Písmák Kouzlo šlehu
Zírala jsem na tu sněhobílou linku, na tu lajnu, která na mě čekala na umatlaném proskleném stole vbackstage jednoho nejmenovaného klubu vjednom nejmenovaném městě. Vprstech jsem svírala ruličku zjednodolarovky, která mi byla zapůjčena, aby efekt šlehu byl co nejlepší.
„Tak honem,“ pobízel mě dotyčný, který seděl vedle mě.
Nadechla jsem se a trošku se sklonila kté skleněné desce.
Anděl, ďábel a ten třetí
Anděl, kterému sám ďábel oči maloval
temnou černí, která není odrazem duše
ale odrazem nesprávné cesty
Ďábel sandělskými úmysly,
1. 12. 2007
Včerejšek házím za hlavu,
šlo o pár bezvýznamných slov,
bezvýznamných pohledů
dotyků, vášní.
Švagrovi
Pro ty střepy vmojí hlavě
pro tu krev na tvých rukou
Zvládli jsme to celkem hravě
jedna a dva na druhou
?
Na jehlách vzpomínek,
pro pár krásných okamžiků
za zavřenými víčky,
která se chvějí,
Holka ubohá
Dech se sráží na skle okna
oči hledí do tmy
dole leží holka pěkná
na čele dva šrámy.
Ráno
Oči od slz oschléna rtech poslední tvůj polibekZamykáš mříža ráno už vládnejdem ztichlou ulicíJen pohaslé lampy se dívajíjak za ruku mě berešSlavíci v javorech zpívajíslunce se do mraků derekdyž pošťák přeje nám dobré ránoOdpovídáš s úsměvemruku mou nepouštíša klíče s cinkotempadají na zemShýbám se první. A ty se zase ptášproč slzy tekly mi z očíkdyž hlavu k tobě zvedámve schránce bílá obálkas červeným pruhem leží.
Podvečerní asociace
Sloky písní
ztracených slov
poskládaných
za úsvitu
Vážení
Už v tom zase lítáš svádíš koho nemáš, sníš o tom co neznáš a mít nebudeš. Už zase se neznáš, v ruce zas nic nemáš, do nebíčka voláš: tak sakra už dost. Oči zavíráš, lásku předstíráš, výčitky nemíváš a co vlastně chceš. Nevíš kudy chodí, nevíš s kým se vodí neznáš nápady co plodí a přesto ho chceš mít.
Zimní balada
Cesta, ozářená měsíčním světlem. Cesta, obejmutá, mrazivým chladem. Sníh, křupe pod rychlými kroky. Sníh, který už leží tu roky.
Tanečnice
tančí mezi kapkami deště a směje se smíchem nemrtvých. tančí mezi kapkami deště a nic ji není do jiných tančí mezi kapkami deště a pro oči nevidí tančí mezi kapkami deště a pálí kulky do lidí.
Hříšnice
Jak Máří Magdalenou hřích mnou cloumá Ďábel sám duši mou zkoumá "Za pár kapek krve dám ti ho dám," slibuje. Uvěřit mám. Od krve ruku mou, pro chtíč zraněnou. Pro touhu marnivou, zbytečnou.
Prokletým básníkům...
Jsem milenka prokletých básníků,
poslední sloka jejich první básně
jejíž rytmus je tlukot mého srdce
a inkoust dech mé vášně.
Boj!
Boj.
Když samota je těžší než mramor
Když vsrdci díra vězí
Smrt má výraz jako přísný kantor
Masky a jeviště
Vykliďte jeviště.
Masky ať spadnou.
Prach ať se usadí.
Hlasy ať ztichnou.
Bez názvu
Hlavu sklání
a jeho oči nevidí.
Mé srdce se brání
a pálím kulky do lidí.
Čarodějka
Růženec tiskla vdlani,
zbožné šeptala přání.
Slzy kanuly na matičku zemi,
jen neplakat přede všemi.
Hledám...
Když slzy stékaj ztváří
a víno chce se pít,
když měsíc bíle září,
a není chuť se bít.
Šátek na očích
Přes oči šátek,
na rty pásku.
Nevidět, neslyšet.
Všechno pro lásku.
Zmatené verše
Vítr mě češe
a déšť hladí
Ruka se třese
a srdce chladí
Jednou v dešti...
„Zabíjíš mě, „ zašeptala a hleděla mu do očí hlubších než Dunaj. Mlčel, jen zvedl ruku a setřel jí slzy ztváří. „Mánku, já takhle nemůžu. “ mínila rozhodně.
Lolita na druhou aneb Cesta do hlubin zhrzené dívčí duše
Lolita na druhou
aneb
Cesta do hlubin zhrzené dívčí duše
Je mi šestnáct a můj život mi vesele prchá mezi prsty. Je mi šestnáct a přijdu si na šest ( nebo na šedesát. ) Je spoustu věcí, které miluju, ale kdo miluje mě. Je to hra se slovíčky, je tak snadné říct: „Miluju tě.