MUŽ VIDÍCÍ BEZ OČÍ. 5/

 

MUŽ VIDÍCÍ BEZ OČÍ. 1/

https://www.pismak.cz/dilo/558297

 

MUŽ VIDÍCÍ BEZ OČÍ. 2/

https://www.pismak.cz/dilo/558306

 

MUŽ VIDÍCÍ BEZ OČÍ. 3/

https://www.pismak.cz/dilo/558322

 

MUŽ VIDÍCÍ BEZ OČÍ. 4/

https://www.pismak.cz/dilo/558340

 

 

THE WONDERFUL STORY OF HENRY SUGAR:

A SHORT WORK OF ART

by Maggie Klingner

Podivuhodný příběh Henryho Sugara:

Krátké umělecké dílo
Maggie Klingnerová

https://www.wonc.org/the-wonderful-story-of-henry-sugar-a-short-work-of-art/

 

 

Oceňovaný režisér Wes Anderson oživil The Wonderful Story of Henry Sugar Roalda Dahla v krátkém filmu, který Netflix uvede v roce 2023. Držitel Oscara za nejlepší krátký film roku 2024 mě zaujal a vtáhl do děje každou vteřinu svých 40 minut. Díky osobitému vizuálnímu stylu, jednoduchému použití dialogů a hudby a jednoduchému, a přesto komplikovanému ději se The Wonderful Story of Henry Sugar stal nezapomenutelným filmem.

Wes Anderson má osobitý vizuální styl, co se týče výběru barev a symetrie. Anderson je známý svou tlumenou barevnou paletou a díky barvám dokáže určité odstíny a intenzitu barev spojit s určitými postavami. První postava, se kterou se ve filmu Henry Sugar setkáváme, je spojena se sytou žlutou a oranžovou barvou. Při dalším zkoumání děje se prostřednictvím barev setkáváme s dalšími postavami. Lékaři jsou v bílých pláštích v bílých místnostech, a i když lékař není v nemocnici, je stále oblečen v bílém.

 

Vedle barevných asociací s postavami Anderson využívá symetrii k posílení filmového obrazu. Typické jsou symetrické kulisy v podobě židlí a stolů a rekvizit, symetrické jsou i postavy a kompars. Ve filmu Henry Sugar však Anderson svůj styl porušuje způsobem, který posouvá příběh kupředu a udržuje diváka v pozornosti. Anderson ve filmu nechává komparzisty záměrně měnit kulisy těsně před změnou scény nebo děje. Symetrické změny ženou příběh kupředu a spolu s dějem udávají kulisami směr.

Anderson používá vkusnou hudbu a výrazné panorámování dialogů, aby diváky vtáhl do děje. Hudba v tomto krátkém filmu je střídmá, ale smysluplná, používá ji k dokreslení nálady postav a k nastínění perspektivy doby, v níž se příběh odehrával. Použití panoramatických dialogů také výrazně přispívá k tomu, aby se diváci ponořili do scény. Když se postava pohybuje mimo plátno, zvuk se panorámuje, pohybuje se s ní, což dává divákům pocit, že jsou plně uvnitř scény spolu s postavami. Takový jednoduchý detail dokáže dodat scéně velkou hloubku a přiblížit ji divákům.

 

Wes Anderson je známý svými komplikovanými příběhy s mnoha vrstvami a Podivuhodný příběh Henryho Sugara není výjimkou. Přestože má tento krátký film pouhých 40 minut, Anderson využívá každou vteřinu k vytvoření krásného a složitého příběhu. Využití vypravěčů, barev a kulis pomáhá divákům rozlišovat příběhy v čase. Ačkoli lze příběh vyprávět prostřednictvím jednoduché časové osy, Anderson staví na velkém obrazu. Začíná nejvzdálenější dějovou linií a vypravěčem a pak postupuje od středu zpět ven, aby spojil zdánlivě odlišné příběhy v jeden.

Podivuhodný příběh Henryho Sugara je k dispozici na Netflixu buď jako samostatný krátký film, nebo v kolekci krátkých filmů režírovaných Wesem Andersonem rovněž na motivy příběhů Roalda Dahla.

 

 

Poznámky:

 

 

ChatGPT

Dobrý den! Rád vám poskytnu shrnutí a komentář ke krátkému filmu "The Wonderful Story of Henry Sugar" od Wese Andersona na základě vašeho textu:

 

Wes Anderson, oceňovaný režisér známý svým osobitým vizuálním stylem, přivedl na obrazovky adaptaci příběhu Roalda Dahla s velkým důrazem na estetiku, barvy, symetrii a filmové detaily. Tento krátký film o délce přibližně 40 minut byl oceněn Oscarem za nejlepší krátký film v roce 2024 a zaujal diváky svou jedinečnou atmosférou.

 

Vizuální styl Andersona je patrný již od prvních scén, kde používá syté žluté a oranžové odstíny k zobrazení hlavní postavy Henryho Sugara. Barvy slouží nejen k odlišení postav, ale také k vyjádření jejich charakteru nebo emocí. Vedle toho režisér využívá symetrii v kulisách, postavách i rekvizitách, což dodává filmu charakteristickou estetickou jednotu. Avšak Anderson ve filmu svůj styl porušuje záměrně: nechává komparzisty měnit kulisy těsně před změnou scény, čímž posouvá děj kupředu a udržuje divákovu pozornost.

 

Hudba je ve filmu střídmá, avšak účelná — vytváří náladu a podtrhuje dobovou perspektivu. Panoramatické dialogy s pohybem zvuku spolu s pohybem postav mimo plátno vytvářejí pocit přítomnosti a hloubky scén, což divákům umožňuje se do příběhu plně ponořit.

 

Na rozdíl od běžné struktury Anderson v příběhu pracuje s vrstveným narativem. Začíná nejvzdálenějšími dějovými liniemi a vypravěčem, a postupně je spojuje, přičemž využívá barev, kulis a vypravěčských prvků k odlišení jednotlivých časových rovin. Tento přístup posiluje složitost příběhu a zároveň umožňuje divákům sledovat více vrstev najednou.

 

Film je dostupný na Netflixu buď jako samostatný krátký film, nebo v kolekci krátkých filmů od Wes Andersona inspirovaných příběhy Roalda Dahla. Díky osobitému stylu a promyšlené konstrukci získal "The Wonderful Story of Henry Sugar" své místo mezi nezapomenutelnými díly současného filmového umění.

 

Pokud byste chtěl(a) podrobnější rozbor nebo informace o konkrétních scénách či postavách, neváhejte se zeptat!

 

 

> Datum: 06.05.2025 21:53

> Předmět: Re: Tak tohle je

>

to netuším, ale henry se mi moc líbil

 

 

“Líbit se“ není estetická kategorie.

 

 

A vede kromě kýčovitého prožívání světa k nezájmu o něj.

Tedy ke stavu manifestovaném například onou takzvanou volební účastí zdejších domorodců, obdobnou fejsbukovému lajkování, výsledkem jejichž zaujetí o svět je již 35 roků pokaždé tatáž bilance:

vlády nad věcmi veřejnými se v této zemi následně vždy chopí tatáž genocidně zločinná banda antidemokratické spodiny, jejíž příslušníky lze označit jako náckovské bolševiky.

A celý tento stav trvá nepřetržitě již od roku 1945 už celých 80 let…

 

 

Co se týče onoho žánru quirk, nikoho v této zemi jeho chápání, ba dokonce rozvíjení, nezajímá – a to zejména proto, že o něm doposud voličům nereferovaly náckovsky bolševické Rudé Právo nebo Česká televize, popřípadě posluchačsky frekventované zdejší rozhlasové stanice.

 

 

V této souvislosti pro příklad rychle shrnu, že úvodní text Maggie Klingner byl prý původně příspěvkem vysílaným jistým americkým univerzitní rádiem ve státě Illinois.

 

V jejím příspěvku musím opravit onen termín “panoramatických dialogů“, který je zřejmě pouze chybou vzniklou z nedostatečné odborné vybavenosti strojového překladače – když autorka zřejmě popisovala stav, kdy kamera panoramuje ateliérovou scénou prostřednictvím jízdy dojme tomu doprava, a hlukový mikrofon ji souběžně týmž směrem a rychlostí doprovází.

 

 

A na sám konec mého vystupování zde si už jen dovolím po odkazu na video

https://www.netflix.com/tudum/videos/henry-sugar-wes-anderson-behind-the-scenes

s ním související shrnutí, jež možná pro kohosi vyzní jako dotaz:

Tak tohle je ten žánr quirk?

 

---