Velký bratr

Ano, Buddhu bych viděla spíše jako senrju... 

Senrjú je o lidech, vztazích, povahách. Haiku obsahuje přírodní motiv.

Goro,

znovu osvíceného Buddhu bych považovala spíš za senrjú, naopak v zaprášených záclonách je nenápadný, ale krásný přesah. Připomenulo mi to vyprávění Magdy Vašáryové o tom, jak zdevastovaný a zaprášený jí připadal svět, když si poprvé nasadila brýle. A ty lidské tváře najednou plné vrásek a rozličných kazů!

Um, slunce v záclonách a osvícení Buddhy se mi hodně zamlouvají.

Máš pravdu v tom, že autor může napsat jedno - dvě skvělá haiku za život... 

Radovane,

nevím, jestli Hajíčkovo haiku o šedivém vlasu lze považovat za "dokonalé". Podobných kousků bys našel mezi starými Japonci celou řadu. Psát haiku o stárnutí a šedivých vlasech - to je dlouhodobá "móda", trvající už celá staletí.

K3,

každý básník, ať už je to haikař, nebo píše něco jiného, se "trefí do černého" jen málokdy. V popové hudbě je je spousta zpěváků a skupin, kterým se povedl jen jediný hit. V poezii je to podobné. Básníků "jediné sbírky" je jistě celá řada a dokonce asi existují i autoři jednoho jediného haiku, ačkoli třeba napsali tisíce haiku.  

Snakeu,

"Muž pod černým deštníkem" se naštěstí dá přečíst částečně i na netu. Je zde k nahlédnutí víc stránek z téhle knížky, než obvykle bývá k dispozici. Vypsala jsem si třeba tohle:

Dole v ulici

poštěkávají ráno

zámky aut

Slunce v záclonách -

Náhle vidím všechen prach

na věcech kolem

Jas padá oknem

na dřevěného Buddhu

Znovu osvícen

Z mého hlediska to jsou všechno "haikové nápady", jaké se dříve u Hájíčka nevyskytovaly. Ale stačí to? Dostala by taková haiku tady na Písmáku aspoň dvacet tipů?  Já myslím, že ne a zatím jsem nenašla tak výrazného haikaře, že by dokázal zaujmout davy. Jak ráda bych se od někoho takového učila!  Poslední dobou totiž píšu samé propadáky. I to, za co bych dříve asi dostala tak dvacet tipů, dnes propadne bez povšimnutí... Jsem si jistá, že čtenáři by chtěli číst nějaká "vztahová" haiku a všechna ostatní H. jsou pro ně jen takové vlastně zanedbatelné "nápadečky". Mně se třeba čas od času povede vztahový (písňový) text, ale vztahová haiku psát nedokážu... Možná nejvyšší čas se na nějakou dobu odmlčet.

Je to dokonalé haiku (Hájíčkovo). Sedí přímo na těžišti.

Tohle Hájíčkovo haiku vypadá například docela dobře:

ještě po letech ---
jeden její tmavý vlas
na dně šatníku

(Muž pod černým deštníkem, 2022. str. 144)

Mám i jiné texty, ale ty nemůžu tady v diskuzi publikovat, pokud bych ale prolistoval zmíněnou knihu, našel bych další, bohužel ji doma nemám)

PS: Není to dokonalé haiku, ale má to k haiku hodně blízko.

Um., máš pravdu, právoplatné jsou jen některé.

Když se nedusil,

prokládal černý kašel

černým humorem

To je černý humor...   :)

Rhode,

tady v knihovně je ve vedlejší místnosti zrovna burza vyřazených knih. Nějaká paní tam strašně kašle. Vím já jestli nemá černý kašel?  Příští týden si asi vezmu do knihovny respirátor.

Napadlo mě právě senrjú:

Gothic dvojice -

Celí v černém, už jim chybí

jen černý kašel

:) Vtipný. 

Jo, to si pamatuji velmi dobře. A sem tam plynová maska - no, tu jsem viděl asi dvakrát... 

Rhode,

teď právě mě napadlo jedno senrjú přímo pro tebe:

Covidová street -

Pod kamerami roušky

a respirátory

Radovane,

díky. Přechod je široký a pán s bílou holí vždycky počítá a počítá a nevím, jestli se někdy dopočítá.

Snakeu,

když píšeš, že se Hájíček jako "haikař" postupně zlepšuje, moc by mě zajímalo, jaká jeho haiku už ty považuješ za poučenější. Ocenila bych, kdybys mi sem uvedl několik příkladů těch jeho "lepších" haiku. Já znám z Hájíčka jen to, co má na své autorské stránce. Jeho miniatury mi většinou připadají jako "impresionistické" a pouze asi ve čtyřech případech jsem objevila v té ukázkové sadě něco jako haikový nápad. Myslíš, že existuje něco jako haikový nápad?  Ty čtyři H. miniaturky jsem si vypůjčila a pokusila jsem se z nich udělat "skutečná haiku" ve své sadě "Střípky". Poznal bys, která z haiku v mé dnešní sadě "Střípky" jsou pouze transformovaným Hájíčekem?

Podle mého názoru je právě "haikový nápad" tím, co odlišuje haiku od miniatury. Včera jsem se probírala haldou haiku, která mi lidé kdysi posílali na jiném litwebu a které jsem si pak vytiskla. Mnohé ty miniaturky byly estetickou přírodní lyrikou, ale chyběl v nich právě onen "haikový nápad". 

K3,

Kerouaca jsem četla opakovaně. Tahle beatnická haiku se dají s japonskými srovnávat jen obtížně. Je to prostě naprosto jiný žánr.

Na záznamu nic-

klapka si odskočila

asi na sváču

Velmi povedené, nejvíc mě chytl pán s bílou holí. 

Um, mě tehle "takyhaiku" netrápí, s tím já nic nesvedu. Na druhou stranu se snažím co to jde propagovat haiku tak, jak mu rozumím já, a to jak pomocí překladů, tak v rámci přednášek, soutěží atp. Mj. další soutěž a přednáška proběhne v rámci hanami festivalu v Praze 37. dubna.

Vyšla u nás třeba kniha západního haiku od Kerouaca...

snakeu,

je skoro jedenáct hodin a já brzy odejdu z knihovny. Ale tentokrát jsem tady neseděla zbytečně. Poctivě jsem přečetla všechna "haiku", která má Jiří Hájíček na své internetové autorské stránce. Nenašla jsem tam nic, co bych mohla s klidným svědomím označit jako haiku, skutečné haiku. Jde o tříveršové miniatury se zcela libovolným počtem slabik ve verši, které zaznamenávají letmé prožitky, snaží se vyvolat ve čtenářích určitou náladu a jsou plné metafor.

Musím s pokorou uznat, že by asi doopravdy bylo potřeba definovat nějaké základní parametry českého (západního) haiku, protože, pokud bude takových autorů jako Hájíček víc a víc a pokud budou tito autoři úspěšní, tak si pod pojmem "haiku" čtenář brzy představí něco naprosto jiného než my dva.

Jsou to ale Hájíček a Miloň Čepelka, kdo píše "dějiny českého haiku", je to třeba Kateřina Rudčenková, která ve sbírce Ludwig "obohacuje" český národ o jakási modernistická "takyhaiku"...(Google mi dokonce nabídl pojem "Ludwighaiku", což mě docela šokovalo.)  Dá se s tím něco dělat?

To je hezké :)

K3,

v osmnáctém století nosili někteří lidé na ulici masky. Naposledy to krásně zobrazoval film Il Boemo. Kdyby to bylo povoleno i dnes, velký bratr by utřel ústa. Zafungovat ale může i velká kapuce nebo kšiltovka s hodně dlouhým kšiltem. Brýle zrzadlovky jsou dnes nutností.

Já deštníky zásadně nenosím, ale mám dvě kamery; to je parádní, a neméně pán s bílou holí.

Jamardi,

díky za básničku.

O kroupách mám na skladě více senrjú. Třeba tohle:

Slunce po bouři -

Kočky kroupy nesnědly,

teď tají v misce

Kočko,

tvá kamera nejspíš míří prvního května pod rozkvetlou třešeň.

snakeu,

pod deštníky systémy na rozpoznávání tváří zatím neproniknou, ale "vyvíjíme se" a "pokrok" prý nelze zastavit.

Janino,

kdyby dnes George Orwell vstal z hrobu, z prošpiclovanosti dnešní doby by se mu hrůzou zježily vlasy a zdešeně by se zas vrátil do rakve. To, co se děje dnes si totiž nedokázal představit ani v tom nejhorším snu. Jsme jenom dobytek s číslem v uchu.  

a2a2a,

japonská haiku jsou prakticky vždy "dopovězená" a přesah v evropském smysmlu bys v nich hledal marně. Je v nich ale často úplně jiný přesah - zenbuddhistický. Má se kvalita haiku odvíjet od toho, že od nich očekáváme hádankovitost (nedořečenost) a jakési filozofické poselství?

Já píšu jen a pouze pro Písmák. Co obdrží alespoň 15 tipů, ponechám, ostatní mažu, takže jsem před chvilkou smazala ostatní březnové vklady. Trh rozhodně nezávisí na tom, co řeknou nějací "profesoři".

Mně se nejvíce líbilo to o kroupách a poruše. Mě napadlo:

Otužilci před kamerou

dováděli velice,

rychle mažu popis "leden",

vidím chybu měsíce!

Pěkná pětka je spíš na jedničku. Mé favority tvoří deštníky a hůlka.

Výjev z ulice

davy před obrazovkou

vášnivé pusy

Zajímavá série - nejvíc mě zaujalo první haiku.

Jo jo, všechno vidí ;) 

Nevím, jak to eventuálně posoudí profesoři, mi se to jako senrjú či haiku nejeví. Všechny jsou tak nějak dopovězené do konce, schází mi tam jakýkoliv přesah s výjimkou pána s bílou holí, ta je výtečná, a první s deštníky, je sice dopovězená, ale má vtip. Tip.

dadi,

dneska frčí čepice se dvěma bambulemi nebo s ušima. Zatím je sice nosí jen děti, ale třeba se časem prosadí i mezi dospělými... A zase bude v policejní kamerové ústředně veseleji.

Al Jale,

přehazovačky frčely už v devatenáctém století. Hodily se k nim dlouhé pejzy nebo licousy. I za mého mládí se ještě nosily přehazovačky, protože v šedesátým a sedmdesátým  letům vládl kult dlouhých vlasů a rozhodně bylo přijatelnější mít přehazku jako Marián Čalfa, než být plešátý. Proti proudu šel jen níže zmíněný Karel Hála. Kdysi jsem stála vedle něho a tak vím, že úplně plešatý nebyl. Měl "kolečko" a hlavu si holil.

Um - já se jim nedivím, taky zas nosím čepici s bambulí :)

Myslela jsem si, že právě tohle bude vlastní zážitek, ostatní jsou obratně napsaná... celkově jsi měla dobrý nápad!

Goro,

pán s bílou holí je autentický. Často chodí přes přechod u Alberta, nad kterým je velká pouliční kamera. Představovala jsem si, jak ho asi vidí ti, kteří nás ustavičně špiclují. 

Už toho mám na hlavě taky pomálu, volím tedy velmi krátkou variantu ježka, což se mi zdá lepší rozhodně než přehazovačka  :))

Nejvíc asi pán s holí...

Vařila babička, vařila omáčku

Nami,

slyšela jsem, že za bývalého režimu se na vojně říkalo: Súdruh vojak, vietě, na čo má vojak hlavu? Aby na něj nosil čapicu!       ...To bude asi ta střecha na prázdné stodole.

I na prázdné stodole musí být střecha.

dadi,

jaro se ale nějak zaseklo. Vrátil se mráz a muži v našem městečku opět vytáhli ze skříně své kulichy a zmijovky.

všechny fajn

nejvíc asi tato:

V kamerách jaro:

klobouk nebo čepici

vystřídá teď pleš

Nami,

za mého mládí plešounů zase tolik nebylo. Dva nejznámější se jmenovali Karel Hála a Vladimír Iljič Lenin. Pro policii mohla tedy být pleš dobrým rozpoznávacím znakem. Dnes si ale hlavu holí každý druhý muž, takže cenným rozpoznávacím znakem budou za chvíli vlasy.

Plešatí ušetří za stříhání. Poctivý holič jim tu plochu odečte.