Písmák Assisi
I. krajina
V úpatí hory srdce tepe
ve zběsilých rytmech
zdroj zemětřesení
Zatímco ze stromů opadá listí
Kaštanoví lidé mluvící
krasným nejazykem
zapisující básně do mámivě
kouzelných zápisníků
Nejlepší básně
Zašeptala jsi mi do ucha
abych na nic nemyslel
a já to zkusil:
civěl jsem do bílého popraskaného stropu
Podzimní ráno na malé vlakové zastávce
Na malé vlakové zastávce
po ránu
v rituálním tanci podzimního listí
mladá slečna nebo paní
O nebi
Nebe zná všechno
co potřebujeme
protože vidí i mimo nás
a vidí kdy nejsme
Na vrcholku vinic
Na vrcholcích vinic
neviditelnou oblohou
procházely oči;
a v sobě klid.
Pocta Jaroslavu Seifertovi
Pocta Jaroslavu Seifertovi
S očima otevřenýma
hleděl jste na svět,
jak se moudrým lidem stává.
Kocovina štěstí
Kocovina štěstí
(přátelům)
Trocha probuzení
Trocha abstinence
Kdyby se básník zeptal
Kdyby se básník zeptal
Kdyby se básník zeptal:
co zbylo z anděla.
Duté kosti v křídlech
Hasení ohníčků
Hasení ohníčků
Jistá uniformita
a její projevy
hasí ohníčky,
Láska neláska
Láska neláska
I.
Vždycky sis přála
něco, co tě potěší,
Neprosíme
Neprosíme
Jak nechutně trapné
je vláčeti se životem,
když degradace
Sny
Někdy sny mluví
jasnější řečí
než kmitající hvězdy,
značně intenzivní.
Dětství
Dětství
Vzpomínáš na dobu,
tu dávnodávnou dobu
kdy heřmánkem voněly louky podél cest
Chci to vědět
Chci to vědět
I.
Hvězdy na nebi
nebyly nic jiného než
Jdi a procházej se...
Jdi a procházej se
okolo všedních dní
vystoupej na hory
tvořené stoletým popelem
Jedno přání
Jedno přání
kousek nebe
nechat rozpustit na
jazyku
Krétský podzim
Krétský podzim aneb očité svědectví z boží země
věnováno krétské lásce ke svobodě
Skrze oči zalité
olivovým olejem
Květy květin
Květy květin
Kradl jsem v parku osamělé květiny
všemožných barev
které stejně nešlo rozpoznat
Listy křičí
Listy křičí
Kráčeti lesem
a poslouchal zvuky.
Listy bez přestání
Možná by bylo
Možná by bylo
lepší už ani nic
nezkoušet
neříkat nic o
Něco málo o zbytečnosti
Něco málo o zbytečnosti
Bolí mne, že
asketické touhy jsou
pořád přebíjeny
Největší zločin proti vesmíru
Nemůžeme se hnout z místa
v konzervách se tísníme
jako sardinky a
teskníme jen po minulosti
Pocit
Jen tak sis létal
nad nebem
Ve střepech pivních láhví
viděl smutek
Přítomnost
I.
Za starých časů
ačkoliv tomu není tak dávno
brnkali jsme do kytar
Roztahuji ruce
Roztahuji ruce
abych objímal neviditelné
abych se utopil v slzách
abych se v prachu zadusil
Římská noc
Římská noc
Andělský hrad šeptal
směrem ke Kopuli cosi
o dávných dobách
Tam daleko za hlubokými lesy
Tam daleko za hlubokými lesy
Až tam daleko
za lesy hlubokými
až tam kde stíny míří
Slovo
Slovo
Listí štípalo do očí
větve drásaly do kůže
přesto jsem však dokráčel
Ustroj se do větví
Ustroj se do větví
Ustroj se do větví
ať víš, jaké to je,
když pupeny hoří a
Viděl jsem ve tmě světla
Viděl jsem ve tmě světla.
I.
Viděl jsem ve tmě světla
která tančila jako bludičky
Z konvalinek jed
Z konvalinek jed
Jen po špičkách kolem konvalinek procházím
a poslouchám jejich jed,
jak se v ulitě
Kterak starý Vávra na zvláštního bělouše narazil
Starý Vávra, Zdeněk jménem, pracoval na Rozkoši jako koželuh. Koželuhů tou dobou nebylo vokolí mnoho, takže si přišel na celkem pěkné peníze a jelikož platil i za velkého odborníka, lidé jeho práci oceňovali a jen vdobrém si o něm mezi sebou povídali.
Vávra byl už tak starý, že pamatoval ještě vojnu sFrancouzem, kde se jako kavalerista oháněl šavličkou sem tam a tam sem. Často na ty časy vzpomínal; aby ne, byl tenkrát mlád, měl bujný, zahnutý dragounský knír a dívky před ním v mrákotách umdlévaly.
Mrázkova louka
Padesátá léta vrhala nudnou šeď na celou naši zem. Vnašem skromném prapodivném kraji tedy nejinak. Lidé jsou u nás barevní jako podzim. Jeden chodí po nocích krást kosti na hřbitovy, aby měl zčeho vývar na polévku udělat, jiný zase po večerech vyje na měsíc, protože má pocit, že mu luna odpustí.
Jeden den kojotího kolena
Nejudatnější pastevec Kojotí koleno si lehce nadzvedl svou pestrobarevnou čelenku, pousmál se a pohladil svého malého, nahého synka Kukuřičného kláska.
Měl dnes totiž obzvláště dobrou náladu. Tento obvykle oblíbený stav mysli zapříčinila ranní příhoda. Kojotí koleno šel jako obvykle, vyvést na prérii stádo bizonů patřících celému kmeni.