Písmák haiku 2024/8
strom bez kůry
ztrácím se v labyrintu
chodbiček.
...
Pytel soli
Člověka poznáš
až když s ním pojíš
pytel soli;
až když s ním
...
při čekání na lásku
všechno je konstruktem
kněmuž se přibíjíš
vzoufalé snaze
někam patřit
...
Připlul jsem po konečcích trav
Připlul jsem po konečcích trav
štěňátka větru učil dotýkat
kolínek stébel, klasů hlav
srdce jsem dával klíčům odmykat
...
v pekle se vždycky svítí
V pekle se vždycky svítí
plné demižóny chlastu a stůl pro kanastu
křik vychází ze zdvižených paží nemusíš se snažit řeka utíká přes hrudní koš a ryj divočáka se pořád rychleji smráká za odraz pocínovaných lamp a pouličních příborů
na kabát ti kape mastnota bramborových placek
...
Nová verze Deluxe
S Májou jsme se sešli v Praze, co se těmi věžmi brání proti zlu, ale pouští tisíce dobyvačných turistů, tak v téhle Praze jsme se sešli a začali to svoje, to správný v lidské povaze, prostě toulání se ulicemi a hledání drobného snu, toho našeho amerického snu, rozumíš. byl v tom hlubší význam, a nejen povrchní radost, i když ta převažovala, ta převažuje vždycky, a tak jsem já, Mája a její kamarád, co trpí stydlivým chcaním, rázovali ulicemi a hledali a vlastně netušili co, jenže to nebylo důležitý, nikdy to není důležitý, jelikož najít svůj sen znamená jen nutnost vytvořit nový a na to jsme neměli energii, ne, raději pochodovat a lovit přízrak, přízrak strašlivý jak Rozparovač v Londýnské noci.
Ještě na nádraží, tom velkolepém hlaváku, velkolepém svojí průzračnou zkažeností, jsem čekal asi čtyřicet minut a četl si Thompsona a očima přejížděl díry ve stránkách, co tam prorazil nůž, abych mohl najít dokonalá slova, jenže to moc nevyšlo, a tak to celý čtu znovu, ale starost mi to nedělá a čtu naprosté šílenství, kterému chci šáhnout na chlapácké koule, a v tašce mám pečlivě zabalenou trávu, zabalenou v pytlících, co udrží její esenci, ne že by to někoho zajímalo, ale trocha paranoi neuškodí, musíš se bát, protože strach dokáže divy kámo. Ve vlasech mi plavaly pavučiny, prach a bordel, jelikož jsem si tenhle výlet musel odpracovat, pořád jsem student a podléhám domácím zákonům stvořeným k záchraně a žijícím pro výsměch mým idolům, naštěstí v nich není ani slovo o huleni (o alkoholu a pervitinu ano, jenže to je moje zásluha, chlastu jsem se zřekl a piko mě děsí, mé oko uzřelo mnoho závislých, ale nikoho tak bezútěšného jako feťáka s perníkem, to je ten nejsmutnější pohled, ve kterým ti dojde jakou bolest cítí bůh nad námi).
...
Vzkaz v lahvi
„Těžko říct, kým jsme vlastně byli. Ale nějaký čas jsme žili na tomto místě. A byli jsme šťastní. Vtéto zahradě, kde se teď – neznámo proč – kope tak hluboko do země, že třímáte vrukou tento arch.
...
Ab imo pectore
Léčíš mě z lásky
a ticho je doktorem
v průsvitném plášti
Ab imo pectore
...
Miesto na podpis
prežívanie bez živlov
vysychanie pozorovateľné voľným okom
východ slnka uprostred nakresleného kruhu
mlyn rozpíliš na dve časti
...
Ve stínu posledních křížů
„Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte se s nimi. “
Victor Hugo
„To sluníčko pálí jako blázen,“ zaheká děda.
...
všichni ježci jsou mrtví
Nenávidíme se
snažíš se mi očima roztrhat blůzku
já tobě hlas
---
...
Metafyzický obraz
Na prázdném náměstístojí jen stínya ticho a chlad. Zmizí, kdo přišel se podívatbez vlastní viny. Stříbrné světlo, ale jen málo,jakoby kvetlo a taky stáloa, jako opona k zemi padá. Noc nenoc je mladáa ozvěna ticha hledá kudy uniknout.
...
Nechat tě jít
Oheň naplnil nocv hlavě mi hučí pradávné zvuky nájezdníkůplanoucí chýšety uprostřed toho žárubereš mě do náručítisíckrátránoutíkášzraněnýdo jiné zeměčerné oči šlehají jak šavleale neulpí.
...
KLADIVO NA ČARODĚJNICE – Církevní spravedlnost v praxi
Ve světle pravdy člověk se ztrácí,
Když bezmoc křičí do ticha.
Hranice moci je konspirací,
Jíž oheň víry rozdmýchá,
...
spánek je pro hlídače
spánek je pro hlídače
zase se potkala naše parta, pouštíme písničky do přehrávače
chlastáme, jako by to měl být poslední večer na planetě
nebo si ostatní povídají a já jediný jsem opilý a mimo
...
Dáváš se poznat jako holubice
Už je zase poptávka
po bunkrech a hradbách
Apokalyptičtí kazatelé
mají slyšení
...
Umíš běhat z kopce?
Hnědej, zelenej, hnědej, hnědej, zelenej. Převaluješ se na posteli jako horkej brambor ve svym staromládeneckym bytě a pozoruješ vyskládaný lahváče na polici. Už se ti začínají pomalu klížit oči, když se na krabici, kterou používáš místo nočního stolku, rozvibruje mobilní telefon. „Pán Cigárník, musíte ma zachrániť,“ fňuká ti do Motoroly paní Husárová.
...
je jako lampa
Nebe je sytě modré a tmavne. Na koloběžce přejíždím silnici a vjíždím do parku. Hlavní cestu ozařují lampy a mimo ni se tráva, návrší se zahradními terasami i malé dětské hřiště ztrácí v prohlubující se tmě. Spěchám domů z tréninku, ale nohy mě bolí, takže jedu pomaleji než obvykle.
...
Kámoš mě pozval na tajná místa. K Medvědí tůni se mě vzít chystá
"Vezmu tě na místo tajný,
řek mi o něm starý hajný.
Co se týče rybaření,
nic lepšího nikde není. "
...
Kdo jsi?
Kdo jsiéterická roztančená bytostiv růžovéms všeobjímající dušís tváří vykrojenou z jemné husté mlhyv rámu plavých dlouhých vlasůs velkýma tmavýma očima.
tam kdesi za nimašťastný snový svět
přicházíš z něho těžcedo světa naší realityabys nám řeklaže sem nepatříšže nás miluješabys pípáním přivábila kosaběhala za cizím psema objala cizí paní
než se nadějemeodvlaješ k sobě
...
Můj Magnum opus
Cesta má nadpozemský význam, je to útěk bez porážky, a nikdo nestojí o porážku, ani dobytek na jatkách, aspoň tohle chápu, a tak jsem znovu na cestě, znovu na útěku a cítím se vážně skvěle, něco jsem přeházel v hlavě a došel k logickým závěrům, můj mozeček má problém se závislostmi, ale ne halucinogeny, stačí se vyhýbat těm správným látkám.
Ještě se stavit v Poděbradech, co pro mě v dětství znamenaly definici města, města, ze kterýho si pamatuju obří žirafu na obřím obchodu, a dojít k dealerovi, samozvanému obchodníkovi, od kterého je cítit obchod na pět metrů, seděl v rozevlátém tričku a křížem na krku v zahrádce kavárny u stolu s dlaždicemi a bavil se s přáteli tím svým šíleným tónem, vyzkoušel všechno svoje zboží a nejspíš byl magor ještě předtím, tak od tohohle obchodníka si koupím čtyři gramy prvotřídní trávy, a honem na vlak, rychle, ještě nás čeká pár přestupů, Plzeň je daleko, ale já miluju cesty a tak si zapálím malý kousek, nastoupím a čumím z božského okna na svět, co se přede mnou chrání tenkým sklem, jenže já se k němu dostanu a bude můj, málo co dělám pořádně a tohle dotáhnu do konce, celý výlet i svět věnuju psaní a tak má smysl se snažit.
Zkouřenej jsem měl podivnou sexuální fantazii, kde jsem byl tak šestnáctiléta holka a nechával se ojet drsným chlápkem, a nějak to určitě souviselo se starým znásilněním, nějak se to prolínalo s pérem v šestileté prdeli. Možná tenhle zážitek určoval můj sexuální život, složil ho z matic a šroubů a nějaké kousky dal špatně.
...
TD - U plotu
Pokaždé ho dřív ucítil, než uviděl. K vlhkému pachu hlíny a místního nízkého houževnatého porostu, kterému si zvykli říkat tráva, se náhle přidalo něco jiného, výrazného, co se nedalo přirovnat k žádné ze známých vůní. Když to ucítil poprvé, netušil vůbec, co se k němu blíží. Ale první, co mu přišlo na mysl, jakmile se před ním z mlhy vynořilo zavalité tmavé tělo, byl pes, bernardýn, jakého znal z obrázku.
...
Je dobré i trochu umět řeči těla porozumět
Třeba i z kotníků ženy se hodně dozvíte.
Když je máte na ramenou, asi se jí líbíte.
...