Smrt krásného srnce
Nejprve šťastné srnce,zastřelte jejího srnce. Po té a to si podtrhnem,mrtvého srnce vyvrhnem. Není to příliš složité, pokud je zvíře zabité. Další věc půjde hůře- stáhneme srnce z kůže.
Edův návrat domů, když dá dvacet rumů
cupity ,cup,dupity,dup,klap, klap, klap , ťap, ťap, ťap,žuch, buch, ejchuchu,citoslovce výbuchutedy bum. Proč sem pil ten rum.
Panáček
Láska byl panáček,co pobíhal v mém těle. Ve spleti zatáčekhledal majitele. Zabloudil, asi měl jít vpravo. "Ty jedna zabedněná hlavo.
Ukolébavka
V pohádce jak už to bývá,princezně nechce se spát. Do snů jí chůva zpívá,že už se nemusí bát. Rytíř však odjel na bílém koni,zpět už se nikdy nevrátí,marně princezna slzy roní,veškerá kouzla tu neplatí.
O kohoutovi
Doprostřed obdivuhodného dvora byla vsunuta spanilá stodolas přívětivým kurníkem plným perfektních slepic. Každá ta slepice vlastnila dvě kuřecí nožky. Neměly kohouta - kohoutpláchl. Pláchl pryč.
Brouci v hlavě
Chtěli byste asi vědět, jak se to projevuje. Já měl v hlavě Beatles odmalička. Už ve dvou letech jsem docela slušně ovládal pár replik z jejich nejlepších songů,což mě později pomáhalo přežít ve světě automatických praček. Dělám totiž v prádelně.
Debetní saldo
Všechno je vsázce
můj milý cvaldo,
vzniká mi vlásce
debetní saldo.
Óda na zkázu Pompejí
Pompeje, pompejelává vás poleje. Domky se zboří a lidé shoří.
O smrti
Smrt je hrozná věc. Člověk zemře a všichni brečí.
Tchýně brečí, protože nemůže zjistit kam se poděly moje hodinky Celtina Gold Merak. Strýc ji utěšuje a rukou v kapse sláskou svírá klíčky od mého stříbrného Porsche Boxster.
Tulák
Odkudsi zamířil podélně dálnicí,
nohy mu pluly dál dálnice krajnicí.
Okraje vozovky znaly ho z minule
a tak ho okraje minuly plynule.
O opičce, která ráda hulila.
Byla jednou jedna malá opička (rodové ani kmenové jméno
si už nepamatuji) a ta strašně ráda banány. Seděla si ve
své kleci v pražské zoo a trávila čas tím, že jedla a trávila
banány. Měli by jste vidět, když přišel čas krmení a pan
Konec
Lékárníkovi se zaběhl pes,v okolních domech zhasla světla,na vývěsní tabuli prosvítá reza střechu bouře smetla. Je konec hrdinů,už je čas odejít,zalezli do stínu,začali pít. Hodiny odbíjí dvanáctou hodinua vlci učí se výt.
Oba medvědi
Žili byli v kráteru nevelké a vyhaslé sopky dva medvědi. Chodili dokola, bavili se o ujetejch hovadinách jako je rychlost chůze a vnitřní obvod kužele a čas od času se k nim odněkud snesl orel a hodil jim něco k jídlu. Někdy maso, někdy holt byla kaše. Jednoho dne, když ušli pět obvodů sopky, tedy asi tři hodiny po snídani, jim někdo vsunul do sopky kládu tak aby bylo pro medvědy netěžké vyšplhat se po kládě nahoru přes okraj.
Každý má svého tygra
Na konci příběhu je tečka,uprostřed začíná děj. V obchodě laserová čtečkaa kniha na prodej.
Každý příběh je jiný,některý nedá ti spát. Pozve tě do krajiny a bude povídat.
Na lakovaném stole
Na lakovaném stole ležel balíčeka v něm malé hole - Alois Pepíček. Zokna sledovalo dělníky před domem,jak plní základy skleníku betonem. Hole však takovým věcem nerozumí,pracovat nemůže - tak jenom blbě čumí. Pak přijde maminka,uloží batolea z hlavy zmizí co vidělo na stole.
Vlaštovka
Studená opona pro vlaštovkuje zima oheň zhasíná. Dirigent šahne pro taktovkua koncert ledu začíná.
Přikryla opona pole i lesys vánicí touha zmizela. Princezna v koutě noviny čte si,na koncert lístek ztratila.
Nekrofil
Podle přísných norem,jsi mým atraktorem. A tak příští středuvytáhnu tě z ledu. Po tvém těle bledémobklopeném ledemkloužou moje oči,hlava se mi točí.
U kolmice patyservu z tebe šaty.
Sněhová vánice
Na prahu prázdné dálnicese generuje vánice. Vločky pomalu padajía hlasy tiše šeptají. Mluví o lásce, touze o duši,mrazík jim kreslí na ušifraktály z červené textury. Blíží se Vánoce.
O upírech, robotech a hulení
Miluji malé upírkya jejich vražedné tulení,i když mi kradou papírkya nemám v čem smotat hulení.
Miluji malé robotyjeden mi nosí novinya oblíká mi kalhotya dělá se mnou kraviny.
Taky rád pobíhám po hvězdách, teda když zrovna nepálí. A libuji si v slovních hráchobzvlášť když někdo ubalí.