Písmák Adaptace (povídka na téma "Volky nevolky, dovolená nebo mozolky"
Simon upřeně hleděl na psycholožku a vtváři se mu zračila nejistota. Za necelou čtvrthodinu mu skončí další zřady sezení, které mu pomáhalo včlenit se do běžného života. Do normálního ne, ten už vtéto zemi pár let neplatí.
„Myslím, že jsme spolu učinili veliký pokrok.
Na konci světa (povídka na téma "Psi sa bránia útokom"
Přišlo to jako blesk zčistého nebe. Jako každá pohroma, o které nic netušíme do chvíle, než srazantní brutalitou rozrazí dveře a vrhne nás do zcela změněného světa. Jenže tohle nebyla přírodní katastrofa, tohle bylo dílo lidí, kteří se neštítí ničeho. Hlomoz vulicích a na nebi jim definitivně přerval spánek a celé vyděšené předčasně vyhnal zpostelí.
Na vrátky (povídka na téma "Svátky nesvátky, kdosi je za vrátky"
Jáchym seděl vrohu stolu a pozoroval cvrkot kolem sebe. Pokoušel si zapamatovat jména studentů, skterými bude příštích pět let chodit na přednášky. Za okny rekreační chaty se už dávno setmělo a zábava gradovala. Vkoutě přibývalo vypitých lahví a cítil marihuanový opar zjointů, které někdo kouřil na verandě a nezavřel dveře.
Výzva (povídka na téma
Seděl jsem u stolu a podpíral si hlavu, těžkou jako cent. Upíral jsem zrak na čtvrtku papíru, kterou jsem měl před sebou. Zchodby sem doléhaly zvuky, tak typické pro tenhle dům. Křik, hádka, opilecké hlasy, kdy se někdo vracel zhospody.
Úsvit (povídka na téma "Pubertální"
Napřed bych se měl představit. Tak se to prý dělá. Jmenuju se Marko Lukič a jsem puberťák. A tohle je můj příběh.
Zóna (povídka na téma "Ve tmě")
ZÓNA
Ludvík seděl na kamenné zídce a vychutnával odpolední klid. Počasí na kurzu jim zatím přálo, nemohl si na nic stěžovat. Byla to pohoda, do splnění zápočtu chyběly pouhé tři dny a rozjedou se domů. Pak ho čeká poslední zkouška u toho protivného profesora a když ji zvládne, bude mít celé prázdniny klid.
Brána (povídka na téma "Ta má traumata"
Tibor dloubal vidličkou do rýže. Oběda se sotva dotknul. Tři čtvrtě roku špatně spal. Měl pocit, že nespí vůbec, i když tak docela to pravda být nemohla.
Pavučiny (ukázka)
„Kde jste trčel. “ vychrlila na něj Marika, jakmile se vynořil mezi sruby.
„Ještě ty do mě ryj,“ odfrkl otráveně Mrákos. „Mám toho za celý dopoledne dost i bez tebe.
Vzpomínka (povídka na téma "Za mých mladých let"
Tibor vyklouzl ze svého pokoje. Letmým zrakem přehlédl kuchyni. Máma byla dávno pryč, denní služba vnemocnici jí začala už v šest. Sestra byla oblečená, zrovna dosnídala a zhrnku upíjela čaj.
O dokonalém projektu, dokonalém mozku a nedokonalé civilizaci (pohádka na téma "Kde stvořili jsme chybu")
Vesmír je nezměrný a netušíme, co všechno se vněm skrývá. Možná je to pro nás dobře, protože bychom se nestačili divit. Lidská civilizace není jedinou vyspělou inteligencí, která se vněm pohybuje. Kdybychom si to mysleli, svědčilo by to o naší nabubřelosti.
Stíny (povídka na téma "Můj nejšťastnější okamžik v životě")
Vozy stěhováků stály na silnici a muži přenášeli dovnitř skříně, židle, stolky, šanony a celou spoustu věcí. Milan si zvědavě prohlížel budovu, která se tyčila před nimi a stane se jeho novým domovem. Ještě se nevyrovnal stím, jak krutě se změnil jeho život a musí se stěhovat do druhého domova… i když domova… Obsahoval sice tenhle název, ale za domov ho nepovažoval. Spíše byl takovým řešením vnouzi.
Pavučiny-ukázka z právě vydané knihy
Netušil, jak dlouho takto ležel. Náhle procitl a prudce se posadil. Musel mít mikrospánek. Venku panovala hluboká noc a když měsíc zakryla mračna, nebylo vidět ani na pověstných pár kroků.
Poté (ukázka z knihy z roku 2020)
POTÉ:
Hororový thriller odehrávající se v blízké budoucnosti. Civilizaci dusí ekonomické problémy, nástup čtvrté technické revoluce a rostoucí nezaměstnanost. Přípravy, které mají sloužit k prodloužení lidského života o nejméně dvacet let, se vymykají kontrole. Nakažlivý virus se šíří světem a ti, kteří přečkali první úder, se snaží najít místa k přežití.
Pavučiny (ukázka z knihy z roku 2024, pokračování příběhu POTÉ
Anotace "PAVUČINY":
Jejich řady se drasticky ztenčily. Většina znich utrpěla fatální ztráty, skterými je tak těžké se vyrovnat. Přesto je dál žene touha přežít novém, děsivém světě plném nástrah. Jestliže dosud doufali, že přijde pomoc zvenčí, tato naděje se den po dni rozplývá.
Uvnitř
Klára opravdu neměla buňky na matematiku. Vážně ne. Snažil se jí vše vysvětlit pěkně po lopatě, ale nebylo to snadné. Byla nesoustředěná, oči ji lítaly pokojem a pořád se ptala na něco jiného, než by měla.
Šance
Seděl vpohodlném křesle vesmírného korábu pohroužen ve svých myšlenkách. Kroužil na orbitě kolem Páté planety téhle zapadlé sluneční soustavy a neměl ztoho dobrý pocit. Tuhle práci mu byl čert dlužen. Přitom vypadala tak lákavě.
Propojení
Dívka marně cloumala pouty. Znovu a zase, i když věděla, že je to marné. Rozum jí předkládal jednoznačný verdikt. Nemá šanci se odtud dostat.
Úděl
Mohutný výbuch otřásl budovou, zachvěla se až vzákladech. Vykřikli zděšením a přitiskli se ke stěnám. Vystresovaní byli už tak. Ve sklepní místnosti trávili dlouhých pět dnů a pět nocí.
POHÁDKA O ZLÉM ČERNOKNĚŽNÍKOVI, OTRAVNÝCH ZAPŠKLOUNECH, HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ A ZÁZRAČNÉ KVĚTINĚ
Bylo jedno království za devatero horami a desatero řekami. Nebylo zvlášť bohaté, ale ani chudé a žilo se vněm docela slušně. Král skrálovnou byli spravedliví a svého postavení nikterak nezneužívali. Měli jedinou dceru Stříbrovlásku, jež nedávno završila patnácté narozeniny.
Masky
Vmístnosti panovalo až přílišné teplo. Cítil, jak se mu pod maskou sráží pot a vnepříjemně svědících kapkách stéká po tváři. Musel však vydržet. Když se ohlédl kolem sebe vytušil, že ostatní na tom budou podobně.
Odraz
Odraz
Londýn jim už dávno zmizel zočí. I ona přízračná, děsivá rudá záře nad místy, kde hořelo. Včera je zase bombardovali. A ona odjíždí pryč, aby byla vbezpečí.
Pohádka o Šípkové Růžence, proradném kouči, zlém démonovi, ztemnělých duších a rozrušeném království
Všechny pohádky končí zhruba stejně. Princ osvobodí princeznu, v moderních princezna prince a v progresivistických už ani nepoznáme, kdo je kdy princ a princezna, nebo zda budou zpohádkového světa vyobcování úplně. Každopádně závěrečný slogan sběratelů příběhů zní „zazněl zvonec a pohádky je konec“. Málokoho napadá, proč by měl být konec a proč poté všichni žili šťastně až do smrti.
Kompatibilita
Ťukání na dveře vyrušilo Štěpána ze zamyšlení. „Dále,“ pronesl polohlasem.
Byla to máma, kdo taky jiný. Cizí tvář nespatřil už dobré čtyři měsíce, pokud nepočítá monitor počítače.
Park za duhou
Patrik kráčel ulicí a bylo mu smutno. Šedivé, podmračné nebe hrozilo každou chvíli deštěm. Jeho život se poslední dobou nepříjemně zkomplikoval a dneškem to vyvrcholilo. V hlavě si promítal svůj poslední neúspěch a styděl se za něj.
Pohádka o princezně, drakovi, vdavkách a zbabělých hrdinech
Bylo jedno hezké království v lůně panenské přírody. Vládli v něm moudře král s královnou, kteří měli čtyři dcery. Tři z nich už byly dávno vdané a sídlili se svými princi v jiných královstvích. Ta poslední zatím žila doma.
POTÉ - kapitola 2: Kurz (3.)
Martin seděl u potůčku a netečně sledoval vodu prýštící mezi kameny. Už mají za sebou více než týden vojenského drilu. Jinak se to ani nazvat nedá. Ranní rozcvičky, odpolední běhy lesem nebo několikahodinové výšlapy neschůdným, kopcovitým terénem, přes křoviny bodající je ostny do kůže, nekonečné terénní běhy a ručkování po provaze nad zurčící horskou říčkou.
Pohádka o Sněhurce, pohádkových bytostech a deseti auditorech
Bylo jedno malé, zastrčené království. Nacházelo se kdesi za horami a řekami, nikoliv za devatero, to je jen takové pohádkové klišé. Hor bylo mnohem více a řek méně, vlastně tam měli jen potoky a vodopády. Na nejvyšší hoře se nacházel architektonicky vytříbený, rozlehlý hrad.
POTÉ - kapitola 2: Kurz (2.)
„Vítám vás všechny na letním výcvikovém kurzu,“ pronesl Tomáš Hendrych. Hlas měl přes svůj věk zvučný. Jeho šlachová, vychrtlá postava budila respekt. Nakrátko ostříhané vlasy prokvétaly šedinami.
POTÉ - kapitola 2: Kurz (1.)
Martin otevřel oči a ještě v polospánku pohlédl na displej mobilu. Bylo 6:12. Ještě zbývá deset minut, příliš málo na to, aby se mohl pohroužit do milosrdného spánku. Vlastně si ho moc neužil ani v noci.
POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (4)
Právě svítalo. Ještě hodinu a půl a má padla. Vrátí se k rodičům a dodrží svůj slib, že u nich zůstane přes celý víkend. Vypila s Radkou dva hrnky kávy.
POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (3)
„Jdeme na to,“ poznamenala Radka. Zkontrolovala na obrazovce příslušné formuláře a vytiskla je. Auto mezitím zastavilo kousek za bránou. Ochranka je zkontrolovala a propustila dál.
POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (2)
V rychlosti se převlékla do nemocničního stejnokroje, přesně podle zdejších přísných předpisů. Ještě jednou si pro jistotu zkontrolovala, že má zapnuté opravdu všechny knoflíčky. Služby tu bývaly klidné… jako ostatně vždycky na tomhle specifickém oddělení. Někdejší LDN… tehdy bývalo všechno mnohem těžší.
POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (1)
Držela se madla tramvaje a rozespalýma očima mžourala kolem sebe. Tuhle noc strávila u rodičů, po tak dlouhé době. Sice se na návrat domů těšila, ale uklidnění jí nepřinášel. Padaly tam na ni všechny vzpomínky z minulosti jako těžká deka.
Pohádka o planetce, česneku a cibuli
Pohádka o planetce, česneku a cibuli
Kdesi daleko, v hlubinách nekonečného vesmíru, se nachází jedna z miliard slunečních soustav. A uprostřed jedné z nich obíhá kolem slunce malá planetka. Mocný Vesmír k ní byl nebývale milosrdný – nejsou tu žádné uragány, žádná zemětřesení ani jiné živelné pohromy. Celá je porostlá lesy, loukami a uprostřed ji dělí na dvě poloviny takové malé, úzké moře.
POTÉ
PROLOG
Odhodlaně třímal v rukou krumpáč, jedinou zbraň, kterou měl k dispozici. Myšlenky se mu neustále vracely zpět, do událostí, které právě prožili. Zdály se jako sen, zlá noční můra, ze které se každou chvíli probudí. Jenže to sen nebyl.
POTÉ
Sebastián byl už dole. Zásadně nenavštěvoval rodiče v noci v ložnici, a to od chvíle, kdy pobral rozum. Jenže teď, teď byla úplně jiná situace. A on potřeboval jistotu.
Dům soumraku II - ukázka
Dům soumraku II (ukázka kapitola 5)
Dům soumraku II (ukázka)
„Líbilo. “ vydechla a ruce se jí ještě chvěly.
Vstřebával doznívající rozkoš. Bylo to tak odvážné… zrovna tady…
„Hele, máš…“ naznačil gestem.