Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+15 neviditelných
Lady de Winter
JménoAnna Winterová
SexŽena
PovoláníTo je tajemství. Myslete si, že pracuju třeba jako... účetní.
MěstoPraha
Oblíbení autořiMichail Bulgakov. Haruki Murakami. Barbara Cartland.
Vztah k literatuřePrvní rým jsem vytvořila snad ve dvou letech. Ve čtyřech první básničku. V šesti první povídku. Ve dvanácti první novelu. V patnácti první román. Ve třiadvaceti první text, který se dal číst.

(Kdo si chce ode mně přečíst něco staršího, co se možná číst už dá, ale je to tak na hraně, může tak učinit na adrese winter.bloguje.cz.)

Původně jsem chtěla být Milady de Winter (ano, to je podle té potvory z Třech mušketýrů), ale ono se to nevešlo na ten seznam lidí online v levém sloupci a nějak mi to hrozně vadilo. Tak jsem Lady de Winter. I když vzhledem k tomu, co teď dělám poslední dobou po nocích, když mi dítě usne (teda kromě flákání se na netu), bych mohla klidně být i Lady NeverWinter. ;)

A kdo chce o mně vědět ještě víc, už nějakou dobu používám komentáře pod svou autorskou stránkou jako něco na způsob literárního Twitteru. Pokud vás zajímá depresivní skřehot z chvil literárních záseků a občasné písmácko-prozaické postřehy, enjoy.
Na Písmáku od30.03.2010 21:08:50
Poslední přihlášení21.10.2014 17:52:11
Členství v klubechErotika v poezii, poezie v erotice,
Funkce na Písmáku
Věk38 jar
Statistika Publikovaných děl: 43
Obdržených tipů: 211
Obdržených výběrů: 0
Napsaných kritik: 545

Sbírky

DatumNázevKategoriePřečtenoTip
02.12.2010Motýlí ženaPovídky16560
22.11.2011Písmácká oznámení a diskuseLiterární diskuse16650

Díla

DatumNázevKategoriePřečtenoKritikTip
13.06.2010Hrabě nebo hrábě? (pocta Barbaře Cartland)Miniatury prozaické227566
01.09.2010AvalonPovídky135685
18.09.2010HostelPovídky16661110
02.11.2010Hon na tygraPovídky151552
25.11.2010Sušení jezuitéÚvahy123086
02.12.2010DevětačtyřicetPovídky28892211
13.01.2011YggdrasilPovídky134697
27.01.2011NicolPovídky116193
21.03.2011HrdinaPovídky123865
06.06.2011Hrdina (dramatizace)Dramata, scénáře113322
07.07.2011Ráno a noc na druhé polokouliPovídky1237128
01.08.2011NoirPovídky3122188
22.09.2011Věž a studnaPovídky1371230
18.10.2011Dudlíčkové bluesPovídky104893



Názory čtenářů

|< <
> >|

20.10.2011 17:34:04dát kritice tipLady de Winter
20/10/11 Po dočtení Cesty na jih mám pocit, že se Ajvazovi podařilo vtělit do podoby tlustého románu něco, co sama důvěrně znám. Moment filosoficko-mystické opilosti, která občas člověka přepadne, zvlášť v momentě, kdy je i fyzicky intoxikován, a donutí ho přeštípnout se v pase, hlavou do umyvadla, s otevřenými ústy. Celé tělo se svraští do křeče, otevřená prázdná ústa strašně touží vypustit do světa ten nejniternější obsah fantazie, analytické mysli nebo střev, ale protože je to obsah jen tušený a ne skutečný, nevyjde z úst zvracejícího autora vůbec nic. Tisíce vrstvených vyprávění mi, osobně vzato, připomínají ruiny mayských pyramid rostoucí z platforem na dalších platformách a které, stejně jako Ajvazovo vyprávění emanuje z moře, vyrůstají z chaosu tropického pralesa. Literárně-gastrointestinální horečka nepřinese nic, protože tak obrovská "síť", jak to Ajvaz nazývá, a která navíc z prázdnoty vystupuje a zase se do ní vrací, nedokáže ve své chaotické nesmírnosti projít něčím tak maličkým, jako jsou jediná individuální lidská ústa, ať už ji pohánějí jak chce silné porodní stahy. Ajvaz však na rozdíl od zvracejícího autora, který touží vydávit své dílo najednou a celé, pohodlně sedí kdesi v imaginární řecké kavárně s mosazným džbánkem plným vína a nechává příběh, ať se pomalu zrodí sám, ať zkondenzuje z mořské vody, zase se vypaří a zanechá po sobě jen krystalickou strukturu jedné ze svých částí, soli prosycené vůní pobřežních tavern. A je zvláštní, že ta sůl má dávivé účinky - člověk jen cítí, jak po jejím požití začíná sám zvracet příběhy v prudkých kontrakcích. A kdyby se mu jen podařilo zmírnit stahy natolik, aby příběh mohl začít pomalu odtékat sám, dokázal by napsat možná dílo alespoň z poloviny tak famózní, jako Ajvaz.

Jinými slovy, ta kniha neměla chybu! :)
19.10.2011 13:56:25dát kritice tipLady de Winter
Jazyk zatím tvořím za pochodu a poladím ho až bude dílo hotové a budu už přesně vědět, kam chci trefovat. Zatím tam hlavně sázím různé dobové výrazy a spoustu germanismů. Je to ich forma, takže vypravěč musí rozhodně mluvit upraveným jazykem, a u postav, zvlášť např. u místního opilce, se to snažím vyladit ještě víc. Ale na druhou stranu, neimituju žádnou "archaičtinu" - jako čtenáře mě to vždycky příšerně štvalo, tak to ani nebudu dělat jako autor.
18.10.2011 22:22:39dát kritice tipreka
redaktor prózy
Historická fantasy? Ty jsou těžké. Imituješ tehdejší jazyk? Ve vypravěči nebo i v promluvách postav?
18.10.2011 20:58:02dát kritice tipLady de Winter
Odehrává se ve fiktivním německém renesančním předreformačním městě: služka místního lékaře se dostane do velkého průšvihu a doktor toho využije k tomu, aby ji zatáhl do pokusů s magickými rituály, které podniká. Takové řekla bych historické fantasy - trocha akce, trocha renesanční esoteriky, trocha katolicismu, sem tam nějaké to nadpřirozeno. ;)
18.10.2011 20:40:55dát kritice tipreka
redaktor prózy
Lady, Cesta na jih je jedna z mála knih, které jsem od Ajvaze nečetl, takže nevím, jak k té inspiraci došlo... ale jsem rád, že došlo. Naposled, když jsem byl v Čechách, jsem uvažoval o koupi, ale je to tlustá kniha, a u těch jsem s koupí nerozhodný, pač když jich je víc, tak se blbě převážej.

O čem je tvůj román?
18.10.2011 14:59:33dát kritice tipLady de Winter
18/10/11 Vzpomínám si na motiv z jedné pratchettovky, kde geniální literární nápad omylem zabloudí do mozkových závitů (nebo ganglií nebo kýho výra) ubohé mouchy, která vůbec neví, co si s ním počít, a dva dny jí z toho bolí hlavička.

Tak nějak jsem si připadala, když se mi asi před dvěma lety usídlilo v mentálním skladišti literárního materiálu téma, které by se rozhodně hodilo pro důstojnou postavu české literatury dvacátého století, jako třeba Milan Kundera nebo Eva Kantůrková, ale já pro ně nemám ani zkušenosti, ani vzdělání - a hlavně věk. Jak se to tak stane, že se o generaci starší téma uhnízdí v hlavě čerstvé třicátnice, pro kterou jsou německá okupace i bolševické zrůdnosti pochmurným reliktem zaplaťPámbů zaniklé minulosti a které bylo v době sametové revoluce osm let?

Na druhou stranu, co má člověk dělat, když téma dloube, doráží a provokuje, sedí v hlavě jako klubíčko příze a přímo nastrkuje konec šňůrky člověku mezi prsty? Ještě štěstí, že máme v téhle republice Michala Ajvaze, protože kdybych si dneska nečetla v tramvaji Cestu na jih (děkuji rekovi za inspiraci k zapůjčení téhle knihy a jako výraz vděčnosti přikládám avízo), vůbec by mě nenapadlo, že se to dá celé zpracovat i jako povídka o románu, který nikdy nenapíšu.

Jsem upřímně vděčná osudu, že žiju v jedenadvacátém století a ne třeba v devatenáctém, kdy bych byla povinná vyrobit ze svého tématu něco na způsob Eliotové Middlemarche. Ne že by to nebyla dobrá kniha a ne že by to tomu tématu perfektně nesedlo - ale na to já prostě nemám trpělivost. Dobrořečme uspěchané a povrchní narcistní době, která umožňuje spisovateli odfláknout práci! :D
13.10.2011 11:55:59dát kritice tipLady de Winter
(dobrý literární Twitter, tahle moje autorská stránka)
13.10.2011 11:55:44dát kritice tipLady de Winter
13/10/11 Osmdesátá třetí strana a konečně u meritu věci. Ano, je něco uspokojivého na myšlence, že celé dílo míří někam ke sto padesáti stránkám, to už je přece opravdický román, ne? Ale je něco velmi neuspokojivého na představě, že to nejspíš jen znamená, že to budu muset razantně proškrtat.
22.09.2011 15:37:22dát kritice tipLady de Winter
22/9/11 Když už jsem na tom veledíle nechala celý jeden den v Národní knihovně s nosem v knihách, aby seděly všechny reálie, už to fakt budu muset zvládnout dopsat. Ne že by den strávený nad dobovými příručkami renesančního mága byl sám o sobě nezajímavý, ale stejně.
23.08.2011 21:35:01dát kritice tipLady de Winter
23/8/11 Ta tvůrčí pauza mi prospěla, mám pocit, že jsem se zase někam posunula. Hlavně zpátky od přílišné vyumělkovanosti a promýšlení každé kraviny ke spontánnosti. Tak doufám, že se to na románu aspoň trochu ukáže.

Ach jo. Stejně si to tu nikdo nepřečte. Už teď to má sedmašedesát normo.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.