Pokaždé ho dřív ucítil, než uviděl. K vlhkému pachu hlíny a místního nízkého houževnatého porostu, kterému si zvykli říkat tráva, se náhle přidalo něco jiného, výrazného, co se nedalo přirovnat k žádné ze známých vůní. Když to ucítil poprvé, netušil vůbec, co se k němu blíží. Ale první, co mu přišlo na mysl, jakmile se před ním z mlhy vynořilo zavalité tmavé tělo, byl pes, bernardýn, jakého znal z obrázku.
...
Byl jsem v lese a nad ohýnkem si připravoval fazole. Dřepěl jsem a míchal kaši. V kotlíku to meditativně bublalo, ohnivé jazyky dováděly tak silně, až to pod hrncem zapraskalo a ozvalo se z plamenů. „Beze mne by večeře nebyla,“ a oheň mlsně oblíznul kotlík.
...
soumrak dnes vypadájak orosená dívka co zdvihá k nebi šatybledý jak mrtvá ruka co ještě zbytky doteku nosí v bříšcích prstůmám vypitý pocitže dnes mi ke klidu nepomůže ani oblíbená muzika snad možná nádoba plnější než žena v rozkvětusnad možná jeden doušek navícznásobí vlasy na polštářidotýkej se jemněčím víc prstů pohladí kořeny myšlenek tím víc se rozletímjablkem čepička myšlení - jen stopkou baretu stát se panáčkem na hřišti s láskou načrtnutým a hubenýmmě jizvíať skáčou kdejaké podrážkyať duní lecjaká zem až srdce najde důvod znovu tlouctco nechceš nechat na zemi a nejbližší to nevíolízneš přáním - co by se nemuselo státse třeba nikdy nestaneco by s tebou jindy usnulomusíš zrovna dneska zažítsoumrak dnes líný stmívá pomalu stíny ve stodoleměsíc tancuje příliš rychle dětská ruka se snaží ho chytit než zadusí krk jako bonbóndospělý neodtrhnou zornice od ohněděti tak samotní svým nápademžalují na život oblohynikdo jim nevěřítak jdou víc dolem než horemmám v sobě už dlouhojakýsi mozaikový pocitže co dýchám ve dne je pro noc málo a kdykoli by zuby chtělyuslyším je jístz nitrami v dalekých myšlenkách roste trávadobytek žvýká až má plný břichpodojit hloupé myšlenkynení tak snadné jak by se mohlo zdátkdyž tma mi přiloží rty k uchuprostě to přenesu přes sebe jak vinobraní spím i když nic napíšu dopisže cokoli se mi stane mě nerozvolní
budu vždy milovatbuclaté pohledy slunečnic a ráda se koupat
ve studeném nočním vzduchu.
...
Tuhle jsem do pořádku dával pořadače,faxoval faktury a mailoval jsem svače,když tu mě vnitřní hlásek upozornil tence,že někde selhala má přesná evidence. Začal jsem okamžitě všechno kontrolovat,podivná předtucha mě žrala jako ovád,a když jsem prsty zajel do prořídlejch vlasů,došlo mi, že jsem někde ztratil spoustu času. Už to tu vyklízim, už balim svoje krámy,nahoře velkej šéf teď jinou funkci dá mi. Doktor mi potvrdil, co beztak už jsem tušil,tak vzal jsem telefon a všechny schůzky zrušil.
...
Jabloňovitě Dobré dílo se dá parodovat mnoha způsoby Jak to myslíte. Přesně tak jak to říkám a vtiskl jí takový polibek až se celá zatřásla .
...
mrzí měže už dlouho nedokážu s lehkým tónem napsatjak moc jsem ztratila když se nikdenezrcadlíškdyž nikde tvé nohy nepohnou stéblem trávynezavlní barevnou suknísnad jenom představapestrá silueta laskavé ženyještě po nocích hýbe závěsemza ruku drží synakterý mi chodí ve všední dny mezi dveřmi říkat"mám se dobřeale máma mi pořád chybí"bude to dlouhý běh na rovnou traťkde nebudou zuby drkotat přes hrbolyaž za dlouhý čas přetrvá pusa v oblouku nahorusvíčka jednou za čas rozjasní siluetu fotkyvánoce společně i bez tebekdyž hřeješ se z obrázku u knotu na stole-taky mi chybí slovo "ahoj"které jsem vysílala každý večer když nebylo komu říctjak se zrovna dneska cítímkolik mužů jsem potkala a kolik bych jich chtělakolik pavouků leze mi po zdechkolik prášků obě bereme abychom v barváchviděly lepší světkolik společných máme neduhů i cílů-mrzí měže tě neumím vyslovit tak jak by sis to zasloužilasnad jenom vnímámpořád jsi na vlákněsilueta ženy v bílé čisté halences cigaretou u pusy a upřímným hrdelním smíchemstále mám okno napůl otevřenéa volám do něj "ahoj, jsi tam někde. "a i když se nikdo neozvepořád ti mám co říctuž nás nenapínejzapálím další ze svíčekpřemýšlímjak rychle ti bilo v poslední chvíli srdcedoufám že tě to nebolelokdyž vyšla jsi ven to poslední ránoa bez varování tě políbila zem32 minut boje o tvůj život-mrzí měže už nemohu být více rodinnácesty se rozjizvily - utekly do nikamtvůj syn mi představilsvoji holkuzase se usmíváje statečnější než byla bych kdy jástále tak svěže dětskýláskyplnýnaivnípřeju muz celého srdce štěstí-jestli nás vidíša já věřímže se nám vlastně i trochu směješpošli nám někoho shorakomu zas zveselamůžeme říct "ahoj, pojď se mnou chutnat světna pouť, k moři, do Španělska, nebo do hospody na víno"kdo si s námi bude vyprávěttak jako jsi to uměla tybez předsudkůs láskous pokorouprozaičkamatkasestradceratetakamarádkamrzí mě, že víc toho neumímKáťo-nebojmy se za tona tebe nezlobímestále se komíhánaše láska letmým stínemi když už nevidímestále tě někde uvnitř nosímea prý má být nám lehkokdyž vzpomínáme.
...
Tady si neodpustím drobný komentář: písmácká klasika. Jeden z nejzásadnějších autorů Písmáka in memoriam a jeho text, který je prostě neskutečný.
...
Jistě není pochyb
rozum, láska, pohyb
když jsou stále činné
dá se život žíti
...
studený květen -
na vrata se přitiskla
promrzlá včela
začalo pršet -
...
Vjíždíš do té slavné brány
Arbeit macht frei
žádné slávy
drsné přivítání
...
Co je správné, kdopak ví, mrtví nám to nepoví…
Když spatřil náhrdelník s kočkou, zaúpěl.
Nejradši by televizi vypnul a tvářil se, že se nic nestalo. Ocitl se na nástupišti, na nějž právě přijely dva vlaky, a on si musel vybrat, na který nastoupí.
...
Máj. V zrcadle snů shlížejí se snící
a na záhony venku sahá mráz
a květy z jíní kreslí na odraz
všech tváří snílků. Jestřáb holubici
...
AI zhudebnění
Změnila jméno
snad v touze po svobodě
Říkej jí ženo
...
Mladí se smějí beze strachu,
v očích jisky nevyřčeného -
v ústech chuť slibů,
jež zanikají dřív, než se zrodí
...
((z kolekce Odposlechnuto, Florenc ad, středa dne 07. května 2025 ))
Ale já nejsem tlustá pizza…. ((z kolekce Odposlechnuto))
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Ad Florenc (prostranství před vstupem do metra), středa dne 07. května 2025.
...
sluneční kotoučprosvítá skrze mělcepotažené nebenutí mhouřit oči
za nimi vědomív nepropustné cloněbrání myšlenkám
jdu si
spíš tápu Žižkovemenergií otevřených okenmyslí i náručínevědomých úsměvůale i zachmuřenýchuhýbajících očí
...
Přepočítal ses.
Nejsem maková panenka,
kterou utrhneš a vyhodíš.
Jsem opiová čarodějka.
...
Rozřezali mě
ale zapomněli složit
a tak tu ležím jako kubistický obraz
dítě po rozvodu
...
Nečti mě. Neskládej mě do vět,neskládej mě do básní,neskládej mě do vzpomínek.
Spálím ti každé písmeno,které ti místo mě olízne prsty. Zakousnu se do každého verše,který ti nabídne iluzi mého dechu.
...
Písmák