Básník, Satan a černá růže

Básník, Satan a černá růže
Básník ve své mysli stvořil zahradu.
Voněla v ní rosa. A hlína a šípek a bodláčí. Blín, myrta a sinalé chryzantémy.

Budu bydlet ve starém oprýskaném domku...

Budu bydlet ve starém oprýskaném domku, zpola zarostlém trním a břečťanem.
Budu mít starý rozladěný klavír se zažloutlými klávesami, pokrytými prachem a závojem z pavučin.
Budu mít vysoké hodiny s kyvadlem - ciferník římské číslice a ručičky půjdou pozpátku.
Budu mít dřevěnou truhlici s okovaným víkem a v ní třináctero černých šatů a jedny rudé a jedny stříbrné.

(nek)romantický déšť

Z oblohy padají
okvětní lístky růží
jako sametové rubíny
V místě kde dotknou se

Vize

Viděla jsem propast,
hlubokou a černou,
páchnoucí a špinavou.
Na bahnitém dně

(další věc bez názvu)

Bez květin a bez průvodu
v dřevěné rakvi ležet budu,
v té, jež ponesu si sám.

Legenda

Tři mlčenliví jezdci se řítili temnou nocí. Ač na sobě nedali nic znát, byli velmi rozechvělí. Oči jim ve stínech kápí rudě zářily. Nesli svému vládci zprávu, na kterou již všichni dlouho čekali, a proto poslové tolik spěchali.

Jezdci

Tanečnice

Když na zámku se chystal bál
a vzrušením již šuměl sál,
čekal jsem - jak rozechvělý -
na svou chvíli - oh já smělý -

Půlnoční rej

PŮLNOČNÍ REJ
Každou půlnoc za úplňku
zjevily se stíny,
ve světle měsíce

Pokřivený sen

Držíš mě
v chorobném objetí
za zrcadly
ve tvém pokřiveném království

Žalozpěv za mrtvého

Pláčeš můj anděli
hořké slzy bolesti
klečíš nad hrobem
ztracené lásky

Syn dračí krve

Dál bude vlát dračí korouhev
a Transylvánský kníže pít tvou krev,
v životě ve smrti rozléhá se volání,
tsíců těl na kůlech naražených sténání.

Strigoacia morti

Vstala jsem.
z hrobu posetého květy
Tančila jsem.
v bílých šatech

Uvadání duše

Za hradbou mé mysli
paprsek Světla svítí
skrze myšlenky,
černé jak zvadlé kvítí

Pocit přítomnosti

Přeplněná tramvaj,
armáda tváří schovaných za maskou lhostejnosti
a ty krvácíš
Šeptající ulice,

Zimní serenáda

Zimní serenáda
Padají vločky bílého sněhu,
hladí tě a dávají ti něhu,
měkce ti padají do vlasů

Žít

Žít
Svět je plný ztracených básníků
utopených v alkoholu
svět je plný ztracených básníků

Víla

Potkal jsem vílu
s trnovou korunou na hlavě,
dala mi sílu
vzdorovat další popravě.

Skrytá krása

SKRYTÁ KRÁSA
Hluboko v černé krvi plné heroinu,
na dně moře bez přílivu,
bez odlivu,

Teď

Teď zapaluju svíčky
a pod rozechvělými víčky
se ty na mě usmíváš.
Teď pláču sama sobě do klína

Podzimní serenáda

Cáry hadrové panenky v kaluži bláta
oddaně věrné holčičce
ležící v kaluži krve.
Vítr jí rozcuchal vlasy,

V opilosti

Návrat.
Němá okna, němé tváře,
tváří se že nevidí,
neslyší. nechtějí

Pohřeb

Bledá a zjizvená je tvá kůže,
kterou teď hladí plátky růže.
Oči máš navždy zavřené,
bolavé i sladké jsou vzpomínky

Radovanovi

Realita rozdrtila naše sny,
zbyla jen touha bolavá,
špička jehly krvavá
a nekonečně prázdné dny.

Moře

MOŘE
Moře hořelo a burácelo,
vyvrhlo chlapce na svůj břeh,
jeho tělo krvácelo

Osamělost

Dala jsem ti svou duši,
ty jsi mě opustil
a já umírala.
Za zdmi

My dva

MY DVA
My nechceme zemřít jako každý,
my chcem mít naši lásku navždy,
už nikdy nechcem zažít hanu,

(bez názvu 01)

Vstaň, špíno, chci tě vidět,
chci tě ještě více pošpinit,
chci tě z té hniloby obvinit,
chci tě vidět chcípat jako psa.

Pomsta

POMSTA
Hvězdy žlutě září, je horká letní noc,
dnes tě vidím prvně a hned chci tě moc.
Vezmi mě za ruku,

(bez názvu)

Vnikla jsem do tebe a ty do mě,
byli jsme sami dva v celém domě.
Nořila jsem se do tebe na různých částech těla,
až tě to bolelo, i když jsi nevnímal;