některá slova těžknou nahoru po krku

To napadlo Jindru, je jako živá a mám ji na okně v kuchyni. Jinak pochovávám do pařezů...

proč dáváš zmii do Alpy? Bude nějaký lektvar? :)

Bábinka z Moravy, ta mi ve vzpomínkách voní mateřídouškou :-)

pro Alegna

Mám vždycky radost, když tě vidím. Já včera našla malinkou mrtvou zmiji, už druhou, jednu mám doma ve sklenici v Alpě... :o) Slepýše zatím vidím jenom v zahradě, když nadzvednu podložku. Jednou nadzvedla a byli tam dva velcí a dva malí, celá rodina... :o)  A tak jenom to svoje děkuji...

pro Al Jal Úd

Kdysi jsem si stříhala mateřídoušku, byly jí opravdu celé polštáře a pod rukou mi projel slepýš. Dávám si ji do cíšky a pod polštář do postele... :o) Děkuji. 

lesklá horkost slunce ... ano :) Zajímalo by mě, proč ti vadila, příliš adjektiv? Pro mě je to slovní spojení unikátní, tudíž když slovo ubereš, není to ono - ale jen můj pohled ...

Moc pěkná,  slepýše potkávám poměrně často na mých toulkách krajem. Stříhám vůni mateřídoušky se mi líbí,  včera jsem voněl k ní také na louce

Krásné

Na vesnici u nás ve vysoké trávě v houští ostružin je ještě slepýšů hodně, působí tak měkce, bezbraně .... přemýšlím si, jablko skýtá tolik možností, tolik symbolů

Chybí tam jedno slovo a spojka ....:o)

Podals mi loňská jablka

s drobnými pihami krásy zasil slovo slib

některá slova těžknou nahoru po krku

na kraji mlází v polštářích mateřídoušky stříhám starou vůni

zase chvilku dítě

a měděné tělo slepýše vsakuje po doušcích lesklou horkost slunce    rdousí vyslovit chci tě

pro law: Jaderničky vydrží dlouho...já si připadám přesně tak, jako Benetka.... :o)

pro dadadík: Poslední dobou se mi zase spouští z nosu, ráno polštář od krve, tak jako kdysi, nevím proč. Do lesa teď málo, ale vybrali nám řádek po řádku zasetou kukuřici, to jsme ještě nezažili, když, tak podám fotku, musíme znovu osít celé pole...to je, panečku, věta rozvitá... :o) 

pro Marcela K. Byla v té básni taky, protože tam je, ale krátila jsem text. Mám je i na zahradě, srdcovka... :o)

pro Benetka: Mám je i na zahradě, pod starou gumovou podložkou, už celé roky...když ji zvednu a jsou  tam, tak je všechno v pořádku... :o)

Já zase miluju šípkový keře, pod jedním jsem si hrávala, občas mě škrábnul ;-)

a taky mi nějak těžknou, nejdou ven z pusy, když zatnu zuby.

Od té doby, co vnoučatům krájím jablka na dílky, jsem zapomněla jak vypadá ohryzek ;-)

když se ti povedou kratší kusy a není v nich hodně mordu všeho druhu a krve.... tak beru

:)

jedno jablko ti vezmu, s sebou na cesty ... promiň, sbírám hezký slova. Neubude  - a stejně si napíšeš  jiný :) nevyslovitelně ...