Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se**
Autor
Aru
Je čas míru
a je čas válek
Ale mrtví se neptají
na hranici zásvětí
proklínají své vrahy
jménem jejich volají je
Je čas
11 názorů
Něco z toho nám nadřazeného organického řádu můžeme pozorovat i my. Veškerá vesmírná tělesa se pohybují ve svých více či méně pravidelných dráhách, vzájemně se přitahují gravitačními silami i odpuzují, rotují kolem svých os, obíhají se, stále se vyvíjejí a stárnou. Tvoří určitý vyšší systémový celek, včetně svých poruch. My, jako nižší organismy žijící v něm, vidíme z něho pouze některé anorganické části (galaxie, hvězdy, planety, měsíce, asteroidy atd.), které ve svém celku tvoří organický řád, jehož jsme také funkční součástí. Něco podobného se odehrává i v našem organismu, ve kterém také žijí nižší živočichové. Ty mohou na své úrovni rovněž vnímat svoje nejbližší okolí, jako pohyb anorganických částic látek. Co představuje a jaký je ten nám nadřazený řád ve svém celku se my nemůžeme dovědět. Nemáme nad ním nadhled.
co je ale ten řád a jaký to řád vlastně je?
ale mrtví mají jiná privilegia, ovšem je to jen můj odhad z toho, že duchové jsou vždy nadřazeni duchům v......... tělech, nemusí to tak být, nebo ne vždy, nakonec je to jen báseň :)
díky všem za čtení a komentáře ;)
Můžeme chtít co chceme, ale jen v rámci toho, co je nám dovoleno řádem nám nadřazeného organismu, ve kterém plníme svoji životní funkci. Může mikrób v našem organismu dělat něco jiného, než to, co je mu v něm funkčně určeno? Můžeme ho zničit, škodlivý mikrób ale může zabít i nás. Neexistuje živá a neživá příroda. Něco ji však řídí, to ale my z našeho nano-podhledu tvorečka, žijícího v něčem nedohlédnutelném, nemůžeme pochopit.
- to je pravda Bene, ale je to stresující :D
- já myslím že ano Lído, ale že je tu určitá možnost rozhodnout se
- K3, žijeme v éře parodií sebe samých
- iiiii, to asi nerozlouskneme, ale něco na tom bude
Já věřím že by to šlo. Jenom chtít a zvolit si moudře moudré státníky. Říkám to přestože doba dává za pravdu Benetkovi s jeho vyvažováním. Copak lidi nedokáží zastavit jednoho blbce...? Vždycky to zkazí jednotlivci, které ale my je necháme to zkazit.
vybírá si člověk kdy, komu, kde a kým se narodí? jak se stane, že je obětí válkky, živelné katastrofy ..... ?
Mně to přijde tak jako že nemůže být den bez noci černá bez bílé mír bez války. Prostě pořád to vyvažování. Zákon o zachování energie. A jedno bez druhého nemůže existovat. Jak bychom věděli co je láska kdyby nebyla nenávist? Jak si užít prchavé okamžiky štěstí bez roků smutku? Nebo...? Tak.