Písmák O kráse
Slunce smeká klobouk pod
sčesanými vlasy,
peřeje tvých křivek
moje srdce spasí.
Z hnoje do boje
Počítám na prstech,
jinak to neumím,
bavím se svým vlastním
znuděným vědomím.
Prostá
Pořádná porce deště,
po které řveme "ještě. ",
pořádná dávka sazí
a my v černotě nazí.
Temný skutek
Satan si na prsou hřeje
knihu mokrou od peřeje,
knihu plnou tmavých sazí,
z toho děje velmi mrazí.
Hare
V základním hnutí
tisíce chutí,
jen medvěd v lese
a v hlavě pnutí.
Myšlenka
Kde jsou moje staré síly,
kterých byly plné žíly.
Kde jsou dny, co nehasnou.
Každou noc mám bezesnou.
Opice v kapse
Co mě žene dál.
Proč mě chválí král.
Vyprodávám koncerty,
lidí plný sál.
Klid
Promrhám čas,
který mi byl dán,
rád jsem, když jsme spolu,
raději jsem sám.
Mír
Ve svitu slunce
hlavu si lámu,
nevidím obraz,
jen zbytky rámu.
Nemám páru
Když slunce zapadá
a není už kam jít,
alkohol na prsou hřeje
a přetrhává nit.
Strach z neznáma
Proudí žilou rudá krev,
tak, jak míza kůrou dřev,
proudí, čeká, lituje
každého, kdo miluje.
Ztráta
Kolik si myslíš
že bys měl ujít.
Kolik svých peněz
chceš bokem ulít.
Slzy, sladké slzy
Nahoru, dolů,
jak stádo volů,
dopředu, zpátky,
ven ze zahrádky.
Blízko ke smyslu
Roztažené smysly,
mravenec v mé mysli,
když už kašleš na ostatní,
klidně si dál sysli.
Peří
Musím se přiklonit
na správnou stranu,
dnes zase ulehnu,
zítra zas vstanu.
Náhoda
Náhoda je tygt v triku
vytáhneme z řeky štiku
podívám se pochmurně
na náhrobek na urně.
Svět se točí
Dobré zprávy,
stébla trávy,
řekni mi, že
jsem ten pravý.
Složité výpočty
Jen se trochu kouknu,
hezkou holku zbouchnu,
hladím její paže,
oheň jsem v ní zažeh.
Křik
Šarlatoví muži
oblečení v kůži
odkrývají tajemství
co se skrývá v růži.
Dětská poezie
Tak už zase
plavu v mase
těl a hříchů
ztrácím pýchu.
Olejomalba
Dýchám vzduch
nervů vzruch
intelekt v háji
nervy mi hrají.
Řešení
Všechny problémy, které vnímáme, jsou jen zrcadlením našich vlastních omylů.
Tendence být lepším
Vítejte v mém světě,kde není nikdy ničeho dost ani málo, kde barvami hýří každá věc, která vám přijde do cesty. Podotýkám, že né každý v té zemi mého nitra může být šťastný, mnohdy jsou věci źaměřeny více na výkon než kvalitu a krásu, přesto čepýřím peří nad výsledky, jichž jsem doposud dosáhl. Každý z nás má v duši bod, za který nelze pokračovat, tím bodem budiž blok, který si s sebou neseme z dřívějška, a, jako každá jiná věc, se dá vyřešit. Pakliže-li ji patřičně vyřešíme, sama zmizí i s problémem, kterého se drží a na němž lpí.
O vznešenosti
Laskomina v rostlé růži
plameny hry na tvé kůži
ignorance vlčích smeček
hrstka čárek hrstka teček
Tak, jako dřív
Možná už tušíte
možná už víte
že život nejlepší
prožije dítě.
Praopice
Nerozpoznám nikdy více, co
chtěla by moje praopice.
Nenáležím davu jen, co
zdá se mu tak živý sen.
Srdce bol
Tamtamy buší,
plameny v buši,
zavírám oči a
nastražím uši.
Svoboda od sebe samého
Přicházejí verše,
odcházejí spolu,
život je jak na houpačce
nahoru a dolů.
Plenér
Když otevírám oči
v zármutku nad světem,
nic nejeví se správné.
Co předáme dětem.
Výkřik do lesa
Základní pravidlo života je
nestát druhým v cestě,
operovat svůj život
na vesnici či v městě.
Čas
Negativita padne
ve dvanáct hodin za dne,
špatné se rozpustí,
náruč tvou nepustím.
Teplej bonz
Zlato, stříbro, měď a bronz,
čekal na mě teplej bonz,
bonzáka, jenž krade,
hodně, všechno, všade.
Samá slova
Když svíčka dohořívá
v pupku mého těla,
mohla bys mi jednou říci
co bys ještě chtěla.
Starý dobrý nesmysl
Potýkám se slovů tokem,
střílím stříbrem, někdy brokem,
tuhnu pod peřinou listí,
jak mnozí z vás brzy zjistí.
Zeptej se čísel
Pronikavá píseň
snáší se k mým uším, když
do zárubní kopu
a do polštáře buším.
Píseň po větru
Takové ruce,
které tleskají,
lidé nevlastní
ani nemají.
S větrem o závod
Květy kvetou,
zima zebe,
myslím na nás,
mě a tebe.
Mezi peklem a nebem
Protahuji svaly,
cítím padat slzy,
tak jako my všichni
budeme tam brzy.
Kouř
Opatruji slitky
blyštícího kovu,
opakuji chyby
ještě víc, než mohu.
Argument
Když létám vysoko
nad historií mraků,
opatruji své stádo
šílenců a draků.
Hřích
Když lidé lezou po čtyřech
a nad obzorem ptáci letí,
chovám se jako živočich
co k obědu si dává smetí.
Mezi květy
Základ všeho bytí,
myšlení a čití,
základ mezi světy,
na palouku květy.
Půlvečerní romance
Smradem a tichem
prodírám se ke králi,
patetičtí lháři
skončí dřív, než začali.
Ze sna
Moře z kamene,
jazyk plamene,
podhorská cesta,
děravá vesta.
Existenční krize
To máš z toho,
že děláš neplechu,
ujel jsi na ledě
a skončil na plechu.
Ve vodě
Zpívám ptákům, kteří letí
za obzor,
píseň, která
nemá konce.
Sníh a vítr
Vyju na Měsíc, když tu náhle
projede kolem dvoukoní spřáhlé,
utíkám lesem, jak mohl bych tu být,
nemám nic z toho, že chci mít jen klid.
Bůh z ničeho nic
Odpočívám na kanapi,
lepší, než stát pod okapy,
z kterých voda teče
na rezivé meče.
Zubatá
Až si pro mě
přijde tahle mrcha,
nebude stačit židle
ani sprcha.
Cash
Pejorativ z omáčky,
inhalace za kačky,
směrem vlevo, směrem vpravo
s rychlostí do zatáčky.
Jako ta svíce
Tak ještě doufáš
v lepší zítřky,
tok peněz
a sex zdarma.
Kritický dopad
Tak jako ve snu
obíhám naši planetu,
krev ze mně stříká
a bolest nezná hranic.
Můra
Když večer usínám
a den se konci chýlí,
myslím na květ na louce,
myslím na motýly.
Pozor na něj, vážení
Regrese světla svitu
monetární mánie
ta jednou bez zenitu
všechny nás tu přežije.
Cesta
Oblíbené téma
pluje vlahou nocí,
bez dechu a strachu,
trochu bez pomoci.
Rozmary počasí
Pod pokličkou sněhu
až na druhém břehu
přeji si jen slunce svit
abych už měl se vším klid.
Odshora dolů
Připraven na další misi
jako blázen na remisi,
jako kytka v truhlíku,
jak piškoty na mlíku.
Deziluze
Pročechrávám pera
tak jako ve snu
počítám i dny
po kterých zesnu.
Skutek
Další hyena si
zaslouží slávu,
upeču bochník a
připravím kávu
Vázán dobou
Kdo ruku mi podá
na sklonku doby.
Kdo bude kopat
na louce hroby.
Vylízaný talíř
Tak zase po obědě
dávám smysl ve vědě,
v realitě pláču,
roztáčím svou káču.
Špína za nehty
Tak jako rybář
loďku svou vedu
tak jako káva
se lžičkou medu
Tajná píseň
Podivná píseň
oheň se zháší
kořeny stromů
slavíci plaší
Záhada zavřených dveří
Posílám dále
myšlenky malé
posílám kupředu
to, co dál nesvedu.
Osud zítřka
Když přilétá na křídlech noci,
bez pozvání, bez pomoci,
když kýve na mě veškerý svůj žal
a já si přeji býti trochu dál,
Skrytá vášeň
Od bodu k bodu
pijeme vodu,
od keře ke keři
čekáme příměří.
Umění jako trest
Proč spílám nočním ptákům,
že mají na mě chuť.
Proč spílám šedým mrakům,
že padá z nich jen rtuť.
Průlet křovím
Zase jednou nálada
krystalicky vypadá,
jednoduchý rým,
tohle dávno vím.
Svoboda 2.0
Až si uvědomíš, že
poslední lahev je dopita
a je čas jít domů,
budeš se snažit
Nitro
Základní služba
lidské společnosti
spočívá v pečlivé
analýze vnitřních pochodů.
Vice versa
Kolikrát za život ještě
budeš v posteli koukat do tmy.
Kolikrát tě ještě zradí zdraví
na cestě k cíli.
Až slunce vysvitne
Na kdy si připravuješ
svoji mysl, aby šla do světa.
Omyl je na místě, ale
stěhujeme národy.
Vítr v korunách
Půlnoční úplněk svítí
na kmeny stromů,
cesta je jasná, ale
není na ni vidět.
Úroveň 2
Možná se ptáte,
pokolikráte
mířím k vám slovy,
ženatí, vdovy,
Zpola vypitá láhev vodky
Už zase nám svíta, zas trochu víc víme,
o prachách a o sexu vědomě sníme,
procházka městem a výsměch za zády,
od těch, co mohli tě mít rochu rádi.
Základní kameny
Už zase škrábeš se v uchu,
mrskáš sebou, jak ryba na suchu,
jak pár volů, který nemá dosti sil,
snad jenom tu, kterou bys navždy pokořil,
Rána z milosti
Když padá strop
na nevinné,
víří se prach a
není na krok vidět.
Po setmění
Slunce za obzorem zívá,
tma se šíří jako divá,
hvězdy planou nad námi,
jak v Africe banány.
Mezi kapkami deště
Večer se blíží a
oči se klíží,
myšlenky stárnou,
mám vůli marnou.
Zase ta zima
Pojďme všichni vítat zimu,
plískanice, sníh a rýmu,
pojďme všichni, jak jen můžem,
vločka sněhu, zmrzlá kůže.
Nákaza
Když prší, trpím
touhou po přijetí
davem bezdomovců a
davem plným dětí.
Pochod asi vpřed
Když přinášíme oběti
na sklonku dějin,
připadáme si malí
v kontrastu světa,
Spící poklad
Když nalézám se na závětrné straně
a blechy s liškami šly dávno spát,
já svolávám na rej všechny saně,
a sám si nedám říct než nadvakrát.
Marmeláda
Když na sklonku dějin stojím,
vcelku obtěžkán jen chvojím,
připadám si, jako vždycky,
kysele a platonicky
Rakev budoucnosti
Přináší světlo pro tento den
co se vkrádá do duší nemocných
past je nastražena a
voda na maso už se vaří.
Hlavou napřed
Možná se s tím potýkáš i ty
po dlouhém dni zvolna opitý
přicházíš před dveře svého domu
doprovázen burácením hromů.
Úpon
Když vztahují se ruce v ruku boží
a na kytaru chtěl bych hráti rád
tehdy šém doúst mi lidé vloží
a božskou komedii začnu hrát.
Setmělá ulice
Procházím se setmělým parkem
nevím, co hledám, snad
ztracený čas,
objevuji nová zákoutí, ale
Anděl s jointem
V pokoji je tma. Jen na parapetu skomírá vonná svíčka a její prskání ohlašuje, že již brzy přijde ráno. Ráno. To mlhavé období mezi nocí a dnem, kdy všechna zvířata vylézají z nor a doupat, aby se pustila do honu za potravou.
Čirý text o bytí a nebytí
Materie pokračuje v odhalování souvislostí mezi myšlenkovým a reálným světem. Při troše štěstí si budeme jednou moct říct do očí, co si jeden o druhém vlastně myslíme. Neberte mě za slovo, každý z nás má představu, jak žít optimálně svůj život. Přesto, ač se to zdá neuvěřitelné, mnozí skomírají na hranici bytí a nebytí ve skromných materiálních podmínkách, existujíc od dávky k dávce.
Svobodná vůle
Ty, kdož přicházíš nově na tento svět
přijmi pravidla, která vládnou lidem,
usměj se, protože úsměv nestojí nic
a pomůže nejlépe.
Změna, která přichází
Čas teče jako písek v hodinách,
byli jsme všude, a přitom jsme
zatím ani nevyšli z místa.
Cesta může být rovná, stejně tak, jako
Základní kameny
Už jsi někdy měl ten pocit,
že vše je v klidu, ale
svět se točí
kolem tvých myšlenek.
Šnicl
Padáme oblakům vstříc,
nepochybně spojeni v jedno,
utíkáme z reality, z níž
není úniku.
Pojď ven
V klášteře nekončících myšlenek
spřádám nit textu, který
obohatí slovník a snad
zahřeje duši.
Písmo svaté
Prodělávám s každým obchodem
ulice se linou do neznáma
hromadí se tu odpad a v něm krysy
a tak daleko zbývá do rána.
Splav myšlenek
Pokoutní umělec zas jednou zpívá,
jak sedlák na poli, jak Bára divá,
zpívá všem o světu, jejž jen on zná,
pach ranních růží a tma černotná.
Umíš se soustředit?
Tanec v lese
chycen běsem
hoří pole
jel jsem kolem.
Přijď s nápadem
Otevírat oči už nestačí,
máme každý své informace.
Spojit své síly a
přijít každý se svými nápady.
Paranoia
Když utíkáš k lesu,
chceš políbit ducha přírody,
voláš, ale nikdo ti neodpovídá,
to hasne jedna z nadějí.
Nelement
Projekce mysli do vlastní duše
pokořím dnešek, směji se suše,
film pro tři diváky, pozlátko ceny,
opice z tvrdého a z tvrdé měny.
Základy bytí
Vzpomínáš. Už je to rok,
a já směnil sliby za nárok.
Nárok, co pyšní celou mou duši
a stavy na mozku zas něco tuší.
Hrob u cesty
Počítám kroky, počítám míle,
vědět kam dorazím vítal bych mile,
počítám hodiny a měsíc za dnem,
na konci století v náruč si padnem.
Bariéra
Když klesají víčka
pod rouškou noci
zem je mi lehká
i bez pomoci.
Lízáním
Proč ptám se boha,
za kolik mi koupí mobil.
Je to stejné, jako
močit na hrob prezidenta.
Postoj
V dáli vidím rozvodněnou řeku,
dávno již není vidět břehu,
tak, jako vrabec na útěku,
očekávám od života něhu.
Dálnice
Stalo se vám taky někdy,
to co mi se stalo.
Mám zde mluvit mnoha slovy
nebo stačí málo.
Blá bol
Zapomenutý kraj nedá mi spát. Možná je to tím, že z něj sám pocházím, možná tím, že je tak často notovaný ve zprávách. Cítím se tady doma, lidé jsou pokorní a mírumilovní, jen někteří ukazují drápky, jako by chtěli ukázat svoji sílu. V tom kraji se neválčí, politici jsou zde slušní a ochotní, možná si říkáte, že jse o utopii.
Hadí mládě
Kus cesty lesem
hádě si nesem,
chtělo by létat,
tvořit a vzkvétat.
Praxe
Kočka tygru nepřeje
naskočit do peřeje.
Krtek myši nadává,
realitu nedává.
Socka
Až dostojíme ve frontě na sociální dávky,
půjdeme do lesa hledat zimní lysohlávky.
A až zase budem hledat, kde nám dají nejvíce,
prozradí nás doširoka rozšířené zornice.
A co dál?
Vstávat o půl deváté
oči hnisem zaváté
potom spěch na místní trať
zpoždění je jako zkrat.
Labutí píseň
Když oharky z krbu
vystřelují své jiskry,
podléhám pocitu, že
existence je opravdu jen
Uvnitř a venku
Zas ta moje chorá mysl,
zas se snaží dávat smysl.
Podstupuji chápání
po večerním chrápání.
Komplikace
Poezie prostopášná,
avšak ne až tolik strašná,
očekávám odvetu
za výboje ve světu.
Květy pouště
Za necelými rybníky
jeřeka a na ní parníky,
vkus je pro každého jiný
a proud řeky sladce líný.
Jako houby v lese
Rosteme, padáme,
květy své skládáme
vyšším bytostem,
krásnem a skvostem.
Chuť tvé lásky
Zase jsem se prošel
kolem svého koše
přiznávám se bez nucení
nad ten koš ničeho není.
Hrubá láska
Procházím parkem
za světla Měsíce
nic na mě nečeká
ani já na nic.
Až na Měsíc!
Stoupám, krev ve mně vře,
najednou někdo klepe na dveře.
Politika, co z boje neutíká
zvolila si moje milá za nápadníka.
Vidíte ten oheň?
Z lásky pletu pásky,
z nudy jdu zpět tudy,
kněží jsou svěží
a mi vládnou pudy.
Téma pro večerní tanec
Když uléháme jeden k druhému,
již ne sami v sobě, nýbrž v sounáležitosti
našich existencí,
chce se mi smát a tančit za svitu měsíce.
Problémy s X
Tak jako potůček v lese bublá,
tak se mi v ruce objeví kudla.
Ten nástroj bodný či sečný bych rád
někomu zapíchnul přímo do zad.
Miniatura
Dobrodruhu, přijď na řeč,
nebude to žádná křeč.
Prý, že jsem byl chlapec milý,
nyní v sobě hledám síly.
Moře
Dusím se smíchem, když vidím
mrtvé ryby plavat po hladině řeky,
loďka ve vodě mezi těmi mrtvolami,
splývá s proudem dál, daleko k moři.
Volání o pomoc
Před napadnutím jarního sněhu
vzýváme démony o pomoc.
Za jejich pomocí budujeme nové světy,
překračujeme zlo mílovým krokem,
Zanechán o samotě
Když střípky jarního slunce rozzáří rosu na listech trávy,
mám potřebu se projít vlahou trávou a mechem a
přijmout všechny starosti, které má chůze vpřed nese.
Málokdy se zamyslím tak, jako teď, a přesto vnímám
Vůl jak anděl
Synonymum slova prosím, prosím již ne znovu,
popsané zápěstí z liščí boudy,
supervize prezidenta ve tmě na nároží,
ten bod nezůstává ohrožen, jen v létě.
Podél zdi
Až se setkáme
na břehu jezera,
už nebude tady a teď,
nebude kosmická harmonie,
Základní rozdíl mezi lidmi
Utíkám do nebezpečných dálin, aby se můj duch spojil s druhý.
Odcházím, abych zanechal své šlépěje v písku někde jinde.
Kolísám mezi dvěma póly, tím teplým a vřelých a tím chladným a necitlivým.
Nedávám emocím šanci, protože chtějí za mně křičet do tmy.
Citát 004
Nemysli na to, co špatného jsi udělal, ale na to, co dobrého uděláš.
Kalibr
Ponechán osudu pod opuštěnou skálou,
píšu si do notýsku, jaký byl den.
Krvavý smích okolojdoucích,
vyzývavé šaty i poněkud
Zkusmo letmo
U vytržení všech věcí živých
stojíme jako sloupy vysokého vedení,
čekáme na přílet prvních
jarních čápů.
Na co lidé dojíždějí
Koncentrace plamenných myšlenek
navěky utopených v mysli
tam, kam se odváží jen blázni
nebo kněží nové civilizace.
Corpus Delictii
Zvuk smrtonosné písně
překračuje obzor míst,
kde můžeme být všichni
sami se sebou.
Letargie vnímavého ptáka
Už půlnoc odbila,
já stále ležím v knihách,
vnímám, co vnímat smím jen já,
očima, ušima, myslí.
Komerční hovado
Slunce rty šeptají do hor,
aby spáči mohli spát a nevědět,
je to úděl několika bystrých
provádět slepé na toulkách po zemi.
Realizace 21
Prsty v tůni,
nezapomínej,
krystal v dlani,
prasomyší rej.
Poblíž
Přijď ka mně, tuláku,
slétni k nám z oblaků,
napij se vody
do nepohody.
Zvěrokruh
Oblíbené části,
promazané pasti
svět, co smysl hledá,
nad rozumem věda.
Acylpyrin
Ve hloubi duše
táži se suše,
zdali mám srach
co bude prach.
Televize vlastního bytí
Proč tento stav.
Proč, když jsem zdráv.
Proč tyto slzy,
co v mozku mrzí.
Pax Bohemicum
Zjara jaro zdá se,
když opomíjím květiny
narostlé do cárů větví,
tak i já odpočívám
Slzy krásy
Nemůžu umřít už
kvůli svým blízkým,
nemůžu podlehnout
pudům tak nízkým,
Pro mě si nepřijdou
Skála v skrytu duše
ožívá plesem, když
nájezdníci z hor
zkoušejí na mě své šípy.
Trysk
Pandemie smrti
trhá hlavy saním
jen my dva na cestě
obtěžkáni zbraní.
Konkurz na dravce
Otevřené oči
spadají do hlubin
krystalické nádhery.
Bombardují
Memento mori
Nalezněme v sobě duši, která přetrvává tisíciletí a nemění svůj tvar podle nositele, nýbrž zůstává bez tvaru hluboko v nás. Dostaňme se alespoň na chvíli na ten vrcholový okamžik, kdy myšlení není nezbytně nutné a život je věčný právě ve svém okamžiku přítomnosti. Ať už bůh, nebo kosmické ego, nechme okolí přetvářet se samo za účelem silnější populace, vyjma několika jedinců, kteří dokáží pokušení existence vzdorovat. Až pochopí i ten poslední z nás, že není důležitější záležitost, než spravovat svou i cizí existenci, není třeba honba za důkazy postavení a prestiže, dostaneme se do stavu, kdy bytosti splývají v existenčním vakuu dokonale přizpůsobeny samy sobě.
Povíš-li mi...
Snad srdce bez ostruh,
snad vazba na popruh,
snad koně v stáji
requiem hrají.
Enem esli
Proč se schováváme před bombami myšlenek.
Proč kroutíme hlavou nad něčím, co je za týden in.
Vyvstávají otázky a padají odpovědi,
jen rozum nemůže se ničeho dobádat.
Serpentýna chtění
Očima vlažnýma svým srdcím vládnou,
chtěl jsem mít kdejakou a nemám žádnou.
Chtěl jsem jít do lesů, pryč od těch všech,
co denně potkávám na domu zdech.
Precedens
Od malička kutím,
jak dav změnit k hnutí.
Od malička věřím,
že jednou pryč zdeřím.
Kolaps
Hledám báseň, hledám pění,
u udidla mě to pění,
hledám lásku navždycky,
nejde to však prakticky.
Taženi vesmírem
Nebudu nic nalhávat,
slova nelze prodávat.
Více takto činí
lidé, co jsou jiní.
Role
Když krůpěj rosy spočívá
pod spavýma očima,
já chtěl bych dál a chtěl bych výš,
zatím hledám marně skrýš.
Tomahawk
Jsem přítomen v relitě, která mi dává každý den pracovat jako služebník lidu. Vybírám si svou práci, aby byla užitečná a předala ostatním některé věci, které nosím v sobě. Žijeme v době, kdy člověk už jen stěží rozeznává pravou od levé, černou od bílé, a, co nejvíc, pravdu od lži. Boj za svobodu a demokracii a za spravedlivý život jakoby se ztrácel někde na pokraji konzumního světa, lidé už nemají čas na nic, co by je uvedlo do pohody nebo klidu.
Ochutnej
Kopanec do hlavy
namísto díků,
plesnivá jablka
namísto fíků,
Aha, blázen
Když kytarou svou rozezvučím
tón, který dolehne vám k uším,
rozjedu tu parádu
jako rajskou zahradu.
Pozdní bod
Hej ty tečko na severu,
beru heroin, který beru
pravidelně každý den,
daří se mi dostat ven.
Ruce ve vzduchoprázdnu
Omyl a naděje
vždyť se nic neděje
oči mé skuhrají
a herci nehrají.
Naturálie
Pozdního večera
lampám se klaním
vidím dům rohový,
potůček za ním.
Starosti mladého vojáka
Když růže usnou a
noc zemi halí,
škoda těch let kdy
jsme se nelíbali.
Nekronomie
Po vzoru halasících
vojácích beze zbraní
postulujeme náš vzor
ve směru pravdy ven.
Polystyrenové potěšení
Schází král,
schází z hůry,
oblečen v šat
noční můry
Hledáme kyselinu
Po nesčetných ránech samotných
přidávat práci byl by hřích,
přidávat práci, mésti metlou zem,
po známé cestě jezdit tam a sem.
Rekonkvista krásy
Vzbuzen v růže buď
temenní narcisté,
vůkol širý smrad,
kecy a fašisté.
Chyby
Heuréka v prázdném bytě
bystrý duchu chytit chci tě
za ocas či za vlasy
za každého počasí.
Kůže z duše
Vyrůstáme jako jediní,
je čas přestat hrát si s hrdiny,
je čas začít další cestu
na kterou netřeba plovací vestu.
Delegace malých zelených mužíčků
Prostopášně, čertu k zlosti,
vytrhávám v sobě kosti.
Vytrhávám, lámu,
vzpomínám na mámu.
Pravda
V cuku letuza Alžbětu
Povím jí, co nemá být,
na stole tu za roletu
považuji celý byt.
Heverem
Pro déšť padající v dáli
klaněli se všichni králi.
Pro sníh v horách napadnuvší
zacpali si kytem uši.
Vyhnáni z ráje
S pokorou vůči větru,
jen ve flanelovém svetru,
vítám ráno jako dřív,
slunce, to je světa div.
Bezelstně
Pár perutí labutích,
v mechu lesa obutí,
překračovat stejný most
přes řeku, co nemá dost.
Král
Hoří všude kolem
za zeleným polem,
psi na měsíc vyjí,
mouchy krev mi pijí.
Půdorys
Možná po sté stěžuji si
na národní půdorysy.
Půdorys, no, to je div,
měl jsem o něm vědět dřív.
Nádech a výdech
Bomba z lásky,
zlaté vlásky,
miluji je
bez nadsázky.
Až to lechtá
Pronic za nic tvořím,
slečinkám se dvořím,
pozdě, zpátky nejdu,
zpět na rodnou kejdu.
Graffiti
Dýchám v tichu noci,
barvím zeď do ruda,
přicházím bez pomoci
tak, jako pobuda.
Hromádka jehličí
Zelený mrakodrap vykřikl v dáli,
ač je to k nevíře, velcí či malí,
vysoký jako ten rozrostlý dub,
na talíř nasypu hromádku hub.
Taurus
Spočívá v krajině
plaše a nevinně,
spočívá u lesa,
sleduje nebesa.
Budoucnost
Totalita všedních dní,
za tu klidně zabudni,
nový život, lásky kraj,
jako každý jinotaj.
Těžký hmyz
Snad báseň, snad víra,
snad smrt, na kterou se neumírá,
snad pravda, které není dost,
snad touha jen tak, pro radost.
Optimismus
Celý ten tyjátr
nechtěl bych zažít znova,
odhazujeme své masky a
statečně čelíme osudu.
Tulení
Váhám nad podstatou svých slov,
odkrývám nepravosti tam, kde je třeba,
unikám mrzutosti každodenního stereotypu a
buduji si svůj vlastní život.
List na spadnutí
Otevírám dveře,
otevírám oči,
nechce se mi nic, než
do propasti skočit.
Pršení
Směl bych hrdě vstoupit
do vašeho světa.
Dřív, než bude po všem,
bude všemu veta.
Vice versa
Pod postelí slepice,
jako vejce vajíčku,
na temeni čepice
v závětrném hájíčku.
Existence
Napříč smrtícími paprsky
povznáší slunce své já
tak, aby ochránilo chudáky
na cestě za odvahou.
Voda naše vezdejší
Když měsíc slunci vale dává
a dále se přeed ním neschovává
vycházejí sny jako ranní list
abych měl co chápat a abych měl co číst.
Ráj mezi lidmi
Schovávám se
za kašnu zhotovenou z proutí,
žiji si svůj život, mám svůj
svět, co se mi hroutí.
Vícekrát
Hledím na hladinu
horského jezera,
všude je tma, jen
hvězdy jsou nad hlavou.
Práh
Snad racek nad oceánem
ve větru mává perutí,
kdysi byl bol všeho žití,
dnes je nám kdeco při chuti.
Konečně...?
Chtěl bych vám říct
od plných plic
co stojí za to
měnit za zlato.
Až bude pryč
Téma herců, málo světla,
růže,která kdysi kvetla,
med a trní v lese lůně,
kolibřík, co láskou stůně.
Vice versa
Chci dýchat litry vzduchu,
dýchat z plných plic,
město je plné vzruchů,
ale zdarma není nic.
Alkoholové blues
S lahví vodky potácím se ulicí,
kolem mě lidé, tedy vlastně opilci,
jak jeden druhému se pletem do rány,
svolávaje vrabce, čápy, havrany.
Svázaný čistotou
Peřeje vody vládnou světu,
chtěl bych je vidět všechny v letu,
přicházím o síly, však zbývá mi tu cíl,
kdybych o něj nestál, tak jaký bych pak byl.
Slova
Hlazeníčko po duši,
ve vodě až po uši,
spínám části temné,
co se kryjí ve mně.
Tehdy a tam
Pro zástupce ptačí říše
denně povznášíme číše,
je v tom trochu zvláštní chlad, když
nemám žízeň, nemám hlad.
Ničema
Ze zelených hájů
píseň tichou hraju.
Nezbývá mi víc, než
vlna z beranic.
Krysí díry
Dobrého jitra bych si přál,
i bezdomovci, co stojí opodál,
kapku něhy do posledního dechu,
nemyslet na něj a na neplechu.
Vzpomínka na hvězdy
Za úvozem v lese vzpomínám na krásy hvězdného nebe, jak se rozprostřelo za úplňku nad mou hlavou, pro tento zážitek rád bych žil znova a znova, jenžee čas jde neúprosně dál a já z té hvězdné oblohy už nosím jenom vzpomínku.
Hlučná hudba, černé světlo a horda mániček podupávající v trávě pod vlivem rytmu, to vše mi chybí, ikdyž už jsem se to za ta léta naučil ignorovat, ba až nenávidět.
Kdo mi pomůže na cestě životem, když kamarádi už nejsou a rodiče opakují ty samé rady pořád dokola. Jak se mám vyznat v tom nepřeberném množství informací, kterými nás svět neustále zahlcuje.
Zívnutí
Stoupající spirála
zástupu nevidomých
hladových po krvi dětí,
co usínají za soumraku.
Půlnoční zpověď
Na lavičce sedím,
na oblohu hledím,
na těch pár hvězd světlých
pro mé oči vetchých.
Za sluncem
Vyjeme na měsíc jako šakali,
pro radost z ohně, který nepálí,
přidáme snítku a plamen stoupá výš,
než začne požár, je lepší hledat skrýš.
Čeřím vodu
Když kotouč slunce zmizí za vrásčitým obzorem a
země utichá a ukládá se k spánku,
začínají ze svých skrýší vylézat tvorové tmy.
Potkáme-li takového tvora, bude
Konformita
Táhnou se mraky, tam, za obzor,
kde leží má země zaslíbená.
Nejsou tam nemoci, nejsou tam zloději a lháři,
jsou tam jen omamné květy polních chrp.
Churavění a rozpad
Někdy si připadám jako malé dítě na pískovišti,
které míjejí kolemjdoucí lidé a přitom si
stále stejně neochvějně stavím své bábovičky.
Možná je jednou bude chtít někdo rozšlapat,
Titul beze cti
Potopeni v oceánu emocí, které zaplavují kdejaké zvíře,
uvádíme na skořepině světa své možnosti a touhy,
navádíme rakety citů a odvahu k činu vůči slabým,
obrať se i ty na svého vnitřního boha.
Gram a tika
Poslední den, kdy piji kávu,
poslední den, kdy budu v právu,
poslední den, kdy mám co říct,
máš snad už všechno, tak proč chceš víc.
Budiž láska
Kymácím se v polním větru
jenom v teniskách a svetru,
zajíci pryč peláší
a má puška zanáší.
Večerní
Když rozkrýváme pravidla hry spolu,
když život je jen nahoru a dolů,
když do dálky zrak upřen do ticha,
když domu dveře dvakrát zamykám,
Polib boha
Zmítáme se ve společnosti ostatních na sklonku dějin,
radujeme se, když druhá strana odpoví na naše volání,
kurz nám dává samotný živel chtivosti, abychom
byli schopni v přetvářce a maškarádě najít smysl.
Hnas hnes hnis hnus
Do války za spravedlnost, která dnes nikoho nezajímá,
do boje za pravdu, kterou lidé už ani nepoznají,
do náruče matky přírody, kterou denně znásilňujeme,
do očí nepříteli, který má k nám blíže, než vlastní rodina.
Runy v kameni
Pojďte dále, moji milí,
zatočíme s dlouhou chvílí.
Budeme si vyprávět,
k svému cíli rychle vpřed.
Modré saze
Když utápíme teorii existence
v proudu kalné vody,
může se zdát, že
osud nadělil všem stejně.
Když nejsi součást řešení,...
Ulehnu, nevstanu, už chci mít klid
od toho co chci já a co chce lid.
Vzrušení povrchní říká mi pane,
však slza nejedna na zemi skane.
Sen
Jen zpívej dál, havrane černý,
svým zpěvem opanuj celičký les,
já svému řemeslu zůstanu věrný,
po tom, co zůstane, neštěkne pes.
Scházíš mi z očí
Jen tuna soli má na mne ten vliv,
že všechny strachy chci řešit jak dřív,
jen tuna uhlí pak má zvláštní moc,
že člověk spoléhá se na nemoc.
Chatrnost
Proč bych měl poslouchat, jak děti pláčou.
Proč bych měl pobíhat za jednou Káčou.
Jak mám všem vyjádřit svůj tajný cit.
Jde tu jen o jedno.
Poezie nezabíjí
Každý z nás má ten sen, kým chce být, co chce mít, co pro to je ochoten obětovat.
Procházíme světem internetu, m,nohdy nazí, na Instagramech, Faceboocích, vyberte si.
Nikdy však nedosáhneme úplného sjednocení, a to ani na velkých serverech.
Zrušit mobily by byl jistě krok zpět, ale měla by tu být větší informovanost,
Dutá míra
O chlebu a o vodě
závodíme s lesními zvířaty
na pouti vesmírem
až tam, daleko za obzor.
Texst
Podívej se na mě a řekni,
jestli ti za to stojím.
Podívej se kolem sebe a
odevzdej se kráse dnešních dní.
Stopy na vodě
Přicházíme v míru, jako vždy, když
něco chceme,
pomáháme ostatním, jako vždy, když
z toho můžeme něco urvat,
Nulová síla
Jako pestrost pavích per
objevujeme mnohočetnost
v lidech kolem nás.
Obdivujeme sílu a moudrost stařešin,
Víš aspoň, za co mě biješ?
Nechci poučovat, nechci kázat.
Kolik z nás si uvědomuje, že ječas na změnu.
Něco lidštějšího, otevřenějšího
a přitom stále podstatného.
Socan
Krademe krůpěje rosy
mrtvým ptákům
vléváme krev do strojů,
které nás nahradí.
Srovnání
Otevřený oheň pod setmělým nebem
vrhá stíny siluet za našimi zády.
Procházíme se po lese
nesplněných přání.
Tropická noc
Začínám se učit abecedu lidské mysli,
nepodrážet jiným stoličku je lidské,
paradoxy spojují určité skupiny lidí
a každý má rád odpočinek po záslužné práci.
Serenáda noci
Propouštíme zajatce duše
zpět za všemi ovečkami,
rozpouštíme noc
v kapce alkoholu.
Grafik psychiatr
Rosteme přímo úměrně s počtem konin, které za život splodíme,
je důležité míti Filipa a pít s Mírou,
kravinu vezdejší dej nám dnes,
po tobě, příteli neštěkne pes.
Loajální levné bižuterii
Skvost rozkvétajícího rána,
mám na mušce nevinného osla.
Podávám znamení
o zvěrokruhu, jehož jsem členem.
Svatá prostoto
Jeden nebo dva měsíce na mne shlížejí z temného nebe,
pryč je strach z negativních vzpomínek roztroušených po mozku,
konečně můžeme dýchat všichni ten svěží vzduch,
jehož existenci jsme dlouhou dobu popírali.
Oligofrenie každodenního života
Jak dlouho ještě budu potkávat jedince opilé egem,
kteří se neštítí pro lež a přetvářku obětovat své postoje.
Jak dlouho ještě budeme si rvát vlasy nad majetkovými přiznáními,
jak dlouho ještě budeme zabíjet pro zisk a pro majetek.
Karamel
Pronáším slova starého stroje přírody,
abych odlehčil potřebným od jejich tíže,
zdá se, že už na to nejsem sám,
a přitom je nás stále tak málo.
Epilepsie moderní doby
Tajně, jako vždy, sbírám informace od náhodných kolemjdoucích,
vyvozuji z nich směrodatné závěry pro svůj život,
byl jsem jako spráskaný pes ponechán venku na dešti,
pak lidé procitli a dali mi přístřeší a stravu.
Žalm
Prosévám zemi zrnem, tak jako
úderní farmáři přede mnou,
kalím ocel, vyrábím chleba pro společnost,
která nikdy neutichne.
Ať už je jaro
Vznášíme se nad starosti každodenního života,
snažíme se unikout jeho nástrahám a pastem,
pohyb vpřed nikdy nebyl tak bolestivý jako teď,
mrháme časem na hraní videoher a sledování televize.
Koní ferous
Dva jako my bys těžko ve světě pohledal,
pijeme tutéž vodu a jíme stejnou kořist,
podlamují se nám kolena pod tíží pravěkých objevů
a zájem o ni není až taková, jak bychom chtěli.
Nota bene
Už od malička jsem se rád díval na hvězdy,
na nekonečný prostor jejich svitu na nebesích,
každý jsme jako hvězda, někdo se rodí, někdo umírá,
někdo se na ně jen tak rád dívá.
Příze Ň
Kolikrát ještě musíme padnout a vstát,
kolik nocí neutěšeně sami zabíjíme,
kolik osudů má naše země,
vyprahlá a vyčerpaná.
Halucinace za dveřmi
Prostě je to tak.
Zítřek otevírá svou náruč
a my do ní vběhneme
jako jeden.
Přijetí
Už dávno jsem se chtěl zamyslet
nad původem všech zemských věcí.
Jestli jsou jen božím plánem nebo
jestli je příroda kosmickým řádem.
Můj druhý osud
Jak vést dialog, a přitom se nad druhého nepovyšovat.
Lidská duše svádí k ďábelským lstem.
Nemůžeme si dovolovat uzmout to, co jinému patří,
nemůžeme nadávat na ty druhé jenom proto, že se mají lépe.
Mýma očima
Jako měsíc, který se snaží proniknout skrze mraky,
snažím se proniknout já k srdcím těch, co naslouchají.
Lidé jsou různí a do detailu vybaveni přírodou k boji,
ja však otázka, jestli boj v dnešní době dává smysl.
Horem pádem
V závislosti na digitálním světě
obracím hlavu svou ke slunci,
nastavuji tělo jeho žáru,
když ležím pod platanovým stromem.
Tak to zkus
Doširoka otevřené oči a nastražené uši,
přesto tak nějak nevnímám to, co bych měl,
intuice mě učí bojovat se svým vlastním mozkem,
jsem majetkem všech a nikoho zároveň.
Tradice
Zběhlý v chrlení opioidních textů,
záruka jistoty za všech časů,
jedinečnost v pohybu a jeho ladnosti,
partner pro neuvěřitelné příběhy.
Oni se hýbou
Pozorujíce svět za okny mého domu
propukám v aplaus všemu v pohybu,
dlouho bylo lze čekat na rozhodnutí
jednotlivců, kteří neměli doposud svůj tvar.
Cirkus náš vezdejší
Hlavní protagonista našich příběhů,
je to snad vláda.
Je to snad náhodný
spolucestující v tramvaji.
Trs trávy
Kolikrát se ještě
probudím
do tohoto okoukaného
života.
Smog
Ve šlápotách cizích bot
ukájím svoji potřebu
jít dál, tam, za obzor, kde
laně z tůně pijí.
Paměť mé lásky
Skomírající svíce na starodávném svícnu
nasvěcuje texty popsané papíry na mém stole,
snažím se psát, ale ruka mi dřevění,
možná je ten nejlepší čaa jít spát.
Mexická vlna
Důvěřivě zpracovávám informace
od náhodných kolemjdoucích,
věřím v pravdu a nenávidím lež,
jako přežitek minulých dní.
Řeším, řešíš, řešíme
Otevírám okno do světa,
tam, za hustou mlhou,
na mě čeká budoucnost.
Pokračovat v tom,
Až nenávist pomine
Bylo tady někdy krásněji.
Uvědomovali jsme si více své činy.
Pro lásku nenávidět a
pro štěstí válčit.
Z nitra mé hlavy
Pokoušíme se stále ještě o něco,
co je nemožné.
Nebo už si uvědomujeme,
že každého cíle může být dosaženo.
Proč to chceme?
Otevřenýma očima
stačí sledovat lidskou masu
a pohyb a ševelení v ní.
Je všude.
Po nich
Otevírám náruč cizincům,
jak bláhový byl doposud
můj život,
bezbarvý a bezcenný.
Čas dělat si radost
Už jste někdy zažili
absolutní pravdu.
Ať ano či ne,
je dobré rozvíjet
V pravé poledne
Kladu si stále tu samou otázku. Měl bych pomáhat lidem takovým, jací jsou, nebo se je pokusil změnit k mému subjektivnímu obrazu dobra. Málo znám lidi, začal jsem je pozorovat teprve nedávno, a přitom si myslím, že je znám, a dobře vím, že jsem na omylu. Lidská společnost se tu utvářela tisíce let a najednou přijde malý bunkrista, který se to vše pokusí změnit.
Patlala
Krádež zajíce v pytli
prochází za setmění lidským davem,
hledáme a nalézáme,
jen ne vždy to pravé.
Teorie paradoxu
Kdo nad kým zvítězil.
Kdo praštil druhého do žeber.
Posuňme se dále,
nevnímejme násilí jako cestu.
To jsem netušil
Otevřenými dveřmi
na náměstí s ohništěm
procházíme shrbení
a rozdáváme peníze.
Stín ve tmě
Ukážeme jim,
zač je toho loket,
hvězdy svítí, ale
není na ně vidět.
Chyba lávky
Prostor
otevírá duši
mdlým havranům
tam, na kraji zeměkoule,
Vakuum
Přes prsa, na nichž si
hřejeme hada,
do morku kostí
vpíjí se náš splín,
Patos
Zdravím všechny poutníky, kteří na své cestě životem dokráčeli až za mnou. Skládám hold všem nadšencům, kteří toho tolik udělali pro obecné blaho. Mám snad naříkat, že život není podle mých představ. Něco mi říká, že je ještě brzo rozhodovat se o tak důležitých věcech, jako je pomoc druhým.
Cesta mladých
Šumění ulice vrývá se do paměti
jako posel smrti,
dávno už se nestrachujeme,
zda je naše snažení správné.
Ohnivá záře
Pokračujeme se svými životy
na dráze pod nebeským lůnem,
ztrácíme iluze o tom, co bude,
a přesto nepodléháme únavě.
Splašky z tašky
Otevřený, jako pomeranč
na půlnočním slunci,
vzdávám hold hvězdám, že
vůbec ještě svítí.
Slunce v duši
Pomazánka z ryb a
neblahé tušení
příštího jara
snáší se nám na hlavy.
Čirý text
Když bříška prsstů putují
po kůře třešňového stromu,
nasává duše dojem, že
lépe už nebude.
Les
Ohnivá koule
vznáší se nám nad hlavami,
kdy dojde síla
tak blahodárná.
Citát 18
Nejvíce toho pro sebe uděláme, když budeme vše dělat pro druhé.
Na polštáři z hoblin
Sníh, mráz, hudba, barvy
obklopují nás
při večerní chůzi městem.
Potkáváme lidi,
Citát 18
Neříkejte lidem, co mají dělat. Inteligentní to nepotřebují a hloupí to nepochopí.
Paladinova lampa
V závějích padlého sněhu
objevujeme v sobě dítě,
naivní a bezbranné,
toužící po radosti.
Deprese moderní doby
Lidé otevírají oči
a hledí na prázdnotu kolem nich,
pod lampou ve svitu světla
hledají klíče k osvobození.
Tenze
Odkud proudí ta síla,
která dává lidem žít.
Kde se bere ta radost
ze spontánnosti prožitku.
Večerní blaf
Otevíráme své duše
náhodným kolemjdoucím
a ve světle luceren
nejsou vidět hvězdy.
Apatie
Do duše vkrádá se strach,
že věci nebudou, jako dřív,
že pomine útulnost lidského společenství,
že vyvane láska a porozumění.
Za tmy
Probouzím se k ránu
po mejdanu, který
nedává smysl.
Probouzím se, abych
Rozpis dne
Za dlouhým stínem,
který se táhne až k řece,
hledám slova
pro svoji píseň.
Roh
Na palouku z květin
oddávám se radosti,
že už není bolest silná
jako dřív,
Koňská hlava
V patrnosti okamžiku
vzývám všechny můzy o pomoc,
jak jít dál,
jak sejmout to břemeno
Citát 12
Společnost po nás vyžaduje, abychom byli spontánní, a tím, že se budeme potlačovat, ničeho nedosáhneme.
V ohni
Rituály savců,
myši, co podkopávají si
navzájem nohy,
paraziti a zlo doby,
Tanec okolo ohně
Sypu trumfy z rukávu,
obnažuji svoji duši,
prší, však na mne svítí slunce,
to krása dobývá se do hlubin mého nitra.
Lišej
Blbost když skládám,
z okna se dívám,
pozoruji hvězdy
a jejich cesty,
Ze života
Odloučen od matčina prsu
nadávám květinám
za jejich smrad,
kdysi jsem jezdil na koni,
Kanibalismus
Šel jsem si koupit
hamburger do mekáče.
Rozjetý pes v anonymní housce,
kečup a okurek.
Ventilace
Propadávám snu,
tak, jako mnozí přede mnou,
potápím se v mysli, abych
vynesl na světlo boží své
Odblokovaná cesta mého pravého já
Všichni jsme lidé
z masa a kostí,
obdařeni duchem a duší,
nosíme v sobě mysl.
Hladový pes
Koně nití nespoutáš,
slepý chce zase vidět,
od startu k cíli jako
od cíle ke startu.
Vlčí krev
Jehně na pastvě
schovává se přeed rizikem,
že bude samo potravou.
Nebezpečí je kolem nás,
Maladaptace
Jezdím tramvají městem
sem a tam
pozoruji lidi, jak
hledají význam
Střepy hvězd
Podnikáme cestu svoji
do nitra hlubin,
nikdy nic nezasloužilo pozornost tak,
jako my na sklonku nového života.
Otoč se ke mně zády
Na monitoru bílá,
v srdci rudá krev,
podnikněme spolu
výlet do lesa.
Od desíti k pěti
Pera havranů
bičují vzduch,
i oni už šli dávno spát,
jen světlušky nám
Krystal
Podivný kolemjdoucí
zahalen v kabátě
přichází ze tmy
která je všude kolem.
Ranní paskvil
Večer otevírá svá rámě,
to laně kráčí k tůni pít,
las je zahalen v temné mlze
a není vidět na krok.
Posmrtná křeč
Vítám stíny diváků
z papírových letáků,
opice jsou dávno pryč,
na trávníku trčí rýč.
Jako pára nad hrncem
Stoupá pára
otvorem v hrnci,
stoupá k oknu a
prodírá se ven.
Zvukově neutrální
Přicházíme na nové nápady
ve světle současné nálady,
počítáme hvězdy a
pak si je odnášíme domů.
Hra
Otevíráme mysl
náhodným kolemjdoucím,
pravda je všude,
kde ji chceme mít,
Vzhůru
Vznáším se
na úrovni myšlenek,
odbíhám od tématu,
abych spatřil svoje chtění.
Let
Když ptáci mizí
za obzorem,
vzpomínám na časy
minulé, jejich
Kořen všeho zla
Ventilujme dále
emoce, které křiví
realitu,
dejme průchod
Agresivní lidé trpí
Je to jako sen
procházet se mezi lidmi,
kteří zvracejí
svoji minulost.
Hypnóza dne
Nalézám radost
ve veškeré existenci,
tvořit je radost,
kterou znají jen někteří,
Vlažná koupel
Procházíme se zahradou snů,
minulost je zbytečná jako
hadr na mytí auta,
procházíme se a zdá se nám
Písečný muž
Už jen myšlenka,
že veškerý pokrok
jak ho známe
má nějaký směr,
Pilíře pravdy
Stavíme mosty
nad zakázanými řekami,
vůle je pryč,
už se hýbeme jen
Skopec
Přilétá čas
z výletu po Vesmíru,
maže vše, co bylo,
hnojí vše, co bude,
Konzumní hnědá
V koutku duše
tetelí se strach
z toho, co je
a bude,
Nebe zaplavené hovny
Šplouchá ti na maják.
Proč za mnou jdeš.
Pojď se mnou
vedle mne
Balamut
Jen tak si
hraji s ohněm,
ve svém věku
měl bych mnohé
Vlastnosti jara
Probouzím se
pod rozkvetlou třešní,
to slavíci započali svůj koncert,
uvažuji, sám nevím o čem,
Každý řeší problémy
Otupěla síla ohně,
který zachvátil duši města,
otupěla síla lidu,
jen plamínek skomírá
Deus ex libris
Pospíchá čas
asi tak, jako my všichni,
pro rychlost nevnímáme cestu
a z cíle není návratu.
Hrady z písku
Čím to, že
snaživí lidé prohrávají a
hloupí se tomu
mohou smát.
Ochlokracie
Přidám svoji trošku do mlýna,
když pozoruji holuby trávit rohlíky,
tma je ta tam, i když je všude kolem,
němý harfenista trpí artritidou.
Krišna, Mišna a Šišna
Utápím se
ve věku vody
daleko od břehu,
žerou mě ryby.
Oheň v duši
Jako líný kouř
vznáší se má duše
na pomezí dějin,
pryč je strach,
Smích
V plamenu duše
shoří jako papír
každá touha,
která dere se ven.
Trubka, the roura
Procházím se v myšlenkách
svým vlastním životem,
který je na novém úsvitu.
Procházím se v hlubinách své duše,
Příkoří moderního větru
Lámeme si hlavu
jak co nejlépe umřít
bez závislosti
na někom jiném.
Modlitba
Spící dcera noci
vrhá stín na všechny uživatele,
pozři, pokud chceš poznat,
nech být, ani tak tě neubude.
Písmo svaté
Po odhalení smyslu života
přichází radost ze svévolného bytí,
kytky kvetou, čmeláci bzučí,
to krása vkrádá se do reality.
Večer
Příchází z nenadání,
jako blesk z čistého nebe,
prochází tělem, jako
elektrický proud,
Tajemné písemnictví
Doluji z hloubi duše
myšlenky, které nepřestávají proudit,
tak jako věčný vodopád
i ony do laguny se vnoří.
Fleky a droždí
Poslouchám, jak ubíhá čas,
v noci je tma a svítí hvězdy,
na mezi pasou se laně
a já vzpomínám.
Monotónnost všedního chování
Vítám polední slunce nad svojí hlavou, prsty kloužou po klávesnici a vyzařují text. Možná každý máme v sobě něco, co bychom chtěli vyjádřit, ale nejde nám to, možná ne tak jednoduše. Ne každý je případ pro psychiatra nebo psychologa, ale s nimi je pro některé svět lepší a snesitelnější. Rozdávají harmonii, kterou pak můžeme šířit do okolního světa dále.
Tankem po křižovatce
Hledám slova, která vycházejí z hlubin,
marně kroužím kolem tajemství,
které nosíme v sobě
každý sám za sebe,
Sekretář osudů
Chci se pustit do něčeho většího,
něčeho, co nás všechny přesahuje,
začínám s přáteli a
možná skončím sám.
Proletariát
Sen ve snu, kladu si na srdce tak, jako každý den, posunout se dále.
Věřím v neomezený prostor k vůli, pro mír a klid duše,
Konec paranoidním představám a myšlenkám, jen pro ty chtěli jsme žít,
každé ráno vítat svěět ve svém horkém náručí,
Proletariát
Sen ve snu, kladu si na srdce tak, jako každý den, posunout se dále.
Věřím v neomezený prostor k vůli, pro mír a klid duše,
Konec paranoidním představám a myšlenkám, jen pro ty chtěli jsme žít,
každé ráno vítat svěět ve svém horkém náručí,
Konec spaní
Procitám zvolna
do čerstvého rána,
budí mě slunce
a hvězdy jsou pryč.
Hádanky života
Píši všem, kdo mají otevřené duše,
shlížím na obranu malých a
úspěchy velkých,
nevím, kde začít, než skončím,
Prozřel když pozřel
Kyvadlové hodiny s kukačkou
slamník plný vší
ztrouchnivělé okna dveře
to je život.
Páteční světla
Přichází čas nočních můr,
kdy zapovězena je pravda,
kocour olízl mlsně svůj fous
a na malé se zase nedostane.
Blbosti života
Kaž dé pero má svůj hrot,
každá tužka gumu,
každý zajíc uši,
každý člověk srdce.
Myšlení a jiné neřesti
Kam utekl dnešní den.
Přeskočil závoru a hledal spásu v zahraničí.
Přirozený proces, může se zdát,
náš tým zakopává o balón
Konec mých jinotajů
Opět se mi na monitoru leskne odraz světla malé lampy, jak rád bych tento kousek území vyměnil za jiný. Nejsem nespokojený, ale jak rostu, začínám si uvědomovat jistoty, které hájili naši otcové a jejich otcové, navzdory tomu, že jsme si na 40 let vykoledovali komunismus. Nenávist pomine, staří se vrátí k mladým, aby je učili, jak stát rovně, nelhat a nekrást. Opravdu je to vše jen o penězích.
Balalast
Sedím u okna do ulice, kde je kupodivu klid. Koukám ven, prohlížím si kolemjdoucí a přemýšlím a vzpomínám. Kde jsem byl touhle dobou minulý rok. Bylo to zde, nebo je všechno opravdu jinak.
Hledání uplynulých dob
Vrtám se ve své hlavě
jako malé dítě v nose,
poznávám, co mi osud dal a vzal,
posunuji se dál, i když po malých kouscích,
Kuře schizofrenik
Kdo by řekl, že jsem tě měl potkat.
Jaká náhoda dala nás dva dohromady.
Je to snad osud, i když na něj nevěřím.
Potkali jsme se za lijáku
Pramen
Krákorá havran ve větru
blíží se k pevnině
tak jako námořník
z dlouhého výletu
Jizva nad pravým okem
Lucerny rozeznívají svůj světelný koncert,
i poslední z ptáků a motýlů už šli spát,
já tu ve tmě bloudím prsty po papíře
a mám chuť, stále tu stejnou chuť
A je klid..?
Pročítám noviny, sleduji zprávy
o tom, jak svět válčí a
bohatí ještě více bohatnou,
normální člověk začíná být skvost,
Království
Obnáší snad život jen otázky,
na které neznáme odpověď.
Proč přicházíme stále ke stejnému
zdroji informací, ikdyž jiné jsou
Skřečev Břečet
Skládám hlavu svou do písku
když oženit se, jedině za missku,
v kapsách peníze hřejí, když
v lese koňadry pějí.
Bezstarostný život
Pronikavým větrem toulám se zemí nikoho,
padám a vstávám jako na běžícím pásu,
nedbám na pověry a pomluvy jiných
ustavičně si pamatuji, kdo mi co dal
Noční píseň
Hraji si s míčem
možná trochu starý
nevěřím na pohádky
ale na šťastné konce.
Klidné místo
Sílí vítr
ve větru síra a čpavek
pronásledován
svými skrytými emocemi
Blábol
Radost ze života
plast, umělá hmota
vítr do plachet,
havíři z šachet.
Složité
Za soumraku bohů
věštím z dlaní
co bude po válce
když lidé zase
Krmte svoji duši
Pro zápal pro věc
způsobený náhlým procitnutím
ta tam je tma
před námi jen překážky.
Simulace otravy alkoholem
Prší
deštník nepomáhá
konopí kvete
není na něj vidět
Zpověď
Vztahovačnost
dohání mne
na cestě životem
tam v poušti
Jako by
Číše zcela plná
pomačkaná vlna
mraky posel světů
náruč plná květů.
Jen tak
Vzpomínáš.
Kdysi nebylo nic,
dnes máme vše,
jen ne jeden druhého.
Západ slunce
Osvobodit mysl a
neřešit problémy,
jen tak se válet,
chvíli na slunci,
Sdílení myšlenky
Civilizované lidstvo snad, ve své komplikovanosti a různorodosti, netřeba představovat. Ale pro jistotu. Máme zde jistý trend, který vznikl ve starověkém Římě. Tím trendem je hierarchizace lidské společnosti na základě příjmu, kapitálu, majetku, společenského vlivu, chcete-li.
Zlehka o moři
Vítr si pohrává
s mou loďkou,
na moři již žiji
a nechci hledat břeh.
Louka
Letargie v poledním slunci
vyvěrá na povrch i to,
co mělo zůstat skryto.
Jen ten jediný
Nápady
Poslední výstřel z pistole kreativity
mi umožňuje používat mozek tak,
jak je přirozené.
Každý nápad je k něčemu dobrý,
Drak v duši
V mé mysli
usadil se drak.
Chrlí oheň a síru
a spaluje vše,
Naplněný den
Zavírám dveře od svého pokoje a vítám náhodné kolemjdoucí, kteří by si rádi sdělili nějaké zajímavé informace s mojí maličkostí. Zhasínám i světlo a jediným osvětlením je jasná záře úplňku, která do pokoje vniká roztaženými žaluziemi. Začínáme opatrně hovořit. Nejprve obecná témata, o počasí, o politice, pak zvolna přecházíme k citlivějším tématům přátel a zdraví.
Graf životnosti člověka
Viníme sebe ze skutků, které
nezapadají do kontextu dějin,
hloubáme nad smysly a nesmysly
toho, co nám běží hlavou,
Tenkrát padal květák
V duši slzy a rány
solí posypané
mžourání do ticha rána a
káva na stole se snídaní,
Šulibrk
Nad obzorem slunce jasné,
kdo odejde další, zhasne,
zavádím tu logiku,
co mi teče po triku.
Mokrá a studená
Když vytváříme dým spojením dvou nerozlučných planet, máme tím na mysli sloučení velkých měst. Tato města vyvěrají z kráterů sopek, pro něž jsou nedílnou součástí nekonečnosti universa. Ve světle vyhasínajících planet se namotáváme na gravitaci černých děr a přitom na loďkách svých mizíme kdesi za obzorem. Šťasten je ten, kdo svoji cestu váží ruku v ruce s jiným, vždyť vlaštovky jsou našimi učiteli a učí nás létat povětřím.
Gorila na tripu
Unáším se větrem
pod hvězdnatou kopulí,
kilometry jsou pryč,
další zbývají,
Jsem se spletl, no...
Bouří jako tváří světel
poněkud omšelý pro život
odevzdávám kuřecí křídla
plavcům v lihu.
Otevři se
Salám mi za oknem hnije,
pod okny krouží policie,
salám, který mastná oka má,
černá víc, než Barrack Obama.
Krize a my
Na stole mi voní káva, dívám se z okna a přemýšlím, že bych zase něco sdělil světu. Za oknem zvolna poprchává, cigareta hasne na dně popelníku a já opatrně brouzdám myšlenkami hlavou, co by vás mohlo zajímat. Možná bych se měl trochu rozvyprávět o politice, ale toho má jistě, za svůj život, každý dost. Tak o čem.
Krásy života
Ó jak to bylo krásné
podléhat vlivům cizích lidí,
dělat bordel jen tak, z legrace
a kouřit u táboráku
Deštník
Vzpomínám
na nedávnou historii
zapadanou prachem,
chci si urvat kousek štěstí,
Když modlení nepomáhá
Už si ani nepamatuji, kdy jsem se odhodlal ke tvorbě literatury na papíře. To je pořád samý Facebook a internet a digitalizace a kdoví, co ještě, a na staré dobré pero a papír padá prach. V dnešní době je povinností každého obrnit se trpělivostí, ze všech stran na nás řve občanská válka starých a mladých, teď jenom ke komu se přiklonit. Ale proč se vlastně přiklánět.
O co mi jde?!?
Blíží se další večer, otevírám oči a hledám ve své mysli.
Hledám, jak dál, co mi život vzal a kolik mi toho dal,
sumarizuji, co mě všechno ještě potká na té vratké, klikaté cestě,
možná trochu smutný, možná až příliš pohroužen do sebe sama,
Tóny z hlubin
Na obzoru vznešených nových dějin světa
vymýšlím způsob, jak dojít pravdy
pro sebe i pro ostatní,
sádra na mozku již opadává, však stimul
Je to v systému
Kolikrát za noc se ještě vzbudím,
abych si otevřel pivo a zapálil cigaretu.
Jak dlouho mě ještě bude uhánět
noční můra všedních dní.
Odhalen
V lese čůrek říčky
přeskakuje kameny,
to večerní píseň
snáší se na spadané jehličí.
Ping Pong
Hradu síla,
ve zčervenalých třešních,
uprchnout osudu,
jako havran za obzor.
Libre officiale
Za zaskleným světem sedím,
v ruce zkrvavenou šavli,
to smrt jsem věnoval minulosti.
Za sklem, kterým na národ hledím,
Až mi rupne v bedně...
Pozoruji ptáky
a jinou zvěř,
z toho, co si myslel,
stává se sběř.
Hlad po vzdělání
Ve zkrvavených poupatech růží
přináším na oltář vědy hlavu svou,
nechť pitvají mne rozumní a uctívají slabí,
jen tak dojdu spokojenosti.
Noc v parku
Pod korunami ztemnělých,
ve větru se komíhajících stromů,
pozoruji růst úplňku skrze větve a listy,
uvažuji o přírodě a jejích nezbedných dětech,
Kámen úrazu
Prodávám své oči nevidomým,
srdce a duši mrtvým,
však v obraze svém
na břehu jezera
Magnet
Svolávám duše na poslední rej,
do tance je mrtvým i živým
zpíván nekonečný tón,
obřad již začal, však měníce
Sbírá to ještě někdo?
V Atlantickém oceánu,
blíže k noci, nežli ránu,
potápí se bárka má,
vodu mám pod nohama.
Slátanina
Plodím, abych miloval,
objevuji světy,
abych z nich mohl unášet lidi,
jednoduše tvořím,
Motor
Ranní vánek unáší mě
za slunce na obzoru,
tam, na břehu jezera, kde
mrtví o půlnoci vstávají
Dilema
Nechat dveře domu
otevřené a odemčené.
Věřit tomu náhodnému kolemjdoucímu
vedoucímu našamponovaného psa.
Vazba
Pronikám ránem,
zmírám večerem,
uháním, kam
mrtvé ryby plují,
Krystalizace nemožného
Na sklonku večera
koukám do dvora
plného much a koček,
počítám dny, které mi
Kolik to stojí?
Na břehu jezera
oddávám se
slunečním paprskům
půlnočního slunce.
Zbraň
Potýkám se denodenně
s inteligencí hloupých a
naivitou moudrých,
bojuji, ae ruce začínají slábnout,
O kreativitě
Kolikrát za den si vzpomenete na tu možnost stvořit něco nového. Máte v sobě ten pud něco vytvořit, předat ostatním nebo jen tak se projevit. Nejčastěji se můžeme setkat s kreativci, pro něž je kreativitaa fantazie denním chlebem, ale jsou i tací, které rok nenapadne nica pak napíšou bestseller o 600 stránkách. Zajímá mě, kde se bereta energie tvořit, ta možnost odlišit se od zvířat avyšších primátů, protože tvořivost provází člověka už od dob,kdy obýval jeskyně a maloval lovené mamuty hrudkou na stěnu.
Nula
Snášiš tu samotu
stejně tak dobře.
Je ti snad líto si
zajít na pohřeb.
Lebkozpyt
Unáší mne vítr,
tam za hranice bytí,
do vesmíru ke hvězdám,
jejichž svit je mi průvodcem.
Podzimní kaštany
Je libo lásku.
Je libo život.
Kolik máš času, než se
upiješ k smrti.
Modlitba
Kdo utápí se
v slzách dějin,
na břehu zkázy a
výsměchu, který
Odpočinek
V trudném větru
strhávám laviny
na domy všech šťastných
pod svitem luny,
Tulák
Nový prostor pro veksláky,sbalit si své saky paky,upřeně se dívat,jak nám nosí piva. Vařit jednu za druhou,rozběhnout se za duhou,pálit, co mi patří,maturuju za tři. Až mi jednou vyhasne,vše co je mi nejasné,budu dále dělat,to, co naše těla. Budu klidně odevzdánúbytku hvězd z kraje rán,a až zase uvidím,budu koukat na lidi.
Za horizontem
Podle zákona džungle otevírámesvé staré rány odpovídajícíživotnímu stylu,tak bohatému, že krajnice cesty lemujístovky mrtvých broukůzpitých do němotyv záři slunce.
Otevírání našich ran vedeke krvácení do kapesníku,některé z nich jsou tak mělké,že je třeba jejich bolest posílit solí.
Mravy nám určují,kolik hvězd můžeme spočítat,krása běžícího býkase vymykákaždodenní zkušenosti reality.
Poznáme ještě ty,kteří nám jsou tak blízcí.
Čas
Jak si mám představit,
co všechny čeká.
Jak mne má unášet
špinavá řeka.
Kost
Očekávám příjemtoho, co se stalo,lidé chtějí hodně,já můžu dát málo.
Chtějí toho více,než se vůbec může,selhávaj mi plíce,stahují mě z kůže.
Jednou tě snad potkám,budu o tom vědět,u jednoho stolubudeme pak sedět.
A až čas nám poví,čeho bylo dost,zůstane tu ze mě jenohlodaná kost.
Letem světem
Upřené zírání na činnost lidí kolem ve mně vybuzuje otázky,které si možná klade každý. Jak toto lidské společenstvídokáže fungovat na té úrovni, že doplňujeme jeden druhého svoučinností a myšlením. Stačí náznak děje, a již čteme to,co druhý ve své knize osudu píše. Je však nasnadě, jestlitato činnost působí dobře nebo špatně, v rozporu nebo harmoniis věčnými zákony přírody a vesmíru.
V temných zákoutích mysli
Spekulace objektů každodenní reality se rozpouští v jejich podstatěneuchopitelné a nepochopitelné, barevné jako motýl a plynulé jakoslepé rameno řeky. Pomocí kreativity a zásoby slov určujeme, která realitak nám bude promlouvat, jako had, který hledá svoji cestu z pouště. Nezávisle na nich každý den objevujeme skryté rituályprováděné za příčiny archaických symbolů, vzkvétající sluneční svitudává rytmus jako křovák z pralesa. Odhalme nyní své vlastnosti, ponechme řeku života a časuplynout, dokud nepochopíme účel všeho toho komerčního jáství.
Lest dávných poutníků
Ve dne vítr skrývá autonomii svých per, přidává barvy ostruhám nekonečnostina sklonku explicitního vyčerpání tématu lásky. Proprietní sounáležitost lidského druhu jako celku již nenáleží bohu, není automatická,přesto však pochybně naživu a samotná osamělá. Příběh, jehož jsme svědky, se odehrává v každém citově prožívajícímjedinci a poukazuje na naši historii lovců a sběračů a na naši budoucnostjako dobyvatelů vesmíru. Podnikněme ještě jednou tu cestu, kterou lemovaly patníky skrápěnékrví bezmocných a potem udatných, pojďme ještě jednou poposunoutten sisifosský kámen, abychom pocítili, jak nás matka příroda volázpět do svého lůna.
Past
Když havran ve svém letu
dává vale světu,
letí střemhlav vzduchem
za civilním vzruchem.
Déšť
Když oči otevírám
a myšlenky se snaží,
cítím tlukot na srdci
a paži, co se snaží.
Kavalír v děravém kabátě
Pro citám ze sna,
jsem jeden ze sta
kdo marně tuší
kam se svou duší.
Krize duše
Poslouchám vrnění větráku na procesoru s úmyslem něco smysluplného splodit. Má však, v současné době, smysl něco tvořit. Kreativita, zdá se,začíná být utlačována do pozadí, konzum převažuje nad kreativitou do té míry,že se zdá, jako by rok 89 vůbec nebyl. Chtěli jsme to tenkrát opravdu takhle.
Kam dále?
Jednoduché pojednání o životě. Ve snu by mne nenapadlo, že budu sedět nad kusem papíru a dávat dohromady tato slova. Možná bych měl zvolnit své životní tempo, systém je neoblomný a od pohledu neporazitelný, kdo však vnímásvoji funkci, svoji podstatu, svoji úlohu. Možná budu jen blít text.
Rozpor
Unaven snahou
proběhnout Prahou
rovnám si čas
s vlasy po pás.
Spis
Podle cizích návodů
nezvítězíš v závodu.
Podle cizích statí
poneseš se tratí.
Pohádka o růstu
Satan číhá, vlci vědí,
ukováni v čisté mědi,
vědí s myslí čistou,
cestu mají jistou.
Inhalace
Kopyta ve sněhu,
závěje řečí,
konec všech nápadů,
života v křeči.
Terminátor
Kousnu do jablka,
zkrotím v lese vlka,
či aspoň někoho, kdo
blbě plká.
Slunce na dlaních
Ráno vstávám, srdce buší,
obléknout se jistě sluší,
potom káva, únik k bohu,
tak daleko, jak jen mohu,
Protéza na dně talíře
Neopouštím domov, proč asi.
Vadí mi snad lidé. Počasí.
Co mi vadí.
Peřina až ke krku
Zajímá mě svět a život,
zajímá mě chladné pivo,
zajímá mě les u řeky,
hřeje mě jen teplo deky.
Sdílená radost
Kočkou, psem, opicí,
tornádem, vichřicí,
údělem ostrým
vzpomínám po stý
Portál
Když dopíjí se zbytek vína,
nevěřím už, že jsi jiná,
v očích lesk a v srdci záře,
k tomu odraz tvojí tváře,
Tajný systém
Potutelný úsměv
s pohledem na hranostaje,
na bránu sněhu, který
v dubnovém slunci taje,
Kraj
Pod snítkem kapradiny
dějou se mi věci zvláštní,
pod květem heřmánku
usínám znaven,
Harampádí
Pod rouškou opilého večera
nadávám do tmy na zlé
a podávám pomocnou ruku zbitým a nemocným,
tak jako hvězda večera podniknu poslední útok
Saturn a hvězdy
Pod límcem noční oblohy já
odevzdávám duši ďáblu,
aby mne naučil pozorovat lidi,
vkrádat se do jejich osudů a
Šeď všedních dnů
Když úsvit nepřichází
a dopíjí se pivo
pod vlivem maniackých myšlenek
potichu řeším schizofrenii,
Neživí, nemrtví
Proč noc se přechýlí
pokaždé k ránu.
Proč lidé závidí
na plotě vránu.
Krádež krystalu v ohni
Noc usmívá se na
zeleného anděla,
padá sníh na rohy věčných stromů
a odděluje písmo od kradoucích slok havranů,
Konec všech začátků
Hyenyy s klíčema
prodírají se lesem
hemžíce se za svitu luny
paranoidní a sešlí věkem.
Láska krvavá
Když tají motýli
na nebi, co pláče,
poslouchám v rádiu
samé srdcerváče.
Slunce v duši až po uši
Nádherná tryzna ze spadaných smaragdů
koupe ve svém světle nahé dívky
přináší úlevu od zprofanovanosti a útrap
nedávno ještě aktuálních.
Samet v jezeře
Sametový obrázek na vrcholu hor,
zpívá, když mraky pláčou do řek svoji píseň,
odkládám svrchník tak jako kdysi
na recepci tohoto hotelu,
Čas nevrátíš
Kolik jen času,
který je mi dán,
kolik z něj prožiji
jenom díky vám.
Čas snít
Na prahu dne a konci města
vyvěrá myšlenka zrozená do tmy,
letící jako šíp všemi zákoutími,
až jednou přistane u tebe.
Pošlu ti píseň po větru
Až budu sedět na balkóně
s kytarou a hrát
náhodné tóny, abych spoutal
sluch kolemjdoucích a cvrlikajících ptáků,
Architekt mysli
Zase mě hypnotizuje myšlenka, že bych se vám pokusil něco předat. Máte někdy pocit, že lidé kolem vás, jsou volně řečeno nasraní. Nebo veselí. Nebo smutní.
Z lesa zpátky na cestu
Tak tu zase sedím, pokouším se utřídit si myšlenky, čím jsem prošel, procházím a ještě asi projdu. Prodlužuje se den a mí kamarádi ve zbrani (metafora, na vojně jsem nebyl) se začínají probouzet z dlouhého spánku. Nevím, jestli jsem je vzbudil já nebo zásah vyšší moci nebo si to jen moc beru. Každopádně mě těší, že jsme zase spolu a jdeme za nějakým cílem.
V barvě citronu
Zas a dnes jako včera
zírám do hlubin tmy
tešíc se z každé emoce
která přijde na přetřes
Elegie
Stín vrhá pravěk
na soumraku dějin,
vyvržen, jako kus dřeva na pláži,
tak i já ztrácím pevnou půdu pod nohama.
Jiskra
To tenkrát padal sníh
tebe měl jsem po svém boku
a vědět nepotřeboval jsem nic
stačilo žes mě hřála
Oheň srdce
Záznam média ruku v ruce
podlý ještěr za soumraku odívá se do hnědé,
když paty tulipánů odkrývají svoje rány,
tak jako my bezzubí se smějeme
Taje, ale pomalu
Pod sluncem ukrytý
na čepce vyšitý
kladivo srp a hvězda
předem zbytečná cesta.
Mohyla z papíru
S kůží na trh, krve na rtu
záblo mne, když slyšel jsem píšťalu,
přec nedoletí k mému uchu tóny
slepým určené,
Černá
Černá je strach ze života,
černá je strach z nudy,
černá je strach ze ztracení
pod nohama půdy,
Neztrať se
Skalnaté pohoří
vzpíná se ve větru
a já tu stojím jen
v kalhotách, ve svetru.
Mřenka
Odpolední přítmí a
neslýchaná lež
tak jako my všichni
za svobodou běž.
Čistý sníh
Jak dalece se městem nese mladých dívek křik.
Jak dalece jsme v lese jen za zvuku ostrých dýk.
Jak mnoho času pozemského za zády nám běží.
Jak dalece jsme sami svými, když venku hustě sněží.
Vánoce
Tak už je to tady.
Silničáři tak jako každý rok v zimě nestíhají a jsou zaskočeni bodatou sněhovou nadílkou. Sem tam se na neušlapaném sněhu objeví stopa po tažených saních a tramvajová doprava kolabuje pod množstvím neuježděného polštáře. Děti se u televizních pohádek těší na Ježíška, copak jim asi naježí, rodiče v obýváku popíjejí punč, někteří se vydávají na vánoční trhy v představě, že tady doženou to, co za celý rok zameškali, alespoň co se dárků týče.
Co bych rád a co bych nerad
Takže verše chtěl bys znova
do téhleté doby.
Mají být jak luční kvítí
nebo plné zloby.
Co je to mít rád
Zežloutlá tráva a
spadané listí
studené větřisko
co nás tu čistí
V hrnci s vodou
Ponurost noci
když měsíc odpočívá
v lese jsou vlci
každý na hvězdy se dívá
Ztracen ve sněhu
Vítej v mém světě, ty, který hledá bez ohledu na škody, které způsobí, jsi jako kostka ledu, která na slunci zvolna taje, jsi jako vítr, který nemá ani konce, ani počátku, jsi jako peří páva a barvy chameleona, jsi jako hvězdy, které ve své vlastní kráse hasnou.
Pojď blíž a neboj se, ty, vnitřní dítě a učitel zároveň, tak jako na prahu historie zůstávat bys chtěl, tak jako otevřené okno duše, kterou vyprazdňuješ a plníš, to díky tobě jsem naživu, to díky tobě se cítím a prožívám, bez tebe, harmonie světa, daleko nedošel bych.
Ponoř se do přicházející noci a poslechni matky, kterým děti pláčou, poslechni otce, kterým ruce krvaví a oči se kalí, vždyť ty, v pravdě zasloužilý, jednou dojdeš svého ráje.
Synchronizace duší
Kampak šla tma, ta
největší z panen.
Kampak šla má vůle
projít se s davem.
V závěji dějin
Hola,ty poutníku po hvězdách,
jak saháš po moci a není vidět na krok.
Všichni ti s tebou, kteří odvahu posbírali
na dně prasklých sklenic,