Písmák tak zas
Mít znovu
pero plné nářků
a srdce tak nechat
šťastně snít,
Sníh v růžové zahradě
Nad ránem poblouzněným do růžova
plakala copánky klavírních sonát.
Vydechla kámen a vyřkla
nevyřčená slova.
?
Děsíš se deště
Děsíš se svítání
A pořád, ještě
Jsou vločky na stráni
Blouznění nad půlnocí
Pramínky vlasů,
milenko půlnoci,
ke rtům si splétáte,
němí jsou proroci.
Chvilková indispozice
Je brzy před půlnocí.
Zhasneme svíčku
(dlouho nehořela)
Na klíně medvídka
Bloudíváš
Bloudíváš, miláčku,
tam někde,
kam moje víra nesahá.
Bloudíváš,miláčku,
3 otázky
Lásko, dnes ptám se Tě
a slova umdévají
ve spánku pod palmou
v pokorně zastíněném ráji.
17.8.2003
Holoubku,
sedíš zas na střeše
a v mojí dlani chvěje se
holoubátko.
Halucinace III.
Zapadáš do mlhy
ruce máš spálené
a bílé obláčky
vysrážené páry
Halucinace IV.
Nenechavě odplouváš
loučíš se s břehy
rty přilepené
do bezeslov
Halucinace V.
Mechově hladká
myšlenka
na mechově hladké úsměvy
mechové dlaně
Taťjaně
Dne 11. 5. 2003
Drahá Taťjano,
Zavřu-li oči, stojíte tu přede mnou ve vší své kráse, důstojnosti a ušlechtilosti. Věděla jste dobře jaká máte být a byla jste taková.
Bludičky
Jste červené bludičky
ulic Paříže,
lákáte
ztracené "miláčky"
Na řeku Jang c`-tiang prší
Toulavé kruhy
vrozbitém zrcadle
květu lotosu.
Odpoutáváš loďku,
Poutník
Vracíš se z hladiny mlčících dálek
Dálek tak tichých
Jako bývají zvony před bouří
Jako jsou laně mezi keři
Oba
Položil jsi mi ruce kolem krku(víš, chvíli jenom hřály). V šíleném záchvatu klaustrofobie jsi mi roztrhal šaty(snad se Ti zdálo, že mě svazují. ). Nechal jsi mě stát nahou uprostřed silnice(jen tak, úplně samotnou).
Manon a blázen
"Tak na ex" vykřikla Manon a sprázdnou sklenkou se svalila do křesla. Změnila se za tu dobu, co jsem ji neviděl. Byla krásnější, to ano, ale.
Dívala se opilýma očima a bez jediného slova si svlékla blůzu.
Andílek
A v dálce svítá na hladině,
holčička zívá, přejde po kladině.
A zlatá kapka spadne do vlasů,
vzpomínáš, Malá. Vzpomínáš na krásu.
Bezedná
Na březích
kouřových obláčků
jste roztančili meluzínu
v přivřených očích
Andělé II.
Anděl a šílenství
Na počátku stáli dva
andělé s malou věčností
na dlaních
Odříkání
Křičíte Drahá
Dveře se přibouchly a měsíc couvá do novu
A trochu zloby v prostém jarním přání
Jste sama s nocí
Hroby
Miláčku, rozsvěcím svíčky na Tvém hrobě
a prším krev do tvých slov
na rtech Ti nezbyla jediná kapička jedu
jsi hamoun.
Oheň
,,Půjdu se projít" pronesla rozpačitě a po rezavých schůdcích vystoupala k oknům jeho očí. Svlékla si šaty, protože v šatech se špatně plave a skočila, po hlavě. Už v první chvíli lapala po dechu. S nedočkavou radostí objala břeh jeho tváří a když se loučila nechala na střeše za silnicízávoj.
Lampa
umlkli andělé na stránkách
z okna se vyklání kolombína
přečtené dopisy ve schránkách
a špatně hraná pantomima
Komín
,,Drahoušku, mrháte se mnou zbytečně časem, nemám na Vás náladu, a vůbec, proč nejdete koupit dětem sušenky. \" Její hlas zacinkal jako zvonečky ve větru, jen ten výsměch ho trochu kazil. ,,Myslela jsem, že budete zábavnější, nemáte vůbec smysl pro humor, když jsem Vám řekla, že Vaše dcerka je mrtvá, rozplakal jste se, jak to. \" ,,Vy nemáte děti, že.
Pohádka-nepohádka
Zas poztrácely pantoflíčky
dvě snivé víly
a na dně říčky
s klubíčkem útlocitných rybek
Rozluka
Kráčíte těžce kolem mého hrobu
zahleděn daleko
a se zavřenou duší.
Hledám Vaše myšlenky,
Paradox
Z části dnes
a možná trochu zítra
podám Ti ruce
a setřu zbytek slz
?...Vinná...Nevinná...Vinná...?
Amfora v dešti
se lží spjatá
na stránce z medu
neprozlátlá
haiku....(+ jedna slabika (o: )
Rozesněžel jsi
kapičky smíchu do řas,
smuténky do dlaní.
Bez naděje, Bez úsměvu
Trháte zestárlé květy
minulých zítřků,
abyste nakřídla
bezkřídlých andělů
Šlápota na hrobech
Notová osnova Tvého života
vyčerpaná obrazy kruhů
nekonečně oplakaných
hrobkou,
Dialog
--Dáte si tedy kávu.
--Byla do modra, možná trošku do žluta a sem tam šmouha od bílé
--Tak tedy hranolky, ale prosím Vás netrvejte na těch ústřicích, dnes je opravdu nemáme.
--Tak ano, máte pravdu, most je nejlepší řešení, ale když se podívám nazpátek, připadá mi, že jste nezhasl.
Promluva
Zvedáte oči k nebi v bolesti podkreslené prazvláštní melancholií.
Snad proto, že jste tu ránu pod pás čekali, přesto Vám podrazila nohy a vy jste se s oddaným smířením lehce rozplácli do bláta. A jak tam ležíte, koukáte kolem, tak Vám je na blití z každého hladového pohledu, až Vám nakonec dojde, že horní knoflíček (myslím tím ten poslední, co jste zapínaly) odmítl držet v dírce a kouká Vám podprsenka. Neustále se budíte uprostřed noci a máte neodolatelnou touhu si s někým, nebo s Někým povídat.
------------!
Zastavte,
nesmíte přeci čekat víc,
jste zakázaným ovocem.
Víla
Očima chytám zbloudilé motýly
a na nebe švestkově černé
sázím semínka hvězd.
a ty,
Dětství
Plné beránků
a kvetoucích hvězd
s kapičkou na spánku
a návratem voňavých cest.
Splynutí
Ve vlasech měsíc
vmysli tma
na struny srdce
duše hrá
Šachy
Tak táhněte s králem
a čekejte šach,
možná i mat,
až bude nejhůř,
haiku...:o)
Obrůstáš mechem,
ozubená kola jsou
dnem Tvých čekání.
***
Ještě krok, dva
a možná narostou Ti křídla,
když ne,
tak spadneš dolů
Variace na chrámový zvon
Čas
Jen v srdci zvonu zadunělo.
Na zmrzlých
stopách
Budete
Milujte a budete milováni,
nemáte právo na slzy,
když vás celý svět halí
do hebké nevědomé temnoty.
Číslo na rukou
Stojíme na kraji
špatně zvolených dnů
s křičícím přáním
natváři.
Vzpomínka
Znovu Tě objímám
myšlenko hřejivá,
kapičko krve
na bílém šátku pro štěstí.
...
Sevřít Tě znovu v náručí
jediná
. nevinná
Šátkem zas oči utírat
Doteky
Bylas jako dítě,
tak nevinná,
malý, bílý kamínek ve štěrku
a tolik křiku
Andělé
Andělé se svící
Andělé bez křídel
Andělé na křídlech
Andělé pro křídla
Pro Měsíc
Couváš příteli.
Odcházíš ulepen
sladkými prsty lásky.
Abys, až políbíš krajku obzoru
Damnatio ad mortem
Oči máš vlhké
od popela,
tvé dny jsou
nahá dívčí těla,