Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

bez výběru
datum / id01.02.2020 / 502842Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno1341x
počet tipů18
v oblíbených1x
bez výběru

tenkrát

kdy se mléko nalévalo z bandasky do kastrolku

maminka uvařila kakao

a rohlík od pekaře

byl jen jeden

voňavý

 

bez výběru

bez rozmrazování…

 

tenkrát jsem prstem lovila z hrnečku

(fuj) škraloup

a netušila

že se mi jednou

při vzpomínce

bude tolik svírat srdce




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

30.01.2021 17:00:13dát kritice tipMorticia Adams

Naopak, myslím, že se dost hodí.

30.01.2021 16:12:08dát kritice tipMarcela.K.

...mám ráda jednoduché věty, jasné, čitelné. Máš zvláštní nick, nějak mi k němu nepasuje ta slza ;-)

30.01.2021 00:49:08dát kritice tipMorticia Adams

Kakao od maminky je jen jedno..krásné vzpomínky se slzou v oku..

18.02.2020 20:46:38dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Marcelo, jsem rád, že to píšeš, já už skoro myslel, že si tu budeme dopisovat do konce věků :)

17.02.2020 14:08:44dát kritice tipMarcela.K.

Jiří, díky za zastavení a komentář k publikovanému textu.

Cením si ho. Ano, moje texty se zdají být příliš "jednoduché" na čtení. Jenže tak to já mám po celou dobu, co píšu. Chci aby mi čtenář rozuměl a aby ho mé psaní zastavilo. Třeba jen na chvíli, kdy si sedne vedle mě do trávy, nebo na židli, nebo do křesla a můžeme spolu třeba jen mlčet :-)

Často se mi stává, že mi čtenář napíše - to znám, to jsem také zažil, to také cítím... Pak si říkám, ano má to smysl. Nelze přece žít jen dopředu. 

 

K té diskuzi už jen tolik. Mrzí mě, že zrovna ty jsi funkci složil. Ale v podstatě co to mění? Že nedisponuješ možností díla obdařit Výběrem? Tvé komentáře mi budou stále přinášet víc, než Výběry někoho, kdo na jejich udílení očividně nemá. ..

Nechme to být.

 

17.02.2020 10:23:30dát kritice tipa2a2a

Až nyní, dodatečně jsem si přečetl rozsáhlou diskusi mezi Marcelou a Zborou. Musím se plně ztotožnit se Zborovou mikroanalýzou z 5.2.2019 - 22:45.29. Dnes v redakci nepůsobím, protože jsem byl prostě již unaven, ale za těch 7,5 let, kdy jsem byl jejím mluvčím, mohu jen potvrdit, že redakcee je velmi pluralitní a i zodpovědná. Také se po odchodu některých křiklounů, ale zejména po technických reformách Oldy zvýšil jak počet přispěvatelů, tak uživatelů. Tedy spíše oživení. Naopak, Písmák navzdory času má potenciál a ne nadarmo odsud vzešla slušná řádka publikujících  básníků. A jinak, vždyť vy se Marcelko a Honzo ve vnímání jak životaběhu, tak i smyslu poezie vůbec nelišíte, určitě ne v ničem podstatném. A važme si redaktorů i jejich odlišného přístupu. Je základem prospěšné plurality. A tipy či ojedinělé výběry ponechme životu, mají krom jiného i vůni čerstvého rohlíku.

17.02.2020 09:57:04dát kritice tipa2a2a

Zdánlivě jen zápisek bez ambicí posouvat poezii, a přesto by se na příkladu této básničky dala vystavět diskuse, při které by se nedospělo ke shodě, ale která by nepochybně potvrdila, že právě tento druh poezie má potenciál povzbudit, posílit spoustu čtenářů, kteří zákrutám života navzdory, si alespoň na chvíli uvědomí, že zdaleka nebyli jen okrádáni. A třeba by se dostalo i většího zadostiučinění potřebám těch desetitisíců bývalých čtenářů poezie, kteří utahaní z životassprintu dnes už nestačí. Tím ani na okamžik nezpochybňuji poezii, která posouvá a kterou často čtu s námahou, a ačkoliv se často nezúčastním, nemohu než se sklonit před řadou autorů, která dovedně umí učinit ze čtenářů spoluautory.

Tato báseň mne zasáhla, třebaže jen na chvíli. Ale musel bych být hodně nešťastný, kdyby takovýchto chvil nebylo.

14.02.2020 14:32:00dát kritice tipMarcela.K.

Eduarda Stehlíka jsem zaregistrovala, je to moudrý pán. Děkuji za odkaz, jeho názory znám , ale rozhovor s ním jsem si ráda poslechla.

Co dodat. Já přece nesrovnávám nesrovnatelné. Já ti jen chtěla připomenout, v čem vyrůstali naši předci...

Vím jak moc nebezpečné je právě to mlčení. Dívali jsme se nedávno s manželem na ČT 2 na hraný film o Hitlerovi - Vzestup zla. Jeho hlavním motem je  citát E. Burkeho " Pouze jedna věc je nezbytná pro triumf zla - aby dobří lidé nedělali nic." 

Pokud jsi ho neviděl, stojí za  shlédnutí.

Já ti rozumím a jsem ráda, že moje děti nemlčí. (Mimochodem jsi stejně starý jako můj prvorozený syn.)

14.02.2020 11:35:14dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Marcelo, přečetl jsem Lazaret. Ano, je to silný příběh. Nicméně stále si nerozumíme. Já nechci srovnávat brutalitu války s dnešním obdobím míru. To je nesrovnatelné. Pokud už chceš něco tak vehementně srovnávat s dneškem, tak jedině období, které se mu svým režimem podobá. Třeba předválečné (meziválečné) období, ve kterém ve společnosti panovaly často velmi podobné nálady, jaké zažíváme dnes. Z tohoto důvodu mi přijde dnešní doba nebezpečná. Jsem si jistý, že to Tvé tiché dobro v té době existovalo taky. Možná ho bylo i víc. A co se s ním stalo? Kde se v tom Tvém Lazaretu projevilo jako síla, která všechno spasí?

Jinak osobně se moc nedokážu smířit s tímhletím nahodilým srovnáváním težko srovnatelných věcí. Nedělá to dobrotu. Vezmi si jen, co západ dělá s blízkým východem jen pro to, že se ho snaží srovnávat se sebou a vyvážet do něj naše západní "dobro". 

Mimochodem shodou okolností jsem o době, která předcházela Tvému Lazaretu poslouchal docela zajímavý rozhovor s Eduardem Stehlíkem. Posechni si ho, snad z něj bude jasnější, o čem se tady snažím celou dobu mluvit a co Ty neposloucháš:

https://dvojka.rozhlas.cz/eduard-stehlik-o-sporu-kolem-pamatniku-lidice-kdyz-clovek-muze-ublizit-mel-se-8142775

07.02.2020 11:56:59dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Marcelo, přečtu. A děkuju.

06.02.2020 01:41:58dát kritice tipMarcela.K.

Nemyslím si, že bych redakce "přeceňovala". Naopak. Spíš se divím odvaze jejich členů. Printa jsem měla ráda pro jeho moudrost, skromnost, pokoru. 

To je to, co mi konkrétně chybí a vadí. 

Všiml sis, že lidé kteří něco doopravdy umí a znají, jsou většinoi i skromní, pokormí, laskaví? 

Nenapadlo tě, při tom výčtu proč, že někoho může otrávit i vystupování  redaktora(ky)?  Myslím, že bys pár "odejitých" z tohoto důvodu také našel.  

Vlastně to nechci rozebírat a ani nemohu, protože už tu také nepobývám tak často, nesleduji příliš dění zde záměrně. Můj život už je v poslední třetině, už umím rozlišit podstatné od nepodstatného.

Písmák mi pomohl v době, kdy jsem své psaní vnímala spíše jako "psychoterapii".  Dnes už nepotřebuji utíkat z realného světa do toho virtuálního...

K tomu Tvém "strachu". Přečti si ten Lazaret. Třeba lépe pochopíš, proč  tvrdím, že je líp, než bývávalo.

Je dobře, že si mladí lidé uvědomují nebezpečí z dezinformací, manipulace, lží, kterými se nás snaží určitá garnitura  ovládat. Ano z toho jde opravdu strach, ale přesto věřím, že toho "tichého dobra" je víc  a bude-li potřeba, překřičí i zlo. Věřím tomu. 

05.02.2020 22:45:29dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Marcelo, lidé prostě přicházejí a odcházejí. Ano, přemýšlel jsem o tom proč. Dnes existují sociální sítě, které nabízejí větší dosah a hodně lidí se přesunulo tam. Hodně lidí přestalo psát, nebo je komunita prostě už omrzela. Spousta lidí vydala knížky a Písmák pro ně přestal být atraktivní. Spousta lidí si pořídila rodiny a na "zbytečnosti" už jim nezbývá čas. Spousta lidí z toho prostě vyrostla. Bylo to jen vývojové stadium. Důvodů, proč P. opouštějí je celá řada. Pro mladé zase Písmák není uživatelsky moc atraktivní. Když se ale podíváš kolik je na P. denně autentických přístupů registrovaných nicků, dostaneš se někam kolem čísla 250 + počítej několikanásobně tolik přístupů neregistrovaných. To je obrovské číslo, když si vezmeš, že sesterské portály Totem a Literra vpodstatě umřely. Prostředí Písmáka láká autory dál. Znamená to, že je jedinečné. Hulvátů, psychopatů a nekompetentních lidí je momentálně na Písmáku podle mého názoru nejmíň za jeho existenci. 

Problém Tvého pohledu trochu vidím v tom, že redakci možná přeceňuješ. Jeden výběr nic neznamená. Aby se dílo dostalo do ZV je to kolektivní práce minimálně tří redaktorů. Navíc jsme na amatérském literárním serveru a i jeho redakce je složena víceméně z amatérů, potažmo z lidí, kteří nejsou vázáni žádnou smlouvou ani obecnými pravidly a vše je ponecháno na jejich uvážení. Trochu mi připadá, že si tady ale trochu protiřečíš s tím Printem. Print také rozdával hodně výběrů a neměl nastavenu laťku přehnaně vysoko. Tu neakademičnost na něm měli lidé rádi. Když to ale udělá někdo, kdo třeba nemá takovou autoritu, je to problém? 

Nemyslím si, že by Písmák ztrácel svou pověst. V prvních cca 12ti letech měl pověst sídla grafomanů, o němž odborná veřejnost takřka svorně tvrdila, že z něj nemůže vzejít nic povšimnutíhodného. Jenže během těch 12ti let nastoupila nová generace autorů, z nichž většina litweby nějakým způsobem prošla. Odborná veřejnost tedy velmi pomalu a zkostnatěle začala přehodnocovat názory, a k rehabilitaci Písmáka došlo někdy kolem let 2010-12, kdy už tady ovšem většina těch původních uznávaných autorů nepůsobila. Písmák se v té době stal docela známým a naopak tehdy začala publikovat strašná spousta autorů, kteří k literatuře něměli vůbec žádný vztah, jemon jim to přišlo prostě nějak sexy. Publikovalo tady tehdá klidně kolem 100-150 autorů denně, což se prostě už nedalo učíst a navíc značná část děl si byla podobná jak vejce vejci. Došlo také k výraznému rozmělnění kritiky. Prostě pod díly se postupně přestalo vášnivě diskutovat a kritik všeobecně hodně ubylo. Opadlo počáteční nadšení z toho, že je něco takového jako Písmák vůbec možné a radost z toho, že se může osobně zapojit. Naopak sem začali přibývat autoři, které zajímá jen jejich vlastní tvorba a o komunitu a její budování zájem vůbec nemají. V té době tady bylo taky hrozně moc mogorů a ignorantů. Postupem času se ale právě díky jiným alternativám tihle lidé vytratili a našli si jiné působiště. Dneska je Písmák vlastně docela klidná oáza, na které sice nepublikuje a nepíše reakce zas tak moc lidí jako třeba v roce 2004, ale má myslím daleko víc autentických přístupů denně. Proč, to nevím. A vlastně ani nevím, jakou má Písmák pověst nyní.

Jinak ještě k té době, ano, to se říká, že nyní se vývoj obrátil a staří se učí od mladých :). Něco. Vývoj výpočetní techniky jde dopředu rychleji než potřebujeme a než je schopný lidský mozek trvale zvládnout. Já k Tvým dobrým postřehům doplním ještě to, že žijeme v době, kdy je lidem uměle očkován strach (jakýkoli problém se nafukuje a média lidi neustále něčím straší) a ze všech stran se na nás valí propaganda. V socialismu jsem byl mladý, takže to nemůžu porovnávat, každopádně mám dojem, že je spousta věcí, které se po revoluci ze společnosti bohudíky vytratily (a nejen po ní, ale třeba už po druhé sv. válce), ale poslední roky se pomalu vkrádají zpátky. Osobně mám na rozdíl od Tebe z dalšího vývoje trochu strach.

05.02.2020 20:46:37dát kritice tipEntropia

Nenarážela jsem na kritky nepsavce. Jen jsem zapochybovala o tom, že ten kdo sám píše dobře, umí a zná může být i dobrým kritikem. Je dost kritiků, kteří svou arogancí vydávanou za znalost a přehled rovněž dvakrát nepřispívají k pověsti Písmáka (ta narážka na Zemana, který taktéž "umí a zná" nebyla náhodná).

05.02.2020 20:27:05dát kritice tipMarcela.K.

Entropie, moc tomu tvému dotazu nerozumím. 

Negativní je opak pozitivního. Tudíž lépe přijímám výhrady k mým textům od někoho, kdo sám píše dobře, umí a zná ...Samozřejmě, že může být i kritik nepsavec.

05.02.2020 18:49:30dát kritice tipEntropia

Nechci rušit vaši debatu se Zborou, ale mám dotaz. Marcelo, co je to "negativní názor"? Když někdo "sám umí", je nutně i dobrým kritikem? Ne každý umí sdělit negativní kritiku bez zemanovských "bonmotů" a urážek, když už jsme u toho srovnání s politikou.

 

05.02.2020 01:54:101 tipů dát kritice tipMarcela.K.

Zboro, když já asi nejsem ten povolaný, kdo by s tebou měl o redakcích diskutovat.  Tudíž ti těžko mohu od té frustrace pomoci. Mně opravdu tipy a výběry nikdy "žíly netrhaly". Ale očekávala bych, že pokud redaktor(ka) dá výběr, bude to stát za čtení. Bohužel tu není vidět, čí výběr dílo nese. To se dozvím až po rozkliknutí textu. Opakovaně se mi pak stává, že jen nevěřícně kroutím hlavou, za co je tu redaktor(ka) schopna výběr dát - a vím, že nejsem s tímto názorem osamocená....Nechci se tím ale více zabývat. Prostě to nechme být.  I mezi nejvyššími představiteli státu máme evidentně lidi, kteří na své funkce nestačí a také "nikdy neodstoupí". Tací lidé prostě byli, jsou a budou. Je to jen škoda pro zdejší komunitu, pro vývoj Písmáka, který tak pomalu ztrácí svoji pověst.

Víš, nemám problém přijmout i negativní názor někoho, kdo sám umí.  Viz Miroslawek. A mrzí mě, že tu třeba už víc jak rok a půl nebyl. Takových dobrých autorů, kteří "zamrzli" je tu, bohužel, stále víc... přemýšlel jsi někdy o tom, proč?

S tou změnou doby s tebou souhlasím. Vidím to asi navíc i z jiného úhlu než ty. Na to jsou tví potomci ještě malí. Dříve se děti učily od rodičů, dnes děti učí rodiče. I můj syn (učí informatiku) tvrdí, že největší problém mého počítače sedí na židli před obrazovkou :-) Můj chytrej telefon je chytřejší než já a dostala jsem ho také od syna... Taky mě rozčiluje, když on ten svůj zvedá i u oběda, jako kdyby nemohl volající počkat... Všechny informace ( i ty nepravdivé) jsou dostupné na internetu.

Přesto si myslím, že není zdaleka tak zle, jako bývalo kdysi. A je jen na nás, jak vychováme své děti a pak i vnoučata v té nové, virtuální době. Jisté je, že děti se učí nejvíce tím, co vidí. Pokud rodiče místo vyprávění příběhů a pohádek, zpívání, tvoření a pobytu venku strčí do ruky děcku mobil, a sami čučí do toho svého, mohou si pak stěžovat jen sami na sebe....

Máme na výběr ;-)

 

04.02.2020 23:38:281 tipů dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Mě by to s tou redakcí stejně zajímalo, když už jsi to nakousla. Dlouhodobě jsem řešil, jestli má redakce na P. nějaký smysl, a nyní, když jsem si skoro jistý, že smysl má a že obstojně funguje, mi někdo, jehož názor mi není ukradený, napíše, že si myslí pravý opak a odmítá to zdůvodnit. Frustrující :)

Miroslawek akorát pojmenoval to, co tady všichni taknějak víme. Ale předložil to způsobem jako kdyby objevil Ameriku a s dikcí "teď vám všem ukážu, jaký jste ubožáci!" To mi vadí. 

S tím batohem. Určitě se mě to s přibívajícími roky víc dotýká, ale vážne si myslím, že se společnost za posledních 20 let hrozně změnila. Lidi jsou uzavřenější, soustředí se hlavně na sebe, jsou víc ustrašení, zároveň víc agresivní a neurvalí, všechno poměřují penězi. Jejich život probíhá z velké části ve virtuální realitě. To dříve vůbec nebylo. Přestávají spolu úplně komunikovat. Samozřejmě ne všichni, ale většina. Kluk je s holkou na rande, sedí proti sobě u stolu a oba čumí do displejů a sjíždějí facebook. Hodinu na sebe nepromluví. Zbohatlíci ze satelitního městečka odmítají, aby jejich děti chodily do stejné třídy jako děti chudých starousedlíků. Lidi se přestali scházet. Proč vylézat, když na sociální síti je toho tolik. A když se náhodou sejdou, místo aby si povídali, dívají se v hospodě na pořad ve kterém se herci snaží zazpívat ewergreeny tak, aby nebylo moc poznat, že jim to občas ujelo a někdo jiný je za to vtipně hodnotí...  

04.02.2020 08:09:51dát kritice tipchuan

krásne, a vzpomínam tiež

04.02.2020 01:21:491 tipů dát kritice tipMarcela.K.

Zboro, ale ty sis s tím začal - že chodíš po světě s batohem už dvacet let a je to stále horší... nebo jsi to myslel tak, že se tě to s přibývajícími roky více dotýká?

Ani já se tu nemíním bavit o době, která velké části národa "vymydlila" mozek a spoustu moudrých a vzdělaných lidí donutila emigrovat.

Znám jen jeden recept, být laskavý a nemlčet. Z kapek vody moře, říkávala moje máma. Věděla o čem mluví.  Zažila i válku. https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=348718

Také říkávala, že každý je strůjcem svého štěstí. Když jsem odcházela do důchodu, zjistila jsem, že jsem nikdy neměla "prostoj" i když jsem pár zaměstnavatelů vyměnila. Vždy jsem jeden den v práci skončila a druhý už nastoupila do další.  Proto si i nyní mohu klidně vybrat jogurt na který mám chuť.  Faktem ale je, že jsem nikdy netoužila po nedosažitelném.

Mirosláwkův experiment mi zase až tak trapný nepřipadal. Vlastně mě to tehdy docela pobavilo. Je to věc názoru. Vystihl totiž dost názorně, jak to tu chodilo a chodí.

Moudrost se naučit nedá. Naučit se můžeš třeba jazyky, matematiku, hrát na hudební nástroj, háčkovat, lyžovat...Moudrost spočívá v tom, jak se chováš a samozřejmě, že čím více máš zkušeností, tím lépe se můžeš rozhodovat. Moudrost samozřejmě není podmíněna věkem člověka. Ale jistě se bude chovat moudřeji člověk s řadou prožitých zkušeností, než mládě bez nich.

... vidíš a proto tu nebudu diskutovat o tom, co tě zaujalo nejvíc.  To co třeba ty vnímáš jako přínos, já vidím  opačně. Ale po patnácti letech zde už vím, že nemá smysl se tím vlastně vůbec zabývat. Pokud mě něco irituje, raději se tomu vyhnu. To není zbabělost.  Jen dodám, že množné číslo jsem použila jako zastírací manévr, který má své opodstatnění.

03.02.2020 23:16:34dát kritice tipZbora
redaktor poezie

O socialismu se tu nechci vůbec bavit a nechci vůbec nic srovnávat. V roce 89 jsme nabyli svobodu a naložili jsme s ní takovým způsobem, jakým jsme s ní naložili. Zajímá mě dnešek (jak se lidé k sobě chovají dnes, ne se pořád plácat v minulosti). Jistě, vedla k němu nějaká cesta, ze které je fajn se poučit, ale odvolávat se 30 let po revoluci na to, že za komunistů se žilo líp nebo hůř a vyvozovat z toho závěry pro dnešek mi připadá mírně řečeno zvláštní. A ano, spousta lidí tvrdí, že se jim žilo v socialismu líp a taky spousta lidí tvrdí, že se jim žilo v socialismu hůř. Většina lidí se od něho odpoutala s vidinou, že se jim bude žít lépe a každý desátý z nich dnes žije pod hranicí chudoby a je mu k ničemu, že má možnost cestovat nebo si vybrat v hypermarketu z 65 druhů jogurtů. To je prostě fakt a nezmění na tom nic z toho, jak se mu žilo za socana.

Miroslawkův experiment s Julesem Fernetem (mimochodem smazaným) byl výsostně trapný, protože úplně pomíjel sociální aspekt, který je  nedílnou součástí literární komunity na Písmáku. Je myslím přirozené, že lidé jinak reagují na nového mladého autora, který publikuje své první verše, je milý a vstřícný a pomocí přátelských zpráv škemrá o kritiku, než na nabubřelého egoistického Miroslawka, který sežral šalamounovo...   

Moudrost se nedá naučit. Dá se k ní dospět. Není to náhodou v zásadě to samé, jen jinak napsané? 

To s těmi redaktory mě ale zaujalo asi nejvíc. Mluvíš spíš o lidech z redakce poezie nebo prózy? Za prózu nemůžu moc mluvit, ale mám dojem, že všichni lidi, kteří jsou momentálně v redakci poezie jsou soudní a jsou pro Písmáka přínosem. Přiznám se, že mě překvapuje, že to vidíš jinak a určitě si rád poslechnu Tvoje připomínky. 

 

 

03.02.2020 20:25:03dát kritice tipdadadik

jasně že nevadí... :)

03.02.2020 16:22:48dát kritice tipMarcela.K.

dada-dík...to přece nevadí, já si se Zborou povídám docela ráda,

03.02.2020 16:17:52dát kritice tipMarcela.K.

oprava :....kdy se s hulvátstvím....

03.02.2020 16:16:40dát kritice tipMarcela.K.

Zboro, bylo mi třicet, když jsem porodila v devadesátém roce svoje třetí dítě - dceru. Myslíš, že mě dojměš dneškem, kdy hulvátstvím, které válcuje dobro potkáváš téměř na každém kroku? Já vyrůstala a dospívala v době, kdy nemlčet znamenalo hodně velké potíže. A vyrůstala jsem bez táty, který by mě jistě bránil. Nikdy jsem neměla odznak  "jiskřičky", na krku pionýrská šátek, ani svazáckou kravatu. Tehdy to bylo daleko horší, než dnes i když spousta lidí ti bude možná tvrdit opak. 

Každý si vybíráme svoji cestu. Já si vybrala takovou, na kterou mě nasměrovala moje máma. A dlouho jsem po ní šla, aniž bych tušila, že jsou i cesty do pekla a lidé, kteří po nich jdou dobrovolně... tolik k tvému putování.

Ano, chutě máme různé a i mně chutná jeden chleba z Lidlu ;-) I ten někdo musel vyrobit, než ho zamrazili. Nepřirovnávala jsem básně k rohlíkům, možná jsem to jen neobratně napsala do komentu.

O Výběrech a tipech zde se bavit nechci. Kdysi tu udělal takový pokus Mirosláwek - sypal jednoduché básničky z rukávu pod alternickem a tipoval všem všechno a čekal "na oplátku". Tehdy jsem jako jedna z mála (nevím kdo druhý to tehdy ještě byl) obstla bez "ztráty kytičky". A o tom to je.

Jsou tu redaktoři, kteří dokáží řadě dobrých autorů pobyt na Písmáku otrávit. Jmenovat nebudu, asi víš sám kdo to tu zaplevelil nejvíc.  Proto ta vzpomínka na Printa a úsměv.

Moudrost se nedá naučit. Dá se k ní dospět, ale ne každý to dokáže.

 

 

03.02.2020 14:58:01dát kritice tipdadadik

je to tak...

jednoduché, ale k jak předlouhým litaniím to vede v kritikách :)

03.02.2020 14:24:40dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Zvažoval jsem, Marcelo, že napíšu nějakou vtipnou reakci typu "...a dnes bez výběru", ale připadalo mi to trapné a "důležité". Už když jsem dílo rozklikával, čekal jsem nějakou záludnost. Na klíčová slova jako výběr, redakce, pověsit redaktory, samozvaní kritici apod. jsem si za ta leta vypěstoval docela ošklivý reflex.

Pokud se dobro potichu dívá, jak svět válcuje hulváctví, je nám to všem taknějak celkem k ničemu. Ale jsem rád, že mi fandíš. Chodím už dvacet let s batohem na zádech po Čechách a to srdce se mi svírá čím dál víc. A zatím bohužel bez úsměvu. 

Myslím, že srozumitelnost není zaručena volbou jednoduchých slov. A že pro to, abych byl srozumitelný nemusím nutně psát jako editor návodů na složení lampičky (všimni si, že ty návody, jejichž jediná vlastnost má být ta, že mají být srozumitelné, dost často vůbec srozumitelné nejsou). Rozumím tomu, co píšeš, a respektuju to, ale přirovnání s rohlíky mi nepřijde přesvědčivé. Poctivě upečená a srozumitelná může být i báseň, která Tobě třeba tak nepřipadá, ale někdo jiný si na ní pochutná. Skutečnost, že tomu třeba nevěříš, není její problém. 

Print byl vynikající arbitr. Pokud ho báseň něčím, čímkoli zaujala, neváhal s výběrem. Bylo skvělé, mít ho v redakci. Pak je ale nutné, aby ostatní byli zdrženlivější. Print byl člověk, kterého tady měli myslím všichni rádi. Tys ho zažila už jako autora, který nic neproblematizoval, moc toho "nenamluvil" a do konfliktů se nehrnul. Stejně tak Vesuvanka nebo Dadíková, které jsou také velmi oblíbené. Všichni víme, že jsou moudré, ale nedávají svou moudrost nijak okázale najevo. My ostatní se té moudrosti teprve učíme :)

03.02.2020 09:16:10dát kritice tipelína m.

Máslo a tvaroh bývaly v mlékárně pod velkým skleněným zvonem, mléko ve velké hliníkové kádi na které visely na háčku odměrky, kterými se nalévalo mléko do bandasek.

Na ten škraloup na kakau jsem ale zapomněla. Moji bratranci se nad ním vždycky hrozně šklebili,  nabírali ho na prst a otírali o podšálek.

03.02.2020 01:41:18dát kritice tipMarcela.K.

Zboro, ve čtyřiceti by mě nenapadlo zapisovat si své pocity o lovení škraloupu z mléka.. Je ale pravda, že tehdy jsem ještě běhávala ráno pro rohlíky - dětem k snídani, aby je měly čerstvé a zápisky byly na vedlejší koleji.

Supermarkety se možná už pomalu začínaly stavět i v menších městech, ale to, že budou nabízet zmrzlé pečivo, které jen rozpečou, jsem tehdy opravdu netušila. Ano, ten svět mého mládí byl jiný a přesto si myslím, že to co se mění, není tím podstatným. I tehdy byli lidi lhostejní i vnímaví, necitliví i laskaví, darebáci i dobráci....

To, že se ti zdá, že se vytrácí lidskost, lépe altruismus, je neseno tím, že dobro je víc potichu, ale je ho stále dost, neboj. 

Nevím, jestli jsi vůbec pochopil i název toho mého zápisku. Často si takhle hraju, ale chápu, že do hlavy mi nikdo nevidí a moje vyjadřování je pro "umělce" příliš prosté.

Já používám hodně jednoduchá slova. Ne proto, že bych nedokázala zamotat čtenáři hlavu nezvyklými obrazy, ale spíš proto, že píšu opravdu hlavně pro sebe a své blízké a chci aby chápali, co jim chci sdělit.

Třeba i to, že je často lepší nemít výběr. Že než deset druhů rozmražených housek, líp chutná jeden poctivě upečený rohlík od pekaře. Tak je to i s básněmi.

To, proč jsem volila tento název asi pochopila hlavně agáta. Proto ten úsměv - bez výběru.

To nebyl úsměv po posledním verši, ale pochopení , které je výsadou našich let. Taky k tomu dojdeš. tomu věřím, protože jednou se i tobě sevře srdce a usměješ se., máš nakročeno.

Víš, Výběr na Písmáku je pro mě vzpomínka na Printa. Toho jsem si vážila. Myslím, že i on by se usmál ...

 

 

02.02.2020 22:38:47dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Chtěl jsem Ti nějak odpovědět, Marcelo, ale vlastně nevím jak. Každý mluvíme o něčem jiném. Ty o svém osobním světě, já o světě okolo. A tak je těžké nějak navázat.

To s tím vlhnutím je mírná nadsázka. Já osobně nicméně prožívám to mizení starého světa dost těžko (nemluvím o materiáliích, mluvím o jistém vymírání altruismu, lidskosti). Mimochodem usmívat se sevřeným srdcem mi nepřipadá jako zrovna ideální bezbřehé štěstí...

02.02.2020 12:53:42dát kritice tipMarcela.K.

Entropie, tohle přece není fňukání :-) Někdy se člověk může i usmívat, byť má srdce sevřené... o tom to je, a nejlíp to v komentu vystihla agáta. Jinak samozřejmě díky všem za čtení a zastavení.

Jak vidět, brnkla jsem na stejnou strunu spíš svým vrstevníkům.

02.02.2020 12:17:55dát kritice tipEntropia

Taky mi to přišlo jako banální deníčkovité fňukání, dokud mi nedošlo, že chuťové vzpomínky, stejně jako čichové, otvírají sérii dalších silných vzpomínek a asociací.  To všechno tam je.

02.02.2020 12:14:34dát kritice tipvesuvanka

Moc hezky napsaná vzpomínka. Mléko z bandasek moc dobře pamatuji, chodila jsem je nakupovat :-))) TIP

Škraloupy byly pro mě také fuj, odfoukávala jsem je, aby se mně nedostaly na jazyk - to by hrozil gejzír...

02.02.2020 12:11:23dát kritice tipEntropia

Znám. Svírá se mi srdce při vzpomínce na tu chuť.

02.02.2020 10:39:07dát kritice tiptrojort

...obrazy bez nichž by to nefungovalo...

02.02.2020 01:29:38dát kritice tipMarcela.K.

agáto, díky... jsem ráda

 

02.02.2020 01:26:571 tipů dát kritice tipMarcela.K.

Zboro, pokud ti jedno oko zvlhlo, divím se. Mám to spíš jako agáta5... možná jsi přece jen ještě příliš mladý.

Ano, jedná se "jen" o záznam. Chci si občas připomenout ono "tenkrát".

Nemyslím si ale, že by moje mládí a současnost byly dva různé světy, které nemají nic společného. Mají, když nic jiného, tedy alespoň mne. Protože tam uvnitř je pořád ta malá holka, která loví škraloup z kakaa a kamarádí s mojí vnučkou...

Proto také peču svým vnoučatům pravé buchty (s povidly z našich švestek a tvarohem), vařím kakao a vyprávím sentimentální příběhy...zatím mám pocit, že je to baví.

01.02.2020 22:14:26dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Naše mládí a současnost: to jsou dva různé světy, které spolu nemají skoro nic společného. Ono to "bez výběru" poslední dobou různí sociologové začínají hodnotit převážně kladně. Nepřeberné množství blahobytných možností podle nich nepřispívá ke štěstí, ale společnost naopak značně traumatizuje. Zvláštní, že? Škoda, že nám to neřekli před třiceti lety. Anebo vlastně ne. Stejně bysme jim nevěřili.

Jinak dílo je takové naprosto bezelstné deníčkové sentimentální fňukání. To bude mít úspěch. U mě též jedno oko nezůstalo suché. Nejspíš už taky stárnu...

01.02.2020 19:47:18dát kritice tipagáta5

se tu usmívám...

01.02.2020 18:26:16dát kritice tipDiana

Tak tomu bylo... Pěkná vzpomínka *

01.02.2020 17:04:32dát kritice tipAndělka1

A my dlouho žádný rohlík, proto byl při dostupnosti pochoutkou.

01.02.2020 16:14:49dát kritice tipAlegna

ano, rozumím

my jsme měli bílou kávu z melty a rohlík z místní malé pekárny, pekli jen rohlíky



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor