Písmák On
Při zasnutí poslední žárovky se dostaví,
svírajíc můj střed těla a bijící do zvonu uvnitř hlavy, on. Nepopsatelný pocit nicoty, stavějíc mě v okraj světa,
kde nechtěl by nikdo být, natož žít.
A já s ním nebojuji, již.
Rumový Corona večer
Klepu se euforií,
zakázaný požitek mi ji dodává.
Sám, s vysmátým odrazem v zamlženém zrcadle koupelnové lóže,
koušu se rtu.
Zachutnala vidina
Slyšel jsem,
že Andělé jsou nespoutatelní živly,
tak proč mají okovy.
Viděl jsem paprsky natahující prsty z nicoty,
Alias Petra
Chvěji se pozoruje ji jako sochu Evy
a s úžasem hltám její pohyby,
pohledy
blízké spojení našich očí a vůni,
Občasný (S)(R) váč
Nemám v krvi odhodlání včerejšího vína,
kdy chtěl jsem pravit,
že to vše není má vina,
ale ty, že jsi jen slepá blondýna,
S vs, Bez
Být s tebou
znamená žít -
podpovrchový sen žížalových tunelů.
Spatřit tvůj smích
V rohu kruhu
Brodím se,
bělostnými výkaly,
hledím v záři vyhasínajícího Slunce,
trhám nehybné paže stromům,
Útržek pravé chlopně
Sám sobě jsem,
explozivním,
na tisíc kousků rozpolceným,
vnitřním atentátníkem,
Schůzkové toulky
Když víš,
že to objetí je jen pro tebe,
upřímné a plné energie.
Tehdy,
Míhání se
Horečně hledám múzu,
které se schovám pod křídla.
Hledám ji v nočních ulicích,
ve zmítajících se davech sobotní noci,
Další Rodeo
To když tě přepadne sobotní splín po pátečním juchů večeru,
to pak jdeš do víru noci a směješ se rumem načatým lidem,
a pak kloupítáš ulicí a je ti malá,
značkuješ a přebarvuješ semafory na novou barvu,
Podruhé první poprvé
Klečící,
propadající se muž,
roste v zemi,
splývá,
95 °C
V tom mlžném oparu,
stoupajícího z nespoutaných těl,
nevidím do dáli a přece vím,
že tam ,
Wohnout se pro Fixu není problém
Jak rozostřeně viděl ty siluety lidí,
jak moc se hýbal svět,
tak jasně zřel ty paprsky bytí ,
tak klidný se cítil na natažených pažích všech roztančených žen.
Dech
V ledové vodě,
rostu v hlubinu,
chřadnu,
vypouštím poslední bublinu.
Momentálně nevidím
Bez sladkých slov,
bez něhy,
bez řečí a obzoru
bez šatů,
Vypěnilo z pozadí
V tom bezvládí,
hledání sebe sama,
určování správných a vymezování špatných,
vlastností,
Po letech
Podzimním listím,
šlehán všude na těle,
a vítr pěje,
tužbu po svobodě.
Temný začátek
Po dlouhém létě znenadání zima přišla.
Po lučním kvítí nastává bodláčí tma.
Po nespočtu probuzení opravdové ráno,
se sluncem temným,
Zase ONA
Ležíme v posteli z vrzajících oblak.
Zachumlaná jsi ve vločkách loňských zim a jen tvář tvá vyvěrá na povrch.
Držíš mě,
jen malíčkem a jen za jeden prst a stejně cítím,
Proměny
Večerní splín,
pod taktovkou meluzín,
z ulic proudí ,
o okna se opírá,
Parapetová cigareta
Mám hrůzu z toho stromu,
že se blíží.
Mám hrůzu z toho stromu,
že ví o mém chtíči.
V metru
Být hluchý
a neslyšet jejich řeči.
Být slepý
a nevidět jejich tváře.
Filmový (vy)hon(ˇ)
Si tak sedí,
v černém hábitu,
blbeček s jizvou na triku.
Prý se moc rval a tak se z něj společnosti odpadlík stal.
Sloka o žlutavé mé moči
Mé čůrání je proměnlivé.
Někdy silné,
jindy zase upadá v saharský potůček.
Přesto je to vždy očekávaná chvíle a moment,
Noční svit rozbláceného chodníku
Spatřil jsem měsíc,
zahalený v černočerné mraky.
Byl tak veliký a přeci blízko,
snad na dosah ruky.
Neukojený děd
V lese mezi šiškami
sedí na kořeni
a honí si svůj sen povadlý.
A stromy v krásky z pařížských mol se mění.
Den je dlouhý, noc delší
Vposteli nepřikryt, obestoupen vlahem zvenku, zavřu oči a pomyslím.
A ucítím.
Tu vůni, teplo tvého těla. Po zádech se plazí husí kůže a ze mě je znenáhla holý opeřenec.
Pro ně a jiné lásky
Příjdu si být ztracen.
V nevypočitatelných čarách lásky a mezních hodnotách citového bytí.
A je to krásné ztracení.
Bez pomlk.
Chlupaté sady
Tři vagabundi epičností oplývající zvedli svá torza ku naději lepšího večera.
A šli.
A pili.
Kohouty roztrhaných emocí nechali vyvěrat na povrch.
Po stolem s noclehem
Nemám jí co říci,
po probdělé noci,
plné srdceryvných dilemat.
Ležím a nechci se dotýkat,
Momentka
.
Houštím já se probiji v měsíční zář
na mýtinu dopluji
kde němá tvář.
Dynamit
Převlečen za kouli,
se špičatým výběžkem,
uprostřed náměstí,
bez žádných náplastí,
S rtěnkou na rtech
Rudý šat, pod zadečkem zastřižen.
Vysoký podpatek a nožky až do oblak.
A vůně horských luk.
Nejedno mužské srdce za tepnu by se chytilo,
Stísněný kout
Sedí a pozoruje ji.
Obraz se mu barví,
odstínem štíhlých chodidel,
pomalu nandavajícími se punčochy s očima tisíce těl.
Bez korektury , mysli
Erzebet. Já, s ní, my, já k ní své city, absolutní vnoření se do někoho, ten pocit,druhé části duše, Slunce rozzařující denní stereotypnost, osoba, co věcem umí vdechnout jiný rozměr, bez ní mysl nemůže pracovat. Přemýšlím a nic nedělám a její podstata mi mezitím utíká skrze sevřené pěsti. Po lokty v té vodě voňavé, bez cílů, bez nafoukaných králů.
Stringův život
Interiérem potemnělého automobilu jedoucího po prázdné silnici uprostřed lesůse linula temná melodie skladby zpuštěného rádia. Postava řídící auto byla zahalena do pláště noci, jen slabé světlo diod rádia osvětlovalo její ruku, když přeřazovala rychlost.
Ta mohutná dlaň na řadící páce prozrazovala, že je to muž. Hudba muže iritovala, ten tok zvuků ještě více prohluboval jeho pocity.
Nespravedlivé!
Dlouho má ruka pera neviděla.
Nedošla vněm tuha,
to nálada tomu chtěla.
Nebylo o čem psát, čeho kritizovat,
Vše se nese vědomím
Má chuť,
prošlou solí sladit luční květ,
ten faraonů pošlí svět,
schoulit se,
Chráněn záhubou
Mám pocit,
plnosti.
Až na pokraji svých snů,
ustanul jsem .
Polibek pro pomilované panny pohany
Pane Pů.
Pohleďte.
Panna pláče.
Pohleďte,
Polibek pro pomilované panny pohany
Pane Pů.
Pohleďte.
Panna pláče.
Pohleďte,
Chci být
Chci být nejjitřejší paprsek co pohladí tvou tvář.
Zahřeje tvé růžnaté tváře a dodá ti úsměvu.
Chci být ptáček, který zazpívá Ti LaLaLa,
roztáhne křídla a srdce vykrouží do vzduchu.
Sur
Bílý střelec bere vež
v zahradě růží panna svlékla se též
jako sníh po ránu
smrkově provonila pokoj duší.
Cvrnklo mě do nosu
Pavel Bartoš
Člověk se těší na zimu a radovánky sní spojené. Vpředvánočních slevách nakoupí potřebnou výbavu, samo sebou, že podle posledního módního trendu. To, aby se při koulování a bobování patřičně mezi ostatními předvedl, že Cool je jeho přídomek jdoucí za jeho jménem. A nebo jen tak pro radost.
Pozdní večer, časné ráno !
Na hladině jezírka opodál dopadá stříbřité světlo měsíce. Vítr nefouká přesto se po hladině pohupuje líně se kolíbající vlnka. Ba i lekníny v pohybu .
Pomalu bos našlapujíc na orosenou trávu kráčel jsem tichou, nerušenou, stromy obklopující mýtinou.
(NE)Mezi Vámi
Stál tam,
oni se smáli.
Stál tam a nevěděl kam dál.
Stál tam,
Duhová víla
Navečer, když ulehne,
má hebká vonná panna,
když za svitu hnězd měsíce,
zavře oči, schoulí se, v klubko uzavřených nití,
Moc toho nepociťuji,přesto žiji dál..
Vedle sebe, my, dva životy spojené kouzelným poutem lásky,
ležící, do našich očí si hledící, jsme.
Těla, ty dvě nádherná těla po sobě hořící,
chtějící, navzájem se drží, o sebe opírají,