Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sea tak jdem
Autor
Philogyny
Čas vzlíná polovinou oblohy
tam kde nekvetou hvězdy tma hladí víc a dýl řekla bych
urputněji nutí ulehnout k smrti
smrt je hlína ze které vzlíná život
hlína do které boříš prsty
je plná slz mrtvých
Babičko, dneska bylo jenom jedno vajíčko.
Podívej, je posrané.
Natahuje ke mně dlaň s pokladem.
Změř mě.
I kuřátko.
---
Přikoupíme kropenaté? Mám už jenom dvě bílé. Krade nám je liška.
Táhne se za sluncem ještě nepálí v očích
čarujeme spolu zastřená vejce do kulajdy
skrýš v šatní skříni co z ní pořád prší levá pravá přední zadní pozor kozle neupadni
---
některým chvilkám věřím
mají dveře bez dveří
zvonek je zevnitř
dětská láska se nevyzouvá
chodí naboso
a tak jdeme lesem tmou
------------------------------------------------------
23 názorů
pro Zeanddrich
Mám kousek od posedu lišáka. Má tam třináct vchodů a východů. Jednou nad ránem jsem slezla dolů a on tam stál. Byl obrovský a skoro černý. Koukali jsme na sebe. Vždycky v těchto chvílích zamrznu a nejsem schopná se pohnout. Teď ho dýl neviděla, snad je...
...nevyzouvá... Děkuji. :)
Zeanddrich E.
před 2 měsíci... .
U nás na (jihomoravské) vsi řádí zase (asi) tchoř a kuna... (lišky se k nám bójí, asi kvůli nedostatku lesů...) .
Skvělý, zvlášt první část mě ohromila.
Také jsem původem z vesnice, teď již přeskolen na Pražáka... :)
pro Janina6
Janino, máš pravdu. Je to svým způsobem poklad i podklad...a pak někdy záprtek. :) Vajíčka jsou svým způsoběm živá, že...
pro lawenderr
Neberu to jako samozřejmost. Tyhle vztahy jsou hodně křehké, máš pravdu... a tak tě ráda vidím.
pro Al Jal Úd
Je to tak. Jako malá holka jsem bydlela v kasárnách za vysokými betonovými zdmi s ostnatými dráty. To bylo moje království. Pak u babičky v Katerajnu hned vedle řeky. Druhá babi ve Vidči, poslední chalupa ve spině. Lepší dětství si nedovedu představit. Hezký večer.
pro Kočkodan
Směju se tu, že. Jím je každý den k snídani. Hodně, hodně naměkko... :) Děkuju.
pro Alegna
Já měla štěstí na prarodiče, popouštěli vzduch... Tak snad i já. :) Děkuju ti.
Aha, tak jsem si zrovna vygůglila, že sorávně se tomu falešnému vejci říká podkladek. Vida, a já to vždycky slýchala jako "pokladek" a myslela jsem si, že to slovo je odvozené od pokladu... ;)
Něžná... Všichni vzpomínáme na dětství, ale málokdo umí ty obrázky malovat originálně, zvláštně, a ty to umíš.
Osobní vzpomínka: nesu mamince pyšně "nové vajíčko od slepiček", a on to byl sádrový pokladek :)
Moc pěkné vzpomínky
Nejraději také vzpomínám na prožité dětství a mládí na vsi, kde jsme měli jen chalupu, takže jen na víkendy a dovolenou, ale co zažil člověk tam se s městem nedá srovnat. Prostředí, zážitky, volnost, vůně, blbnutí s kamarády, prostě všechno :))
A tak jdem ušlo, neudělala jsi s dílkem to, co provedla slípka se sneseným vajíčkem.
To bylo jen hraní si se slovy a pokus o humor. Snad ne úplně nevhodný. V duchu tě samozřejmě hodnotím mnohem výše a uhlazeněji.
Krásná báseň, plná kouzelných chvilek, lásky, jara, života ....
Já jí vloni k narozeninám nechala udělat bytelný kurník a koupila slepičky s kohoutkem. Už jsme je stokrát obrečely, pořád dokola, já nejvíc toho prvního kohoutka. Byl takový radostný. Jak nezavře dvířka, tak liška nebo kuna. Bydlí kousek od lesa. Babička měla taky kurník, lezla jsem tam po žebříku a milovala sbírat vajíčka. Maminka vzpomínala, jak jsem nadšeně křičela, kurva, to je vajec.. Ale nejraději jsem hledala hnízda, když zanášely. Krev není voda, že. Myslím si, že každý rád vzpomíná.
Až dojemně vzpomínková báseň... říkám si, že tak podobně na mě jednou (možná, snad) vzpomínat vnučka, odmala se mnou sbírá vejce a "hospodaří".