Písmák Bezejmenná povídka - část první.
Slyším dětský pláč, ale nevidím nikoho plakat. Prohlížím si všechny lidi na zastávce, ale nikdo nepláče. Nechám to tedy být, asi mám horečku, třeba blouzním. Ale ne, už zase pláče.
Světlo
Světlo
Každý má příběh, který může vyprávět. Po naší smrti se vypráví o nás. Kdo nás znal, tvoří nostalgické vzpomínky. Ale jednou se to musí stát, je to součást života – SMRT.
Co je to štěstí...
Otevírám nový textový dokument, ale vím, že papír a pero je cennější. Přemýšlím a ptám se sama sebe – co mohu udělat, co mohu dát tomuto světu. Naučili mne brát. Brala jsem životy nevinným lidem, brala jsem touhu, radost, štěstí, dech.
Bolest
Bolest, která Tě ničí.
Bere Ti slova,
dere dech z Tvého těla.
Srdce, které jednou bije a potom mlčí.
Bojuj, dokud nezemřeš
Nacházet útěchu, přitom mlčet a nic nedělat.
Nacházet sny, hledat řešení, ale jménem nezavolat.
Hledám štěstí, nacházím bolest.
Každý má svůj boj, ale nemusí na něj být sám.
Smrt
Co je Ti nablízku a ruku podává.
Podává Ti ruku, tak přijmi ji.
Smrt, co je Ti blízko neustále
Za ruku bere a dech snaží se vzít.