Písmák Nabudúce
Nabudúce
Počujem ťa vsnách
„Pán Fotograf“
Si vmojich spomienkach
Na 76.
Na 76.
Postavy:
štamgast Sam, hudebník Joe, servírka Carol, právnička Suzane ,kamelot
Na jevišti stojí tři kulaté oprýskané barové stolky, u každého stolku jsou tři židle. Na stolkách leží oprýskané popelníky (každý je jiný). Vpravém rohu jeviště (ve předu) stojí barový pult, vedle je přidělaná stěna stelefonem.
Miluju tě2
Miluju tě2
(Miluju tě na druhou – pozn. Aut. )
Jeviště je rozděleno do dvou částí. Ve větší části je byt, ohraničen stěnou, která od sebe odděluje první obě části.
Zvyklosti
Děláš to zas.
Čteš jen mezi řádky
Zmalého kluka vyroste tvůj duplikát.
Jako ty se bude smát
Blueberry Dream
I.
Přestal jsem kouřit.
Není to tak dávno, co mi cigareta poskytovala slast, která se nedala popsat.
Není to tak dávno, co mi moje „holka“ řekla, že mě už nechce a mně to bylo vtu chvíli úplně jedno.
O pochopení zítřejšího rána
Diva
a vdálce kříž
ti přinese jen kousek toho malicherného citu
který ztrácí se vždy za úsvitu
Niterní píseň
Křičím beze slov – svýma očima
zkusit vydat o hlásku víc
na tebe nedosáhnu ani za měsíc
a pak už nikdy.
Manželství bez něj
Chci Vám jen říct
a berte to jako kompliment,
že muži ve fraku
scylindrem na hlavě
(...)
Dojem, který vznikne
zprvního setkání
bývá často dojmem posledním
By Teréz.
Slova stočeného papíru
Zapal horu času
a zruš nepodstatné minuty
kčemu jsou nástěnné hodiny
když své si namaluješ prstem do písku
(...)
By Teréz
Poloprázdná láhev myšlenek se obrací za Sluncem k novému ránu .
(...)
Pod černou kápína ostrově Barbadosstarý mnich se trápíživota má dost .
Přátelsví nad rámec
By Teréz
Dáváš si na čas. Ten rozházený divan,na který se dívámmi připomíná minulost,a hromadí se ve mně zlost,když tě slyším, tu tvou upřímnost. Houpací křeslo, ve kterém jsi spal,se houpe klidně dálv pokoji pod oknem. Přesýpací hodiny už odbilysvou poslední kapitoplu příběhu.
...
Najít správný čas je umění
pak už jen snít
prý Slunce bylo vzatmění
a mlha jako nit
Velice pozdní blues
By Teréz (říjen 2007)
Kouř vychází z lokálůkopírující oblak myšlenek tvýchpane, takových opěvných vokálůje slyšet plačtivý smíchZ očí ti kape krevpanáčku zmírajícína hlínu na prknechkde stáli trpaslíciNech téct slzy ze srdcekopíruje šedavé slunce na oblozetvůj pohled působí (poněkud) strozesnad máš jiný v zálozenevypadající tak ubozePotáhni z doutníku, beatníkumůj milý přítelikdyž byli jsme spolu veselía zpívali jsme v postelivybírali z šatníkuto, co stálo za zmínku…Věci nechám u bránytam, kde byli jsme spolu večervšechny hříchy jsou smazánypřece nebudeme brečetPozdravuj tu svojiže ji mám rádaspí pod hnědými závojia v hlíně má záda .
Hospodské Halelujah
Sedím vkrčmě u dobrýho piva
a ona se přímo na mě dívá.
Řeknu si:“Pěkná to diva. “
Sama. Pije víno a slušně se odívá.
Keramický pohled
Mlčím.
Stojím sama
mezi nebem a zemí
na tenkém ledovém žebříku
Příběh dvou dnů
Pátek 21: 22
Stála na okraji balkónu, jako by se chtěla naučit létat. Její život postrádal smysl, ale teď, teď má nějaký cíl. Nikdy se necítila tak šťastná . Nebo snad ano.
Příběh bez konce
Kdo neriskuje, získá víc.
Dřív než zhasne naše svíce
a bílé lístky rozkvetou
vnoci vyjde Večernice