znáš osobně smutek?

Jeden čas nám lítaly po ulici, řvaly jako malý děcka, když se setmělo. To tu ještě nestálo tolik aut...bylo to hrozný, ne nebyly to kočky, byly to kuny. Pak zmizely. Asi si našli lepší místo. Nikdo tu už ani ty slepice na dvorku nemá.. smutno mi po nich není, ale po tom čase, kdy tu byly, jo. 

Poslední dobou tady mám divný pocit. Takový, jako když musel odejít Haijin. Měla jsem ho moc ráda. moc A teď se tady cítím úplně stejně. 

odvahu? v čem?

Radovaně, obdivuji tvou odvahu. :o) A děkuju. 

Má to všechno.

Lili, všeci pijeme z jedné kaluže. Někteří o tom neví...děkuju ti za čtení. 

daddy, bylo

Někdy mám pocit, že se mi život směje, Zvednu vleže nohu a stehno vlaje. Směju se mu, to máš za to, jsem někdy pomstychtivá. Sama k sobě. Ale už zase chodím, dlouho, každý den kolem osmi kilometrů a užívám si to. Chad už kilo zhubnul, můžu majitelce konečně nafotit jeho pas...jo, je to láska. 

Verše s hlubší atmosférou... v mojí vyjadřovací češtině to znamená: ty v*e, to je fantastické. Můj výraz je že mi spadla brada.Hm.

Phil, nějak jsem původně zignorovala tu úplně poslední část za kandovanýma hruškama a teď jsem měla pocit, že to tam nebylo :)

a bylo

pro daddy

Spíš ubylo, že. Napsala večer z jedné vody a jsem někdy zbytečně užvaněná, Ještě by to chtělo probrat. :o) A nebo vymazat. Někdy jsem rychlejší, než já.  :o)

Elisee, jestli najdeš, tak řekni. Já mám výhodu, měla fotografickou paměť, tak jenom sáhnu po knize a vím, kde text nalistovat. :o)

Jak dozrajou třešně, tak korále. Ale ony i zralé bezinky a pak je podlaha až černá... :o)

Kočkodane, děkuju. upřímně :o)

Já mám ten obratel doma, kdyby něco, jenom mu chybí jeden trn... :o)

Já taky. Mám nejraději půdy. A alergii na seno, potraviny a tak...po mámě. Zdědili i kluci, Milda kdysi málem umřel po píchnutí včely, ještě že mu máma dala svůj Dithiaden. Měl hlavu jako meloun a Jip. Člověk nikdy neví. Kdysi dojela k našim. Zabydlovali  se tenkrát v malé chalupě po dvou Němkách v Radkově. Podlahy hlína, voda byla pumpa, zděný suchý záchod venku. No a jak vylezla na tu půdu, tak mi na nohy naskákaly blechy. Z těch koček, co tam zůstaly.  Ale mám nade dveřmi obrázek Ježíše, prožraný červotočem. 

pro Janina

Já taky. Nevím, která má mladé, protože tu už bydlíme třicet pět let, ale hlavně, že jsou... :o)

tady něco přibylo

:)

v textu

se mi vybavilo, že jsem kdesi četla něco takovýho - a smutek, zmetek jeden, říká chlácholivě: já s tebou zůstanu -  takže vím, že se smutkem se běžně tyká 

tak, a teď mě bude trápit, kde jsem to četla ...

Phil, píšu sem počtvrté, že se báseň povedla... vypitá vejce a zbytky kuní kořisti znám velmi dobře... a trus ve formě pecek...

Já (jemuž pocit smutku vskutku není neznámý) jsem samozřejmě četl a podobně jako daddy vypichuji závěr.

tahle mi přijde veselá, jako kuna, jako život, když máš mladé, co z něj rostou ... :) Někdy nestačíme pozorovat, co život dává, co bere, jen nastavujeme dlaně ... když padá obratel.

Kdybys nepsala, šla bych si ohmatávat obratle ... by mi určitě jeden chyběl. Nejmíň.

Smutek,  smutek znám, mám i malé povědomí o jeho stupnici tvrdosti, jemný mám ráda, tykám mu, o (před) tvrdým mlčim ... Připomněla jsi, jak jako dítě jsem lehávala na půdě na seně 

Děkuji! všem

extra se mi líbí poslední část

a kandované hrušky :)

Jak se to vezme. Naposledy mě nahoru naháněl ostře se tvářící soused, že naposledy viděl svoje kotě v průhledu stodoly. Pak už ne. A že si nainstaloval kameru a na té byla kuna. Kuny tam už celé roky, co tam jsme, pravidelně vyvádí mladé. A že ji odchytí. To se mi moc nelíbilo. Nahoře tehdy nic. Teď ano. Má tam mladé. Poznám to podle toho množství výkalů a leži tam zbytky myší s ocásky, ptáků, vypitá vajíčka a přibyl ten obratel. Ona si dokonce značkuje i místo, kde sedávám. Beru si nahoru kafe, je odtama krásný výhled na krajinu, asi tak. A tak děkuji..

Hm. Zase ostře viděno.. A ostře zapsáno. (Až znepokojivě ostře...).