Ritus a čas

 

Hudba a zpěv AI

 

 

Vztáhla jsem ruku pro kapku štěstí 

Myslela jsem, že nikdy nepřijde 

A ono pořád bilo 

A já ho neslyšela

 

Jsem udusaná 

země 

že mě tlačí 

pláču

co mě tíží 

nezlehčuj 

nadnes výš

víš, pluju 

si tebou 

zebou

mě stoky 

kroky neuvážené

vážené raděj vážím 

na nechtěné a chtěné 

a často je mi nanic 

přímo nanicovatě se

svářím 

změním se

v šeď

tvář země

je udusaná 

a dusí, co může 

často

k pláči 

že nepřemůžu 

co se sněním 

jak změnit 

a nezlehčuj mě

nadnes 

výš

 

víš, že nás tlačí 

 

ten udusanej 

ritus a 

čas 

 

prší 

 

V kapkách chutná svět 

rozpuštěnou dálkou 

i blízkostí

na špičce jazyka 

chvěje se mi celá Zem

v omamných barvách spektra 

do krku klouže 

se štiplavou příchutí každodenní tíhy

gravitačních nářků

 

Jářku,

vždyť žiju!

 

Dlaň na dlaň 

když se snese 

jak v otevřené knize 

tak snadno čte se 

 

dotekem dotek 

když se spojí

dojde pak na cokoli?

je těžké nepovolit 

 

ret na ret 

když v počítadle

v součinu součtů

touhy neuvadlé

znásobí dlaně

dotek na ně...

pak zašeptají 

 

udýchané

áaach

do ticha ztají

 

dlaň na dlaň

dotekem dotek

na

ret 

ret 

 

 

Vztáhla jsem ruku pro kapku štěstí 

Myslela jsem, že nikdy nepřijde 

A ono pořád bilo 

A já ho neslyšela

 

 

---