Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stíny

28. 08. 2020
18
22
612
Autor
Umbratica

Nevěděla jsem, že budu mít v srpnu ještě další místo na panelu. Za vaše tipy pro Záhadu vám moc děkuji.

Na září a říjen mám připravené básně, ke kterým mě inspiroval můj velký vzor i antivzor Jacques Prévert, nejúspěšnější to básník dvacátého století. Nepočítala jsem s tím, že báseň Stíny, inspirovanou stejnojmennou básní J.P., budu zvěřejňovat už dnes, takže její "předlohu" nemám s sebou v knihovně. Ale právě tato básnička je útvar na J.P. poměrně málo závislý, takže ji zveřejním samostatně a další J.P. báseň ze sbírky Paroles k ní doplním až časem. 

 

 

STÍNY

 

Jsi tady

naproti mně

ve světle lásky

a já

jsem tady

naproti tobě

s písničkou štěstí

Ale tvůj stín

tam na zdi

žárlivě střeží všechny okamžiky

mých dní

a můj stín

slídí zas ve stopách

tvé svobody

Přesto tě miluji

a ty zase mne

tak jako milujeme den život nebo léto

Ale jako hodiny které jdou po sobě

a nikdy neodbíjejí společně

naše dva stíny pokračují ve vzájemné štvanici

jako dva psi z jednoho vrhu

puštění ze stejného řetězu

oba neúprosní k lásce štvou se za ní

věrní jen svému pánovi

své paní

Čekají trpělivě

až skončí naše životy

i naše láska

a až jim kdosi hodí naše kosti

aby je ukryli zahrabali do věčnosti

a zároveň se sami skryli

v popelu touhy

pod troskami času

 

Jacques Prévert - Histoires

překlad - Jiří Žáček

 

 

Stíny

 

My milujem se ale naše stíny

dál spolu válčí kdesi v podzemí

a porcují to láskyplné "MY"

na TY a JÁ - jsi zvolna někdo jiný

 

a tvoje řeči jsou mi lhostejné

Mám prsty v uších a ty na mě křičíš

už nejsem "tvá" jsem sama svá jsem ničí

a učím se ti říkat častěj ne

 

Co bylo blízké to se zase vzdálí

Čas ukončit vše - kufry zabalit...

Co spojuje nás ? Hrstka banalit

a "scény z filmu" které se nám zdály

 

 

 


22 názorů

Umbratica
10. 09. 2020
Dát tip

První krok, jak něco změnit, je uvědomit si ty stíny.

Ta Prévertova báseň vyvolává velmi smutnou náladu. Ten můj textík je přiinejlepším jenom nepovedený šanson. Kousek šansonu.


Entropia
07. 09. 2020
Dát tip

Ty první dva řádky říkají vše...


Umbratica
03. 09. 2020
Dát tip Alegna

Jak jsem slíbila, doplnila jsem před svou básničku onen Prévertův text, který mě inspiroval. Když jsem báseň J.P. přepisovala, uvědomovala jsem si ten propastný rozdíl mezi skutečným básníkem a mnou. Přesto by mne zajímalo, jak vidí vztah mezi jeho a mým výtvorem moji čtenáři.


Umbratica
01. 09. 2020
Dát tip

Trivi,

život není tak jednoduchý, jak píšeš. Vztah může třeba dlouho fungovat a pak se jeden z partnerů, nebo i oba mohou žačít měnit. Třeba i víme koho si bereme, ale co můžeme vědět o tom, kým ten člověk bude za deset let ?


Umbratica
01. 09. 2020
Dát tip

Indi,

takových příběhů se stále odehrává před našima očima spousta a proto, když ty příběhy využijí ve svých textech znova a znova textaři, nemohou se splést.


Umbratica
01. 09. 2020
Dát tip

Evženie,

konec dobrý, všechno dobré.


Umbratica
31. 08. 2020
Dát tip

Goro,

v knize Velké trojhvězdí, ze které čerpám informace o Prévertovi, nikde žádná interpunkce v básních není. Její používání je tudíž jen dobová zvyklost naší současnosti. Já ji budu používat ve svých "klasických" verších, protože tam mohou být dlouhá a pro někoh nesrozumitelná souvětí. Ve volných veších a textících, jako je tento, nejsou, myslím, interpunkční znaménka potřebná. 


Umbratica
31. 08. 2020
Dát tip

vesuvanko,

ano, smutné, ale platí to, co jsem napsala Zajícovi. Někdy je lepší se včas rozejít, než spolu zůstávat. Ale já nejsem nějaký škarohlíd ze zásady. Znám dost vztahů, které vydržely po celý život a ze kterých si druzí mohli brát příklad.


Umbratica
31. 08. 2020
Dát tip

Zajíci,

když se lidi v klidu rozejdou, je to ještě ta nejlepší varianta. Daleko horší je, když se víc a víc nenávidí a přesto pořád zůstávají spolu a "nemohou bez sebe žít". Někdo dokonce nachází až jakousi zvrácenou rozkoš, když tomu druhému celoživotně škodí. 


30. 08. 2020
Dát tip

@ZB: Od lásky k nenávisti se dostanou lidé, kteří neunesou rozdíl mezi svými představami o partnerovi a skutečností. Lhostejnost je jen nulou v souřadnicovém systému emocí. A kdo od zamilovaného adorování dojde k nule, měl by ze vztahu odejít. Ale neudělá to, pokračuje k nenávisti a viní protějšek. Tady už to většinou nemá vítěze.

@Um: Tvoje báseň hodně lidem ťala do živého, s takovou skoro až štíří upřímností. A je s podivem, kolik životem proškolených samotářů nás tu je.


Indianska
30. 08. 2020
Dát tip

Velmi to žiji. Jako bys psala můj příběh. 


Taky jsem to udělala, a proto nejsem sama. :-)


Gora
28. 08. 2020
Dát tip

Přidala bych interpunkci...


vesuvanka
28. 08. 2020
Dát tip

Krásně napsané, smutné... TIP


Nikdy jsem nepochopil, proč je od lásky k nenávisti jen krok. A o krok dál už je lhostejnost a pohrdání. Možná i proto jsem stále sám. Báseň se mi líbí. Jen kdyby její obsah nebyl tak pravdivý! Tip.


Umbratica
28. 08. 2020
Dát tip

Dík. Dopadlo to možná jako textík, ale původně to byla reakce na jistou stejnojmennou Prévertovu báseň.


Alegna
28. 08. 2020
Dát tip

se samozřejmostí dobře zpracované*****


Umbratica
28. 08. 2020
Dát tip

Ano, Romane.  Asi tak nějak to bude. Ještěže ale aspoň v té Prévertově básni je to jinak. Doplním ji tam až příští týden. Tentokrát chci nechat "nezávisle" promlouvat tu svou.


Umbratica
28. 08. 2020
Dát tip

Evženie,

určitě. Dělala jsem to tak celý život a proto jsem taky zůstala sama.


Pak je vhodné odejít.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru