Písmák Růže
Svět je jako růže,
kde kdo si jí utrhnout může,
někdo jí však zahodí,
nikdo si přivoní,
o Tobě
Hvězdy na nebi se točí,
když Tvůj milí kouká do Tvých očí,
vždyť Tobě to vždy velmi sluší,
když po dešti se na sluníčku sušíš,
meditace
Člověk se vznáší,jak nekonečný kus látky,slunce a teplo na něj září,myšlenky se do prostoru vsákli,jen krásný pocit přišel z dáli.
sms
Ať hvězdičky vdáli,přinesou Ti vše co by si Tvé krásné oči přáli,aby štěstím, láskou pláli,aby už nikdy smutkem neplakali,jen neuvěřitelným štěstím se orosili
Plameny do výše pláli,hvězdy na nebi obrázky malovali,oči ve žhavém popelu se zastavili,když vzpomněli jsi aby dobrou noc Ti popřáli do dáli …
Krásné sny přiláká Tvá vůně úžasná,Tvá duše nádherná,každý den sTebou pro milého je jedinečným snem,vždy vtom snu rudou růži sláskou podává,když Tě hladívá…
Na nebi blesky do sebe se pletli,poslední kapky zmráčků se už snesli, kroupy roztáli, tak Tobě vílo do dáli,přeji krásné sny,Ty anděl jsi tak sladce jen spi a spi.
Kateřince
Duše krásná
Srdce jako růže květ
Co jen na to pravé slunce čeká
Aby mohla krásně kvést
Kdo jsem ???
Jsem jen blázen, blázen co dýchá, žije pro něco jako je kousíček lásky, pro něco překrásného, pro nádherné city, které dokáží človíčka zcela ovládnout, které dokáží človíčkovi naplnit celý jeho život, jeho smysl, a dají mu cíl, cíl udělat šťastnými ty, které miluje, ty na kterých mu hodně moc záleží, ty s kterými sdílí jak své radosti, úspěchy, a všechno to krásné co k nim cítí a co s nimi prožívá ale i svá trápení ty které podporuje a kterými je podporován on, ty kteří s ním sdílí to co on s nimi, ty kterým věří a kteří věří jemu, ty před kterými nemá žádné tajemství a kteří nemají tajemství předním, ty s kterými sdílí nejen rozum ale i duši, ty s s kterými je šťastný i on.
Jsem holt naivní blázínek co v to věří a žije pro to. Co věří a doufá v něco co ani nikdy nepoznal, proto co se snažil rozdávat ale nikdo o to neměl zájem, co poznal a stále poznává především tu druhou stranu těchto citů a to zklamání v sám sebe, ublížení nejen sobě, ale i nechtěně těm ke kterým to nádherné cítí, tím jak moc to dává najevo, protože nedokáže tomu druhému lhát a přetvařovat se předním, a když už k někomu něco takového cítí je to obrovsky moc a bohužel napořád, napořád zůstane ten človíček zarytý v jeho srdíčku …
Jsem človíček co v sobě cítí tyhle nádherné city, ale zároveň cítí prázdnotu, samotu a úzkost. Človíček co si začíná připadat přebytečný a pomalu začíná přestávat věřit v to co věří a doufá v to pro co má jeho živůtek, který je jen plný proher, zklamání a duševní bolesti, smysl.
Západ slunce
Žluté slunce na nebi přiblížilo se jako každý den opět zemi. Pár obláčků na nebi nádherně svou oranžovou barvou polilo a pomalu padá kzemi za kopce kdesi vdáli. Oranžová zářící tečka ještě při pohledu stále pálí do očí, na bílých zdech pokoje maluje tím jak svítí přes žaluzie krásný stále víc a víc rudnoucí obraz a stále klesá níž a níž …
Pomalu už začínají být vidět již jen oranžově zářící mráčky kolem něj vdáli,v kopcích a lesích se začíná vše nádherně rýsovat, zelené vrcholky stromů za nimi oranžová záře zapadacího slunce nad tím nafialovělé nebe a obláčky přecházející přes svou bílou barvu do modré oblohy, zespoda žluté nahoře bílé a okolo nich od nízké fialové do krásně světle modré nebe vněmž se vysoko zvedá lehký běloučký opar …
Vše doplňují blízké zelené stromy a vzdálené kopce zahalené všedi a za nimi všude nekonečně krásná obloha. Den pomalu končí, je večer a brzičko bude začínat noc, je krásně člověk vidí, vnímá krásu kolem sebe, nebe už je jen krásně růžové a víš stále modré mraky malují nádherné obrazy…
Člověk se cítí krásně, je plný krásna, lásky ale nač si dělat vrásky i když je stále sám jednou se snad objeví víla a nejen ve snu, víla co pochopí, pohladí, políbí a nikdy nezmizí, víla co bude všechnu krásu vnímat, lásku přijímat co krásnou duši vsobě nosí a tu nikdy neztratí, ale zatím můžu jenom o někom takovém snít, čekat až se objeví, najít odpověď na otázku proč si vždy vkrásné chvíli uvědomím co je ve mně, co je kolem, co chtěl bych dát, a co chybí, proč není komu dát, a tak nezbývá než takhle psát a hledat toho komu všechny city, lásku dát …
Snění, snad se jednou změní …
Venku jemně prší,kapky vody padají kapi, kap …
Jak ještě nedávno padali mé na polštář.
Po okně teče pomalu pramínek,jak po mé tváři, hlavě plné vzpomínek a snů.
Vlétě přírodou jdem,zatáhlo se a prší jendéšť Ti padá do vlasů lesknou se je mokro,krásně, nevím jestli to jen sen,ale sem vté chvíli Tebou okouzlen,krásnou duší se srdcem buší,darem vnímat krásnou zem.