Písmák Démon TR38
Venku zuřila bouřka a já jsem seděl ve své pracovně a snažil se napsat úvahu. Psal jsem ji do jedné literární soutěže a téma znělo Já a současná literatura. Ačkoli jsem hned na začátku tušil, že na tohle téma nemám co smysluplného napsat, protože o současnou literaturu (nejmladší kniha vmé knihovně byl jistý cestopis zroku 1954) se příliš nezajímám, rozhodl jsem se i tak zkusit něco vytvořit. Šlo to těžce.
Dlouhá Sobota (7)
7.
Na rozhraní dvou světů
Tereza kráčela pořád dál za oranžovým světlem a tmavovlasého mladíka nechávala za sebou. Neohlížela se na něj sice, ale přesto měla jeho tvář stále ještě v hlavě. Pořád viděla ty dvě vychytralé oči, jako by jí někdo přilepil klukovu fotografii přímo na čelo.
Dlouhá Sobota (6)
6.
Třeba zrovna dnes se to stane
Obě dívky tichounce prošly kolem ohniště a poté nepozorovaně zmizely v lese, který teď za tmy vypadal docela strašidelně. Tereza si naštěstí pamatovala cestu ke skalám, a proto snadno dokázala dovést sebe i Sáru (která na tom byla s orientací o poznání hůř) na místo srazu. Prvních asi tři sta metrů šly po stopách Romana a ostatních předchozích a temné listí, jímž byla pokrytá celá zem, jim zlověstně šustilo pod nohama.
Svobodná volba
Když jsem poprvé přijela do domu anglické rodiny, v níž jsem měla strávit svůj výměnný jazykový pobyt, tak jsem byla docela dost nervózní. Ještě nikdy v životě jsem totiž nic podobného nepodnikla a bála jsem se, že něco zkazím, že mi některé věci zkrátka nebudou vycházet. Ale nakonec se naštěstí ukázalo, že jsem se bála zbytečně. Rodina, která mě uvítala, byla totiž opravdu milá a já jsem si ji za chvíli velice oblíbila.
Dlouhá Sobota (5)
5.
Velké kameny
Když sestoupili z menšího svahu vzdáleného asi tři sta metrů od tábora, jako na povel se zastavili.
,,Ten zmetek už za náma není. “ zeptal se Samuel s nadějným očekáváním a ohlížel se dozadu.
Dlouhá Sobota (4)
4.
Avens o ničem neví
Tereza nečekala absolutně na nic. Popadla nohy na ramena a rychlostí blesku vyběhla ze sklepení zpátky do temné uličky hospody. Skoro si ani neuvědomovala, že za sebou slyší jakési podezřele hlučné zvuky, které by v prázdné místnosti působily nadmíru nepatřičně.
Dlouhá Sobota (3)
3.
Modré plíšky
Šli bezmála půl hodiny. Trasa vedla přes kopec, na kterém se tyčila malá neobydlená vesnička, jež trochu připomínala mrtvé město, známé zhororových filmů, které Tereza občas po nocích sledovala se svou sestrou. Okamžitě si při tom pohledu pomyslela, že by nebylo nijak příjemné procházet se tudy vnoci.
Dlouhá Sobota (2)
2.
Opuštěná zastávka
Profesor Lukáš Jahn byl ve skutečnosti největší ras a naschválník na celé Terezině škole. Většina studentů ho nemohla ani vystát a to nejenom proto, že nikomu nikdy nic neodpouštěl, ale hlavně kvůli jeho uštěpačným poznámkám na adresu žáků, kteří se mu někdy nějak zprotivili (což byli nejspíš úplně všichni). Tereza ještě na celé škole nepotkala studenta, který by Jahnovi padl do oka, a po pravdě taky nepotkala studenta, kterému by padl do oka Jahn.
Poslední den
Milá Adriano,
píšu ti tenhle dopis, protože jinak nepochopíš, co se mi stalo. Možná to ale nepochopíš stejně, protože tu teď nejsi a nemůžeš vidět, co se tady děje. Hlavně bych ti ani nikdy nepřál, abys to viděla a abys někdy prožívala to, co teď prožívám já.
Na úvod bych tě chtěl upozornit, že tohle všechno píšu opilý.