Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřilétají sokoli
Autor
Radovan Jiří Voříšek
Po letech
do lesů a do polí
přilétají sokoli
Volní
krouží kamkoli
Na blízko místům
kde cosi prvotního
dosud trvá
Jako ty
která jsi byla prvá
a doteky nesmělé
stále cítím na těle
19 názorů
První čast mi asociuje piseň https://youtu.be/e1AmVd8OLd0?si=FjiUfhckSLRM-XgK
Konec tu nej vzpomínku... Ne vždy první a poslední nej je vzpomínka na stejnou osobu, ale obě jsou nejdůležitější
Toť rozmanitost vnímání, fajn když je tak barevná a mlčím už :)
Radovan Jiří Voříšek
20. 02. 2025Díky za vnímání.
Kroužit dravce jsem viděl nesčetněkrát, divné mi to nepřipadalo, i když mohlo by, létat neumím.
Kroužit životem a po dlouhé době se v tom kroužení vrátit k podstatnému, mi nepřijde divné taky, neboť jsem to zažil, zažívám. Konečně po letech doletět tak na místo toho nejpodstatnějšího, co ještě čas nesemlel, kde je pevný bod? To je výhra! Tohle není literatura faktu, ale pozie, která s obrazy pracuje.
:) Radovane, jj, vylepšils přeťuk - ale i tak, píšeš hrozně kostrbatě a asi je ta hrbolatost zbytečná, ničemu nepomáhá - tedy z mého pohledu. Myslíš, že je normální kroužit někam? Jako dá se to, ale je to divný - z hospody jsem kroužil rovnou domů ... třeba :) (jakože ftip), samotné kroužení je podle mě kroužení někde kolem osy a ne někam. A na blízko mám brýle :) - letět na blízko místu - hm, takovýhle obrat je fakt zvláštní ... to je, jako kdyby to byl googlový překlad z cizího jazyka - radovanština :)) Ale měj si svou radovanštinu, asi nic proti ničemu - jen jsem napsala jak to vnímám. A jiný třeba souzní ...
Mávám a nechávám slovat kroužit někam
:)
Radovan Jiří Voříšek
20. 02. 2025Jasně, to mně naskočilo taky, ti Černí andělé.
Avox - to jsem celý já, složitě, kostrbatě...
První a poslední - jasné a krásné, prostřední jsem četla několikrát ve snaze pochopit, ale nemluví na mne. No, nemusím rozumět všemu. Hlavní je, že ty víš...
Sedáváme za starým domem v Lužických horách a odpočíváme po práci. Jezdíme sem víc než padesát let. Pak se ozve ten zvláštní výkřik a nad lesem se objeví káně, které volá svého partnera. Spolu krouží nad námi tak nízko a slunce prosvítá jejich křídly. Jsou nádherní a svobodní. A my si tak připadáme taky.
Radovan Jiří Voříšek
19. 02. 2025Levander - jsem slepej, nevidím chyby, už mě upozorňovala jedna čtenářka. Opravuji, díky.
lawenderr_
19. 02. 2025Radovane:) ta prostřední strofka je psaná docela bestiální češtinou :) jestli to byl záměr ... jsem se trochu otřásla.
Kdybys byl sokol, kroužil bys čemukoli na blízko, kdo cosi prvotního trvá? Bych se bála, že mi to srazí vaz :) asi. První strofka vypadala slibně ...
Menší ptáci reagují na objevení se sokolů strachem. To my, čtenáři na Písmáku, bereme výskyt tohoto tvého dílka zde přece jen poněkud pozitivněji... ;-)
Radovan Jiří Voříšek
19. 02. 2025galax - výborné vyjádření pískání sokola
Až závidím...prvé dotyky (už) nepamatám. Inak krása, ktorej rozumien...