvrze a ta zeď tam už kdysi byla. Je to i obrana proti hluku z kulturního domu, co je hnedle pod námi a tak nějak.

Děkuji za přípis, ta satelitní městečka jsou něco jiného, že...

Phil,

kdysi dávno u nás "na pasekách" nebyly žádné ploty. Někde byl pozemek aspoň od cesty chráněn výsadbou habrů ukradených z lesa, které nikdo ani moc nestříhal, jinde byl jen plaňkový plot kolem záhonků se zeleninou a s květinami do vázy na hřbitov. To byl ale spíš plot kvůli zvěři. Nekradlo se a nic se nikdy neztratilo. Jak se do našeho kraje postupně šířila "civilizace"(což v praxi znamenalo, že se sedlákům vyvlastnila pole a rozprodala se zahrádkářům), přibývaly ploty. Dnes byly zahrady rozprodány boháčům, z nichž někteří mají kolem pozemků dvoumetrové betonové zdi a všude kamery. Časy se mění.

pro Umbratica

Taky jsme nikdy nezamykali. Pokud by případný návštěvník dostal nutkavou potřebu vystěhovat náš starý nábytek s patinou zubů od psů...tak prosím. Aspoň bych měla důvod pořídit si nový. :) Někdy mám dojem, že drsnosrstí jezevčíci jsou potajmu křížení i s bobry.  Zamykám ve dne, není to tak dlouho a měla zvláštní návštěvu. Měla jsem štěstí. Ale od té doby důsledně zamykám, když jsem doma sama. 

Moje babička nezamykala domovní dveře nikdy. Jezdila jsem k ní na prázdniny, ale spát v nezamčené chalupě jsem se bála. V noci jsem se raději tajně vykradla z ložnice a ty dveře jsem zamkla, protože klíč byl pořád v zámku. Ráno je odemkl nájemník, který u nás tehdy bydlel. Odcházel brzy do práce.

Byl to zvlášní den. Dojela jsem, už se stmívalo. Volala mi a já šeptala, že jsem les. Pak si vzpomněla, že má narozeniny. Orel. Napsala mu a on taky. Pak došly srny a srnec a taky byl úplněk. Pořád otáčeli hlavy a utíkali. Někde tam museli být zalehnutí divočáci. Sova se snášela k zemi a zpátky do výšky. Vidím, jak je požírá. Myši si rády hrají. I potkani. Přespala jsem, že. Nikdy se mi nechce jít domů.  V lese se nebojím, nikdo neví, kde jsem. Ale doma ano. Chodím a zamykám všechny dveře. 

Velmi sugetivní. Mne by po tmě do lesa nikdo nedostal.

Myslím, nedokázala bych nocovat vlese, natož v zimě a určitě nedokážu napsat tak silné verše s neuvěřitelných slovních spojení, ale číst ano a s potěšením třeba několikrát po sobě 

Ani Rumcajs by to o svém Řáholci lépe nenapsal. ;-)

jsem línej, ale do toho lesa bych se šel podívat

Moc dobré 

máš tam zas celej život :) tyhle tvoje úžasný deníčky mě moc bavěj. To o těch andílkách mi přijde skoro jak od agáty :) vlídný vyprávění, co trošku smrdí sírou 

moc

Moderní poezie někdy může být krásně patetická. Tip.

Tvůj les je fascinující.

Kouzlo tvé poetiky působí, Phil.