tanec
růže vadnou
jak tančím životem
a okvětní lístky padají na zem
. madam. co třeba tam,
Sexus
Pokus no1
K zoufalému hladu tvého pohlaví
bůh tvůj je němý, chladný, mrtvý
a jeho oltáře dávno vychladly.
Psycho
Přes řeku chmurně nesou se hlasy
Už člověče dávno měl jsi jít spát
Bezbřehou hrůzou planou ti vlasy
Těch hlasů však není třeba se bát
Hvozd
Hvozd neprostupný byl
Svým životem si źil
Světlo na zem neproniklo
Div že všechno nezaniklo
Poupátko
Zapomnění
V prach a popel mění
Každý plamínek, co pro nás kdy plál
Co zbývá
Nezkušený
Bezejmenný pocit třese mou duší
A činy – nezralce
Padají do trávy.
A oni je sbírají.
Nepromyšlená agrese
Proč jsi tady to ti povím
Mamince jsi ukous prs
Hniješ tady, nemáš zdání
copak tě stál tenhle mls.
Musa
Nemám ti co psát,
Ticho běží po pěšině
Nemohu však spát,
Zjevuješ se ve většině
Z pekla
Podzemím se rozlehl zoufalý ryk, vibroval mezi těžkými žulovými kvádry, vnikal do temných děr plných krys. Velmi agresivních krys. O tom by Olsen mohl dlouze vyprávět. Ovšem kdyby tak měl jazyk.
Scifi
Ohlédl se. Ta neznámá žena byla asi 50 kroků za ním. I když si momentálně prohlížela výlohu obchodu se sklem a zdálo se, že si ho vůbec nevšímá, věděl jistě, tak jistě, jako že je rok 2051, 26 let po katastrofě, že ho sleduje. Přidal do kroku a přemýšlel.