Tma před svítáním

Evženie,

vázané verše si říkávám doma nahlas, protože mi záleží na tom, jak zní. U volných veršů mi na tom záleží taky, ale myslím si, že ty jsou dnes určené spíš k tichému čtení.

Verše krásné na poslech a s pěkným obsahem, to je dobrá práce.

Rhodesie,

já taky vážu - ze slov kytice. Mám ráda japonské umění včetně ikebany.

Jo, taky vážu... :)

sveřepko,

já jsem moc ráda naivní...  Právě se bavím s panem Litartsem, který prý v poezii  miluje "těžké kalibry", jak mi doslova napsal. Já mám naopak ráda veršíky lehké a rozverné, nebo občas i melancholické, které letí jako chýří bodláků nebo pampelišek nad krajinou.

Phil,

já jsem moc ráda, že jsou tu i autoři volných veršů, kteří mají cit pro verše vázané. Není to totiž vůbec nic samozřejmého.

Radovane,

jsem ráda, že se ti moji beránci líbí. Antagonismem Vlci x beránci se zabývám velmi často už proto, že střídavě hraju obě role.

Věc je naivní ale líbí se mi. Típám určitě, na Písmáku nadprůměr, pokud mohu soudit. 

Ta první se mi líbí. Moc.

malebné, beránci chystající se šero spást jsou milí

Pane Safiáne, podobně jako Umbratica, neznáte moji obsáhlou tvorbu, která je rozmanitá obsahem i formou, a nerozumíte ani tomu málu, které jste z ní četli. Její zařazování do doby v první třetině 19. století, která byla úplně něčím jiným, jako je doba naše, o tom svědčí. Já žiji v dnešní době a vytvářím si v ní svoje umělecké umístění. Vaše názory na poezii mi nejsou vlastní. 

Pane Litartsi, já vás nesrovnával s Puchmajerem, ale s Milanem Silorádem Patrčkou, který bývá  řazen mezi Puchmajerovce.  A to pro naivně poučný obsah. I ten by mohl být v rukou tvořivého člověka, básníka, inspirací pro současné verše. Vy ale básník nejste. Patrčka se nemohl vzdělávat. Ale měl talent. A to, že jeho verše působí naivně, je odrazem společnosti, pro kterou psal. Vás ale neomlouvá nic. Patrčka, stejně jako jeho vrstevníci, na rozdíl od vás, usiloval o dokonalost formy a pohrával si i s homonymními rýmy.  Nevymlouvejte se na závist, nepochopení atd.

Litartsi,

ještě se vracím k onomu Vladislavovu překladu Michelangela, který jsi mi poslal. Velmi se mi líbí, mnohem víc než překlady Josefa Šupa, které jsem zatím znala. Škoda, že takováto poezie je už zcela zapomenuta a zabývá se jí už opravdu jen hrstka lidí, tady na Písmáku jen Safián, já a ty. Ráda bych občas napsala něco jako Jan Vladislav, ale bojím sde, že by to taky četli jen tři lidé.

Safiáne,

Vladislavova báseň je velmi krásná. Děkuji.

Já se ale v těchto dnech v duchu ptám: nebylo grafické řešení starého Písmáku mnohem vhodnější pro prezentaci "klasiky", tedy právě vázaných veršů jako jsou ty Vladislavovy?  Dnešní grafická podoba je vhodná víc pro moderní texty a proto zatím vázané verše věším na hřebík. Vlastně už tady funguji víc jako debatérka než jako autorka.

Safiáne,

myslím, že ten text, který jsi mi poslal, jsem už někde četla. Pokud Michelangelo pojímá báseň jako přímou řeč postav v nějakém antickém dramatu, zní to velmi vznešeně...

Jak jiná doba byla renesance ve strovnání s dneškem, kdy pathos nebo vznešenost jsou pro současné básníky "sprostá slova" !

Um, rozsypalo se mi to. Ale i tak je to docela dobře čitelné. Omlouvám se.

Um, náhodou jsem si všimnul této krátké básničky, možná zlomku ztracené nebo nikdy nenapsané básně.

Sobě

Kdyby se kdo směl zabít na zemi,                                                                        aby se smrtí vrátil na nebesa,                                                                              pak jistě ten, kdo plný víry klesá                                                                          ve věrné službě tíhou trápení.

Ale že člověk není ohnivák,                                                                                  který se na slunci vždy znovu vzbouzí,                                                            můj krok vždy váhá, ruka se vždy vzpouzí...

překlad Jan Vladislav

Um, k sochám Dne a Noci se přímo vztahuje báseň věnovaná vévodovi Giulianovi de Medici:

Den a Noc spolu hovoří a praví: / "Svým rychlým během přivedli jsme k smrti/ vévodu Giuliana:/je po právu. že se teď za to mstí. / A jeho msta je v tom,/ že maje z nás svou smrt/ vzal mrtev světlo také nám a zavřenými zraky/ zastřel i naše tak, že nezáří už světu./ Co by byl s námi učinil, jsa živ?"

Historikové uvádějí, že není zřejmé, jde -li o záměrně psanou rytmickou prózu nebo o náčrtek k budoucí básni.  

Litartsi,

s Puchmajerem tě srovnával Safián a já jsem se k tomu jen s pobavením přidala. A pokud tě tady někdo srovnával s Máchou, musela v tom být břitká ironie.

Jsi poměrně vzdělaný člověk a rád diskutuješ, což já velmi oceňuji, ale jako básníka tě nemohu brát vážně. Pokud tě se Safiánem "zařazujeme někam do historie", tak je to počátek devatenáctého století ještě před Máchou. Ano - vytváříš si nová schemata, ale ta se příliš neliší od všech (pra)starých. Jediné, co naprosto nedokážu pochopit, je tvé schizofrenické tvrzení, že jsi zároveň "moderní básník". Proč to o sobě neustále tvrdíš, když mentálně, jako literát, patříš někam před rok 1820?

Zeledo,

já tady v současnosti bývám jen občas. Časy se rychle mění a Písmák získává novou tvář. Nevím, jestli se mi podaří přizpůsobit se novému stylu prezentace děl. Pokouším se o to.

Moc ráda tě zase vidím na své autorské stránce a věřím, že tě aspoň některá má dílka potěší nebo pobaví.

Alice, jsem zpátky a s chutí velikou čtu opět tvoji poesii. Trochu mne pobavila diskuse u této básně, ale každý má právo na svůj názor, i když se k některým příspěvkům nehlásím. Hodně štěstí a invence ve tvorbě. Tip

Umbratico,

uveď mi alespoň jednoho autora zde na Písmáku, který píše podobně jako já. Moje básně ani do historie nezařadíš, srovnávat je s Puchmajerem nebo Máchou je nesmysl, každý patří své době, stejně jako já. Neopisuji stará schémata, vytvářím si svá nová, byť v určité návaznosti na ta klasická. Pracuji svobodně, ne v dogmatické svěrací kazajce modernosti či post modernosti. 

Litartsi,

neznám nikoho podobného jako ty v moderní české poezii. Ty se považuješ za moderního básníka, proto jsem tě musela srovnávat třeba s autory " Nejlepších českých básní". Jinak podobně jako ty tady píše spousta lidí, to ale rozhodně nejsou "nejlepší čeští básníci" a zvlášť ne ti progresivní.

Za Michelangela velmi děkuji. Podrobně si ukázky Vladislavových překladů přečtu příště. Vážím si toho, že sis udělal čas a ty překlady mi poslal.

Umbratico, chceš-li něco od Michelangela, v překladu od J. Vladislava, tak něco z jeho lyriky:

Tak jako kadlub čeká

na žhoucí zlato, které do něj stéká,

a odlitek ti dá

jedině forma v kusy rozbitá

tak i já zas a zas

zde samou láskou hořím

a prázdný toužím po té kráse krás,

po tváři, jíž se kořím,

po duši, srdci mého putování.

A moje vzácná paní

vniká tak úzkým hrdlem do mých stěn,

že ji už vydám pouze roztříštěn.

-

Po řadě zkoušek, řadě dlouhých let

před samou smrtí teprv umělec

pochopí, pozná přec

jak vdechnout život tvářiv drsné skále,

takovou velkou věc,

objevíš pozdě - a pak zemřeš hned.

A podobně i svět,

jenž bloudil z tváře k tváři neustále,

až objevil v tvé, božské, krásu krás,

už zestaral a brzy zajde zas.

A tak mou touhu hojí

divný lék, v němž se pojí

veliká krása k velkým obavám.

A já už nevím sám,

zda se spíš děsit nebo těšit tím,

že náš svět zajde nebo že tě zřím.

Umbratico,

tvůj komentář zní zaujatě, neodborně, neznale a nechápavě. Víc jak dva roky jsi tady nebyla, v návštěvách mých básní tě nenacházím. Výše jsi napsala, že neznáš žádného autora, který píše podobně jako já, a najednou jich lze na literárních webech, včetně Písmáka, nalézt tucty. Můj styl do historie nezařadíš, přestože z ní také vychází. Je současný po všech stránkách, neboť žiji dnešní dobou, a není žádným diletantismem. Přečetl jsem si i něco od Puchmajera, tak ten by určitě nemohl být mým duchovním otcem, kdybych žil v jeho době. A Máchův Máj? K tomu jsem se vyjádřil již dříve. Má některá dobrá místa (v kratších verších), ale lépe by v tomto rozsahu vyzněl v prozaické podobě. Je to vesměs ničení básnického i prozaického jazyka, psaných dohromady. 

Litartsi,

tak nějak nechápu, jakým způsobem vnímáš slovo "moderní". Ve spojení s tvými básněmi je to nepatřičný a zcela prázdný pojem. V čem by měly být tvé výtvory"originální", to také nechápu jsou to neohrabané, formálně nepřesné a obsahově prázdné veršíky diletantského veršotepce, jakých lze na literárních webech, včetně Písmáku, nalézt tucty. Modernost v dnešním pojetí toho slova začíná na počátku dvacátého století, ale ve shodě se Safiánem bych tvůj styl řadila až někam před Máchu na počátek století devatenáctého a Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 - 1820) by docela dobře mohl být tvým duchovním otcem, třebaže ho asi doopravdy neznáš. I Mácha už je ve srovnání s tebou hotový modernista. 

Safiáne,

nevím, jestli se níže uvedená Michelangelova báseň vztahuje k soše Noci z medicejských náhrobků. Obsahově by to ale odpovídalo.

Zatímco k podstatě M. výtvarných děl může citlivý člověk proniknout snadno, protože ta nestárnou, proniknout k podstatě jeho básní mi vždy bránila jazyková bariéra. Neumím italsky a překlady, které znám, jsou příliš knižní, příliš prkenné. (Josef Šup, 1941) Svou imrovizaci na M. báseň Chvála noci beru tedy jen jako chvilkovou hříčku. Uvažovala jsem, zda ji dát do hlavního seznamu děl, ale usoudila jsem, že to není dílko pro Písmák.

LXXVIII. Chvála noci

Ó Noci, pouhá tmo, leč líbezná,

závěrem každé dílo v mír se halí.

Však dobře prohlédá, kdo tebe chválí,

a moudrý je, kdo ví a dar svůj zná.

Myšlenku ztrmácenou rozpustíš

a vlahý stín tvůj vlaje míry všemi

a z nejhlubší mě hloubi perutěmi

unášíš, kde chci shodit tlak a tíž.

Ó stíne smrti, jímž se zastaví

ta bída duše, zlo, jež v srdci tkvělo,

poslední lektvare, když hrůza mučí!

Ty uzdravíš to ochořelé tělo,

osušíš slzy, zbavíš únavy

a žalu, kdo žil čist, a zla a žluči.

Michelangelo Buonarroti, překl. Jose Šup, 1941

Chvála noci

Ó Noci, vlahá tmo, tak laskavá a něžná,

má nahá ramena teď zahalí tvůj plášť,

zas budu princezna, ne panovnice - kněžna.

Je prázdný zlatý trůn a nenávist i zášť

se v černi rozptýlí jak jiskry v chladném větru.

Smím prchnout do dětství? Smím zavřít oči, snít?

Měj soucit, anděli. Stůj chvíli tiše, netrub

a na tu zapomeň, již chrání temný štít.

Docela by mě zajímalo, jak vypadá Chvála noci ve Vladislavově překladu. Není to náhodou psáno alexandrínem?  

Um, já mám knihu, která vyšla v sedmdesátých letech k Michalangelovu výročí. Jsou tam životopis od Condiviho, dopisy a básně v překladu Jana Vladislava (jestli jsou všechny, které se od M zachovaly, nevím, taky nevím, není-li tam ještě jiný překladatel). Překlady jsou krásné. Nevím kde, jestli v této knize nebo jinde, jsem našel pěknou charakteristiku jeho veršů (nevím už od koho). Pěkně kontrastuje s názory, které M básně upozaďují. Obrací se k M současníkům: Vy říkáte slova, on říká věci. Také jsem měl knihu, se strašnými překlady, kterou zřejmě máš ty.

Umbratico,

to, že nenacházíš v současné české poezii nikoho, kdo by psal podobně jako já bude tím, že jsem nejoriginálnějším současným básníkem, který nemá obdoby ani v historii. Já se nesrovnávám s jinými, jako většina, vypracoval jsem si svůj vlastní rukopis moderní, rýmované básně, avšak kontinuálně navazující i na historickou klasiku.

Litartsi,

já tě nechci napomínat tak jako ty jsi před časem neustále napomínal Alenakar, že mě nečteš a neznáš mé básničky, ale přecejen: kdyby sis dal tu práci a občas by sis přečetl i některé mé volné veršíky, možná by sis všiml, že jsou asi tak stonásobně modernější než tvá "současná" poezie a že jsou (viz třeba má Vyhnálovská série) až příliš autorsky specifické. Třeba Silene tvrdí, že ihned pozná můj styl po prvních dvou, třech verších.

Radovane,

první a poslední sloku vlastně beru jako refrén pro případ, že by básničku někdo zhudebnil. Měla by mít jinou melodii. Výraznější a snadněji zapamatovatelnou.

vesuvanko,

jsem ráda, že zaujalo. Děkuji.

Litartsi,

velmi se divím, že neustále zdůrazňuješ, že jsou tvé verše současné. V duchu se ptám, jakou poezii asi čteš a jakými současnými básníky se inspiruješ, protože neznám žádného současného autora, který by psal podobně jako ty. Já se sice o současnou básnickou generaci moc nezajímám a nestarám, protože jsem konzervativní básnířkou, ale přečetla jsem alespoň všechny ročníky Nejlepších českých básní, které vyšly a pár desítek sbírek současných autorů a myslím si, že v současné české poezii neexistuje vůbec nikdo, koho by bylo možné srovnat s tebou. Proto se tě znova ptám, když už jsi ten "moderní autor" - jsi moderní stejně jako například kdo?

Safiáne,

mám veškeré Michelangelovy sonety. Je to ale stará kniha a čeština v ní je velmi archaická. Jak přijdu domů, ty "náhrobkové" si vyhledám. Možná by bylo zajímavé seznámit s nimi i čtenáře na Písmáku.

Nevím co píšeš, komentář jsem dal sem za sebe.

R. J. Voříškovi:

Vždyť to píši, první sloka je nejsilnější, jenže tím urychleným zopakováním ve čtvrté sloce se ztrácí a ještě více se tak oslabuje celá báseň. Studovat historii je nutné, ale pokud nenajdeme svou vlastní cestu, můžeme uvíznout v kompilační či plagiátorské pasti a závislosti na svých vzorech, a to i těch současných.

nejsilnějjší je toto:

V tmách k ránu míří luna nad propast.

Je unavená. Nebojí se pádu.

V tmách k ránu - kalných - ponurých jak v Hádu

pár beránků se chystá šero spást.

Krásně napsané, TIP

Pane Safiáne,

báseň zde není skvěle napsaná, působí jako historizující plagiát, a trpí vším tím, co jsem popsal výše. To je můj pohled, se kterým souhlasila i autorka. Moje básně jsou různorodé, obsahem i formou a netrpí nežádoucími elipsami, ani metrickou a rytmickou nekázní. Opakuji Vám, nevím už pokolikáté, že jejich specifika je pečlivě promýšlená záměrem, vyplývajícím z obsahu básně. Neopisuji otrocky zastaralá schémata, vytvářím si svá vlastní, dle vnitřního založení. Píši svou moderní, rýmovanou báseň. Naivní didaktika? Napište mi, co není naivní!

Pane Litartsi, to proč píšete, jak píšete, je vaše věc. Ale tady napadáte báseň, která, i kdybych přijal vaše argumenty, je přinejmenším skvěle napsaná. Vy nepíšete moderní básně. Na rozdíl od Puchmajerovců, se kterými sdílíte naivní didaktický obsah, který u vás trpí, v důsledku příliš krátkého verše, nejen častými elipsami, se vyznačujete i metrickou a rytmickou nekázní. Je-li pro vás básnířčin historismus nepřijatelný, musím se ptát, proč ho sám  tak tvrdošíjně pěstujete. 

Pane Safiáne,

o tom, jakou odbornost a kulturu má Vaše kritika, jste mě přesvědčil již mnohokrát. Já usiluji o básnickou dokonalost a čistotu ve formě i obsahu, proto píši v kratších, rýmovaných verších, neuznávám upovídanost, kde verš bývá těžko zvládnutelný. Na puchmajerovský historismus nenavazuji (ten jsem ani nestudoval), cítění básní je moje a je i současné.

Výrazu "manýristická" báseň jsem výše užil ve smyslu jeho obsahového významu, nikoli pro označení určitého období v umění.

Um, taky často myslím na sochy Dne a Noci i na báseň, kterou o nich Michelangelo napsal. Taky jsem jich pár na tento námět sesmolil. Ano epika není tak docela mrtvá. 

Pane Litartsi. Píšete: Já také vycházím z historických forem, ale kontinuálně usiluji o jejich transformaci do jazyka a života naší doby. To myslíte opravdu vážně? Vždyť ve skutečnosti jsou vaše básně návratem k Puchmajerovcům. Ovšem poněkud pokleslým. Takový samouk Milan Silorád Patrčka vás předstihuje nejen co do formy. Kdybyste posunul puchmajerovskou inspiraci do výrazu našich časů, prosím.  Ale k tomu daleko. Navíc,   manýristická báseň z 19. století je nesmysl, když byl manýrismus záležitostí 16. století. 

Rhodesie,

moc děkuji za kritiku a jsem ráda, že tady mají vázané verše stále tolik příznivců.

fialko,

jsem ráda, že se ti verše líbí. My dvě jsme si vždycky rozumněly.

Je to nádherný. Má to atmosféru, má to všechno, co by mělo mít.

A líbí se mi i méně obvyklá forma "abba".

Nádherné verše.

javavio,

díky. Jsem ráda, že se líbí.

blackie,

když jsem to psala, představovala jsem si Michelangelovu náhrobní plastiku Noc z Medicejské kaple.

Marku,

jsem ráda, že mi rozumíš.

O tu zpěvnost mi šlo především. Díky za výběr.

Břízo,

poezie probíhá v čase stejně jako hudba... Mrzí mne, že dnes už "neletí" epika, například balady. Já se k nim někdy vracím,ale taky jen velmi zřídka.

Ale i lyrika má oproti obrazu tu výhodu, že se v ní slova mohou pohybovat.

Markel,

jsem ráda, že si rozumíme. Díky.

Al Jal Úde,

já teskním po časech, kdy poezie měla v první řadě nějak znít. Baví mě takové básně, které si mohou nahlas recitovat za svitu luny milenci v podkrovním bytě.

Litartsi,

pokud tuhle básničku vnímáš jako historizující manýristickou báseň z 19. století, vnímáš ji zcela správně. Básníci té doby pracovali s ideami a symboly, jejich básně nemusely být "prožité". Upnutí se na egocentrické prožitky a emoce - to je teprve záležitost dvacátého století, kdy se básník mění střídavě v ufňukánka nebo salónního bouřliváka a poezie se propadá hlouběji a hlouběji do bahna každodenního občánkovského civilismu.

Chtěla bych být březinovskou mystičkou ne exhibicionistickou "prožitkářkou", která tahá až z paty své napůl vymyšlené pocity. 

Evženie,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

Jamardi,

na počátku každé sezóny se my zahradnice ptáme, jaká bude...  Špatných zkušeností máme ale už tolik, že je naše naděje velmi opatrná.

Benetko,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

Kočkodane,

kdo spase mé verše, může je pak docela dlouho přežvykovat...

Hlavně aby nikomu neležely v žaludku!

Historizující forma i obsah, které působí víceméně vynuceně, neprožitě, jako manýristická báseň z 19. století. Autorka se zde jakoby ztrácí a nakonec své síly vzdává opakováním nejsilnější první sloky ve čtvrté sloce.

Já také vycházím z historických forem, ale kontinuálně usiluji o jejich transformaci do jazyka a života naší doby.

Nádherná, no i můj šálek kávy:-)))

V tmách k ránu míří luna nad propast. Je unavená. Nebojí se pádu. */******

Výborná záležitost - zpěvná, s geniálně vykreslenou atmosférou i obsahem k zamyšlení, prostě slast... Takto si představuji poezii. A uměl bych si text představit i jako píseň... 

nádherná záležitost . . . maluješ slovy obraz  . . . a pohybuje se

:)

můj šálek, archaické :-)), ty mám moc ráda *

Nádherné, palec vzhůru, žij! A ploď dál ty verše spásné! :)

Pěkné, nadějné.

Moc se mi líbí.

Já jsem spásl tvoje verše a nevypadá to na to, že mě bude bolet čtenářské břicho.

Diano,

vím, že je to hodně archaické a jsem ráda, že tu mám pořád své konzervativní příznivce.  Díky.

Krásné. První a poslední sloka - ti beránci mne vzali za srdce ***