Písmák Touho po dešti
touho po dešti
spletená v sametu zelených proutků
chtěla bych zasadit dlaň zjizvenou
jako miska z bílého mramoru
Královna
Jsem královna žebráku
a sítě upletli mi z vlasů
zacinkám závěsy z korálků
pak si proklínejte krásu,
Na smrt a na život
Rty ještě od medu
v zubech už kazy
mandlové svítání
přikrývá kraj.
To nic
To nic
copak by se stalo
jen vítr přeběh po poli
a zničil co se dalo
Legenda o modlitbě
Nauč mne milovat
bez slz a bez strachu
Tobě chci žalovat,
že při tvoření bořils
Prameny
Je mi trošku zima
z toho, že žiju
dusno z jistoty,
že dýchám
Pohádka
Povím Ti pohádku, o malém děvčátku
loukou běželo, snad mělo dlouhé vlasy
hrajíc si s motýly, myslelo na chvíli
že může létat, když soumrak slunce hasí.
Ztracená?
přesto
Tisknu víčka zanícená světem
pálí úsměvem
mlčí pčed dlaněmi
Kruh
Bloudíme v kruhu
a neustále se divíme,
že cíl je pořád stejně daleko.
Jak se vymanit.
Dveře
Bělostné průčelí, ve stínu
kované mříže
vzdávám se, nehraju hrdinu
nechte si kříže
Divadlo
Okýnkem mansardy
kterou objala bída
pyšní se kokardy
planých nadějí
Umíráme?
Jak jsi krásná
v závěji vzpurných vzlyků
sestřičko
beze slov číháš na úsvitu
Masky z papíru
Lucerny už září síní
masky. Lidé. Pojďte dál
zpěv a smích se spolu klíní
tak se těšte, začne bál.
Slova, která bolí
Slova, která bolí
když je křičíš za úsvitu
zapletená do soukolí
viny, studu, stovky břitů.
LÍSTEK
Koleje přeběhnou
skrzevo mřížoví
omlácených pražců
jedou dál
DO TICHA
Do ticha
maluji girlandy vzpomínek
na stěně utkvěl dotyk dlaně
toužím rozhodit hrst semínek
Sad
Sad plný jabloní
jež jablka nenesou
sad, kde květy nevoní
neb je červi nesnesou.
PODZIME
Na jaře skrýváš se
v obálce žlutého listí
holými větvemi hrozíš
k svátku mi mraky vozíš
Javory
Milníky pocitů
zas jednou bez citu
šumí v korunách
vypráví o něze, kterou nepoznali
Obraz
Znám obrazy ve zlatém rámu
které se okouzlit pýchou snaží
sytostí barev, smělých tahů
ty však jen nakrátko srdce váží.
Křišťálem
Z pavučin vlákýnka samoty
připíjí ze sladkých pohárů
trpký doušek a hořkost temnoty
s úsměvem chytí mne do spárů.
Šeptej
Šeptej si s vlnami
když o útes se tříští
snad se stanou branami
kde začne život příští.
Je mi...
Je mi
zima z těch prázdných oken
jež výsměšně do noci žhnou
nikdo a nic není lékem
Slova
Chtěla bych tolik říci světu
však jazyk mám slovy svázaný
příliš barev škodí květu
až zbyde jen lístek odraný.
Vteřiny
Kruh dlaní spojených v naději
kolo štěstí před vraty hřbitova
kam jen se sny bláhové podějí
už chystá se sekera katova.
Tři oříšky pro Popelku
První rozlouskne v chvějící se dlani
do prachu vyklouzne šat barvy předjaří
kolem ramen šál podoben rose ranní
dotyk hedvábí sivé oči rozzáří.
Kamenník
Ve vadnoucím závoji šeříků
andělská křídla zlomená žalem
hrdlo svírá marnost výkřiku
žití je studna pokrytá kalem.
Dokud se zpívá
Dokud se zpívá
má víčka sevřená hladí svit
a sluncem zprůsvitnějí dlaně
struny kytar nechají mne snít
Lorelei
Tak zpívej Lorelei
ve větru zpěněných kadeří
vzlykavýn altem bolesti
sekera do špalku udeří
Marně
Cáry rozervaných úsměvů
Na líci černého slunce
Poztrácené klíče rozcestí
Na marách vadnou věnce.
Legenda o bláznu
Přišel, jako by se vrátil
jen větrem dal se vést
to když déšť zrovna zlatil
spící keře podél cest.
oběť
U zavřených bran kostela
skrčené stíny lvů
naděje v očích
a prosba nesmělá
Bláhová
Tak bláhová
na oltář nadějí
kladeš své srdce
sotva začalo kvést.
A anděl mlčel
Na pustém náměstí
u trosek kašny
stojí mlčky, bez nářku.
Tvář tichou bolestí
Maybe I can fly
Možná dokážu létat
vířit křídly jestřábů
úzkost za sebou nechat
přetnout smyčky provazů
Najáda
Jsi bleskem v černém moři
tyrkysově zářícím
tvé tělo touhou hoří
k srázům bíle pěnícím
Apel plac
Lhostejné polibky deště
dopadly
na pole ostnatého drátu.
Na stíny pokryté cestě
PÍSMÁČÍÍÍ FOTKÝÝÝ
Na poslední sraz se mi konečně podařilo vzít foťák (i s filmem)a tak jsem se pokusila tuto nezapomenutelnou událost zachovat pro příští generace.
Takže pokud chcete vidět pár Písmáckých Poděsů, mrkněte se na galerii.
Většinu fotek jsem spáchala já a jelikož jsem prachmizerný fotograf, je jejich umělecká hodnota hluboce mínusová. To aby (se) někdo nelek
Stíny
V krůpějích svěžích ran
v něžném laskání paprsků
hnijící stíny černých vran
hebká bělost náprstků
Pláčeš?
Tvář ukryla jsi
v rozechvělé dlani
už nezpívají klasy
nechala jsi psaní.
Temno
Pohasly oči hvězd
básník odhodil pero
vyschly už slzy měst
a vládcem je Nero.
POUŠŤ
Pomníky starých králů
zaváté věkem
vzpomínky svatých chrámů
na slávu
Touha
Touha jež drásá nadějí
jež led v oheň promění
jež zanechá tě v závěji,
když slzy chladem kamení.
LES
Ševel lístků, poduška mechu
mlhavé stíny obrů z pohádek
lehounký závan jarního dechu
koberec lišejníku na zádech
PŘÁNÍ
PŘÁNÍ
Chtěla bych být ptákem
a vyletět nad mraky
chtěla bych být světlem
Terezín
Terezín
Vejdeš
Hradba stínů sevře tě do kleští
dech roztrhaný na cáry zvolna doznívá
Chybí mi...
Chybí mi.
Chybí mi křik racků nad mořem
i žádostivé dálky
chybí mi vůně linoucí se kouřem
Pokoj
Pokoj
Je tichý, nic neruší jeho snění
obklopen vatou šesti stěn
na prádelníku vzkaz osudného znění
Motlitba roků 1989 - 99
Motlitba roků 1989 - 99
Tiché plamínky svíček
plaše mihotají tmou
takovou - Sametovou
Zetlela
Lehounký závan vlasů
měkký dotek popela
obdivovali její krásu
a nyní - zetlela.
Spravedlnost?
Spravedlnost.
Stojí velmi vzpřímeně. Jeho souměrná tvář je naprosto klidná.
Z dálky to vypadá, jako by se o ten strom jen opíral a vyhlížel nás za ohbím cesty.
Moře
Moře
Ty nádherná země zázraků,
ostrove zelené modři,
křičící hřbitove nesčetných vraků,
Není drak jako drak
NENÍ DRAK JAKO DRAK
aneb
SMUTNÝ OSUD DRÁČKA BAHENNÍHO
Díky nevyhnutelné mutaci způsobené předčítáním krvavých pohádek těžko najdete dítě, které by si pod pojmem drak představilo něco jiného, než krvežíznivou obludu chrlící proudy ohně a divoce koulící očima.
Poslední západ slunce
Poslední západ slunce
Tiše vstoupím do bíle natřeného pokoje. Chtěl jsi svůj ortel slyšet ode mne a ne od nějakého doktora. Ale co ti mám říct. A hlavně,jak ti to mám říct.
......JEŠTĚ NEKONČÍ
I ptáci už přestali zpívat a cikády cvrlikat, jen lístky stromů tiše šumí ve větru. V lese panuje ticho, ticho před bouří. Nepříliš pohodlně se krčím ve větvích košatého dubu a napínám uši, abych postřehla i ten sebetišší zvuk. Žádný se však neozývá, lidé zřejmě čekají na západ slunce a zaútočí až pod rouškou tmy.
Obyčejná žena
Obyčejná žena
Její život plyne v tichu
unavených očí.
Zašívaná víra, halenka z bazaru