O kom, o čem
Něco lze sdělit jen verši
O tobě - odnaproti
ale o kom vlastně
Bylo mi náct a hrála jsem si s prťaty z ulice
Avízo
Uživatele F. možná znáte
můžete mu poslat zprávu
nebo si ho přidat do přátel
Můžete zavolat z okna
Media luna
Pod srpkem měsíce
omamně kvetou stromy beze jména.
Náhle jak špehýrkou dozírá
a všetečnou čepelkou kdosi vede řez
Pouťová
Už tu nejsi
ani nebudeš
až zase do vsi
dorazí kolotočáři
Proč
Proč nejste modrá jako první den.
Dlí mi otázka v útrobách,
dosud slyším ten hlásek
a dětsky oblou výslovnost.
Autofonie
Bubínek šedý, konturovaný, bez sekrece,to chcešpo týdnech odulé hlavya polštáři na levé straně. Bez tušení,kterou lícílneš k polštáři ty.
Pláňka
jestli dospělé ženy neklopýtají
kým jsem
když klesám na mysli
v předtuše hypotetické sloty
Knedlík
To, čemu nerozumíme, bolí jinak. Je to jen představa,pořádně nafouklá, před prasknutím, pnutí,zoufalé úsilí vžít se.
A mezitím vlastně nežijeme.
Kolik týdnů ti vězí v hrdle knedlík,rozpíná se, naplňuje tě.
Agadir uvádí... Zdeňka Pospíšilová
Cobardía
měsíc se mi vysmívá cení kolozubá ústa skrze mraky
byla jsem zbabělá
zatoužila jsem po čaji zčerstvých kopřiv
ale holou rukou. rukávem.
Večer ženské poezie (Brno)
Srdečně zveme,
vystoupí atkij, Lnice, Luzz a Santi€.
(Teťaně a Serhijovi)
nether, creepeři, ender perla…
decimováni paralelní kanonádoupočítáme dny, týdny, nezvěstné
pulzace vtýlní oblastitik vlícistřídavé vrstvení šedé přes černou
Charkov, Černihiv, státní hranicebrázdy za lžící vkrupičné kaši
Krajinou poezie
Na setkání s poezií zvou Luzz a Santi€:29. 3. 2022 v 18h v pobočce Knihovny Jiřího Mahena v Brně-Bohunicích, Lány 3.
https://www.
Sílabas
u okrajů vědomí jiná břemenanáhle přestávají tížit jako doposudsbírám sílu, slova, slabiky,kapesníky, dílky lega. s rozbřeskem: třeskostré úlomky skutečnostise s vervou deroučím dál blíž
Pérdida
v andělské kuchyni připálili jíškutvaruji zrakemmraky na prahu prosincepostávám u oknaprožívaná kašeje hustá až ažkdyž větrámkontroluješ kličky.
Algo.fobie
budím se
bloumám spánku za humny
rozpomínám se na krátký sen
pocit z něj dosud obkružuje mé nitro
Adventní čtení poezie (Brno)
Vyšla sbírka básní Luz adentro
https://www. literarnisalon. cz/vydavatelstvi/2021/pospisilova_2021/pospisilova_info_2021. htm
Agadir: Na strunách naděje AFAM AKEH
Agadir v Praze
Kopřivy
až k nebetyčným kyčlímkazatelny při břehu remízkudo takové výšky čpí přerostlé kopřivy letos v září — cítíš.
káně zatím břitem křiku nařízne skývu oblohy
stonky se kymácejí ve vánkuděda u mystického verpánkutočí madlem řezačkya lačnému chřtánu přistrkuje nať
na to si vzpomínám na mozolnaté stezky v jeho dlani vyprávění o jelenech a laních.
Luminiscence
málem už ve slovědoufatzměníš literuale se zábleskem signálního zrcátkazahlédneš v mlzemnohem vícsvětýlko které v leseuviděli Jeníček s Mařenkoui svit lampičkyo nějž jsi žadonil v dětstvíkdyž pohádka skončila
zavřel jsi obrázkovou knížku nadobro. kolikrát jsi téměř přepadlpřes okraj pýchyplamínek klukovské nadějestále plane v tvém těleačkoli lokty a ramenatvrdí že nevráska napříč čelemje lávka na druhou stranučím víc ti scházívíc se rýsujena hranici léta s podzimemrozhrábneš uhlíkysložíš stanobeplul jsi sebekouli
netušíšže světlo bylocelou dobu s tebou.
Agadir: nabídka BRNO
Divadlo hudby a poezie AGADIR rádo rozšíří své řady herců, případně hudebníků.
Zajímáš se o poezii. Chceš si vyzkoušet vystupování před publikem. Chceš být součástí party podobných nadšenců.
Agadir Na strunách naděje, Nora Strejilevichová
Zvu ke shlédnutí video verze představení Divadla hudby a poezie Agadir, jehož jsem členkou. Literární předlohou pro náš aktuální projekt byl román Una sola muerte numerosa argentinské spisovatelky Nory Strejilevich.
https://youtu. be/iEgr_ZZ9giw
Vyprávěnka
I. Mezi kmeny a kamenyprašná pentlička polní stezky- zarůstá s letyšíje nejednoho dětství
za zahradoutě vezmu za rukua za očibudu ti vyprávět
II. Na mezích za vsízpomaluje čas
v kmitavém stínu pod lípamipolíbení
Nevíš
rozevřels mi v srdci knížku s veršinevíšže se to stává
mezi řečíkdyž mi svěříš svoje oči
nevíš ještě tolik věcí.
Bez
trháme květenství černého bezudo červených plastových košů
do textilních tašek
otec podává větve hráběmi
schyluje se k dešti
Úzkost
tma kráčí po hladiněpo lidech šlape
v noci umí stisknout krkavici
cítíšjak v nejužším místě srdce se přesýpacím hodinámzadrhávají zrnka.
tvá největší vina:napil ses ze sklenice vodyrybích slz.
Pravidla hry
Mlha je větší než ráno
divíš se na prahu poledne
dětskýma očima
Zapojím se do hry:
Chtěla bych být prodejkyní ovoce
zčistajasna zaujetí stánkem se sezónními plodinamipod slunečníkem bezstarostná onave chvíli pustého prostranství usedá do vrženého stínus knihou na dlani.
Kuriozita
v Brně prý vůbec nepršelozato vedroprýštilo proudem do dřezu města
k ránu sotva zavíralo krám
když jsem se vracela průrvoumezi včerejším a dnešním dnem
Kružnice
stále se vše točíkolem mě
kroužím slovy
měla bych být jako mámapevným bodem
ale motá se mi hlava.
Myšlenkové mapy
Tohle jsou hory, tady leskroužíš ukazováčkem nad zeleninou v talířina řece: jez
Jak je ti.
když mráz krouží po skle hladinya k hranicím našeho územíse slétají hladoví dravci.
Kdo urve sousto dřív. kdo hrnce vydrhne.
Šestnáctý den
jednoho dne ti mladý muž řekneže nepije kávuznámému nabídne láhevtobě sušené kopřivybudeš se přitom držet svého šálkujak záchranného kolaa čekat na první sníh.
Otevřené oči
https://www. kjm. cz/udalost/otevrene-oci
http://www. denpoezie.
Sonet
S ránem zas za oknem tikánaditá hodina deště. A nejen ta, bobtná ještězlá nálada, chuť uniká.
Chvíle za opratě vede,chvíle - napínavé klání. Jestli nevyslovíš přání,prudce puknou slova s jedem.
O nás
přemýšlím o lásce:jako bych přilévala vodu do vanynebo do konvicetolik let ti vařívám čaj
namočil ses po loktykdyž sis v té vodě máchal košiliještě ji občas nosíváš
ve zbylém proudu dnís námi prostě jsi
Láska
V televizi mluvili o lásce
Rosalinda nevěděla
jestli chce Josého
V reklamním bloku vnucují časopis
Licoměrná
některé věci mi nemusejí patřit
stačí
kam jsi mě přivedl
- opakuji
Tonutí
v neděli odpoledne na Štajbruku
k večeru i ke břehu je daleko
zase lapám po dechu
strach mě má v hrsti
Hydrometeorologie
Nenacházíme se na stejném břehu
nejsme ani na stejné palubě
plavíš se po moři
sám určuješ kurz
Letos
letos bych chtěla míň fejsbukovat
míň se opíjet vínem
míň se obávat
navýšení pohybu obstará rekonstrukce výtahu
To do
před usnutím opakuji mantru
úkolů pro příští den:
umýt si vlasy
koupit těhotenský test
LUZ ADENTRO - autorské čtení Santi€ v Blansku
Metabáseň
Už když myslíš na slovo
je zvýrazněné
paměť navíc opatří takový segment tagem
Ještě tušíš směr.
Usínání
myslete na černou barvu
zaznělo z úst spánkového guru
myšlenka na nudné jevy údajně ukolébá
za zavřenými víčky
Kmeny
Toto je ořešák
tamten kmen patří hrušni
za uschlou slivoň necháme sloužit
zádušní mši
Levity
Léto se opírá do krajiny
vedro vniká do bytu
syn kázal otci:
ty jsi nohatý.
Třísky
štípe špalky
čepel sekery se míhá
nad chvojkovým plotem
oddělujícím oba dvory
Prázdniny
Ke snídani rohlík od Wilka
odvykla jsem
tolika maličkostem
dítě bere za ruku mě:
Pomlčka
nálada klopýtla o pátek
sklenkou ji překlopím
zpátky na znak
snažím se naznačit
Míč
někdymlčíš
jako bys mrštil míčem
chtěl jsi mítštěstí
držet nový balónpod paží
Řečiště
obýváme velmi malé území
za hranicemi
je mi zima
přinášíš-li své věty:
Jarmark
Pěstovala si dlouhé vlasy. Každé ráno z nich zaplétala cop a přimykala uzel k týlu koženou sponou s jehlicí. Před spaním vlasy rozpouštěla, osvobozené prameny jí sypaly na záda stříbro. Dětské prsty její vnučky s posvátnou úctou laskaly vzory vyražené ve sponě.
Mlčení
Některá slova se nenosí ke směně
nehodí se do krámu doby
pouze mraky se smějí
prohánět po nebi
Známost
Sen mě tvým hlasem vyvrhnul na hladinu noci
z ulice zaznívá déšť
nečas polyká světla
nejsmutnější cesta k městu
Hojení
odřená na kost slova
vyhaslá
jsou kamna nad ránem
ohniště po létě
Exit
nejprve odešla z města
slova v rutinní korespondenci
čtyřikrát do roka
klopýtala o nemoc
Drobky
volala
telefonní spojení
jí chvělo hlasem
časem se to třeba zlepší.
Bilance
její kosti si pamatují
všechny ty roky
kdy vkládala pod talíř zlatou minci
cídila v bytě týdně každý kout
Vnitřnosti
vysoko na římse
chřadne torzo vrabce
- neodstranitelný tumor konce podzimu
nevšímáme si toho několik týdnů:
Listopad
ještě je listopad
ale adventní dny
už se řadí do šiku
ještě je listopad
Labyrintem poezie
FB událost:https://www. facebook. com/events/223446484852638/
Mám(a)
jsem sad
sedm let trčím
z vlastního života
anebo do něj
Hřebíky
a z hřebene drolíš hřebíky
lámeš si zuby o slova
naděje nebo modlitby
bolí to, říkáš
V těle ryby
ležíme noci v žaludku:
vnímáme bouřkové kontrakce
z tělní dutiny ryby
takhle ti bylo Jonáši.
Básnířky Brna na MAČi
https://www. youtube. com/watch. v=gqk8KfuhvoY
Luz adentro
se fue la luz
bledne den
podobný fotografii
z dávné rekreace u moře
Koněm prý muže neurazím
nevíš-li
co říct o štěstí
možná ti sedí za zády
a jen se tváří
Vůně večera
Nebe je z kamene:
odřené koleno obzoru
se opřelo o okno kuchyně
snědli jsme večeři
Rozepře
hlídej si slovo
ať ti ho jak sousto
od úst neutrhnou
nepřekroutí
Pověrčivá
oknem u výtahu vídávámvzdálenou kostelní věž
nad střechou protějšího domu
jako na dlani
když čekám
MAČ365.cz - program květen 2017
Slyším
Slyším liják vzlínat tmou
větve šeříku se vahou vody kloní k zemi
déšť píše vzkaz na každý list
na kabáty paneláků
Největší pátek
nenakrojíš patku chleba
nevezmeš
masitá slova do úst
u božích muk v poli za městem
Čtenářka
zahlédla jsem ji při čtení:
soustředí se a komíhá
neposedným pramínkem vlasů
můj pohled je lapen
Svitava
Svitava vine se krajem
Brnu pod krkem
ví své
ta líně klokotající
Předpověď
Zmlkněte, utište se, ptáčci.
(propukal vhněv
veškerou umíněností svých tří let)
do dvora vtékalo únorové šero
Milý Písmáku
Milý Písmáku.
Plavu vtvé modři desátým rokem. Vtomto roce mě čeká vícero významných událostí a změn, tak mě napadá kde co pokládat na misky vah, symbolicky zaokrouhlovat, sbírat odvahu kdalším změnám, významným krokům. Tobě za mnoho vděčím, proto tě vtuto chvíli nemůžu vynechat.
Symptomy
obdělané svahy za městem
jsou nacucané
příroda začíná preludovat
ledu zvoní hrana
Tam
na plotně kypěla pěna z vývaru
na plotě
si roky obrousily zuby
u rybízuse schoulil
Šibřinky
večer rozdává karty do štůsků
lícem ke stolu
zrána započne zas
každodenní hra
O komunikaci
mezi věděním toho
co chci říci
a vyřčením
vyčnívají otázky
Hledáme byt
hledáme přístřeší
pro naše sny
prostor pro dětské hry
rána neraněná spěchem
Lysčí píseň
slínou řekou
za starou školou
a sbřehy pokrytými popelavým sněhem:
loučím se
Věčnost
když jsme byli malí
a Jana Králová přehrabovala
krabice s odloženými šaty
lógr z bláta se usazoval
Havraní
po chladné noci
dlouhým ránem
táhlé hartusení
havranů
Santi€ bude číst v Brně
Zvu vás do Brna na čtení.
Setkání s poezií se uskuteční 28. ledna 2016 v 17h v prostorách bohunické pobočky Knihovny Jiřího Mahena (Lány 3).
Číst básně ze své tvorby bude moje maličkost brněnská básnířka na mateřské Zdeňka Pospíšilová a talentovaný student Vojtěch Vrbík z Lipníka nad Bečvou.
Bílo-modrá naděje
jsi poťouchlý hráč šachu Héfaiste
na okrouhlých políčkách vmoři
stavíš milíře
hleď:
Cizí žena
nejsem jen statická manekýnka
plochá vzpomínka
kterou sis vmysli vyretušoval
jsem lukostřelkyně i napětí tětivy
Aprílová
mrholí
šmahem mraky záplatují oblohu:
laterna magika
na rohu
Podmítání
na úvod mého dopisu
přijmi kámen:
aby bylo patrnější
že věci jsou těžší
Bílý den
děcko rozkleplo vejce
o hřbet noci
za městem polehává bílkový kal
pijeme bílou kávu
Legato
den vykloubený z plánu
z pantů nálady
našlapuju mezi minami lega
opatrně
Dům
"Slyšíš, jak venku prší za sto let.
Jak liják myje hnízda, stromy, keře.
Za sto let možná otevrou se dveře.
Za sto let.
Dekantace jeseně
do nebeské číše
nalil večer rosé
domu pod nosem
zasněný Monet
Tóny října
vítr sem tam zabrnká
na chordofon ve větvích
v holých větách
volají krkavci na pozdrav:
Podzimní počty
na úvod mého podzimu
napíšu dvojtečku:
k večeru ve svetru
odezírám z červánků
Z okna
co vídáš z okna
co vyjídáš očima z krajiny
a uvízne ti
v zubech duše
Lítovice
v Letovicích mi švadlena
brala míry na šaty
brala do úst
řeči o dávných časech
Kdyby
kdyby dřív někdo obnosil budoucnost:
odnosil dny
jako březí břicha
takové břímě.
Neděle
Povětří vyhrávalo dopolednem na flašku starobrna. Někdo ji odložil u paty řídkého schodiště skořicově hnědého paneláku a byla opatřená hladinkou temného potu noci. Byl to teskný kvílivý koncert třetí třetiny ledna. Vpoledne slunko nebývale nakynulo.
Suvenýry
Prahu za nehty batolete
umyjem mýdlem
umíněná tíseň
jak nechtěné štěně slepým čumákem
Smutci
od Petrova vlají
vagabundům cípy
číši trpkosti
plní ranou odrůdou
Por-CELÁ-n
nevěřím na osud v řezu jablkem
to pánbůh žehná
věřím na obrysy v šeru
ptáky v letu - rány do krajiny
K Moři
pluji
obdivuji nadhled
imaginaci
autobiografické prvky
JEDNA VĚTA 2015
Psali jste si někdy deník.
Dali jste si nějaké předsevzetí týkající se rozvoje vaší literární tvorby.
Inspirovala jsem se projektem Jedna věta časopisu Revolver Revue a ráda bych zkusila taky každý den napsat aspoň jednu větu. Jakkoli rozvitou, s libovolným počtem vedlejších větných větviček, od velkého písmene po tečku.
Přízimní
město mohou být
kroky v břečce
kolik zim
zadřelo do fasád nehty
První sníh
ráno je parafín vylitý do údolí
bílý škraloup na mléce
které prosinci
stéká po bradě
Vyznání
esemesky pozdě večer
jsou jenom neohrabaná obejmutí
je mezi námi
těsná vzdálenost
Variace na noční téma
noc si rozpustila vlasy
vlály po sídlišti
stíny si stlaly ve vnitroblocích
na hromádkách listí
Zády
ke dnu zády
záhy
lanky z lékořice k pelesti
šatnářka v předspánčí
Kotviště
naznač a obrátím
peřinu
ve vteřině
v té řece jsme zakotvili
Lipová
z lipového dřeva je píseň matky
tak krátce
krásně zní
říkal o truhle z toho dřeva
Nerozhodnost
po dešti zas
barvy osychají do vesela
havran si koupe zobák v louži
něco nechtít
Taková slova; rozepisování
taková slova
plná vaty
a zmáčeného listí
- vkročíš-li do něj
Sychravá
kdekomu rupne ve švech víra
komu křičet
svědomí vyčítá
jsme z podzimního těsta
Na omak
jsi zádumčivý kolibřík
maluješ za letu
mlhavou, opiovou, bolavou
nakonec nadějnou
Kostkovaná
naše hlasy
mají přiostřené okraje
zase se něco rozfrcalo
svátek je na cáry
Nenoc
většinou klidně
plujeme po moři tmy
naše dny
zahajují dvě oblé noty celé
Ve znamení jeřába
o další slova
jak o hrozinky jeřabin
spodzimem - starším bratrem léta
rdí se děcku ústa
Srpnová
kon try hel;
opakovala
zdobila se květy plevele
pěšinkou za domem
Nespavost
mělká je noc
jak vypité koryto Svratky
a casnuje
očím barvu
Kde déšť
kde je ten déšť
kde plechová melodie za oknem
a plískání vláhy
vzoraném lánu
Bez tváře
dnes jsi bez tváře
bez výrazu
pro tu slotu
v dutině pod klíční kostí
Tramvaj blues
ani úhor ani hnízdiště
ale tramvaje
oblýskané hranolky tuhy
ztupené kolky črtají po výkresu města
Bílá tma
vtiskařských halách
kdo vnoci na očích kávové brýle
kdo mašinám roztlouká srdce
aby nelehal
Malá podzimní
podzim je latinská mše
je připálená rozinka
taková barevná struska
pro oči
Ztráta krve
posílal mi po vodě Svratky
kalná slova
důsledně jsem je vylévala
mezitím fibriloval
Můj podzim
kondenzační čáry stehují oblohu
protože modrá jí sluší
nejen na podzim
stromy si na tu slávu
Po žízni
po tom dešti zbylo
jen pár louží
chudých jako kostelní kropenka
na jeden dva prsty
Modlitba matky
pane bože
děkuju ti za ty čtyři
zavřené oči
a prosím tě o trpělivost
Monolog o jaru ve městě
barvy i bolesti
po dešti
město vzrcadloužích
má měkké hrany
Oranžová
obzor ovázala
oranžová stuha
profil únavy je zalomený vloktech
-- večer matce
Obývací nepokoj
nechtěné zvuky vnoci
jsou hlučnější než jindy
po víku našeho bytu
křižují přesuny lidí a věcí
Obratník pštrosa
obratník pštrosa je čára
která ti prochází hlavou
linie šlápot
vtisknutých do sněhu
Dovolávání
schází mi jaro
kdy z kopců začne scházet sníh
a kdy
slunko se na ně zas usměje
Trocha počtů
je čtvrt na příliš brzy
dívám se na svůj opuchlý odraz vzrcadle
hlavou mi proudí myšlenky
některé se jen zlehka otřou o pozornost
Ke komu
ke komu paže sprosbou
vkonečcích prstů přitisknutých dlaní
jako některé větve ve větru
vtrávě osiřelá jablka
životní
když jsi přicházel na svět
měla jsem zavřené oči
měla jsem tě plné tělo
pak odešla voda a krev
Tak trochu podzimní
každým ránem
vždy o něco déle
už do krmítek nakukuje tma
kde za tebou nemohu
Červencová
když si vítr pohrával se stonky muškátů na zápraží
na schodech pospával kocour
na parapet usedal večer
jako prach
Noční bdění
nevěřím myšlenkám
jež se rodí vnoci;
přesto se zpravidla budím
před tou velkou chvílí
Kolikátá
příroda nad ránem vytřípá zcích
bílá jehňátka
a červené šmouhy snů
jako na obrázku
Malá ranní
nejtišší chvíle je ta před ránem
než začnou klechtat lžičky
a kávovary
a dveře od koupelen
Nejkrásnější báseň o létě
nejkrásnější báseň o létě
nemusí být veselá
ale třeba o listech kontryhelu:
vím o místech
Krátká ze vsi
mimochodem
lidem tvrdnou ruce a slova
k stáru stačí
ráno umýt oči v lavoru
Tázací o mateřství
odkud z žen prýští
smysl pro mateřskou lež
když jistým hlasem
konejší své malé:
Opravdová
večeru do čela
zabloudil pramínek tmy
a pak ji chvíle jako malé prsty
rozcuchaly docela
Jistota
a najednou máš jistotu
je vtom cosi automatického
jako by sis oblékl svetr
když se ochladí
Západ
nade dvorem modrá plachta
jak oceán hladinou naruby
rubínové mince
přepadávají ze střechy stodoly
Jiné jaro
na odvrácené straně sídliště
vítr překřikuje ptačí hlásky
stromy rozevírají
pupeny sbázní
Dubnová
kvetou po paměti
hrušně
děcka jim zpolovice
olámaly halouzky
Večerní
účtujeme –
den se kymácí kpřístavu
už mrholí tma
jako letmé saze
Modrá bouřka
když
batole přebírá pošmouranou pusou
jednotlivé části svého světa
jaro je na chvíli
sobotní boskovická..
neznělé jsou kroky
kladeny osaměle
pod náznakem úzkého srpku měsíce
na kočičí hlavy na náměstí
Návrat
za posledním převisem krajiny
a zákrutou silnice:
rodná vesnice
vyhlížíš věžičku kostela
Vzpomínání
Na sídliště se začal droboučce snášet sníh, jako když babička pečlivě zdobívala cukrem vdolky sjablky právě vytažené ztrouby. Ona vyhlížela zokna, ale neviděla protější domy, nýbrž se dívala na místa do minulosti, kam už se zřejmě nevrátí. Do Madridu. Na vlakovou zastávku vCantoblanco, kam jezdívala někdy dvakrát denně tam i zpět, jindy jen dvakrát týdně.
nepovím vám
nepovím vám
kolik vody proteklo korytem Svratky
od pramínku dodnes
ani kolik šrámů
pevnina
některé skutečnosti dobou nestárnou
jen lokály mění jména
lokálkám škrtají
zastávky v jízdních řádech
životodárná
pod kopci těhotných břich
dosud nenarozená něha v hlubině ženy-matky
komponuje ozvy bytí:
vyděšené holátko
Led(n)ová
křik sněhu zmohl chodník před barákem
když havrani na něm
vyskákali jako pihy
jako saze
odsud
zamlklé mrazem koly v plotu
kolikátou zimu
mezi sochami
dědova obětavost
Nebe nad Brnem
nebe nad Brnem je ze zablácené překližky
v kráterech rozsvícených oken
rodiny k večerní relaci
měsíc si stele u nádraží jako starý bezdomovec
břichomluvecká
svědomí matek promlouvá z podhoubí plodnosti
noc co noc
vyhloubí nový letokruh
pro tu chvíli prvního nádechu
ranní milostná
tak se miluje příroda:
saténová mlha
splývá po křivkách krajiny
ráno jen ohromeně
světlík
noc si připnula náušnice
a do pasu předkloněná
proláklinou okna
nahlížela dovnitř:
domy na vsi
I. (bytové úpravy)
mozoly ve zdech
jsou styčné plošky spodvědomím domu
stržené klenby
obnovená
nespěchejte verše tepat
pane
když těsto ještě ztuhlé z chladu
jak kámen
rozárko
tepe ve mně cípek čehosi tvého
děvčátko.
vykvetla jsi z jedné slzy
do přidušeného ticha
Post scriptum
o nedořečených citech
se pláče
když se nikdo nedívá
Tahle skladba je pro čtyři ruce
a když budeš vidět černě
ještě ti zbudou
moje oči
předvánoční brněnská
prší
kapky šeptají o zem
město si kleká ksoumraku
prsty paneláků
sminutí
tak dlouho se křeše
kamenem o srdce:
na okamžik
jsme se sminuli
němoválka
proč
hezké věci nevyzní tak
jak si je malujeme
ve skicáři naší mysli
nevstoupíš dvakrát
myšlenky ženou
jak korytem řeky
vymílají ze dne na den nové nálady
kde včera byla pevná půda pod nohama
trpkosladká
vteřiny v prosinci
kdy fíky a pomerančová kůra
shůry pláčou litry deště
namísto bílé přikrývky
separace nedolomených srdcí
dostat někoho z hlavy
je snazší než ze srdce
prý
tak nech si svůj stín
otevřená
nemysli si
věřím
že káva jsou jen pražená zrna
že iluze jsou jen iluze
o lítosti
když lituješ
slova chutnají jak kocovina
jako těžké kyvadlo hodin
co teprve když miluješ.
shledaná
v náplavě let jsem tě našla
jako zapomenutou duhovou kuličku
jenže dnes
bych tě za nic nevyměnila
temná
šikmina střechy je jediná jistota
kolébá mne k spánku tma
je živá
je pružná na dotek
15 minut svobody
patnáct minut svobody
je realita přitažená za lokny
za okny
někdo vyždímal veverku
Nijaká zakřičenka
nemám žádné zbraně
podívej se do mých rukou
moje dny jsou prázdné šuplíky
když rána začínají stejně
Čokoládové Brno
brněnské věže jsou jako píšťaly varhan
prořídlé zuby obra Koloděje
když vitrážemi listů
dýchá slunce
Předpodzimní
při obzoru
slaměné pihy na poli:
krajinu zabolely
stroje na sklizeň
dešťové náťuky
když prší
a obloha je šedá
zdají se všechna města
jako vejce vejci
někdy stačí
někdy stačí
naklonit se více z okna
a spatřit větší úhel dvora
uhlím nečmárat po zdech
urbanistická krajinomalba
prahnu
co nevidět
slyšet šaliny
cinkat do rozednívání
O vzpomínkách
některé vzpomínky nejsou než
přesvětlené šmouhy
a jiné jen
pocit
Prolog
napsat to
abyjako ze života
odřít kolena významů
když jde o život sám
tanec
jedna dvě
malé ruce
a pět deset paprsků
od rána do rána
nadokřik
hranice mého prostoru
jsou krabice při zdech
kolena při zemi
při hře
denní směna
Lucie ještě spí
bytem se linou
zvuky rána
dávám si do kávy glukopur
MUZIKANT Z PODZEMKY
Vracím se ze semináře iberoamerického umění z univerzitního kampusu na severu města. Už mám za sebou necelou hodinu jízdy vlakem, přesedám ve stanici Leganés central na metro. Je pozdě večer, další cestující by se dali spočítat na prstech, někteří zběžně listují zapomenutými novinovými stránkami, aby si ukrátili únavnou cestu domů. Cizojazyčné brebentění pozvolna ustává.
širá
utonulý byt
plujeme na kře bolavého zubu
jsme si
jak hrnek s krempou od smetany
retence
retence mlékovodu
nerovná se
retenci citu
i když někdy na mikrochvíli
BÍLÝ DÉŠŤ
Vyvstala z klapotu podpatků ve tmě pod oknem, unavená uplynulou kapitolou svého životního příběhu. Vdlani jí zaštěrchaly klíče, odemkla a se zdoláním každého dalšího stupínku schodiště se pozvolna vyjasňovaly její rysy. Mladou tvář rámovaly tmavé vlasy a její postava byla štíhlá. Všestém patře vtichém dvoupokojovém bytě na ni čekal jen dobře krmený černý kocour.
vstup do manéže život je povinný
křiklavě kolorovaný úsměv na tváři
je laciná náplast na nevyřčené běsy
ptát se
někdy chutná
heřmánková
spí ve mně ten hlásek co diktoval verše jen co zakokrhal kohout
mít talent kresby načrtnu tě
jsi měkce laskavá
a vkaždém slůvku náruč
Plínky na pavlači
už je to tady
Nohavica, Murakami, earl grey
strie a těhotenské spleeny
obklad z plíny na hlavu (někdy)
panterská
bylo to k večeru
seděl na obrubníku
podbiblioteca de humanidades
v louži unaveného madridského slunka
angelika připálila rýži
angelika připálila rýži
aniž zaťukala
větráme prostoje
v salónu.
dálková
drobím si nocdo šálku s nespánkembrownovým pohybemmísí se cityTyletmá líbnutí na jeden prstjar(o) v našem dřezua gesta od sladkostímiluji Těnikdy nic nebylo smysluplnější.
malá /smutná/
moje malá kolumbie uprostřed madridu
jsou čtyři lekníny na dně vany
a vzduch načechraný úsměvy. k nedýchání
/někdy/
A zase pochyby
čekal jsi na mé tělonahé a povolnéna řízek se salátemnebo s řízkem. ředidlo. to jsi mi lil do očína ředění láskykyblíčkem z plechupeníze. odjezdy.
Smrti na dlani
sobotaSudicedvacet jedna cosizatáčkamercedes s divokýma očimavysklený rám zlého snupřevráceného narubyhlavou dolůdvakrátve zlomku chvilkytři životy v chatrné skořápcesmrti na dlani -.
Echolokace tebebolu
zurčísamota jak vyděšený splavv laciném rytmuk l i d o b r a n ílíto. jsme slepé dlaněna citovém hmatníkukteré se nikdy nepotkají.
Nenapíšu
že lítostže černá košile a odkvetlé šeříkyže pruhovaná Olomouc po deštiže všechno a nicbyl jsi střenkou mých teatrálních gestbyl jsi.
Slíbená
sám sobě sámzcelí pájkou moje roztříštěné srdcekorodující gangrénourošťákpošťák polibkůa slov s kovadlinou.
Říkali.../ žalologie
říkaliať píšu míňať se naučím říkat kurvaať dělámže to tak mělo býtříkali mi všelijakjako se všelijak na podzim za humny barví listíaž to život mého otce zjistíbude pozděna lítostna řečina všechnoprotivný drén v ráně dětství. říkalito je smutnýříkali uvidíšbude lípříkaliproč ho nenávidíš. a že jeptišky jezdí tramvajítolik oděné v Kristaa že takové liditaky něco bolíneříkal nikdohnisá to ve mněříkali vytrhnoutjenže jsem ještě mladána tonemít zub.
Ještě stále jsem tady
nad tím co bylomávněme rukouvždyť ještě stále jsem tadyještě stále se probouzímoblékámoscilujiještě stále jsem Tvá.
Vykašlem se na básničky a začnem se milovat?
někdy si až bolestně přejiabys nebyl modrým ptákem mých nejistotkloveš midůmyslnou morseovkou na citycintorín záporných iontůza každý den jeden náhrobeka miluji Těbude můj epitaf.
Jedovatá
dnes se mi o Tobě zdáloměla jsi kratší vlasynormálně ses smála a tlachalažádné červené fáborkyse zákazem prohodit byť jen pozdravobručí z Tvých rtůna dětském hřišti si děti hájí svoje průlezkyjako Tyvšechna svá auvajsv novodobém sebemrskačském greenpeaceaž mi budou trhat zubvzpomenu si na Tebea konečně Tě pošlu k jedukterý v Tobě vře.
Samoobjímání
jsou pouta z vlasůa časůkdy sny kvetly na stromecha mohl ses loudat kolempodívatpohladitpřivonětprotrhatzhatitloudám se po obvodu vlastní dušev marné snazedohonit své objetí.
jMĚní
svět se dějeskrumáží podplacených minut v časotryskulíbáme se na oční víčkav kasematech sebe samýchbloudímedva bloudichybí mi dvě slova z prostředkua závěrale stejně to bude zase stejnéjáajá.
Hříčka před zhasnutím
nahoře hořela hostieodrazem našich pochybností a úplňková koťata válela sudyze svahu mého strachuvichřice za oknemvyplivovala vztekbyla tekoucí noctěkavých přání.
...a přece se bojím
a přece se bojímuž je zase úterýsoukromá válka vtlouká chmury do okenního parapetupršínoc souloží s nejistotouna bujarém candrbálev mojí hlavě.
Brněnská odysea
ve zvadlém kolejáčkurozlitou nocíkručí mi v žaludkuúlomky touhya jaraz čela mi odtékápár nechtěných obrázků kohosina slovakterá mu už nenabídnu k výměněusedá prachhoří mi očivozím se životem jako na kolotočičišímv tiché modlitbičces rozčesanými vlasyabypříští stanice SVOBODAbolest zde jízdu končíprosím vystuptes poslední epizodouvykračovánek za humnajsem se minulaa život je cesta nalézt skrýš.
Den kdy potkáš toho na koho si myslíš
holubi zobali ve spárách dlážděnístín koloval po obvodu kašnyseděly jsme na okvětním lístkupočítala jsi kočárkysmála sesa vzduchem se neslojakoby létov bublinách z bublifukuodpoledne se líně vleklo náměstímv třeskutém smutkupošlu Tě pro ošatkupousmánívíščas s Tebouje jako krabička lentilekkaždá minutaje jinak barevnáa s čardášovou notou na rtechbosky nebo v botechchtěla bych Ti o tom všemnapsat básničkuale. a Ty mi to stejněvidíš na očích i bez písmen.
Dilema
nemlč na městřelkami svých očíkřísla nám o sebe srdcea já Tě mám tolik -samotabrnk brnk brnk. Bůh polil svět černou tušía všechna stébla trávy na zahradězadržují dechjen cosi chrastíkdyž mi v hlavě přeskakují výhybkykymácím sebuď mojí kotvoulehni si do měa šeptej miobsahy dětských knížekzatím jsi jen skeletonv představách mě děsíša já Ti potom říkám nesmyslyo tomže Tě nechcirozpíjím sev každé svojí slze- tolik tváříneunesupo zádech mi špacíruje mrázlabužníkslužebník smutkuna hraně večera a nocičelem o stěnu tloucikvětiny tesat z kameníjsem svoje privátní zraněnínetušímjak Ti to sdělím. když nejsi.
Nej motobásnička
až se naše dětibudou prohánět po lesích v oktávkáchbude nám trapnéšpitat si přes webkamerujak po sobě strádámepane na Jédovolte mivyfotit si vaši fotkuvždyť víteje mezi námi víc než pár toustůs polským salámem pět minut před propedeutickým seminářemtřásl jste se jako osikačekávala jsem na vás na břehus přichystaným ručníkemuž si na to nevzpomínáte. ne víc nežna jeden ukazováčekkterý vám v ústechodhalil křivý zubdobré ránodo hrnečku pár zrnek arnoštaač nejsem kávovar pepanaučím vás alepoň španělskyjak se řekne foukat bolístky smíchem z očí inkubovat chvíle ve společné domácnosti trochu opepřené adrenalinem lukostřílet tichostmi v pravý časne nutně v místnosti na KOUse obnaží vaše pravá cihelnatosta chtě nechtě bude zřejméže patříte k náma já vás za to vždycky ráda pohladímtak jak se to dělá konímjednou provždynehoří.
Darmocit
alois se drolívypraný v kapse cizích slov přemýšlí a jako by něco ztrácel když se řekne s bohem oceán v očích.
Povídanka s parapletem
dívat se a mlčetnedovedupokud jde o Tebevracíš mě na místakde už jsem dlouho nebyladomaveverko v mužském roděpráší se mi od vzpomínekjala jsem se uklízeta tříditco ještě stojí za toa co sotva Ti povímmohu vzápětí zapomenoutne(směj se)to není klaunský nosjen v příslušném regálujsem zastihla cedulichrániče vyprodányv galerii Tvých portrétůhledám samu sebea přece si n e r o z u m í m ešermujemeparaple.
Setkání u pana Quijota (Olomouc)
Hlášení písmáckého rozhlasu:
pro setkání olomouckých psavců a čtenářů byla zvolena sobota 26. dubna a hystericko historicky podruhé se srazíme v kafírně U pana Quijotastart v 19h
-konec hlášení-
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------santi€malinka_hvezdinkaoleandrFrancois-Baptiste Chabaljtvlastovka. alexandra sovinskájarouchMyshaHonza_PrincNarvaha Hanka SuchánkováHanka Runčíková.
Sudice (aneb s čím sudičky nepočítaly...?)
hořknou mi v ústechmáminy narozeninybezděčně jektám z chladua prý jestlizítra zase o půl paté vstávámmám. mám v kapse pár papírků od hašlerekpo stole mokré kroužkyu zkouškyze samostatnosti jsem propadlalakonicky přes zubycedím několik nejnutnějších větmaluji Ti jedním a půl tahem naši vesskučící kolotoč v parkuještě donedávna modrootlučenýkonečnou stanici procházek s dědou k pánůmnedalekou autostráduzarostlý bazénpouť na výročí založení sokolovnya obecní úřad v budově bývalé školkyvidím nás za jedenáct minut půlnoctančit na vodárně valčíks ušmudlanými chodidly a slanou vodou na krajíčkujsi ponorná říčkakterá mě do spánku kolébáa k zádumčivému toulání zvechtěla bych Ti drmolitjak to tu ne -v králíkárně bez pasažéraověšené bulíky.
Nevyznání
až příliš zakutaná ve svých nárocíchpo nocíchtahám z duše písmenkajen z rukávu nemůžu nicčím bych se Ti zavděčilajsi lepšíšílím z tohoa že náhody nejsoutoť moje vlastní slovavakcína proti citus prošlou dobou spotřebyneříkej nicmraky se přeženoua budepo dešti.
Právo se odlišovat/ čekárna Zlín 19.3.
sníh mi dnes plakal pod očimasmál ses zbloudilé kapce na mém nosechumeliloa nebýt měneslyšel bys na náměstí šalmajvzpomínáš. do tichachrápal jenom ten pán v šedivé bunděuprostředmalá botanická zahradaz vedlejšího místa na lavičcestovky kilometrů mezi myšlenkamiduny v pouštitěžko říctzda chtěla jsem se ztratit schválněotázkami jsem Ti do vlasů vázala uzly a dutě jsem rovnala slovaaby řeč nestálamáváš mi a leskneš se mi za oknemznáš pravý význam čekánía já tohomít sourozenceza krustou hvězdtisíce cestsměr života dál.
Brněnské dozvuky
serpentýny snůse ulicemi vinoua ne že není naší vinouže máčejí si šosysyčákuuž je pozdě stíhat bychabych alespoň na kousíček chvíle -ale nemezi námilány v rozpukuklukuz plakátu mojí duševypíchala jsem Ti očia teď toho nelitujibloudí(m) kolem vlastní hlavydavypocitů a slovdost bylo mlčení/brečení/učení. nechtítnetítdo srdce žiletkami- baletkami na hraněrozháraněse tu vylévám z břehůa nikdo mi nerozumíV l a d i m í r eplácám do vodyočima obloukykoušu si nehtya Ty -už jenom v básních Ti tak říkámprosím Těnechej se mižít.
Ona
pod jazykem tmavé pivovolá mi znenadáníaby se bylo čemu divitv očích dva krasobruslařea pro slova jen do káryco vleče za sebou na řemenipo rameniteče řeka smírua ještěbrzy na viděnoužádné škrábání očíani hrátky na Ludmilujen já a jeho bývaláládujeme se pouťovými oplatky před květnou nedělílistujeme v soběbělobou přetřené co minulospolu se záchvěvy společných příště.
Rabbuni...
Rabbuni. jen jednou zašeptám to slovoa zemí se rozezní zvonypřicházíšna oltáři vyšlo slunce naší spásyRabbuni. kolmice nad přeponou našich hříchů je Tvůj křížRabbuni. mám ve dlaních štěrk do mozaiky z Magdalylitujiv srdci sutinysmutku a malomocenství láskymaluješ miprstem na záda obrázkya čekáš na mé anoRabbuni.
Čmáranka (d)o minulosti
klacíkem do blátačmrdlikám pár tajemných značekkterým rozumíme jen my dvakdyž se usmívámusmíváš se tam nahoře se mnouje Ti stále nácta trpíš na souchotinyjako na jediné podobence se zažloutlými okrajikterou mám domav truhličce s hracím strojkemkdyž jsem byla mladšípřála jsem si Tě držet za rukuabychom vyrůstali zároveňa po večerechjsem se Ti zpovídala ze svých dnůdneska si s jarem nad Olomoucí pohrává vítra Ty to nevidíšstromy komíhají ze strany na stranuslunce prosakuje mračnyukrajuje v parku z loužía já mám z Tebe vícnež je patrno na pohledtryská Ti to z očíkdyž sedíš na nemocniční postelis dětskou knížkou v náručív infúzi vzpomínek Ti to zpětně vracímasi protože se blíží Tvoje jmeniny.
Nepovídání
je mým věnemmlčet s vámi o světěač by mi kdokolivchtěl do okoralých rtůvkládat víc než bolestk polednímusálá z oken obědden jen co noha nohu minepo ospalých kolonádáchachátové zlomkyzříkánínenemyslím siže křídla mláďatmohou být potřísněna nevěroupouze jejich slzyjako nejvzácnější perlynavlékám na nitku mezi dětstvíma velikostí v očích druhýchvždyť byla jsem také maláa po lásce hladkdo nemá. němá je bída osamění.
Naboso
hrál si s láskou na hamounaprý kdo s kohoke mně se to donesloaž dávno po tomco poslední drobek zhořkl na jazykuvenku už je ale vlaze na to chodit boskyneváhámstřemhlav jarem jen tak žíta tvářím seže nestrádámaby to nezačalo nanovo.
Hlušina
křísly mi myslíTvoje vlasy barvy deště za rozbřeskus večerem mžía Ty stálemlčíš.
Je čas
je časpovědět všemjak je to doopravdykdyž liboví mladícimotají hlavy slečnáms úsměvy zděděnými po prastrýcíchje časmalovat kroužky po papírechale jestlipak víte slečnože mi vychází sluncekoupe se v třešňovém čajia jeho paprskymě na kousíčky krájíje časuž si konečněna chvilkuodpočinout.
Nikdo
nikdo nic nijaký ničí žádný sámpo břehu řeky se procházel jeden smutný pána na hladině kruhy se vzdalovaly. ne. to ten kámen. prořízl ticho.
Prohrané aleluja
máš celý život v jedné láhvipřes nimě vidíš rozmazanězalévám varempředěly mezi dětstvím a smrtísmrdíto mezi námidéšť bubnuje do plechuna usmířenou podáváš mi rukuv šťastnějším obdobídvakrát za minutuale nebuduprohánět tvoje hříchyrecyklovanými statistikamidusím do polštáře zubožené přáníať si třeba chcípnešklesl jsina dno mých očímusejí Tě domů vozit na dvoukolákua čtyřmi páry rukou podpíratdo rána mi snad oschnou tvářea já si nevzpomenunechám z pokoje vyvanout nenávistný spadpo zemi sesbírám netečnostpřed Tvým nakřáplým ahojo kterém oba dobře vímeže včerejšek nepřeklenenejsi pro mě polobůhba ani polootecs rozglábeným výrazemprochcanými kalhotamivyhrnutým pupkema neartikulovaným aleluja na jazykuze žluklé pravdystavím mezi námi mřížza oknem zůstalybílé hromádky po krupobitía ve mně jedno musímco se tak nehorázně příčí mojí vůliz kocoviny dušese jenom taknevyspí(m).
Střízlivění
jarní déšťranhojičkonejšit dřímattíha černých mrakůna mě z okna zírákopyty stáda zdusané mlázímrzíš měmlčímstřízlivím.
Konec šichty
mít tak aspoňkde na půl zadkuodpočinout bolavým noháma fialový nádech ohřát z dlaní splácím životu nepatřičnou daníuž je zase večerčas na pusu vyčistit zuby číst si chvíli v ležea myšlenky srovnat do komínků.
Už zase
už zase utíkámpřed seboudo sebeskřípáme o slovazlobou bez sebenaše srdcejako dva křemenya bude to tak pořádpožárpotřísněnépotřebuji. proč je tolik těžkéklečet koleny na tvrdé zemiopírat o zdi vzlykylamentovatže nechováme ve vatěvzpomínky na pádystále jenomvodopády slova krov naší rodinymá povážlivé trhlinyuž to není ani k pláčivydechuji do tichavachrlatá pozlátkaoslovujeme voláme kurvy v nása ta nejvíc potrefenátamto a musíš a tak mi řekni na rovinutřískáme dveřmi o vzduchoprázdno. nakonec ale stejně vímže si utřu slzya se zaťatými zubyTi půjdu popřát dobrou noc.
Předehra k zajíknutí
na krempě dne rozkvétá tisíc sluncíaž ke břehům poháru sněníse lísá ten patos cituco jako vánekprosvištěl nám kolem ušía s probuzenímzbyla na dně hrnkutroška usazeného meduusměj semáme vše před seboui sami sebeač říká seže jisté je jen toco ztrácímeneboj sena úpatí láskyse vezmeme za ruce.
Oznámení
všem černým pasažérům v mé mysli na vědomost se dáváže od prvního dne následujícího měsícejim mohou být na počkání zabaveny všechny úsměvy a lichotivá slovajež by snad měli v úmyslu trousita s křivými pohledy bude naloženo dle aktuální konstelace hvězd.
Panenky
mám doma dvě panenky s rozhrkaným strojkemco jim je těsno mlčet ve skříniúmyslně někdy ztrácím k jejich duším klíčea třesu se křičet o pomockdyž spustí tu svou škvízavoujsou ale chvílekdy mě ticho bolí uvnitřpanenky trucujía jako stromy v protisměruse mi vzdalujíbezprizorná stojím přede dveřmia ony mi nejdou naproti.
Rozeta do duše
za okénky Trůdynky se rolovala Vysočina
řezali jsme ticho
na malé pravoúhlé špalíčky
jako vždycky
Úmlky po všem
večer vtančil do místnosti
ladně jako vladařova konkubína
až mě to zabrnělo do chodidel
chybím si
Ne víc...
ne víc neždvě lžičky černotysousedé mají mezi dveřmi škvírkuospalé slunko sezdráhá nakouknout do pokoje žaluziemia Tvoje místo vedle měkontrastuje s mou přítomnostína jazyku posledních pár desetiletívpíjím se do kamenetvrdé srdce bude pořádsrdcem.
Plonkové předpoledne
šoupá se mi mezi ukazováčkem a prostředníčkemten opar černobílých ulicmíří mi pod kůžihrošílidé opět neurvale dupou po Skácelově dušia věže se chystají rozpárat oblohunemohu nemlčetotrlé nádraží letargicky splýváa sporadicky uhýbá pohledem před každým ohbímbláhověchtěla bych z něj vykřesat jiskru-rozkvétá kraj má milovaná země - když dělníci a ženci prací tvořivou ji věnčí-odpustit okounivcům zvenčíotisky našich tenkrátje překvapivě snadnésnad si nemyslíšže velikonoční zajíčci ve výlohách mě děsíšílenčesítnice mám slepépro Tebea pro nějtakové malé nicpolíbení na dálkukaplánkubudete potřebovat vidlea bičměsto mnou smýkáodemykám vzpomínky přesčasa zase se culím na kolemjdoucí co kdyžco když je kulatána druhém konci zeměnekňubové upalují rackykytara brnká do snůjednou už konečně zhasnuneboj se ve dvou to zvládneteArnošt bude Tvá oporaa pokora mi asi přijde poštoutroufám sišpejlkou od nanukukreslím po brněnských zdech čerta. - tak takové to jekdyž svatý Martin popustí otěžeJuli se na mě usmívá z protějšího perónua bezelstně se ptá na studentského světcekolik nám ještě povolíš nádechůnečesán nemyt nelíbándeep desiredeep desire to -I´m sorryna paměť mým tichým chvílíma jaru šplhajícímu na Špilasodvolávám co jsem odvolalabudiž nám to VY-KŘIČ-NÍKpod zdmi Petrovapromoklá pieta s uraženou hlavou.
Dlaně
dali jsme si svoje dlaněvšechno co mámemámení na jednu noc.
Věrolomný návrat z domova
od příkopůkde cestáři pokácelivzrostlé ořešákyzačíná vonět domova ze mě se stává břichomluvecmamidlužím Ti pár slova pár chvilnež se rozednípřála bych simít místo v Tvé náručiač je denz Tvých nejsmutnějšíchdětství je záplatované svatými obrázkya větrovými bonbóny nahoře na skřínina nohách mlynářská bagančatatlápemetápemea lámeme vdavky přes kolenovíš já myslelaže po plnoletostije už vše dovolenoza tmy vše padá tišejijen o to vícese to pak rozléhážmoulám ty chvíle blízko nosuhodiny tikají soutokpotůčků našich prodělaných vyrůstáníve vertikální vráskukterá mi utíká čelemnad černou rakvíklečí dva bledí andělé z profilunavzdory jménům všech vlichocujících se gesta vlezle něžných prstokladůjsou okamžikykdy je zakázáno brečeta upřímná moudrost těch mladšíchTi vyrazí dechale už radějinebudu myslet na snya pomalu připravímsvé břicho na pokračovánítoho tajemného koloběhunašeho rodu.
Kodex pospolitosti
pod nánosy našich kdysise pouliční lampyohýbají v zádecha naše očimají jako byprázdnější nádechcopak bychomneměli dneska všechnovědět líp. pojďme do lesapočítat viselceanebo na dlažební kostkyčmárat kosočtverceprostě NĚCOa ne jen stále dumatco bude dál.
Přečkávací
konečně jsemvzala na milost hrůzuv krajíčcích doufánípolykám andělyospaléa zaprášenéprotože už nenepřipadám si oškliváobklopenáhejnem snících berušekjako by proužky přestaly být v kurzu. jen divné zimniční chvěníod špiček prstů mě objímádoma na mě čeká mámavepřové a titěrné třískyze všech prohraných not.
Třípůlová
jsou věci a chvíleteď a tadylidina dosah rukya malé dětico se na vlastních nohách učí státomšelí mládežnícimočí v parku za křovímpak ruce schovávajíhluboko do kapesposedávají pod sochamimísto očí biografjsme jací jsmeJSMEdrobíme úsměvya matně si vybavujemejaké to bylo kdysikdyž ještěbyl v módě porcelánvíš malápotom se budešsvým chybám smát.
Bezhlesně...(a přece chci abys mě slyšel/a)
v duši to klokotákolovrátek dokola točí kličkoupotulný flašinetářa dědův akordeonmá proděravělý měchnechnech mě aspoň chvíli. rozpáranápára v parkuspatřila jsempolárkuna dálkumiláčku. miláčku.
Masopust vzpomněnek
parchante k zulíbánípíšu to Toběprotože to je dávno -záporné ionty do ubrečeného sluchátka v domečku na Vysočině při žehlení. a on a Tvůj tátatam někdeteď spolu mastí mariášALE:moje svědomí má jednu ruku v boka na druhéjen dlouhý křivý ukazovákkustód mých masek nejen na neděli. a on umí děda úžasně vyprávět. nový příběhytřeba z vojny :-)díkale já už si je nikdy nenavlíknu na šňůrkuzřítilo se mi dětstvísekáček osuduťalmyšlenky jak vojácipochodují mi hlavou.
Křič! po sto padesáté...
kontemplace v nadsvětelné rychlostikdy všechno je šmrncnuté do oranžovana měsíční bárcese kodrcám nocíkřič. běsní ve mně vody Gavyjako ve vykřičeném Massabiellešípkové růže odkvetlyšpitáš si do hrstítrochu spásyale já Tě neslyšímkřič. noc je prskavkaa já mám viděnídevatenáctého zázrakuna konci srpnažmoulám opocené zdrávasy na řetízkuvody burácíprosím utiš jevkroč do měa hovoř ke mněkřič. dělí nás sto padesát leta Bernadettina neduživostv posmrtné celistvostijsem tady.
Post scriptum...
pane Cukerínesmíme sníta snístco si nadrobímespěšně se pokřižovatdnešek bude pernýJeníček bez Mařenky loupe mi z chaloupky perníka nedopalky zívají do představ. půstodpustitpost scriptumčervotoč zádušní.
Avantgardní víra
Bůhpodomní obchodníks lacinou pravdouna počkánís papouškem na ramenineníto jenom z lenostichtěli bychom Ho předžvýkat.
Ale ne
v náruči malých a menších kdybyje jednoco bych Ti chtěla dátklečela jsem nahá na kobercia v jednu chvíli jsem vědělaže dnes už bys mě býval nevyslechlvíš kdyby. ale ne -buďme tiššídnesjedenkrát.
Polední uspávanka
nad ránemjediným pohybemmě osud přes prstyo skloňování zájmena tya potom jsem bloudila v ulicíchobchody měly čas karnevalůmráz šeptal za nehtyo tomže jaro má zpožděníusnulo mi v hlavě poupátkotokteré si máma přimyslelado jiné části mého tělajedinéco bych teď nechtělaje povídat si.
Jarní úklid
vytapetovala jsem siinteriér svojí hlavya s přípachem cídidelsi vzpomínám na vzpomínky.
Poslední říkanka s věnováním
až příliš to bolelo
než dobrali jsme se prozření
že dva naivní kreslíři
na Karlově mostě
Mandarinková láska
nebe ocejchovaly červánky
koluje mi v žilách jaro
na hlavě
korunu z klišé
S tím málem co mám...
lorňon s růžovými sklíčky
před pravou komorou srdeční
na jedné misce vah ze zlata býčci
na druhé jenom strach z popela ční
STACCATO
znenadání
vzňala naše silueta na stropě
to už odsud není nikam úniku
láska nám je na stopě
Dnešní
na dohled vzpomínkáms vypůjčenými úsměvysny se zouvajíve víčkách z vnitřní stranyhraju sis lentilkami na kutálenoua v dálcekvetou nové zítřky.
Valentýnka a půl kila slunce
Přišla ke mně oknem ze zahrady zrovna, když jsem si říkala, že je čas na změnu. Povídám jí: „Nepotkalas dveře. “Bylo pár dní po úplňku. V zoufalé touze po spánku jsem se převalovala sem a tam.
X X X
kup radši vínoto má hezčí barvurudé. jako ďábelnebo moje krevkdyž jsem s Tebou.
Vinologie na sklonku zimy
zahraju Ti
na svoje vlasy
batikovanou sonátu o loučení
až se mi bude chít
Plyšový menuet
Xprvní dobaX
noc se vleče
jako rozpuštěný med
na tenhle bál
Bluesová
i když mi
dupeš na řasy
přestože by sis
mohl něco přát
Lingvistická
nech Dobrovského spát drahý
i kdyby on vstal z hrobu
naše láska ne
C jako
Nostalgicky klidná
chci zůstat aspoň
tak krásná
jakou jsem byla
v Tvých očích
ANDĚLSKÝ
loutnář za časů kytar
už už by vylétl z hnízda ale.
kdo pomůže andělovi na nohy.
admirál lodi dětství
Rozpustilý
mládě co obrůstá peřím
indián
rozkvétá do světa
odbojník autorit
Exponent vyrovnanosti
malé klavíristkyby klinkaly nohama nad zemíjsem dobrá vílaněkdy přinášímdobro nevhoda v mezidobípozoruji před barákemprohánět se tři dalmatinydali jsme sico jsme si měli dát.
Otupěle bolavá
vystřihl jsi do tmyprapodivné kolečkofarizejčebyl to zištný tahna moje měkké úžlabiny citua odměřil jsi mi takkrátkou chvílibledničkové přízněmně už je topopravdě alefuk.
Odcizená
jen co se moje snyodlepily od peřinyslyším Tě říkat zase"nenávist"ale my si jen kráčímekaždý podél své strany kolejí.
Devalvace v konečcích sebe
neprosdo rána je dalekota bleděmodrá jí neslušífasáda nádražní budověve velkoměstě na Hanésněhoví kolibříciz nás vysáli všechnu něhukdyž zapálíme stodoluvezme nám to hrstku tísněale pak. pošmourno až do koncejsem prostořeká baletkaco se bojí na jezeroaž příliš staráv očích uličníkůuž ze mě něco odteklo. měl jsi tenkrát zůstat na obědříkala mámaale já vímže Pán nám to oplatí na dětech(samotný střep hravě zastane funkci zrcadla)zamřížuju Ti ústa láskodávno ses otiskldo mých daktyloskopických čarnemám čisté rucezelená sezasesi nechám narůst dlouhé vlasy.
Malůvky z Vysočiny
I. začnu dle náhodného pořadízelenými lekníny v hlubokém plechuspolykala jsemžiletky svých vlastních slzdnes v nocimají v mém břiše hodokvasjednou za časbudu na levém malíčkunosit rychloobvazII. ze všech emocírezervovala jsem sipro ďábla lítostzahodili muhračky do kanáluIII. zapal mě Panetančí mi po zádech múzychci je dátmalým dětem na hraní(do tichých snů)měsíc je kopretinajá vímže máš.
Olověný popěvek o všednosti
křídla z olovaa dny na drátcíchmarionetyprádlo na šňůřetrochu za deštěne všechno se vždycky hned povedezkus uchopit všednostkterá Ti ulpělamezi řasamiz vnější strany.
POJMENOVANÁ
nasládle vzlíná
vlhké zdivo
mezi námi
nitky dýmu
Nechtěná
Chvílemi si myslím
že s příštím ránem
nad sebou vyhraju
ale chodníky jsou stále bílé
Vyčíslená
další měsíc se zhoupl v kolenou
kolem zdi
obsypané luštěninami
už mě bolíš naschvál
Veliký
pohádkář kráčející pod hvězdami
entuziasmus vlévá potřebným do žil
trpělivý maják ve vodách bolu
ruce plné moudrých slov.
Ne/vděčná
máš mě v dlaních své lásky
nepatrnou
zbytečně tichou
se špínou za nehty
Slečna Vzpomínka...druhý díl
pohladila mě po tom všema já jsem jí odpustilanebo to bylo naopak. svědomitě vážeme nové uzlíkypod očima radostná jezírkaa upalujeme strachna hranici z laskavých úsměvůa dosud nevykonaných obětív touze po shledáníco bylouž minulomalujeme nová "teď"a pod lopatkami zepředumá každá telegraftoho nejupřímnějšího z nás.
Dnes ráno
vzbudili mě popelářijakobych to už někdy. ale tentokrát mám na jazyku pocitže život je mrakodrapv břiše mi kuňkají žáby.
oración
todo de tími díosen mi corazón¡qué alegría. quería tenerte cada díaen la víade mi vidate amocreo en típara siempre.
Malá
malá princezna s bosýma nohama a písničkou na rtech rozdává květiny evangelium toulá se a tak.
Slečna Vzpomínka...
tak tak ses mi vrylasvýma divokýma očimamezi lavičky v městě Salmůa rozbředlé loužecestou do menzyslečno od kolotočůschovávala jsem Tipohádky do prázdných skořápeka sem tamkdyž jsem měla denšeptala jsem jeden zdrávas navícza Tebemezery hořklya drtil nás čas. a včera z té holky v polonahých snechuž odbila půlnoco dva tepy napředNEVĚŘÍMale kape mi z podrážekzklamání.
* * *
doutnají Ti řasy
když (se) křižuješ světem
a lamentuješ
občas Tě vidím jinak
Hra
hráli jsme si na sebejenže nám chyběl manuálreliéfní obrázek pro slepéhrajeme si na tože teď už vše vímejak dlouho si budeme hrát.
Statečný
vrátil selehl si napříč mých vzpomíneka s pravdou v podřepudrží se iluzímýtůi sebe sama jakorůží trny.
Píšu Ti...
píšu Ti
temnoočko
prstem na zamlžené okénko
vždyť víš
Diagnóza: láska...
dosudjsi minevyčichl z rukávůkane za ně chlada tmajsou někdepražce na půl cestykde nemusí seo štěstí škemratzlé macechy.
Včera
Skácelova smutnávčera obcházela Olomoucímarně jsem ji hledalana náměstí mezi stánky s punčempronásledovalajedna druhou. Je po vinobranía mnohem podstatnějších věcechZapíjím Tě v soběvčerejším čajemaby tolik nebolelokdyž se z křídel stírá pelMám fobii z ostrých předmětů.
Teatrální bloudění
samozvaná neláska pro forma
a přeťatá Ariadnina nit
její tepna
no a co
Mučenko nazaretská...
mučenko nazaretskás nebeskými odlesky ve vlasechkolik máš náručí. ikono mateřství a pokorys mlčenlivou něhouzalátanými šosyutíráš pod očima nejmenšími pro mě máš pousmání maminkoač miluji Tě tak malinko.
Bosá
do životavstupuje člověk bosýve valčíkovém rytmuhoupou se v násslepé Veronikyskalpel tmypodélně roztínábříška prstů ve dvíje neděle s ušmudlaným podolkemna okna dosedá mrázmezi námi hrázz nevyřčených slov.
Nevěděla jsem že ještě jsou
zima letosnepřekročila plot naší zahradyk čaji s rumemse přikusujíduchovní koláčedo hubeného hrudníčkuvdechuji iluzikterou jsme si navzájemnapsali mezi řádky z úsměvů a tradičních gesta přece ještě jsou muži s kapesníky.
Ač už Ti to ani nemám jak říct
vztyčil sis na vrcholu mé duše fanglitento týden jsem pro Tebenaposledy plakalaa za x letse budu chlubit svým vnoučatůmse zlatou svatbou na krkuvedle dědečka s otloukanými kolenyjen potajíbudu klopit řasys povzdechemhořce oddalovat koutkya zapíjet v sobě Tvoje očirůznobarevnými vodaminebolíšjenom bych chtělana přelomu večera a nocidvakrát do měsíce.
nespisovně ukuňkaná
místnost se odpařuje
kdo vlastně jsi.
ještě před týdnem jsi tu nebyl.
rostou mezi námi topoly
Lazaret Eden /když se nikdo nedívá/
jsme k sobě patami
já a moje sestra za zrcadlem
ta co si je jistější v kramflecích
říká mi:
Obyčejná noc která pro mě začala příliš brzy
na hladině Moravy se koupou světýlka
a ve výkladních skříních lesklá cingrlata
večery mají rumovou barvu
trochu pálí v pohledu
Čtení U pana Quijota...
Na veřejnou vědomost se konečně dává, co se v zasvěcených kruzích už dlouho šeptá:
- kdy. sobota 15. prosince 2007 od 19:00
- kde. Kafírna U pana Quijota, Olomouc
- co.
Beznadějná (s otazníkem)
když my
si nevidíme do hlav
a ze strachu
urážíme hrnkům ouška
Něžná
začínám se budit
v půlkách nocí
ze kterých nedohlédnu na okraje
jako když se
Přestávám se omlouvat představám...
trylky dnešního večera
mě lákají zapálit si
abych Tě alespoň cítila
s oblibou
Konečná
pláče ze stromů
odplula jsem Tě s půlnocí po řece
a po pár metrech
zhasla -
Boskovice s opuchlýma očima
na obzoru
ještě trochu bledne ze stromů
a nad městem
krouží opilí ptáci
Dokud se nezačnem ztrácet
dokud se nezačnem ztrácet
bude ticho spěchat
vždy půl kroku před náma
jsem bílá vrána
Nedámám
dozrála tmatak akorát do dlaněaby nezahřála jsi tak dalekoa ve druhé rucerozjeté tramvajeblíží se zimaa s nimauž se znám. šeptaj mi šereda zrůda lidská zrůda. nikdo nemá ponětío mém očním pozadína prstech jedné ruky nespočítám dnešní úsměvyrumové pralinkyrůžové kamarádíčky. mám záda jak lukaby na nichnikdo nestavěl snyzamrzá voda v kropenkácha minuty pozvolnautkaly mizávoj ze smutné krásyjsem sama.
Tichoučká
ticho jako když Tě probouzí vánkem pod řasami ránoco se do dne obouváa Tobě nezbývánež pouze z výšky okukovat vzpomínky. jenom proto že není hmatatelný důkaz a nedostává se mi slov abych popsala svoje pocity neznamenáže se nic nedějea proto se budeme tak tvářit.
Poslední tři týdny a ne a ne se oklepat
dvě a půl hodiny spánku
si říká oknem přes parapet.
vybílila jsem pro nás
půlku svého srdce
Vločka sněhu pro jesterku_
bereme ji do úst
však nikdy ne (z)/n/adarmo
dobře znáš
tu vůni zamlžených kopců
24. 11. 2007
Brno v dešti
je uplakaná balerína
stýská se mi.
O svátku svaté Cecílie
po perónu
cupitají letošní holoubata
a zmoklé brněnské obrubníky
lemují moje pocity
A ví o tom
že mám roztřepené konečkya někdy před spanímdrkotám zubamauž je to dávnoco mi ošetřovalaodřená kolenahoustnou mezi námi prázdné pokojevíkendynezodpovězené otázkya chvílekdy nenío koho jiného zakopávattak aspoň teď mami mám Tě rádavím že to víšale tak málo Ti to říkáma už se Ti nedívám do očí (když mi říkáš že Ti chybí zase nějaké prášky). tady máš na měsíc dík už dlouho to všeckobylo na spadnutíale já nevímjak Ti říctže už nejsem maláže se stydím brečetže ráda utíkámže jsem to ale takhle vlastně nechtěla. a co z toho se dá vrátit zpět.
Medvědářská
schoulený medvědářpopíjí kalné hodinyna sklonku dnepřišelo svoje dítě z plyšelásko. -vrásko. jíní v očíchrosa padá nejhustějikdyž noc je nejtišší.
Tak řekni mi že jsem coura
tak řekni miže jsem courakdyž podzimvystavuje své omšelé vnady na odivstékají čůrky z okapůa v parkuse na podrážky lepízetlelé listímám jej plnou náruča všechny lásky jepičíjsou nejtišší tamkde se ránostává dnem.
Jak Ti je dneska ráno?
probudil mě pod oknem traktora než jsem se upamatovalabylo to jako ráno u nás na dědinějedině slunko bývá tam u nás všetečnější(jako Tvoje ruce -)otiskl ses mi do polštářejako by ses mi zdálvímmoje myšlenky od včerejška k Tobě kulhajíproseju zbytečná slovajak Ti je.
O naději a zapovězených věcech co se těžko páčí
olomoucké zvony odbíjejí pátekjsem Tvoje vrbašeptej mi. vím, špatně se hledaj slova na popsání těch černejch chvil. neboj sejsem s Teboudržím Tě za rukusmutný pavoukukdyž trochu jako na houpačcehledáme v sobě rovnovážný bod
. a naději
Noční
taková nocco si nezaslouží spátnapůl ze zištnostia z rubu mi křehnou víčkaa jenom NĚKDOse vzbudil zrovna tak brzo -protože Tobě bylozase nejspíš proti mysliněco museta já jsem Ti nestačilatiše odboletjako nášlapná kočkaod šestina stavbě za chodníkemdělnické didgeridoořekli o mněže jsem kradená.
Hranice mezi tou na el
Proč dáváš mi najevože se připozdíváa přitom klopýtášstejně jako jáhnusím se ti - dusíš se mi. křídakřídlakřížová cesta. dusím se ti - hnusíš se misveřepě češu si od tebe pěšinku.
Prostá
mé bosé citykéž by Ti padly do dlaní. už zase zebuod podlahy až k řasám.
Prezidentská
bolí mědívat se do sněhukdyž tolik splývás šedobílou oblohoudnes se už nejmíň po třetí sklánímteče mi do bota zavazuji tkaničkuna pravé z nichaž vezmeš mě zase za rukubude zkřehlejší než Tvámůžeme mlčetjenom se objímata učit se nazpaměťtoho druhého tvář.
Znepokojivě schovaná
tam někde nad čelemmě zevnitřznepokojivě tlačíTvoje vrásky kolem očíkdyž se na mě usmívášschovám si jedo nálezů a ztrát.
Krásná
říkáš mi krásná
a já v sobě trochu rostu do té krásy
abych si zasloužila
všechna sousta Tvé lásky.
Maraton
jako upalovat sníhtak tišea přece Tě to bolíněkde v konečcích dušekdyž samotná přeskakuji louže svých rozpáraných snů a ta nit se táhne ode mě k Toběchlapečku z obrázkukomus co slíbil.
Ranní
Vlámal ses mi do myšleneka dal jsi mi úhrnemdva a půl chvíle štěstíKleneš se mým dnema držíš mě na hladiněA jestli jsou věcio kterých se nemluvípak víc než na stromechrostou muži pod nimi z listí.
Bdělá
Na dva prsty pod klíční kostímě lehoučce bolíšna vzpomněnoukdyž se během noci probouzímDokud k Toběnezabloudí senbudu bdělá klečet u Tvé posteleněžně Ti dýchat na spánkydo vlasůskořicové polibkya bříšky prstů tančit po těch TvýchBudeme spolu poslouchatzpívající městoa v dálceposlední či první vlakyZa ruku- zeptáš sejestli smíša já se Ti rozbrečímdo toho měkkého voňavého svetru.
Probuzená
Zdál se mi seno malé Valentýncekterou maminkapředtím už dvakrát potratilaVěže za mlhouse zdály smutnějšíMlčelajenom mě tahala za nosa ráno mi chyběla.
Protržená
Protrhli tygraa z kožichumu nadělali mandarínkyUž bylo na časePronásledovaly měmalé holčičkya jeden malý velký pánSlib miže mě s niminaučíš žonglovatnež k nám po rocedovoní Vánoce.
Kanadská
křemenořadí zdánlivých drobnostía poprvémě první sníhsrazil až na kolenazlomil se mi nehetplaně pěstovaný na malíčkudva klíčedvě slzya zbytek polykám do tmyjako zpovědní tajemstvíchybí mi majestátní tichojsem medvědna jaře prosímprobudit.
Mrtvá
Prapory z temného suknaSmuteční fanfáryZurčí v hlavách pozůstalýmA jenom v té mojíJako v listopadovém dopoledniMám na dlaníchZase růžové flekyMůj zrychlený dechTikot hodinA jinak nicProtože zima je němáA kotě z rozmaruBylo vráceno dárciZkus říct: TEĎA poslouchejJak se Tvůj hlasVzdaluje za práh slyšitelnosti. Přesvědčuj lidiŽe černá je černáA bílá jenom s LanzouLidská krev největší kýčA pod očimaRozteklá maskaraMaškaraJsem panenka ze sklaKaždý den se rozbíjímAby bylo Dost střepů pro všechnyVzít vinu na sebeNení pouze nejpohodlnějšíCitová arytmieFraktura dušeExitusGloria in excelsis Deo. Ať se všichni domýšlíProč nosím dlouhé rukávyA kdybyste mi dali za úkolNakreslit se zevnitřOdevzdám vám na výkreseJednu velkou černou šmouhu- Svoji touhuNebýtJen se bojímCo kdyžSamu sebe budu strašitJako oběti straší svoje vrahyBudu vidět Tebe a ty dalšíAle nikdy už Ti nepovímJak se motýlům upalují křídlaA těmCo nedosáhli teplých krajinNikdy už Ti neřeknuJak je mi to lítoŽe jsem nakonec vždycky řekla neA je po životě ještě stud. (Myslím na svoje myšlenky)Jsme od sebe tak blízkoŽe každé ráno je jinak stejnéPřes syrové chybyKaždé jiné ponožkyKdyž ses už dvakrát vracelA nedostatečná bude pořád stačitNa matematiku růžových flekůJe to jako bruslitPo tenkém ledu cizí dušeJako znova a znovaNahlížet oknemNa místo naší první nezkušené vášněA v konečcích vteřinZoufale zatínat nehty do živého masaNesměle zábne od chodidelA prý nejvíc nejstrašnějšíJe skončit utopenímUtrpenímPodél severních pláníUž rozestavěli sněhové zábranyAž se to doplížíAž k nohám svatého Jana NepomuckéhoNebude kdy Dobelhat se o francouzských holíchPřed mými splínyDo tajnosnubnéHlíny.
Prý nešťastná
Jsi alfou mých myšlenekkdyž mi ránopruhované stínytančí v nohách posteleTvé očidva mlýnské kamenya v dlaních zrnka něhyrozséváš na úrodných místechNoční perutěkorunují Ti hlavuv davunás srdce prozradí.
Listopadová rapsodie
Jsou dny skoupé na setkáníplné lidských míjenív neexistenci dvou upocených dlaníjen zpoza rohů burácenírovinky před popravouPod platany ve výsečích z pouličních lamppoznáváš večerykdy mrholí- předzvěst usměvavých hvězdVzlety a pádya tajemství slečny Pandoryna každém rohuvždy o něco odhalitelnějšíale. Tma vrhá dýky do očízaseznovakřídla kamení.
Vznešená
Kráčím po římsách radostiruce - rovnováhaSměju se na lidiněkdy až příliš Goliášea tak málo QuijotyCo skrýváte ve skříních. Slunce. Ohýnky za soumraku podél řekyDneska jsem byla u splavua voda a semaforys podivnou harmoniíudávaly taktmým setkánímMěsto se lenivě hýbea já hledám slovakterými bych (ne)řeklaže jsem šťastnáKmotra se bude vdávat.
Podzime...!
Kdekdo by čekalže se budeš ostýchata Ty zrovna jenom dnesJsi hadsvlékáš se z kůžez listnatých šupinTatíček Masaryknapospas Tvým větrům a děšťůmmá kabát z bronzuA nebe jak ráno s kocovinouna dně plechového kbelíku.
Stesk
Přítomnost bývala úhelným kamenem naší láskyTeďreznou dnykteré nás od sebe dělí.
Podzimní vyznání
V mezích se houpá
hloupá mlha
a do zahrady dějin
se vkradl podzim
Okamžitá
Láme se časusedání na lavičkácha sříhání dětí(stříhají se přece vlasy. )asijsem zmeškalakdy přesně -Listy se kolem mě točí vzduchempoletujía barevně se mimíhají před očimavteřinyminutyminulé podzimy:Kdy jsem Tě neznalaKdy na kopci u hraduztracená udýchaná(studený vzduch)Kdy pěšky ze školya foukalo do uší(. )Vzpomínkyvrhají oštěpydo hlavyohavyPozdní koťatanedomňoukat jaraA já. Jsem blázenV kleku si prohlížímsvoje roztřepené konečky.
Promlčená
Svět
samoubslužný předvařený polotovar eskalátoru do pekla
a nejvíc
když se v antikvariátu míchaj pachy starejch knih
Zakázaná
Kroutí se mi vlasy
z vlhké šeroty
Když mi
černobílými perutěmi
O městech a jiných zvláštnostech
Jsou někde obchody
trafiky na rozích ulic
a stromy
pod nimiž zákoutí s nedopalky
Chronická železniční
Trochu zuté slunce
dnes zpívá jak prastarý rumpál
malíři kradou v sadech barvy
Šestadvacet let
Proč změny bolí a nádechy mezi stanicemi
Zbloudilé kapky si po zamlženém skle
dolů prorážejí stružky
a do rytmu chaosu
odkapává z kohoutku
Pokušení
Nevinnost je anděl s uraženou hlavou
Ukřivdění bozi
se vlámali světu do těla
. a kdo je jenom jeden.
Hravá
Sesypala se na mě
tíha všech pouličních světel
a večerní vzduch
poodemykal
Taková...nesvá
Přejeli mi paty vzpomínek
a podzimní slunko
je kolíbka na sny
Znáte tu vůni
Loutková
Utahujeme (si)
nítečky svých citů
slova plná lásky
postele rozestlané
Když dny stojí ještě za něco už jenom po ohřevu
Mám svoje městojak rozechvělá nastávající milenkaodkrokovávám si ode dneškanazpaměť všechny cesty:
v duchu skáču na jedné noze po dlažebních kostkách a moje stíny na různěbéžových budovách jsou si překvapivě hodně podobné
na toulkáchsbírám do dlaníčokoládovou vůnipřivátou větrema pod mostemstračí samečekparádník. prostě NĚCOaž důvěrně (ne)hmatatelnéhomi zanechalo letokruhyv bolesti malíčkuna levé ruce
Víš...
Čekat na Tebeje jako chytat kouř holýma rukamaZa humnyreznou kalužinya tráva žloutne.
(podzimní) myšlenky hlavou prohnané...
večer bez retuše
a předem nepozvaná chvíle.
(podzim
paprsky zapadajícího slunce
miniatura
zvuky loňských pocitů
mě rozmrazily na zátylku
jsem ten nejoutlejší svazeček
zastrčený v knihovně
Průhledy zdí ze skla
Víteco nechápu. Proč věci končía přicházejí stále nové začátkyKaždé ráno je mě míňhlavou o skříňdubovou(svůj k svému. )Nebýt průhledů nevímco byloale věřte nebo nemě se málem nedotýká. že holátkase u nás stahují z kůževždycky od zadních nožiček.
Dokořán
Mám srdce dokořán
a potají si přeji
abys postál na zápraží
a co nejdéle mi voněl
Až...
Odrůstají mi copy dětských leta černá kočkavečer co večer oknem z pokojeutíká na uliciPřebírám zrnka tmya každé třináctéschovávám do pomačkané igelitkyabych je jednoumohla rozdávat na počkáníza úsměv nebo za pětikorunujen ještě vyčíst v kniháchjak očesat dnyprotože porostou vysoko na stromechZima chutná po vlněném svetru.
Slunečnice
Kafe do dvou sněhulákůa malá tichá slunečnicev zavařovačce na stolenejsem tamkde jsem měla býttaková špetka útěkůpřed nimapřed Teboupřed sebou samouna zaprášené poličce okenauklizená cizí kuchyňzkratticho po pěšinědveřekrokyUž jsem doma.
Letní
Umím chodit ve tměa kdyby to bylo včerajsem o dvě hlavy král (taky nevím co to znamená)Dneska stojímna druhé straně kolejíTehdy jsme se křižovali před jídlemna lavečce v čekárně Stejně nejhezčíjsou pyramidy ze slámya kradené slunečniceNezlob se.
...se neodmítá
jelikož
je blízko nám
ta chvíle
zamotanejch hlav
Respektuju
respektuju
občas
a občas brečím za zády a do očí úsměvy
znáš mě
Asi takovej pocit...
Kladivem do hlavy
přes celofán
Omlouvám se
všem pozůstalým
Dobrou noc, liško
Za poslední břízou
je nouze
klopýtnout o hvězdu
a slunce
(Někdy v půlce června)
Rozkvítaj lílie
a ještě -
jak jen to říct.
Obloha bude těžká
Sny ověšené cihlami
Rozpustíme si med
a snad ulpí
trochu sladkosti
na každém dni
Na medárně
Dnešek je ze skla
a střepy
- pouhá otázka času
Těším se
NÉSU Z PRAHE...
Klečím na trávě
záře svíček
a kapky bubnují do celty
Za rohem rudé plamínky
Nezapomínám
Ubolívá mi čelo
někam
Po stý NE
Láska v kleku
Malá...princezna
Zeptala jsem se malého prince
zda-li je šťastný
On dlouze mlčel
a pak řekl prostě
Metafyzická :)
Dotkl ses až na pel křídel
a pak jsi mi vyrostl mezi řádky
Smuchlané obrázky
Bolí mě
Pokolikaté naposled?
Vymydlené ráno a uplakaný svět
Tak už to bývá.
Koupil sis mě v supermarketu
ve slevě
Nevím, prostě Malý Princ
Přála bych si
mít pojištění na lásku
a disponovat náplastmi
na duše
NEZÁLEŽÍ
Truhlice zapomnění na petlice
Kolik dnů za čtyři roky.
Venku prší
a já plakat nebudu
Víš, kolik už bylo bohů?
Víš kolik už bylo bohů.
Na co je víra
když mám v sobě lásku.
Tak budeme zlobit
28. 4. 2007
Dychtivě chlemtámlógrový kafePoránuani kostka cukruTo bude hořkej den. Hafani za vratya v parkuse šeřík rozvonívá.
Quijote
Opilovali denlžící na botyPosílám Ti pozdrav s vůní šeříkůdlouhých procházekzpocených dlanílaciných vývařovena svěcené vodyV parku na lavičkáchpodřimovaly v podvečerpochybné existence(přišlo mi jich strašně líto)Říkají mi QuijoteDon Quijote¿Hay un molino viento por aquí cerca.
(bezejmenná)
Léto v ovzdušía v přísklenkunedochvilnosti neubývá- tam pouze krasliceještě od minulých velikonocV knihovněpět minut před zavíračkouvyháněli od policže knížky musej spátAž zase nebudešodpovídatnosit mi kytkyrecitovat moje básněházet mě do sněhu a mňoukat do telefonuzavřu Tě na balkonkterej nemámVyhlídla jsem si ve výlozesvatební šaty.
Bezchvění
Už zase Tě hledaliláskov bojovým vrtulníkutak proklatě nízko u zeměKDE JSI. Jak vratká bárka se potápímea buď společně vyhrajeme nebo se navzájem zničíme.
DYNAMIT
Slova posledních dní
jako motýli
s černou páskou přes křídlo
Už víc jak rok
(Mimochodem zapomenutá)
Tam
kde u silnice
pod hvězdami usínají bagry
traktory a jiné težké stroje
Za Anglii!
Láska vytesaná ze sýra
a po ementálských děrách
zbylo
jako by jich nikdy nebylo -
Pro Tebe
Šelmy ve vlasech
o polednách
burcovaly k rozkvětu
a pod stolem
Radost
Z uplakaného rána
autobus mě veze do světa
kde slzy
a vzdechy
Maluji Olomouc
Básník je malíř slova
maluji olomoucké věže
o tisíci holubech
a kapkách deště
Poézie...
Z přehršle klasiků
mě rozbolely odpovědi
že básní se člověk nenají
a ta nejvíc nejkrásnější sbírka bude ta moje
Přeláskovaná
Tvůj proužkovaný oblek
- maskování
pro moje zbloudilé
plavé vlásky
* * *
Doma je dusno
tak zkusím vyvětrat
a kdyby ani to nepomohlo
umyju nádobí
Doma
Doma je tamkde na zahradě rezavá kočkaz komína kouřa auto na příjezdové cestě.
Smutná
Den
Zvadlý jako budova starého mlýna
Svymlácenými okny
A mně je líto
I kdyby
I kdyby děti zapomněly všechny písničky
a slunce zavřelo oči
my dva budeme spolu
protože jsme si jeden druhého nechali
To jenom zima
Dva krůčky po Mléčné dráze
A mrazivý dech
Smrti. Ne
To jenom zima
Noční let
Unikám mezerami vmřížoví
Protékám škvírou pode dveřmi
Do česna hříšných ulic velkoměsta
Obláčky kouřových mlhovin
Sbohem na vždy
Sbohem Ti dávám
smutku proklatý
sbal si svých pět slz
atáhni o srdce dál